18A 8/2014-53   ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce Z. L., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.1.2014, č. j.  MSK 168153/2013, ve věci přestupku,   t a k t o :   I.   Žaloba se  z a m í t á .   II.  Žádný z účastníků  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.        O d ů v o d n ě n í :   Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo dle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád) zamítnuto jako opožděné jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rýmařov, odboru dopravy a silničního hospodářství č. j. MURY 29531/2013 ze dne 4.10.2013, jímž byl žalobce uznán vinný tím, že dne 7.7.2013 v 14.50 hodin v obci Stará Ves na silnici I/11 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Citroën C5 RZ X, jel rychlostí 108 km/h v místě, kde je maximální dovolená rychlost 50 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3% byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 104 km/h. Tímto jednáním porušil ust. § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč se lhůtou splatnosti do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.   Žalobou ze dne 2.3.2014 se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že správní orgán porušil jeho právo na spravedlivý proces. Poukazoval na to, že odvolání bylo podáno elektronicky e-mailem dne 1.11.2013. Potvrzení tohoto podání bylo předáno držiteli poštovní licence 6.11.2013.  Lhůta tedy byla zachována. Osoba pověřená podáním odvolání na poštu na to zapomněla, odjela na dovolenou mimo republiku (Libanon) a odtamtud podala dopis prostřednictvím držitele poštovní licence 6.11.2013. Odesílání zásilek odkudkoli držitelem poštovní licence dané země sdruženého ve Světové poštovní unii nelze považovat za jakékoli obstrukční jednání. Česká pošta podle informací dostupných na webu stanoví lhůtu k doručení zásilky do Libanonu v délce 5 až 7 dnů. Žalobce nemohl ovlivnit nijak okolnost, že zásilka šla ve skutečnosti déle, než ve stanovenou dobu. Ust. § 37 odst. 4 správního řádu hovoří o způsobech podání. Nikde nezmiňuje, že některé podání je nadřazeno podání jinému, či že některá podání lze učinit pouze výjimečně. Nelze hovořit o zneužití práva za situace, kdy zmocněnec něco koná poslední den lhůty. Odvolání tedy nebylo podáno opožděně, nýbrž včas, neboť rozhodnutí bylo žalobci doručeno 17.10.2013. Zmocněnec žalobce dne 1.11.2013 podal proti tomuto rozhodnutí odvolání e-mailem bez elektronického podpisu, které bylo potvrzeno 6.11.2013 a tedy 5-ti denní lhůta dle ust. § 37 odst. 4 správního řádu byla zachována. Rozhodnutí žalovaného je proto nezákonné.   Žalobce dále uvedl, že namísto toho, aby se žalovaný zabýval meritem věci, zejména skutečností, že přestupek byl projednán správním orgánem zcela vadně a s odepřením základních práv obviněného v řízení, přičemž tvrzené vady v žalobě podrobně rozvedl, sháněl žalovaný celý měsíc informace ke zmocněnci z jiných řízení. Za současného stavu nelze hovořit o tom, že by žalobce chtěl nějak činit obstrukce, když celé řízení je vedeno nezákonným způsobem ultra vires.   Žalovaný v písemném vyjádření navrhl, aby soud žalobu zamítl. Předně poukazoval na to, že odvolání žalobce zamítl jako opožděné, a proto se nijak nevyjadřoval k věci samé, neboť rozhodnutí správního orgánu I. stupně meritorně nepřezkoumával. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž podrobně vysvětlil,  proč  procesní postup žalobce při podání odvolání posoudil jako obstrukci, respektive zdánlivý výkon práva, který nepožívá právní ochrany, a proč tedy posoudil odvolání jako opožděné. Uvedl, že nikdy netvrdil, že některý způsob podání považuje za nadřazený jinému způsobu podání. Pouze respektoval ust. § 37 odst. 4 správního řádu, podle kterého musí být neformální podání v zákonné lhůtě potvrzeno podáním formálním, aby bylo vůbec za podání považováno a aby k němu mohlo být přihlíženo. Žalovaný ani netvrdil, že jednání žalobce považuje za zneužití práva proto, že odvolání bylo podáno poslední den odvolací lhůty. Žalovaný dále konstatoval, že zmocněnec žalobce pro správní řízení Ing. M. J. podal odvolání 1.11.2013, datovou zprávou bez uznávaného elektronického podpisu. Dále zmocněnec dne 7.11.2013 podal potvrzení odvolání datovou zprávou podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. Jestliže za tohoto stavu věcí zmocněnec žalobce podal písemné odvolání na poště v Libanonu dne 6.11.2013 (prostřednictvím třetí osoby), k čemuž neměl žádný rozumný důvod, pak tento postup nelze podle žalovaného posoudit jinak, než jako procesní obstrukci. Zmocněnci žalobce nic nebránilo, aby neformální odvolání ze dne 1.11.2013 potvrdil sám písemně prostřednictvím pošty z České republiky nebo e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem, jímž disponuje. Doprava písemné zásilky z České republiky do Libanonu, kde bude teprve podána k poštovní přepravě adresátovi v České republice, se jeví žalovanému jako neúměrně složitá a zdlouhavá, aniž je dán rozumný důvod pro takový postup. Žalovaný zde naopak shledává záměr způsobit tímto postupem průtahy v řízení, neboť doručení poštovní zásilky z Libanonu do České republiky trvá přibližně 3 týdny až 1 měsíc. Žalovaný má za to, že správní orgán, který obdrží neformální podání, se má o potvrzení podání dozvědět v přiměřené době, což se v posuzovaném případě nestalo, když jednání zmocněnce žalobce směřovalo k tomu, aby se správní orgán o potvrzení odvolání naopak dozvěděl s co největším zpožděním. Žalovaný dále poukázal na to, že na obálce zásilky odeslané z Libanonu je jako odesílatel uveden Ing. M. J., což vzbuzuje mylný dojem, jakoby zásilku podal v Libanonu Ing. M. J. osobně, ačkoli se zjevně nacházel v České republice a ačkoli sám tvrdí, že zásilku podala třetí osoba. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že zmocněnec žalobce ve správním řízení vykonával zastoupení nikoli tak, aby byl naplněn jeho smysl a účel (hájení práv účastníka řízení, rychlý a efektivní postup v řízení), nýbrž naopak tak, aby co nejvíce ztížil řádné vedení řízení. Takové jednání nemůže podle žalovaného požívat právní ochrany, neboť je v příkrém rozporu s předpokladem minimální součinnosti, respektive s účelem a smyslem zastoupení, které má přispívat k usnadnění projednání věci. O účelovosti tohoto postupu dále svědčí skutečnost, že Ing. M. J. zcela shodný postup uplatnil v dalších řízeních, jejichž předmětem bylo obvinění z přestupku a v nichž vystupoval jako zmocněnec, což jen podporuje závěr žalovaného, že šlo o předem promyšlený způsob, jak se záměrnými průtahy v řízení pokusit dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek. Jednotlivá podání byla z Libanonu odesílána nikoliv najednou, nýbrž postupně. Žalovaný uzavřel, že je toho názoru, že podání potvrzení odvolání z Libanonu není výkonem práva, nýbrž pouze zdánlivým výkonem práva, který nepožívá právní ochrany, respektive zneužitím práva, jemuž není správní orgán povinen přiznat právní účinky. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 AS 27/2011-81 a 1 Afs 107/2004-48, z nichž citoval.   Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23.1.2015, č. j. 18A 8/2014-27 shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.    Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.1.2015, č. j. 18A 8/2014-23 podal žalovaný kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 11.5.2015, č. j. 2 As 47/2015-30 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.1.2015, č. j. 18A 8/2014-27 zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.   Nejvyšší správní soud uvedl, že s krajským soudem se lze ztotožnit v tom, že samotné podání listovní zásilky na poště v zahraničí nepředstavuje bez dalšího zneužití práva. Taková situace může zcela běžně nastat a zákon s ní ostatně počítá (§ 40 odst. 1 písm. d) správního řádu). Krajský soud však dospěl k nesprávnému závěru, že v nyní posuzované věci nebylo na místě zohlednit postup zmocněnce žalobce Ing. J. v jiných řízeních. Zdůraznil, že právě šiřší kontext jednání zmocněnce žalobce totiž může prokázat případné obstrukční či zneužívající jednání a odlišit tak náhodné podání písemnosti k poštovní přepravě v cizině od cílené procesní strategie. Nejvyšší správní soud vzal za potaz, že podání doplnění odvolání na poště v Libanonu učinil zmocněnec žalobce prostřednictvím třetí osoby ve více případech. Poukázal na to, že jen pokud se jedná o žalovaného, proběhla před ním přinejmenším další dvě přestupková řízení, ve kterých Ing. J. vystupoval jako zmocněnec účastníků. Nejvyššímu správnímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že Ing. J. vystupoval jako zmocněnec i v přestupkovém řízení vedeném Krajským úřadem kraje Vysočina, v němž taktéž došlo k obdobnému postupu při podávání odvolání. Společným rysem zmíněných případů je, že vždy byla odvolání podána v poslední den 15 denní lhůty (§ 83 odst. 1 správního řádu), prostým e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu. Nejvyšší správní soud uvedl, že je přitom zjevné, že tímto podpisem Ing. J. disponuje, neboť některá podání odvolání e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem potvrdil (odkázal na věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 34/2015, sp. zn. 1 As 137/2014). Vždy se tak ovšem stalo po uplynutí 5 denní lhůty ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Elektronická podání byla následně ve všech případech doplněna písemným originálem podaným k poštovní přepravě v Libanonu v listopadu roku 2013 tak, aby byla splněna zákonná 5 denní lhůta. Vzhledem k výše uvedenému shledává Nejvyšší správní soud v postupu Ing. J. jako zmocněnce různých obviněných z přestupku několik okolností, které nasvědčují tomu, že jeho jednání bylo ve skutečnosti účelové a úmyslně obstrukční. Nejvyšší správní soud dále popsal nelogičnosti v postupu zmocněnce žalobce a jeho úvahy vyústily v závěr, že postup žalobce nevedl k realizaci jeho práva na spravedlivý proces, nýbrž k úmyslnému protahování řízení a oddalování konečného rozhodnutí ve věci. Byť procesní postup zmocněnce žalobce ve správním řízení nevedl ke konkrétnímu užitku či výhodě pro žalobce (neboť nedošlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku), i tak se jednalo o procesní obstrukce, jež znemožnily zákonem předvídaný plynulý postup žalovaného v řízení. Zdůraznil, že správní orgány zde navíc nedisponovaly žádnými procesními prostředky, kterými by mohly na obstrukční jednání zmocněnce žalobce účinně reagovat. Postupu zmocněnce žalobce proto mohly čelit jedině tak, že mu nepřiznaly právní účinky a považovaly ho za zneužití práva. Žalovaný proto postupoval správně, pokud takovému postupu nepřiznal právní účinky a k potvrzení odvolání zaslanému z Libanonu nepřihlížel.   V dalším řízení byl Krajský soud v Ostravě v souladu s ust. § 110 odst. 3 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal opětovně napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   V dané věci se žalobce podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jako opožděné jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí z 27.11.2008 č.j. 2 As 53/2007) rozhodnutí, jímž správní orgán zamítl odvolání jako opožděné, soud přezkoumá pouze z hlediska, zda bylo toto odvolání důvodně zamítnuto jako opožděné či nikoliv, tedy zda odvolatel byl či nebyl zkrácen na svém veřejném subjektivním právu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Z výše uvedeného vyplývá, že rámec soudního přezkumu rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání pro opožděnost, tvoří pouze skutečnost, zda bylo odvolání podáno včas, či nikoliv.   Ze správního spisu pro posouzení věci bylo zjištěno, že žalobce dne 12.8.2013 zmocnil Ing. M. J. k zastupování pro celé řízení a správnímu orgánu I. stupně předložil plnou moc. Rozhodnutí Městského úřadu Rýmařov ze dne 4.10.2013 č. j. MURY 29531/2013 bylo zmocněnci doručeno do vlastních rukou dne 17.10.2013. Dne 1.11.2013 v 18:27 hodin bylo Městskému úřadu v Rýmařově  doručeno datovou zprávou odeslanou z adresy X bez uznávaného elektronického podpisu podání zmocněnce žalobce označené jako odvolání proti rozhodnutí  DASH 649/2013 POS/10, což je spisová značka věci v níž bylo vydáno označené rozhodnutí č. j. MURY 29531/2013. Dne 7.11.2013 v 14:27 hod Městský úřad v Rýmařově ve věci  obdržel datovou zprávu odeslanou z adresy X, rovněž bez uznávaného elektronického podpisu, v níž zmocněnec žalobce uvedl, že potvrzuje podání odvolání proti rozhodnutí v plném rozsahu a domnívá se, že správní orgán porušil právo na spravedlivý proces. Poté dne 25.11.2013 Městský úřad v Rýmařově obdržel listovní zásilku podanou k poštovní přepravě v Libanonu dne 6.11.2013 s podáním zmocněnce žalobce ve věci DASH 649/2013 POS/3, v němž zmocněnec žalobce uvedl, že v označené věci potvrzuje podání odvolání proti rozhodnutí, a to v plném rozsahu.  Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 31.1.2014 č. j. MSK 168153/2013, jímž bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Rýmařově č. j. MURY 29531/2013 ze  dne 4.10.2013 jako opožděné zamítnuto podle § 92 odst. 1 správního řádu, bylo zmocněnci žalobce doručeno 10.2.2014.   Podle ust. § 37 odst. 4 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5-ti dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.   Podle ust. § 40 odst. 1 písm. d) věta před středníkem, správního řádu, pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě.   Podle ust. § 83 odst. 1 věty prvé správního řádu, odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.   Podle ust. § 86 odst. 1 správního řádu, odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.   V posuzované věci bylo ze správního spisu zjištěno, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně, Městského úřadu v Rýmařově ze dne 4.10.2013, sp. zn. DASH 649/2013/POS/10/, č. j. MURY 29531/2013 bylo doručeno zástupci žalobce do vlastních rukou v souladu s ust. § 19 odst. 4 správního řádu dne 17.10.2013 a tímto dnem došlo k oznámení rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty prvé správního řádu. 15 denní lhůta k podání odvolání započala běžet dnem 18.10.2013 a skončila dne 1.11.2013 (pátek). Jestliže žalobce poslední den odvolací lhůty 1.11.2013 podal odvolání v elektronické podobě (bez zaručeného elektronického podpisu), které doplnil shodným blanketním odvoláním, podaným k poštovní přepravě ve lhůtě dané § 37 odst. 4 správního řádu, 6.11.2013, čili v poslední den lhůty pro doplnění odvolání podaného prostřednictvím datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu, avšak listovní zásilka byla podána k poštovní přepravě z Libanonu a Městskému úřadu v Rýmařově byla doručena až  25.11.2013, vycházel Krajský soud v Ostravě ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu v této věci č. j. 2 As 47/2015, kterými byl v souladu s ust. § 110 odst. 4 s.ř.s. vázán a na které v podrobnostech zcela odkazuje a z nichž vyplývá, že takovýto postup zmocněnce žalobce nevedl k realizaci práva žalobce na spravedlivý proces, nýbrž k úmyslnému protahování řízení a oddalování konečného rozhodnutí ve věci a že žalovaný postupoval správně, pokud takovému postupu nepřiznal právní účinky a k doplnění odvolání zaslanému z pošty z Libanonu nepřihlížel. Neshledal-li žalovaný 5 denní lhůtu pro potvrzení datové zprávy dodané dne 1.11.2013 za zachovanou, pak s ohledem na shora uvedené závěry a závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, je nutno na odvolání podané datovou zprávou bez uznávaného elektronického podpisu dne 1.11.2013 nahlížet tak, jako by nebylo podáno, neboť nebylo zákonem předepsaným způsobem ve lhůtě doplněno. Žalovaný proto správně postupoval, když odvolání podané k poštovní přepravě až 6.11.2013 jako opožděné v souladu s ustanoveními § 83 odst. 1 věty prvé správního řádu a § 92 odst. 1 správního řádu zamítl.   O nákladech řízení rozhodl krajský soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením, včetně řízení o kasační stížnosti, žádné náklady nevznikly.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské nám. č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,  jeho  zaměstnanec  nebo  člen,   který   za  něj   jedná  nebo   jej  zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V  Ostravě dne 27.5.2015                                        Mgr. Jarmila Úředníčková                            samosoudkyně