Byla-li účastnicí smlouvy o zápůjčce uzavřené dle § 2390 a násl o.z. pouze manželka žalovaného, byť závazek náleží do SJM žalovaného a jeho manželky Anny a byť žalovaný, který byl uzavření smlouvy přítomen, neučinil výhradu dle § 732 o.z., není žalobě o vrácení zápůjčky pasivně legitimován manžel vydlužitelky, tj. žalovaný.

11Co 670/2014 – 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohumíra Žídka a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Šárky Žmolilové v právní věci žalobce Jiřího H., nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti žalovanému Jaroslavu K., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem v Bohumíně-Záblatí, Na Úvoze 392, o zaplacení částky 10.005,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 11C 38/2014-32 ze dne 7. 8. 2014, takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 10.005,- Kč po žalovaném (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3.680,- Kč (odstavec II. výroku). Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce. Nesouhlasil s právním posouzením věci. Namítal, že § 732 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) je projevem zásady vigilantibus iura scripta sunt (právo přeje bdělým), která má v současné době mnohem větší význam, než měla za dřívější právní úpravy. Jestliže se žalovaný nebránil, neprojevil nesouhlas s uzavřením smlouvy, pak s ohledem na citovanou zásadu fakticky souhlasil s tím, aby se po něm věřitel domáhal zaplacení dluhu žalobou. Přestože v důvodové zprávě k §§ 713 a 714 o. z. je uvedeno, že se nic nemění na dosavadním právním stavu, nelze s tímto závěrem souhlasit, a to především proto, že v důvodové zprávě není reflektováno ustanovení § 732 o. z., které se do zákonného textu dostalo až na základě pozměňovacího návrhu dle usnesení ústavněprávního výboru. Jestliže tedy důvodová zpráva komentuje teprve navrhované znění zákona, aniž by jejímu autoru byla známa konečná podoba textu, který vešel v platnost a v účinnost, nelze takové závěry aplikovat bez dalšího hodnocení jejich aktuálnosti. Dále bylo možno kvalifikovat danou skutkovou situaci jako konkludentní uzavření smlouvy ze strany žalovaného. Rovněž by bylo možné uvažovat o konkludentním přistoupení k této smlouvě, a to z důvodu, že manžel, který není uveden jako smluvní strana byl účasten uzavření smlouvy a v rámci SJM přijal plnění a zároveň neučinil úkon dle § 732 o. z. Jestliže se manžel dlužníka neformálně účastní právního jednání dlužníka, kdy je zcela zřejmé, že je jejich společnou vůlí nabýt plnění z takové smlouvy do SJM, bylo by v rozporu s dobrými mravy, pokud by právo chránilo druhého manžela, který prokazatelně měl z takového jednání užitek a je z takového závazku společně a nerozdílně zavázána. Odvolatel si vysvětluje předchozí judikaturu jako záměr odstranění přílišné tvrdosti zákona, kdy soudy zvýhodnily manžela dlužníka na úkor věřitele, když manžel dlužníka se neměl jak bránit proti dluhu zatěžujícímu SJM. S ohledem na kontext současné právní úpravy nelze dospět k jinému závěru, že zde není s ohledem na zákonnou možnost obrany manžela dlužníka žádný logický důvod, proč nepřipustit pasivní věcnou legitimaci druhého manžela. Teprve až rozhodnutím sp. zn. 31Odo 677/2005 Nejvyšší soud ČR sjednotil rozhodovací praxi a tím odstranil již výše zmíněnou nepřiměřenou tvrdost zákona, a to navíc s pochybnou argumentací. Nejvyšší soud totiž mimo jiné uvedl, že nelze proti vůli věřitele mu vnutit dalšího smluvního kontrahenta. Přitom je to v souzené věci právě věřitel, který za účinnosti nového o. z. se sám rozhodl žalovat manžela svého dlužníka a tím zcela jasně projevil jaká je jeho vůle. Toto rozšíření účastníků smlouvy tedy v žádném případě není proti jeho vůli, navíc je tak činěno za účinnosti nového o. z., kdy je druhý manžel a jeho podíl na SJM mnohem lépe chráněn a nelze hovořit o nepřiměřené tvrdosti zákona, na jejímž odstranění by mohl být dán zájem společnosti. Žalobce navrhoval, aby rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný ve svém vyjádření k podanému odvolání uvedl, že rozhodnutí okresního soudu považuje za správné a navrhuje jeho potvrzení. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a to v celém rozsahu, přičemž k projednání odvolání nenařizoval jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutková zjištění okresního soudu jsou zcela správná, odvolací soud na ně v úplnosti odkazuje a tato skutková zjištění nebyla ani odvolatelem zpochybněna. Bylo prokázáno, že manželka žalovaného Anna K. si na základě písemné smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 1. 2014 zapůjčila od žalobce částku 10.005,- Kč a zavázala se jí vrátit do 31. 1. 2014. Uzavření smlouvy byl přítomen její manžel – žalovaný, neučinil výhradu dle ustanovení § 732 o. z. Částka byla zapůjčena k zajištění každodenních potřeb rodiny – zakoupení dětského kočárku. Ve sjednané lhůtě nebyla dlužná částka vrácena. Z hlediska právního žalobce jako zapůjčitel přenechal manželce žalovaného jako vydlužiteli finanční částku ve výši 10.005,- Kč dle § 2390 o. z., byla sjednána splatnost zápůjčky dle § 2393 odst. 1 o. z., ve stanovené lhůtě nebyla zápůjčka vrácena. Žalobce zastává právní názor, že manžel vydlužitelky – žalovaný je z této smlouvy zavázán společně a nerozdílně, takže je ve věci pasivně věcně legitimován, neboť zápůjčka náleží do společného jmění manželů a proto žalobce jako zapůjčitel žaluje manžela vydlužitelky – žalovaného. Žalobce poukazoval na to, že žalovaný, který byl uzavření smlouvy o zápůjčce přítomen a souhlasil s ní, neučinil vůči věřiteli projev vůle dle § 732 o. z. Dle názoru odvolacího soudu § 732 o. z. na danou věc aplikovat nelze. Dle tohoto ustanovení vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. V daném případě však dluh nevznikl proti vůli druhého manžela – žalovaného. Sám žalovaný uvedl, že byl uzavření smlouvy o zápůjčce přítomen, a netvrdil, že by si vydlužitelka zápůjčku od zapůjčitele vzala proti vůli svého manžela – žalovaného. V daném případě vznikl za trvání manželství žalovaného a jeho manželky Anny K. dluh a je nutno ve smyslu § 710 o. z. určit, zda je to dluh spadající do SJM v zákonném režimu či nikoliv. Dle názoru odvolacího soudu je nutná aplikace § 710 písm. b) o. z., kdy se jedná o dluh převzatý za trvání manželství manželkou žalovaného, přičemž se jednalo o obstarávání každodenních či běžných potřeb rodiny (koupě dětského kočárku), takže se tento dluh stal součástí SJM. Odvolací soud totiž nepochybuje o tom, že koupě dětského kočárku je běžnou potřebou rodiny, byť tato potřeba nenastává každý den. Máme-li pozitivně vyřešenou otázku, že dluh převzatý Annou K. jako manželkou žalovaného náleží ve smyslu § 710 písm. b) o. z. do SJM, je zde otázka, zda splnění závazku, který jednomu z manželů vznikl za trvání manželství a je součástí SJM, může věřitel v nalézacím řízení soudně vymoci jen po druhém z manželů, tedy zda ve sporu o splnění takového závazku je druhý manžel (tj. žalovaný) pasivně věcně legitimován. Není možno odhlédnout od stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31Odo 677/2005, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. RC 24/2008. Podle právní věty tohoto rozhodnutí splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů sjednaného jen jedním z manželů nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekucí uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno. Je nutno připomenout, že se jedná o rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu. Dle komentáře k občanskému zákoníku II., 1. vydání, 2014, nakladatelství C. H. Beck, k § 710, závěr do této doby vyslovený v označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy je nutno aplikovat § 3 odst. 2 písm. d) o. z. jako jednu ze základních zásad celého soukromého práva (soukromé právo spočívá mimo jiné na zásadě, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny) je opodstatněný i nadále. Rovněž lze dle citovaného komentáře argumentovat i pro opačný závěr, který je proklamován stranou žalobce, že povinnosti a práva spojená se společným jměním náleží podle § 713 odst. 2 oběma manželům společně a nerozdílně. Oba možné závěry lze podložit poměrně pádnými argumenty. Odvolací soud se ve shodě s okresním soudem přiklonil k právnímu závěru vyslovenému Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 31Odo 677/2005 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 24/2008) a přijal závěr, že byť závazek náleží do SJM žalovaného a jeho manželky Anny, byla-li účastnicí smlouvy o zápůjčce pouze manželka žalovaného, není žalobě o vrácení zápůjčky pasivně legitimován manžel vydlužitelky, tj. žalovaný. Odvolací soud rozhodně nesouhlasí se závěrem odvolatele, že žalovaný konkludentně uzavřel rovněž zmíněnou smlouvu o zápůjčce. Takový závěr zcela odporuje skutkovým zjištěním učiněným okresním soudem. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak žádné účelně vynaložené náklady mu nevznikly. Vyjádření zástupce žalovaného k podanému odvolání nelze pro svou stručnost a bezobsažnost považovat za právní úkon, který by byl honorován ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. V Ostravě dne 20. března 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Bohumír Žídek, v. r. Tereza Polášková předseda senátu