18A 5/2014-44   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 150/2663, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 9.1.2014, č. j. MSK 165758/2013,   t a k t o :         I.       Žaloba  s e   z a m í t á .      II.       Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í :      Žalobou ze dne 4.2.2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.1.2014, č. j. MSK 165758/2013, jímž žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant n. Ostravicí ze dne 14.10.2013, č. j. MUFO 9605/2013 o přestupcích podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích tak, že rozhodnutí změnil ve výroku o vině ad 1), který zní: Podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 1.5.2013 poté, co v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“ ve směru jízdy na Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X, se téhož dne kolem 20:00 hodin na obvodním odd. Policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí přes výzvu policisty podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tímto svým jednáním porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f)   zákona č. 361/2000 Sb. Ve výroku o vině ad 2) se čas „kolem 19:53 hod“ změnil na „kolem 19:45 hod“. Ve zbytku bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.      V žalobě namítal, že mu nebylo prokázáno jednání, pro které byl uznán vinným z přestupků, rozhodnutí správního orgánu I. stupně trpí vadami a bylo vydáno v rozporu se zákonem. Tvrdil, že svědci i policisté měnili své výpovědi a stali se tak nevěrohodnými, výpovědi v protokolu o podání vysvětlení jsou vytvořeny a zpracovány účelově, neboť pozdějšími výslechy před správním orgánem byly těmito svědky zcela vyvráceny nebo je sami svědci odvolali. Uvedl, že Policie ČR uvěřila nesmyslnému tvrzení pana L. D., že uskakovali s manželkou za svodidla, při druhém podání vysvětlení na Policii ČR svědek svou původní výpověď odvolal a změnil. Při výslechu na Městském úřadu ve Frýdlantu n. Ostravicí výpověď svědek znovu změnil a tvrdil, že  nebyli  vůbec  ohroženi  a  dokonce  šli  spolu  po  nesprávné  straně pozemní komunikace. Poznamenal, že z přiloženého videa je patrno, že se při policejním zákroku v restauraci Pod Borovou nacházel i svědek L.D., který  v následném podání vysvětlení dne 1.5.2013 v 21:25 hod. celou událost vykreslil tak, že neodpovídá skutečnosti zachycené na videu. Lživé a křivě obviňující a neodpovídající důkaznímu materiálu je i tvrzení svědka L. D., že kamarádi žalobce měli hlídku policie napadat slovně a fyzicky jí bránit v odjezdu. Žalobce dále namítal, že svědkyně V. D. vylíčila celou událost tak, aby co nejvěrohodněji zapadla k manželově výpovědi (svědka L. D.). Přiznala, že šli po nesprávné straně a nebyli vůbec ohroženi. Zajímavě vykreslila osobní zónu, do které se „vcucnul“ údajný řidič – žalobce. Uvedla, že ucítila z něho zápach alkoholu, který odpovídá stavu vylučující způsobilost a to jsou podle jejího tvrzení 3 dvanáctistupňová piva. Zajímavě se shodující množství údajně požitého alkoholu. Dle mínění žalobce zajímavé na tom všem je, že pokud Policie ČR věděla podle telefonátu, kde se žalobce nachází, neprovedla předvedení bez přítomnosti údajného oznamovatele a neprovedla následnou rekognici. Žalobce uvedl, že je těžké uvěřit tvrzení, že pan D. ukázal onoho řidiče policistům na místě v restauraci Pod Borovou. Nikdo jiný nemůže zřejmě toto potvrdit. Žalobce klade otázku, proč tedy Policie ČR neměla s sebou videokameru, aby svá tvrzení o poznání údajného pachatele neprovedeného přestupku zaznamenala. Žalobce dále v žalobě odkazem na § 93 odst. 2 trestního řádu činí výklad o povaze rekognice, jakožto procesního úkonu a uvedl, že postupem správního orgánu byla porušena základní zásada zákonnosti, neboť rekognice osoby má probíhat tak, že se podezřelému, obviněnému nebo svědkovi ukáže osoba mezi nejméně třemi osobami, které se výrazně neodlišují. Celé řízení se žalobci jeví jako zmatečné a nepřezkoumatelné. Žalobce dále namítal, že výzvy policistů vylíčené svědkem D. nikdo jiný neslyšel. Úřední záznam policistů vůbec nekoresponduje s vylíčením události svědků a ani s poskytnutým videem služebního zákroku. Poukázal na to, že jako hlavní důkaz mělo být předloženo video o dechové zkoušce. Nic takového správní orgán nepředložil. Po opakované výzvě byla poskytnuta audionahrávka rozhovoru údajně mezi žalobcem a někým dalším. Z jejího obsahu je zřejmé, že se zde vůbec nemluví o řidiči ani o výzvě k řidiči, který měl být zastaven a vyzván podle platných právních předpisů k dechové zkoušce. Obviněnému z přestupku, ani správnímu orgánu nebyl předložen jakýkoliv věrohodný důkaz – záznam o tom, do jakého přístroje se měla provádět dechová zkouška a zda byl přístroj kalibrován. Žalobce zdůraznil, že Policie ČR nemá oprávnění vytahovat občany z restaurací a  „tahat“ je bezdůvodně kamkoli a „pro důvodné křivé nesepsané obvinění“. Podle žalobce žádnou výzvu a ani prokázání totožnosti nikdo neviděl a ani neslyšel. Policií předložené výpovědi se nezakládají na pravdě a byly provedeny dodatečně, což dokazují časové   záznamy provedené policií a samo o sobě to svědčí ve prospěch žalobce. Byly porušeny základní zásady správního řízení a hlavně zásada ochrany dobré víry. Žalobce v žalobě vytkl žalovanému, že se dostatečně nevypořádal s důkazy prokazujícími tvrzení žalobce, s nepravdivými údaji a výpověďmi, které jsou označovány za důkazy, zopakoval, že všechny výpovědi před správním orgánem I. stupně byly svědky odvolány a změněny, tzn., že svědky musel někdo ovlivňovat nebo jim podání vysvětlení napovídat. Žalovaný se nevypořádal s důkazem požadujícím prostřednictvím zmocněnce žalobce, na jakém základě byl žalobce zadržen, když nehrozilo nebezpečí z prodlení. Žalobce namítal, že zákon č. 361/2000 Sb. lze aplikovat vůči řidiči, který ujíždí nebo ujel z dopravní nehody, nebo před Policií ČR, nikoli ve vztahu k občanovi v restauraci na základě pochybného udání. Žalobce dále odkázal na zákon č. 273/2008 Sb., namítal, že nebyla použita náležitá  výzva  „jménem zákona“,  jak  ji  specifikuje zákon, z předložené nahrávky není patrno, koho policisté oslovují, zda chodce nebo řidiče, není slyšet oslovení, žalobce se dále v žalobě táže, kde je ona nahrávka – video, kterou se od počátku oháněla Policie ČR a správní orgán ji uváděl jako důležitý důkaz. Uvedl, že až požádal o tuto nahrávku zmocněnec žalobce, tak se objevila sestříhaná a k tomu ještě ve zvukové podobě. Žalobce uzavřel, že při zjišťování přestupku nelze někoho zatknout, odvléci na oddělení a poté si shánět nějaké důkazy a upravovat si je, aby byl dotyčný obviněn. Nikde není uvedeno, že občan, který sedí v restauraci a požívá alkohol s přáteli, ač nic neprovádí proti zákonu, je povinen se na požádání policisty podrobit lékařskému vyšetření nebo odběru krve, aniž by se přímým způsobem podílel a účastnil silničního provozu. Žalobce uvedl, že se žádného protiprávního jednání nedosputil.    Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že obsahem žaloby jsou námitky, které žalobce uplatnil již v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně a s nimiž se žalovaný ve svém rozhodnutí řádně vypořádal.   U jednání žalobce setrval na svých dosavadních stanoviscích k věci a zdůraznil, že k přestupku spočívajícímu v odmítnutí vyšetření, zda obviněný při řízení motorového vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, krajský úřad spatřuje materiální znak přestupku v ohrožení nebo porušení zájmu společnosti, které spočívá v daném případě v porušení zájmu na spolehlivém zjištění, zda byl obviněný jako řidič motorového vozidla ovlivněn alkoholem a odmítnutím výzvy obviněný toto objektivní zjištění zmařil. Ke ztotožnění obviněného se skutkem jako řidiče poukázal na to, že  krajský úřad použil časové údaje svědků a především kamerových záznamů. Na nich je zachyceno pouze vozidlo obviněného a „osoba v černé bundě“, která se pohybovala a parkovala od doby oznámení přestupku oznamovatelem do okamžiku příjezdu policie do restaurace Pod Borovou. Z tohoto hodnocení pak krajský úřad vyvodil definici řidiče a ztotožnil osobu obviněného s řidičem tohoto vozu. Podezření na opilost pak podle odůvodnění rozhodnutí krajského úřadu vyplývá pouze z výpovědi oznamovatele přestupku, přičemž z úředního záznamu policie vyplývá přímý opak této domněnky. Z úředního záznamu ze dne 3.5.2013 je zřejmé, že „hlídka přistoupila k muži, který nejevil známky opilosti, plynně komunikoval s okolím“. J.K. byl vzhledem ke svému chování vyzván k podrobení se zkoušky testerem DrugWipe, který byl negativní a podrobení se dechové zkoušky pak odmítl. Z tohoto okamžiku teprve se vyvinul až skutkový stav druhého přestupku, neuposlechnutí výzvy úřední osoby.    Žalovaný u jednání setrval na svém procesním stanovisku a navrhl zamítnutí žaloby.      Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.    Krajský soud předně konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s.ř.s.) osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s.ř.s.).    Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že Městský úřad Frýdlant n. Ostravicí zahájil přestupkové řízení ve věci přestupků podle § 125c odst. 1 písm. d), § 125 c odst.  1  písm. b), § 125c odst. 1  písm. k) zákona č.  361/2000 Sb. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích doručením oznámení o zahájení správního řízení ze dne 12.6.2013 žalobci do vlastních rukou dne 13.6.2013 a současně žalobce předvolal k ústnímu jednání nařízenému na den 3.7.2013. Správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení přestupku Policie ČR č. j. KRPT-92498-4/PŘ-2013-070215, v němž je uvedeno, že dne 1.5.2013 v době okolo 18:10 hodin, v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“ ve směru na Frýdlant n. Ostravicí řídil žalobce osobní motorové vozidlo značky Fiat Tempra tmavě šedé barvy, RZ X, přičemž při projíždění úseku okolo svodidel nad odbočkou k letišti jel velice agresivní, nebezpečnou a bezohlednou jízdou, kdy v danou dobu ohrozil dva chodce s kočárkem, a to L. D. a V. D. s dítětem, kteří v danou chvíli byli nuceni uskočit mimo zpevněnou komunikaci, aby nedošlo k jejich střetu s rychle jedoucím vozidlem Fiat Tempra a poté, co na něj V. D. ukázala vztyčený prostředníček, řidič zprudka vozidlo zabrzdil, z vozidla vystoupil a z bezprostřední blízkosti zvýšeným hlasem hovořil k V. D., kdy byl z něj cítit zápach po akoholu. Své jednání ukončil poté, co bylo jimi voláno na Policii ČR. Poté nasedl do vozidla a pokračoval v jízdě ve směru na Frýdlant n. Ostravicí. V evidencích Policie ČR byl jako provozovatel vozidla zjištěn J. K., nar.X, který byl v čase 19:53 hod vypátrán hlídkou Policii ČR  v obci Malenovice v restauračním zařízení Pod Borovou, kde byl současně jako řidič motorového vozidla Fiat Tempra, RZ X ztotožněn svědkem L. D. Příslušníky policie byl řádně vyzván k provedení odborného měření na přístroji Dräger, potažmo lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem a dále k podání vysvětlení v dané věci na obvodním oddělení policie, čemuž řidič J. K. nevyhověl, a proto byl z těchto důvodů předveden, přičemž při předvedení kladl aktivní odpor, a proto byly použity donucovací prostředky hmaty a chvaty a také byla osobě přiložena služební pouta. Součástí spisu jsou úřední záznamy o podání vysvětlení panem L. D. ze dne 1.5.2013  a ze dne 3.5.2013, úřední záznam o podání vysvětlení paní V. D. ze dne 3.5.2013, L. B. ze dne 9.5.2013, A. M. ze dne 9.5.2013, úřední záznam o podání vysvětlení žalobcem ze dne 1.5.2013, dále úřední záznamy policistů pprap. R. G. a V. O.-E. ze dne 2.5.2013, respektive 3.5.2013 (v obou těchto záznamech policisté kromě jiného konstatovali, že žalobce byl vyzván k podrobení se orientačnímu vyšetření jednorázovým testerem DrugWipe5+, zda-li není ovlivněn jinou návykovou látkou, čemuž vyhověl a toto vyšetření bylo negativní. Dále je konstatováno, že žalobce byl vyzván k podrobení se orientační dechové zkoušce přístrojem Dräger, což odmítl), analýza videozáznamu na DVD nosiči, dále oznámení o zahájení řízení o přestupcích, kterých se měl žalobce dopustit, včetně předvolání k ústnímu jednání na den 3.7.2013, přičemž oznámení o zahájení řízení včetně předvolání k jednání bylo doručeno žalobci do vlastních rukou 13.6.2013. Součástí spisu je plná moc, kterou k zastupování ve správním řízení žalobce udělil dne 3.7.2013 zmocněnci Bc. M. B. Součástí spisu je kromě jiného protokol o ústním jednání ze dne 3.7.2013, k němuž se dostavil toliko zmocněnec žalobce. Zmocněnci na jeho žádost byla pořízena kopie spisového materiálu a dvou kusů DVD. Další jednání Městský úřad Frýdlant. n. Ostravicí nařídil na 21.8.2013, k němuž byl žalobce řádně předvolán 11.7.2013. Zmocněnci žalobce bylo předvolání k jednání doručeno 17.7.2013. Správní orgán I. stupně předvolal k jednání svědky L.D., V. D., A. M. a policisty R. G. a V. O.-E. Z protokolu o ústním jednání ze dne 21.8.2013 bylo zjištěno, že  žalobce se k jednání nedostavil. Přítomen byl jeho zmocněnec, který přednesl, že žalobce považuje obvinění za zcela nesmyslné, nepodložené a neprokázané. Zmocněnec žalobce byl seznámen s obsahem spisové dokumentace – s podklady rozhodnutí a správní orgán I. stupně poté v souladu s § 53 odst. 6 správního řádu provedl listinné důkazy, které byly přečteny nebo byl sdělen jejich obsah, konkrétně se jednalo o videoznáznam a listinné důkazy. Zmocněnec žalobce poté k výzvě, aby se vyjádřil k provedeným  důkazům, případně navrhl jejich doplnění, reagoval prohlášením, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce je zcela nevinen, že důkazy jednoznačně prokázaly, že svědci manželé D. nebyli vůbec ohroženi, a to na životě ani zdraví, že policisté nebyli schopni žalobci prokázat, zda vůbec řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, že policisté požadavek na provedení dechové zkoušky u obviněného nebyli schopni ani řádně odůvodnit, neboť v daný den a danou dobu nebyl nikdo vyslechnut, nebylo přijato žádné takové oznámení, které by dle zákona nesneslo odkladu. Dne 21.8.2013 vypovídali dále svědci, a to pan Mgr. L.D., který byl oznamovatelem a který kromě jiného uvedl, že dne 1.5.2013 šli s manželkou V. D. a roční dcerou, která byla v kočárku po silnici, přičemž v úseku kousek nad odbočnou na letiště ve Frýdlantu n. Ostravicí je vylekalo rychle jedoucí auto. Slyšeli prudké brždění do zatáčky a pískání gum. Z obavy o svou bezpečnost uhli mimo vozovku. V okamžiku, kdy kolem nich auto projelo, manželka svědka na řidiče ukázala zvednutý prst. Řidič vozidla reagoval prudkým zastavením, následně vystoupil. Svědek muže popsal jako osobu ve věku 20 až 25 let, kratších tmavě hnědých vlasů, silnější konstrukce, malinko vyšší než svědek. Na sobě měl černou bundu, vzadu s pásem suchého zipu. Ke svědkovi a manželce kráčel rychlým sebejistým krokem. Pak si stoupnul proti manželce svědka do její těsné blízkosti, načež svědek si stoupnul mezi ně. Svědka a jeho manželky se onen muž tázal, proč na něj gestikulovali. Svědek z onoho muže jednoznačně cítil alkohol. Nato svědek zavolal policii, jíž oznámil agresivní jízdu řidiče s tím, že onem člověk byl pod vlivem alkoholu a sdělil své obavy z napadení. Ke konci telefonního hovoru řidič rychle nastoupil do vozidla a prudce odjel. Svědek pak pokračoval v chůzi dále. Následně byl kontaktován policií a byl požádán, aby se dostavil na policejní stanici k podání vysvětlení. Ke konci vysvětlení na policii policisté nějakým způsobem zjistili, že onen muž by mohl být v restauraci Na Borové. Svědek odjel s policisty a ihned po příjezdu k restauraci svědek poznal řidiče vozidla (žalobce), a to podle vzhledu a podle stejného oblečení. Policisté patrně chtěli žalobce legitimovat nebo s ním mluvit někde dál od stolu, neboť v daném místě byl poměrně velký hluk. Bylo to kolem 19.53 hodin, kdy ve venkovních prostorách restaurace Pod Borovou byl žalobce policisty vyzýván, aby prokázal svou totožnost, vyzýván byl k tomu minimálně jednou. Svědek neviděl, že by této výzvě uposlechl a ukázal občanský průkaz. Svědek uvedl, že policisté žalobci chtěli udělat test na alkohol a tuší, že na drogy nebo něco takového, žalobce test na alkohol odmítl. Po předestření výpovědi svědka na policii a k dotazu zmocněnce svědek odpověděl, že se žalobce policisté ptali, zda je ochoten se podrobit odběru krve nebo odjet s nimi někam k lékaři   na odběr krve za účelem zjištění přítomnosti alkoholu. Na otázku, zda si policisté odmítnutí dechové zkoušky žalobcem natáčeli kamerou, svědek odpověděl, že potvrzuje, že policisté měli kameru a drželi ji v pozici, kdy to vypadalo, že situaci natáčejí. Co se týče výzev k podrobení se dechové zkoušky,  jednalo se o jednu maximálně dvě výzvy policistů. Co se týče odběru krve, policisté se žalobce ptali opakovaně. Svědek neslyšel, že by žalobce uváděl nějaký konkrétní důvod, proč se výzvě nepodrobí. V okamžiku, kdy probíhala komunikace mezi policisty a žalobcem stál svědek ve vzdálenosti asi kolem 2 m od žalobce. Policisté stáli v jeho těsné blízkosti.   Svědkyně V. D. vypověděla, že 1.5.2013 šla společně s manželem L. D. a jejich dcerou, která byla v kočárku po staré cestě směrem od Borové v Malenovicích směrem na Frýdlant n. Ostravicí. V místě pod odbočkou na letiště zaslechli pištění gum, hučení motoru ve vysokých otáčkách. Uskočili pak mimo vozovku. Když je míjelo rychle jedoucí vozidlo, svědkyně ukázala vztyčený prostředníček,  řidič  nato  prudce  zastavil,  vystoupil z vozidla a rázným krokem mířil ke svědkyni a jejímu manželovi. Choval se agresivně, rázně se svědkyně dotázal, proč na něj gestikulovala. Z dechu onoho muže cítila alkohol. Požití alkoholu bylo zřejmé i z výrazu v obličeji. Muž měl lehce přivřené oči a tužší gestikulaci. Celá situace byla vyhrocená, manžel svědkyně telefonicky kontaktoval policii. Na služebně policie ani s policisty v restauraci Na Borové už nebyla.   Svědek V. O.-E. – policista, odkázal ve své výpovědi na úřední záznam s tím, že 1.5.2013 v době kolem 19:30 hod byli jako hlídka vysláni s kolegou do obce Malenovice do restaurace Pod Borovou. Bylo jim sděleno, že by se zde měl nacházet řidič, který měl předtím ohrožovat nějaké chodce. Svědek si už nevzpomínal, kdo vyzýval žalobce, aby prokázal svou totožnost, zda-li svědek, či jeho kolega, byl si však jist, že k tomu byl vyzván, ovšem neuposlechl. Na otázku, zda byl žalobce policisty vyzýván, aby následoval hlídku Policie ČR bez zbytečného odkladu na Obvodní oddělení policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí svědek odpověděl, že si už nepamatuje přesně, kdo jej k tomu vyzval, zda on či kolega, ale myslí si, že střídavě on i kolega, ovšem žalobce nato vůbec nereagoval. Velitelem hlídky byl svědek. K vyšetření, zda při údajném řízení vozidla žalobce nebyl ovlivněn alkoholem a to odborným měřením přístrojem Dräger svědek odpověděl, že žalobce byl k tomu vyzýván kolegou. Žalobce byl vyzýván kolegou svědka k podrobení se lékařskému vyšetření s odběrem vzorku biologického materiálu – krve, i na tuto výzvu žalobce reagoval tak, že odmítl. Při těchto výzvách byl přítomen oznamovatel, který se v daném okamžiku nacházel asi ve vzdálenosti 3 m.   Svědek – policista R. G. si na podrobnosti případu, kdy byli s kolegou vysláni 1.5.2013 v době kolem 19:30 hod do obce Malenovice do restaurace Pod Borovou nevzpomínal a v celém rozsahu odkázal na úřední záznam.   Správní orgán I. stupně následně nařídil jednání na 30.9.2013, k němuž předvolal svědkyni A. M., která vypověděla, že 1.5.2013 pracovala v restauraci Pod Borovou jako servírka, žalobce osobně zná, do restaurace přišel hned po otevření, na přesný čas si již nevzpomněla. Žalobce seděl u stolu společně se známým svědkyně, na stole měl nějaké pivo, kofolu, svědkyně na stůl přinášela i nějaké panáky hruškovice. Žalobce objednával akohol. Svědkyně neviděla, že by pivo nebo alkohol pil. Z restaurace viděla žalobce odcházet za 1 až 1,5 hodinu po příchodu. Co se týče situace 1.5.2013 doby kolem 19:30 hodin, když do restaurace přijela hlídka policie a   začala komunikovat s žalobcem, svědkyně uvedla, že v té době obsluhovala hosty, situaci viděla jen přerušovaně a na otázku, zda zaregistrovala, že by žalobce byl dne 1.5.2013 v době kolem 19:53 hod ve venkovních prostorách restaurace Pod Borovou vyzýván policisty, aby prokázal svou totožnost svědkyně odpověděla, že asi ne, nemohla to slyšet, neboť tam bylo hodně hostů. Svědkyně slyšela, že policisté žalobci u auta říkali něco v tom smyslu, aby si nastoupil do služebního vozidla, žalobce odpověděl, že nenastoupí a tak se dohadovali.   Z audiozáznamu pořízeném Policií ČR dne 1.5.2013 vyplývá, že je na něm zaznamenána opakovaná výzva policií k provedení dechové zkoušky, tak i k odbornému lékařskému vyšetření, a to odběrem krve na zjištění alkoholu,  obviněný odpovídá, že se podrobí až přijde jeho známý. Z obsahu spisu vyplývá, že obrazový záznam tohoto zákroku neexistuje, neboť kamera zachytila pouze zvuk.   Z videozáznamu z kamery,  která  snímala  prostor hřiště vedle restaurace Pod Borovou vyplývá, že v čase 17:55 hod zprava přijíždí tmavě šedý automobil s RZ X a zaparkuje. V 18:07 hod vozidlo vyjíždí, ocitá se mimo záběr kamery. Z videozáznamu z další kamery, která snímala prostor před restaurací Pod Borovou je vidět, že v 18:07 hod přijíždí shodné vozidlo zprava, je rozpoznatelná část registrační značky, vozidlo lze identifikovat rovněž podle věcí položených za zadním oknem vozidla a je zřejmé, že se jedná o shodné vozidlo z předchozího videozáznamu, a to vozidlo RZ X. Do vozidla po chvíli nastupuje osoba v červené bundě a 18:08 hodin vozidlo odjíždí směrem vlevo.   Na základě provedeného dokazování správní orgán I. stupně vydal 14.10.2013 pod č. j. MUFO 9605/2013 rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 1.5.2013 v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“ ve směru jízdy na Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X a téhož dne byl kolem 19:53 hod kontrolován hlídkou Policie ČR, kdy se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, čímž porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. a dále byl uznán vinným z přestupku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ve věci přestupku proti veřejnému pořádku, kterého se dopustil tím, že dne 1.5.2013 v době kolem 19:53 hodin v obci Malenovice ve venkovních prostorách u restaurace Pod Borovou neuposlechl výzvy policistů Obvodního oddělení policie ČR Frýdlant n. Ostravicí R. G. a V. O.-.E., aby prokázal svou totožnost a poté, aby hlídku následoval bez zbytečného odkladu na Obvodní odd. policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí k prokázání totožnosti a k sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení. Tímto svým jednáním neuposlechnul výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci a byla mu podle § 125c odst. 4 písm. a) a § 125c odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. a § 47 odst. 2 zákona o přestupcích za spáchání uvedených přestupků uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců, současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení částkou 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení.   Současně uvedeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne 1.5.2013 v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“, ve směru jízdy Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X, bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod vlivem alkoholu a tímto jednáním porušil ust. § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a dále bylo zastaveno řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 1.5.2013 v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“, ve směru jízdy na Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X, kdy při projíždění úseku okolo svodidel nad odbočkou k letišti měl ohrozit dva chodce s kočárkem, kteří byli nuceni uskočit mimo zpevněnou pozemní komunikaci, aby nedošlo k jejich střetu s rychle jedoucím vozidlem Fiat Tempra. K zastavení řízení o uvedených přestupcích došlo podle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, protože spáchání skutků, o nichž se vedlo řízení, nebylo žalobci prokázáno.   Proti rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant n. Ostravicí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, o němž rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jímž podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu   rozhodnutí správního orgánu I. stupně  změnil  ve výroku o vině ad 1) tak, že zní: podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 1.5.2013 poté, co v době okolo 18:10 hod řídil v obci Malenovice po tzv. „Staré cestě“ ve směru jízdy na Frýdlant n. Ostravicí vozidlo Fiat Tempra, RZ X, se téhož dne kolem 20 hodin na Obvodním odd. policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí přes výzvu policisty podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tímto svým jednáním porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. Ve výroku o vině ad 2) žalovaný napadeným rozhodnutím změnil čas „kolem 19:53 hodin“ na „kolem 19:45 hodin“ a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno.   Žalovaný ve svém rozhodnutí především konstatoval, že neshledal vady řízení, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Současně dovodil, že v řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K odvolacím námitkám, které se týkaly přestupku spočívajícímu v odmítnutí vyšetření, zda žalobce při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem žalovaný uvedl, že z výpovědí svědků L. D. a V. O.-E. a z audiozáznamu pořízeném Policií ČR dne 1.5.2013, v němž je zaznamenána opakovaná výzva policisty, jak k provedení dechové zkoušky, tak i k odbornému lékařskému vyšetření (lékařské vyšetření odběrem krve na zjištění alkoholu), a odpověď žalobce, který neustále opakuje: podrobím se, až přijde můj známý, jednoznačně vyplývá, že žalobce byl policistou vyzván k vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 379/2005 Sb., konkrétně pak § 16 odst. 2 a § 2 písm. o), písm. p). Žalovaný konstatoval, že žalobce se odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivěn alkoholem, jeho odpověď „podrobím se, až přijde můj známý“, nelze vykládat jinak, než jako odmítnutí s tím, že řidič je povinen podrobit se výzvě policisty bez jakýchkoli podmínek. Jestliže žalobce splnění výzvy podmínil čekáním na nespecifikovanou osobu, byla takováto podmínka bezpředmětná, neboť tímto jednáním se žalobce fakticky odmítl výzvě podrobit. Žalovaný dále zdůraznil, že z dostupných časových údajů vyplývá, že výzva k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda žalobce nebyl ovlivněn alkoholem, byla učiněna v souvislosti s řízením motorového vozidla, respektive s takovým časovým odstupem, kdy ještě bylo možno potvrdit či vyloučit, zda řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, nešlo tedy o výzvu zjevně neúčelnou či šikanózní. Uvedl, že podle údajů sdělených svědky L.D. a V.D. při podání vysvětlení viděli žalobce řídit motorové vozidlo po pozemní komunikaci v 18:10 hod, respektive mezi 18:00 a 18:30 hod. Tento časový údaj odpovídá časovým údajům na videozáznamu z kamer umístěných u restaurace Pod Borovou, kdy předmětné vozidlo vyjíždí z parkoviště vedle restaurace v čase 18:07 hod a po nasednutí další osoby v červené bundě odjíždí od restaurace v čase 18:08 hod. Místo, kde měli svědci vidět žalobce řídit toto vozidlo, se přitom nachází v téže obci, ve vzdálenosti nejvýše několika stovek metrů od restaurace. Poukázal na výpověď svědkyně A. M., která uvedla, že žalobce odcházel z restaurace asi v 17:30 hod a vrátil se kolem 18:30 hod. V čase 19:30 hod byla hlídka policie vyslána do restaurace Pod Borovou, čemuž odpovídají časové údaje na videozáznamu kamery snímající vstup do restaurace (19:40 až 19:51 hodin), a také údaje na úředních záznamech o předvedení osoby a o zajištění osoby, v nichž je uveden časový údaj 19:50 hodin. Bezprostředně po příjezdu hlídky s žalobcem na služebnu policie byl žalobce policistou vyzván k dechové zkoušce a k lékařskému vyšetření, výzva tedy byla učiněna kolem 20:00 hodin. Žalovaný v tomto směru upřesnil výrok napadeného rozhodnutí, jednak co do místa spáchání přestupku, neboť k odmítnutí výzvy došlo na Obvodním oddělení Policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí a dále, co do času spáchání přestupku s tím, že ke specifikaci skutku není bezpodmíněčně nutné uvádět časový údaj v přesnosti na minuty, totožnost skutku je přitom touto změnou zcela zachována. Žalovaný rovněž poznamenal, že skutečnost, že mezi řízením motorového vozidla a výzvou policisty žalobce strávil určitý čas v restauraci (cca 1 hodinu mezi 18:30, kdy se měl podle svědkyně A. M. vrátit, a 19:40, kdy k restauraci přijela hlídka policie), nečiní podle žalovaného tuto výzvu nadbytečnou, bezúčelnou či šikanózní. Uvedl, že žalobce sice teoreticky mohl v tomto mezičase požívat alkoholické nápoje, avšak nic takového netvrdil a neuvedli to ani svědci. Krom toho by tato skutečnost neměla sama o sobě za následek nadbytečnost výzvy, neboť i v případě, že by obviněný požíval alkoholické nápoje i poté, co řídil motorové vozidlo, by bylo možné na základě dvojího odběru krve znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpětným propočtem stanovit hladinu alkoholu v době řízení vozidla. Výzva policisty by tedy i za takové situace byla zcela opodstatněná, jejím odmítnutím pak žalobce zmařil zjištění množství alkoholu v krvi v době řízení vozidla. Zavinění tohoto přestupku žalovaný hodnotil jako vědomou nedbalost, neboť i pokud by se žalobce skutečně hodlal podrobit vyšetření „až přijde jeho známý“, pak tento důvod, pro který spoléhal na to, že zákonem chráněný zájem neporuší, lze označit za nikoliv přiměřený, neboť osoba, která je policistou vyzývána k nějakému úkonu, není oprávněna klást si obdobné podmínky, nýbrž je povinna se výzvě bezodkladně podrobit. Materiální znak tohoto přestupku, tedy ohrožení nebo porušení zájmu společnosti, spočívá v daném případě v porušení zájmu na spolehlivém zjištění, zda byl žalobce jako řidič motorového vozidla ovlivněn alkoholem, odmítnutím výzvy žalobce toto objektivní zjištění zmařil.   K přestupku spočívajícímu v neuposlechnutí výzvy úřední osoby žalovaný učinil závěr, že ze skutečností, které byly zjištěny z provedených důkazů, jednoznačně vyplývá, že žalobce neuposlechl výzvy policisty k prokázání totožnosti a k tomu, aby policisty následoval na Obvodní oddělení Policie ČR ve Frýdlantu n. Ostravicí. Odpor, který kladl policistům u restaurace Pod Borovou, kdy se zdráhal odejít s policisty z restaurace a nastoupit do služebního vozidla policie, je zachycen na kamerovém záznamu, který snímal prostor před restaurací Pod Borovou. Z něho je v čase 19:42 hod patrné, jak ze zahrádky restaurace dolů po schodech vycházejí dva policisté a uprostřed mezi nimi muž v modrých džínách a černé bundě, se kterým policisté v prostoru pod schody chvíli hovoří, poté ho vedou k policejnímu vozidlu, které je zaparkováno před restaurací, každý ho drží za jednu ruku a táhnou ho, muž se poté brání nastoupit do vozidla, drží se okraje otevřených dveří vozidla a vzpírá, snaží se policistům vysmeknout. Toto přetahování trvá nějakou dobu, až v čase 19:46 hod mu policisté nasazují pouta a v 19:50 hod se policistům podaří posadit ho do vozidla. To vše se děje za přihlížení dvou, postupně až šesti osob, přičemž jedna z nich – muž oblečený v černých kalhotách, světle šedém svetru a černé rozepnuté bundě, posléze nastupuje do vozidla spolu s policisty. Žalovaný uvedl, že s tímto záznamem korespondují výpovědi svědků, jak policisty V. O.-E., který tento zásah prováděl, tak L. D., který byl zásahu v restauraci Pod Borovou přítomen, přičemž z videozáznamu je zřejmé, že se jedná o osobu, která posléze nasedá do vozidla spolu s žalobcem a policisty, tak i obsluhy restaurace A. M., a tyto svědecké výpovědi korespondují i mezi sebou navzájem. Skutečnost, že druhý z policistů, R. G., uvedl, že si bližší podrobnosti nepamatuje, nečiní výpověď druhého z policistů nevěrohodnou, přičemž úřední záznam R. G. se v podstatných skutečnostech neliší od výpovědi V. O.-E. Uvedl, že skutečnost, že obviněný byl předtím policistou vyzván k prokázání totožnosti, kteréžto výzvy rovněž neuposlechl, není patrná z videozáznamu, ale je prokazována výpověďmi svědků V. O.-E., který sám služební zákrok prováděl a L.D., který byl tomuto přítomen ze vzdálenosti asi 2 m, přičemž viděl policistům do obličeje. I když svědkové hovořili o tom, že v restauraci byl hluk, žalovaný uvěřil svědkovi L. D., že výzvy policisty k prokázání totožnosti mohl slyšet, současně jde o běžný postup policie, že neznámá osoba, se kterou má být činěn jakýkoliv další úkon, je vyzývána k prokázání totožnosti, přičemž právě neuposlechnutí této výzvy bylo důvodem předvedení žalobce, které je zachyceno na videozáznamu. Žalovaný uzavřel, že má tedy za prokázané, že žalobce neuposlechl výzvy policistů k prokázání totožnosti a k následování hlídky na služebnu policie. Žalovaný pouze upřesnil časový údaj ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Uvedl, že videozáznam začíná v čase 19:40 hod, žalobce vycházel s policisty od stolu v restauraci pod schody restaurace v čase 19:42, videozáznam pak končí v čase 19:51 hod odjezdem vozidla policie s žalobcem. K neuposlechnutí výzvy tak došlo kolem 19:45 hod, přičemž tento časový údaj zcela postačí ke specifikaci skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, současně je totožnost skutku touto změnou zcela zachována. Zavinění tohoto přestupku hodnotil žalovaný jako úmysl přímý, což je zjevné z toho, že žalobce aktivně kladl policistům odpor. Materiální znak přestupku byl naplněn tím, že byl porušen zájem na tom, aby mohla být bez průtahů zjištěna totožnost osoby, která je podezřelá ze spáchání přestupku a aby taková osoba k tomu podala vysvětlení, neodepře-li ho ze zákonem stanovených důvodů, v důsledku byl tedy porušen zájem na rychlém vyšetřování přestupků.   Právní kvalifikaci obou přestupků správním orgánem I. stupně shledal žalovaný zcela přiléhavou, co se týče druhu a výše uložených sankcí s tím, že v souladu s § 12 odst. 2 zákona o přestupcích byly ukládány sankce za přestupek nejpřísněji postižitelný, tedy sankce pokuty od 25.000,- Kč do 50.000,- Kč a současně sankce zákazu činnosti od 1 roku do 2 let. Obě sankce byly uloženy na samé dolní hranici zákonných sazeb, tedy v nejnižší možné výměře. Žalovaný dále vyslovil souhlas s posouzením městského úřadu v tom směru, že předchozí tři přestupky žalobce významně nezvyšují závažnost přestupků nyní spáchaných, neboť jde o přestupky bagatelní (dvakrát nepřipoutání se bezpečnostním pásem, jednou mírné překročení nejvyšší dovolené rychlosti), za něž se     ani neukládá zákaz činnosti. V neprospěch žalobce přihlédl k tomu, že spáchal více přestupků, další významně přitěžující či polehčující okolnosti žalovaný neshledal.     K odvolacím námitkám nad rámec výše uvedeného žalovaný uvedl, že výpovědi všech svědků, jak policistů, tak oznamovatele a jeho manželky, nejsou v rozporu s úředními záznamy, respektive s úředními záznamy o podání vysvětlení těchto osob. Jediná svědecká výpověď, která se obsahem liší od obsahu vysvětlení podaného předtím u Policie ČR, je výpověď A. M., která při výslechu vyloučila, že by obviněného viděla požívat alkoholické nápoje, ačkoli dříve při podání vysvětlení naopak uvedla, že žalobce vypil tři piva a asi čtyři panáky tvrdého alkoholu. Vzhledem k tomu, že úřední záznam o podání vysvětlení nelze v řízení o přestupku použít jako důkaz, nebylo k tomu, co tato svědkyně při podání vysvětlení uvedla, nijak přihlíženo, naopak řízení o přestupku spočívajícím v řízení vozidla pod vlivem alkoholu bylo zastaveno. Uzavřel, že změna tvrzení této svědkyně, která sama uvedla, že žalobce zná, byla tedy posouzena ve prospěch žalobce. Co se týče námitky, že svědci účelově měnili své výpovědi, a proto jsou nevěrohodní, shledal proto nedůvodnou. K námitce, že výpovědi byly provedeny dodatečně žalovaný uvedl, že je zcela nesmyslná, neboť z povahy věci jsou svědci vyslýcháni v řízení o přestupku, které časově následuje s určitým odstupem od spáchání přestupku. Svědci tedy nemohou být vyslýcháni jinak, než dodatečně. K námitce, že „je zajímavé“, že výzvy policistů nikdo kromě svědka L. D. neslyšel, želovaný uvedl, že svědkyně A. M. logicky zdůvodnila, že v restauraci byl hluk, tedy takovou výzvu slyšet nemohla, svědek L.D. rovněž logicky zdůvodnil, že policistovi viděl do tváře, když výzvu činil a stál v jeho bezprostřední blízkosti. Žalovaný proto neměl pochybnosti o tom, že tento svědek výzvu skutečně slyšel. Skutečnost, že výzva byla učiněna, rovněž potvrdil svědek V. O.E.. Z uvedených důkazů žalovaný má tuto výzvu za prokázanou. K námitce žalobce, že policie nemá oprávnění „vytahovat občany z restaurací a tahat je bezdůvodně kamkoliv pro důvodné křivé nesepsané obvinění“, žalovaný uvedl, že podle § 63 odst. 2 písm. a) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, je policista oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu, která je podezřelá ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu, podle písm. d) citovaného ustanovení dále osobu, od níž je požadováno vysvětlení, podle odst. 3 citovaného ustanovení, odmítne-li tato osoba prokázat svoji totožnost nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a policista nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn osobu předvést k provedení úkonů směřujících ke zjištění její totožnosti. Podle § 61 odst. 1 písm. a) citovaného zákona může dále policie požadovat potřebné vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele, podle odst. 5 citovaného ustanovení, nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů výzvě, může být předvedena. Žalovaný zdůraznil, že žalobce byl k prokázání totožnosti a podání vysvětlení vyzván právě pro důvodné podezření ze spáchání přestupku. Zákon nepožaduje, aby byl o takovém podezření předem učiněn písemný záznam, tím spíše, když z okolností a povahy věci vyplývá, že jde o neodkladný a neopakovatelný úkon, jakým v daném případě výzva k dechové zkoušce a lékařskému vyšetření nepochybně byla.   K námitce ohledně neprovedení rekognice žalovaný uvedl, že rekognice je zvláštním typem výslechu, při kterém má svědek znovu poznat osobu pachatele.   V projednávané věci však šlo o něco zcela jiného, neboť ještě předtím, než žalobce vůbec spáchal přestupky, pro které byl uznán vinným, byl označen oznamovatelem jiného přestupku (o němž bylo řízení zastaveno) jako osoba, se kterou tento oznamovatel přibližně před hodinou hovořil jako s řidičem motorového vozidla, aby následně policisté mohli provést s touto osobou potřebné úkony. Provedení rekognice tedy vůbec nepřipadalo v úvahu. Žalovaný poznamenal, že žalobce přitom vůbec netvrdil, že v danou dobu předmětné vozidlo neřídil, neuvedl žádnou vlastní verzi skutkového děje, dokonce ani netvrdil, že nespáchal předmětné přestupky, pouze spekulativně zpochybňoval provedené důkazy a způsob jejich opatření, aniž by současně uvedl, jaké důsledky by tyto hypotetické pochybnosti měli mít. Žalovaný uvedl, že nesdílí názor žalobce, že „je těžké uvěřit tvrzení, že pan D. ukázal řidiče policistům“, naopak z výpovědi tohoto svědka vyplývá, že žalobce bezpečně poznal podle specifické součásti oblečení (černé bundy se suchýp zipem určeným pro připevnění nápisu policie). V opačném případě, pokud by oznamovatel osobu řidiče policistům neoznačil, by policisté vůbec nevěděli, kterou osobu v restauraci vyzvat k podání vysvětlení, neboť žalobce odmítal sdělit svou totožnost, policisté by tedy bez pomoci oznamovatele mezi hosty restaurace vůbec nebyli schopni určit osobu podezřelou ze spáchání oznámeného přestupku. K námitce,   že   žalobce nebyl včas a řádně poučen a vyslechnut žalovaný uvedl, že i tato námitka je nedůvodná, neboť žalobce byl nejprve jako osoba podezřelá ze spáchání přestupku vyzvána k podání vysvětlení, což ze zákonných důvodů odepřel, posléze v řízení o přestupku měl všechna práva účastníka řízení včetně práva vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich, uvádět skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu. Těchto práv prostřednictvím zmocněnce také využil. K námitce porušení základních zásad správního řízení, zejména zásady ochrany dobré víry žalovaný uvedl, že žalobce nespecifikoval, v čem podle něj porušení těchto zásad spočívalo. Na takto obecnou námitku nelze reagovat jinak, než obecným konstatováním, že tyto zásady porušeny nebyly.   Podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.   Podle § 5 odst. 1 písm. f) téhož zákona, řidič je kromě povinností uvedených v § 4 povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.   Podle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, přestupku se dopustí ten, kdo neuposlechne výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci.   Soud v prvé řadě konstatuje, že žalobní námitky jsou totožné s odvolacími proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, jimiž se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval žalovaný. Z výše shrnutého odůvodnění rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně, která je nutno považovat za jeden celek, je zřejmé, že se správní orgány vypořádaly se všemi tvrzeními žalobce, srozumitelně vysvětlily, co podle nich bylo provedeným dokazováním nepochybně zjištěno. Soud považuje závěry správních     orgánů za správné a odpovídající zásadám logiky. Ve smyslu ust. § 3 správního řádu při respektování zásady materiální pravdy správní orgán činí úkony tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k prokázání či   vyvrácení naplnění znaku skutkové podstaty přestupku, který je předmětem přezkumného řízení. Závěry skutkové i o právní kvalifikaci považuje soud za správné a správní orgány je náležitě odůvodnily.   Soud především neakceptoval námitku směřující proti nesprávnému hodnocení důkazů. Má naopak zato, že v daném případě správní orgány posoudily provedené důkazy v souladu s § 50 odst. 4 správního řádu, tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.   Co se týče v úvodu žaloby prezentovaných námitek ohledně zpochybnění tvrzení svědků manželů D. o uskakování za svodidla, že žalobce jako řidič vozidla jevil známky ovlivnění alkoholem, dále námitky žalobce, že chodci šli po nesprávné straně vozovky, jsou zcela bezpředmětné, neboť řízení o přestupcích, spočívajících v tom, že žalobce měl řídit motorové vozidlo pod vlivem alkoholu a že měl způsobem jízdy ohrozit chodce, bylo správním orgánem I. stupně zastaveno.   Co se týče žalobní námitky, že Policie ČR neprovedla předvedení žalobce bez přítomnosti oznamovatele a neprovedla následnou rekognici, je nutno předeslat, že rekognice je specifickým druhem výslechu, při němž má svědek znovu poznat osobu pachatele. V projednávané věci provedení rekognice vůbec nepřipadalo v úvahu. Jak správně uvedl žalovaný ještě předtím, než obviněný – žalobce vůbec spáchal přestupky, pro které byl rozhodnutím správního orgánu uznán vinným, byl označen oznamovatelem jiného přestupku, o němž bylo řízení zastaveno, jako osoba, se kterou tento oznamovatel hovořil jako s řidičem motorového vozidla, aby následně policisté mohli provést s touto osobou potřebné úkony. Nelze souhlasit ani s námitkou žalobce, že je těžké uvěřit tvrzení, že pan D. ukázal řidiče policistům. K tomu je nutno uvést, že z výpovědi svědka D. vyplývá, že svědek poznal žalobce bezpečně podle specifické součásti oblečení. Tvrdil-li žalobce, že policisté ho znají a že on sám je poznal, neboť s nimi přišel do styku, pak toto tvrzení ze spisu nevyplývá. Nad to policisté si jistě nemohou pamatovat všechny osoby, s nimiž přišli úředně do styku.   S námitkami žalobce, které se vztahují k přestupku spočívajícímu v odmítnutí vyšetření, zda žalobce při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, kdy žalobce uvedl, že svědci jsou nevěrohodní, že výpovědi svědků byly odvolávány a měněny, krajský soud nesouhlasí. Z výpovědí svědků L. D. (která není v rozporu s úředním záznamem o podání vysvětlení) a V. O.-E. a z audiozáznamu pořízeném Policií ČR dne 1.5.2013 na němž je zaznamenána opakovaná výzva policisty, jak k provedení dechové zkoušky, tak i k odbornému lékařskému vyšetření, kdy žalobce opakovaně odpovídal „podrobím se, až přijde můj známý“, jednoznačně vyplývá, že žalobce byl policistou vyzván k vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, jimiž jsou ustanovení § 2 písm. o), písm. p) a § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Přisvědčit lze názoru žalovaného, že řidič je povinen podrobit se výzvě policisty bez jakýchkoliv podmínek. Jestliže žalobce splnění výzvy podmínil čekáním na nespecifikovanou osobu, je taková podmínka bezpředmětná, neboť tímto jednáním se fakticky výzvě odmítl podrobit. Nedůvodná je i námitka žalobce, že výzvu k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda osoba není ovlivněna alkoholem, může být uplatněna vůči řidiči, který ujíždí nebo ujel z dopravní nehody nebo před Policií ČR, nikoli vůči občanovi v restauraci na základě pochybného udání. V daném případě nelze pominout, že výzva k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda žalobce není ovlivněn alkoholem, byla učiněna v souvislosti s tím, že žalobce řídil motorové vozidlo a s takovým časovým odstupem, kdy ještě bylo možno potvrdit či vyloučit, zda žalobce řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu. Z provedených důkazů vyplývá, že svědci L. D. a V. D. viděli žalobce řídit motorové vozidlo po pozemní komunikaci mezi 18:00 až 18:30 hodin. Hlídka policie byla vyslána do restaurace Pod Borovou v 19:30 hod, s čímž korespondují časové údaje na videozáznamu kamery snímající vstup do restaurace a také údaje na úředních záznamech o předvedení osoby a zajištění osoby, v nichž je uveden časový údaj 19:50 hod. Bezprostředně po příjezdu hlídky s žalobcem na služebnu policie byl žalobce vyzván policistou k dechové zkoušce a k lékařskému vyšetření. Výzva tedy byla učiněna kolem 20:00 hod. Dle názoru soudu výzva policistů k podrobení se vyšetření byla zcela oprávněná a policisté postupovali v souladu se zákonem, neboť k úkonům policie došlo v přímé souvislosti s činností žalobce jako řidiče motorového vozidla. Pro úplnost krajský soud uvádí, že řidič je definován v § 2 písm. d) zákona o silničním provozu tak, že jde o účastníka provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj. To však neznamená, že řidičem je pouze osoba, která v určitém konkrétním okamžiku právě řídí motorové vozidlo. Výzva k podrobení se vyšetření, zda není řidič ovlivněn alkoholem, má smysl v situaci, kdy je zřejmé, že takové vyšetření může prokázat, že osoba řídila vozidlo ve stavu, kdy mohla být alkoholem ovlivněna. Za skutkového stavu, jak byl zjištěn v posuzovaném případě a je shora popsán, dospěl soud k závěru, že nebylo chybou správních orgánů, pokud žalobce považovaly za řidiče, jež má povinnost podrobit se vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem. Krajský soud konstatuje, že obsah spisu správních orgánů v ničem nenasvědčuje libovůli v postupu policistů. Ze správního spisu naopak vyplývá, že policie měla podezření, že žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Z výpovědi svědků L. D. a V. D. zcela jednoznačně vyplynulo, že z žalobce, který řídil  motorové vozidlo a jel agresivně na předmětné komunikaci a poté co z vozidla vystoupil a ocitl se v jejich těsné blízkosti a promluvil, cítili alkohol. Samotná povinnost podrobit se na výzvu vyšetření je zakotvena v § 5 písm. f) zákona o silničním provozu a to bez případných dalších podmínek. K námitce ohledně materiálního znaku přestupku tj. ohrožení nebo porušení zájmu společnosti je nutno uvést, že ten spočívá v daném případě v porušení zájmu na spolehlivém zjištění, zda byl žalobce jako řidič motorového vozidla ovlivněn alkoholem. Odmítnutím výzvy toto objektivní zjištění zmařil. Co se týče námitky žalobce ohledně záznamu pořízeném Policií ČR dne 1.5.2013 s tím, že nebyl předložen videozáznam jako důležité  důkazní  břemeno,  pak i s  touto  námitkou  se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal s tím, že bylo ověřeno, že obrazový záznam tohoto zákroku neexistuje, toliko audiozáznam, neboť kamera zachytila pouze zvuk. Proto také policie zaslala městskému úřadu pouze CD s audiozáznamem.     Nedůvodná je i žalobní námitka žalobce, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, která se vztahuje i k druhému přestupku spočívajícímu v neuposlechnutí výzvy policisty k prokázání totožnosti a k tomu, aby policisty následoval na Obvodní oddělení ve Frýdlantu n. Ostravicí. Jak z výpovědi svědka policisty V. O.-     E., který zásah prováděl, tak z výpovědi svědka L. D., který byl přítomen zásahu v restauraci Pod Borovou vyplývá, že žalobce byl opakovaně vyzýván policistou k prokázání totožnosti, kteréžto výzvy neuposlechl a neuposlechl ani výzvy k tomu, aby policisty následoval na Obvodní odd. ve Frýdlantu n. Ostravicí. S jejich výpovědí koresponduje videozáznam pořízený 1.5.2013 kamerou, kterou snímala prostor před restaurací Pod Borovou. Materiální znak tohoto přestupku byl naplněn tím, že byl porušen zájem na tom, aby mohla být bez průtahů zjištěna totožnost osoby, která je podezřelá ze spáchání přestupku a aby taková osoba k tomu podala vysvětlení a byl tak porušen zájem na rychlém vyšetřování přestupků.       Nedůvodnou shledává krajský soud i námitku, že správními orgány byly porušeny základní zásady správního řízení a hlavně zásada ochrany dobré víry. Žalobce tuto námitku blíže nespecifikoval, jednalo se o námitku, kterou žalobce vznesl i v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, aniž by ji blíže konkretizoval. Žalobce v žalobě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 45/2005-188, které ovšem dle názoru soudu na danou věc nedopadá, neboť se rozhodování ve věci přestupků netýká.   Co se týče námitky zdůrazněné u jednání, že v úředním záznamu z 3.5.2013 je konstatováno, že hlídka přistoupila k muži, který nejevil známky opilosti, plynně komunikoval s okolím, nelze dle názoru krajského soudu z uvedeného dovozovat, že by výzva policistů k podrobení se vyšetření ke zjištění, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, nebyla opodstatněná. Bez významu pro projednávanou věc je i citace, a nutno zdůraznit, že neúplná, z úředního záznamu o tom, že žalobce byl vyzván k podrobení se orientačnímu vyšetření jednorázovým testerem DrugWipe5+ a toto vyšetření bylo negativní. Šlo totiž o zjištění, zda-li žalobce není ovliněn jinou návykovou látkou, nikoli alkoholem, jak plyne z úředního záznamu výše citovaného.     Krajský soud závěrem konstatuje, že neshladal žádné vady řízení, které by založily nezákonnost napadeného rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené závěry krajský soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.   O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.      P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.         V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 27.1.2015                  Mgr. Jarmila Úředníčková                         samosoudkyně