22A 49/2013 – 98                        ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK    JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobkyně nezl. S. S.,  zastoupené Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 6, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o žalobě proti nezákonnému zásahu správního orgánu,   takto:     I. Žalobkyni se přiznává zcela osvobození od soudních poplatků.   II. Žaloba se zamítá.   III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění:     Podanou žalobou se původně tři žalobkyně domáhaly soudní ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného. Těmito třemi žalobkyněmi byly a) Bc. K. N. Z., b) K. S. a c) nezl. S. S. Nezákonný zásah žalobkyně spatřovaly v odrazení žalobkyně a) jako porodní asistentky od toho, aby dne 18.3.2013 asistovala u porodu v domácnosti žalobkyně b), a to hrozbou možného uložení likvidační pokuty, popřením toho, že by porodní asistentka byla oprávněna takovou péči poskytnout a uvedením zákazu do nezávazného odůvodnění rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb žalovaným bez právního podkladu (rozhodnutí žalovaného ze dne 28.11.2012 č.j. KUOK 100989/2012). Dle žalobního tvrzení tento zásah žalovaného vůči žalobkyni a) zasáhl také práva žalobkyně b) a nezl. žalobkyně c).   Krajský soud ve věci rozhodl usnesením ze dne 25.6.2013 č.j. 22A 49/2013-15, jímž žalobu odmítl, a to ve vztahu k žalobkyním a) a b) pro opožděnost a ve vztahu k žalobkyni c) pro nedostatek aktivní legitimace. Toto usnesení krajského soudu bylo ve vztahu k žalobkyni c) zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 27.2.2014 č.j. 4 Aps 5/2013-78 a věc byla v tomto rozsahu vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně NSS označeným rozsudkem zamítl kasační stížnosti žalobkyně a) a žalobkyně b). Rozsudek NSS nabyl právní moci dne 27.3.2014.   Krajský soud v dalším řízení, vázán závěry zrušujícího rozsudku NSS, především vyzval právního zástupce nezl. žalobkyně k předložení souhlasu opatrovníka k podání žaloby. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 13.1.2015 č.j. 35 P a Nc 254/2014, 35 Nc 874/2014-41 byl nezl. žalobkyni jmenován opatrovník O.S. k zastupování v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22A 49/2013 a dále byl soudem udělen souhlas za nezl. žalobkyni k podání žaloby a vedení řízení u Krajského soudu v Ostravě pod stejnou spisovou značkou.   V podané žalobě je uvedeno, že nezákonný zásah žalovaného spočívá v odrazení porodní asistentky [původně žalobkyně a) – dále jen porodní asistentka] od poskytnutí pomoci své klientce [původně žalobkyně b) – dále jen matka žalobkyně] u jejího porodu doma a narození nezletilé [původně žalobkyně c) – dále jen žalobkyně] dne 18.3.2013. Ve vztahu k žalobkyni tak bylo zasaženo do jejího práva na zdraví, na ochranu soukromého a rodinného života, do práva na osobní svobodu a rovněž do práva na rodičovskou péči.   Skutkově byla věc vymezena tak, že dne 28.11.2012 bylo žalovaným na žádost porodní asistentky uděleno této oprávnění k poskytování zdravotních služeb s výrokovou částí – forma zdravotní péče: zdravotní péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta, druh zdravotní péče: ošetřovatelská péče, obor zdravotní péče: porodní asistentka. V odůvodnění oprávnění bylo uvedeno, že toto neopravňuje poskytovatele k vedení porodů. Poskytovatel nemá k dispozici pracoviště, kde jsou vedeny fyziologické porody podle vyhlášky č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče. Při předávání tohoto oprávnění byla porodní asistentce úředníky žalovaného ústně podána informace, že pokud by asistovala u porodu mimo zdravotnické zařízení, může jít být uložena pokuta do výše 1.000.000,- Kč. Tímto postupem se porodní asistentka cítila být dotčena na svém právu poskytovat v neomezeném rozsahu péči ve svém oboru, a proto se obrátila na žalovaného s písemným dotazem, jaký typ oprávnění k poskytování zdravotních služeb potřebuje, aby jako porodní asistentka mohla poskytovat ošetřovatelskou péči v souvislosti s porodem podle § 5 odst. 2 bod g) zákona č. 372/2011 Sb., zákona o zdravotních službách, v platném znění (dále jen zákon č. 372/2011 Sb.) ve vlastním sociálním prostředí klientek podle § 10 odst. 1 bodu b) a § 11 odst. 5 téhož zákona, tedy výhradně mimo zdravotnické zařízení v souladu s kompetencemi porodních asistentek daných zákonem č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, v platném znění (dále jen zákon č. 96/2004 Sb.) a specifikovanými v § 5 odst. 1 bodu f) vyhlášky č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, v platném znění (dále jen vyhláška č. 55/2011 Sb.). Žalovaný porodní asistence odpověděl, že zákon č. 372/2011 Sb. nezná pojem „porod doma“ a že dle jeho názoru nelze vést porody mimo zdravotnické zařízení mimo případů nouze. Porodní asistentka oslovila krajský úřad podruhé, kdy mj. požadovala podrobnější informace o možnosti uložení pokuty, pokud by u porodu mimo zdravotnické zařízení asistovala. Žalovaný jí dopisem ze dne 2.1.2013 odpověděl obdobně, že zákon č. 372/2011 Sb. nezná pojem „porod doma“ a v České republice nelze vést porody mimo zdravotnická zařízení. K otázce pokuty pak uvedl, že by mohl rozhodovat o uložení pokuty za spáchání správního deliktu.   Matka žalobkyně plánovala porod ve vlastním sociálním prostředí, tedy doma. Porodní asistentka ji informovala o stanovisku krajského úřadu s tím, že má obavu péči poskytnout vzhledem k nejistotě ohledně rozsahu jejích oprávnění a hrozbě pokuty. Matka žalobkyně se proto obrátila na žalovaného s žádostí o poskytnutí seznamu porodních asistentek oprávněných poskytovat asistenci při porodu mimo porodnici. Žalovaný jí dopisem ze dne 19.12.2012 odpověděl, že stávající právní úprava nezná pojem „asistence při domácím porodu“ nebo „asistence při porodu mimo nemocnici“, a proto dosud nevydal žádné oprávnění k poskytování zdravotních služeb, u kterého by poskytovatel splňoval podmínky pro vedení fyziologických porodů vyjma lůžkových zdravotnických zařízení. Matka žalobkyně znovu požádala žalovaného o seznam porodních asistentek, přičemž argumentovala platnou právní úpravou a rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ve věci Ternovszky proti Maďarsku. Žalovaný matce žalobkyně dopisem ze dne 18.1.2013 zopakoval svá předchozí tvrzení. Matka žalobkyně nakonec dne 18.3.2013 porodila doma bez odborné asistence svou nezl. dceru – žalobkyni.   Na základě uvedeného byl žalobou učiněn návrh na vydání rozsudku ve vztahu k žalobkyni, a to, že žalovaný neoprávněně odradil porodní asistentku Bc. K. N. Z. od poskytnutí péče klientce K. S. během porodu v domácím prostředí dne 18.3.2013, čímž se dopustil nezákonného zásahu do práva žalobkyně S. S. na zdraví, do práva na ochranu soukromého a rodinného života, do práva na rodičovskou péči a do práva na osobní svobodu.   Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyně se domáhá ochrany před zásahem, který byl přímo nevynutitelným a ve své podstatě pouze informativním, neboť se jím žádná práva, ať už porodní asistentky či klientky nebo žalobkyně samotné nezkracují, tj. proti jejich vůli neomezují, tím méně pak přímo. Přípis žalovaného osobě odlišné od žalobkyně, který obsahuje sdělení o stavu určitých věcí nebo určitého řízení přímo nevynutitelnou výzvu, aby něco nečinila a informaci o případných negativních důsledcích, které tuto osobu za určitých zákonem předvídaných podmínek mohou postihnout, nelze považovat za zkrácení subjektivních práv této osoby, natož zkrácení subjektivních práv žalobkyně, jakkoli mohou takovou osobu znejistět v náhledu na její právní pozici a vyvolat v ní pocit určitého ohrožení. Právní řád totiž neposkytuje ochranu před subjektivním pocitem ohrožení či nejistoty, ale jen ochranu subjektivních práv, tedy konkrétních práv určité osoby. Žalovaný dále zdůraznil, že v souladu s ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s.ř.s.) a s tím spojenou judikaturou správních soudů, by musely být splněny kumulativně zákonem formulované podmínky důvodnosti ochrany proti nezákonnému zásahu. Mimo jiné by musela být naplněna také podmínka nezákonnosti zásahu. Poučení poskytnuté porodní asistence jakož i informace poskytnuté matce žalobkyně, však byly poskytnuty v souladu s platnou právní úpravou. Závěrem žalovaný zdůraznil obecně vyšší rizikovost domácích porodů než porodů prováděných v porodnicích, z čehož dovozuje, že zájem na ochranu práv novorozenců na život a zdraví převažuje nad svobodou volby matky ohledně místa, okolností či způsobu porodu. V tomto smyslu byl tvrzený zásah prováděn právě a hlavně k zajištění zájmu žalobkyně na ochraně jejího života a zdraví. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.   Podáním ze dne 9.4.2015 doručeným krajskému soudu dne 11.9.2015 požádala zástupkyně žalobkyně o osvobození nezl. žalobkyně od soudního poplatku.   S ohledem na to, že žalobkyně je nezletilá a tudíž nemá vlastní příjmy, soud výrokem I tohoto rozsudku žalobkyni přiznal zcela osvobození od soudních poplatků.   Podle ust. § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.   Při posouzení žaloby vycházel krajský soud z ustálené judikatury správních soudů k zásahovým žalobám. Konstantní judikatura zastává názor, že o zásah ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. se pojmově jedná pouze za předpokladu, že v žalobě tvrzeným jednáním by žalobce mohl být alespoň potenciálně přímo zkrácen na svých právech. To konkrétně znamená, že mezi napadeným zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah (srov. rozsudek NSS ze dne 31.1.2007 č.j. 2 Aps 1/2006-80 a rozsudek NSS ze dne 17.7.2007 č.j. 2 Aps 1/2007-58).   Při posouzení merita věci pak krajský soud vycházel ze závěrů učiněných NSS v jeho rozsudku ze dne 20.2.2015 č.j. 5 As 169/2014-24, v němž se NSS zabýval skutkově a právně obdobným případem, když posuzoval zásahovou žalobu, v níž se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný Krajský úřad Jihomoravského kraje nezákonně zasáhl do jejích práv na ochranu soukromého a rodinného života sdělením k žádosti žalobkyně o seznam porodních asistentek oprávněných vést porody ve vlastním sociálním prostředí rodičky (tj. v domácím prostředí), v němž jí sdělil, že žádná z porodních asistentek registrovaných žalovaným není na základě svého oprávnění k poskytování zdravotních služeb ani registrace nestátního zdravotnického zařízení oprávněna k vedení fyziologických porodů mimo zdravotnické zařízení. Podobnost s posuzovanou věcí spatřuje krajský soud v tom, že tvrzený zásah žalovaného v nyní rozhodované věci ve vztahu k matce žalobkyně rovněž představuje poskytnutí informace k seznamu porodních asistentek a k možnostem tzv. domácích porodů a ve vztahu k porodní asistentce pak v podstatě rovněž informativní poučení o rozsahu jejích oprávnění a potenciální možnosti sankčního postihu v případě, že by svá oprávnění překročila. V judikované věci NSS dospěl k závěru, že pouhé sdělení krajského úřadu k žádosti podle zákona č. 109/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, že žádná z porodních asistentek registrovaných krajským úřadem není na základě svého oprávnění k poskytování zdravotních služeb ani registrace nestátního zdravotnického zařízení oprávněna k vedení fyziologických porodů mimo zdravotnické zařízení není nezákonným zásahem ve smyslu ust. § 82 s.ř.s. V odůvodnění rozsudku NSS dále upřesnil, že sdělení poskytnuté stěžovatelce žalovaným má pouze informativní charakter a nejedná se tedy o žádný přímý zásah do jejích práv, neboť sdělením jí nejsou ukládány žádné povinnosti a nejsou jím ani omezována její práva. Právní postavení stěžovatelky nedosáhlo a ani nemohlo dosáhnout v důsledku předmětného sdělení jakékoli změny.   Věc nyní posuzovaná krajským soudem je podle jeho názoru oproti citovanému případu odlišná pouze v tom, že nezl. žalobkyně z logiky věci nevstoupila a ani nemohla vstoupit do žádné konkrétní formy komunikace s žalovaným. Tvrzený nezákonný zásah do jejích práv proto lze posuzovat pouze prostřednictvím skutkového stavu, který se vztahuje k osobě porodní asistentky a k osobě matky žalobkyně. Na ten pak nelze pro podobnost věci nahlížet jinou optikou, než činí zmiňovaný judikát NSS ze dne 20.2.2015 č.j. 5 As 169/2014-24. Krajský soud neshledal žádné skutkové ani právní důvody, pro které by se od závěrů NSS v tomto rozsudku vyslovených odchýlil.   Jestliže tedy informativní sdělení žalovaného k žádosti matky žalobkyně o seznam porodních asistentek oprávněných k poskytování péče u tzv. porodů doma a k možnostem a domácích porodů a stejně tak ani poučení žalovaného o rozsahu oprávnění porodní asistentky při poskytování pomoci při fyziologických porodech a poučení o potenciální možnosti sankčního postihu v případě překročení mezí oprávnění nepředstavují nezákonný zásah, pokyn nebo donucení ve smyslu ust. § 82 s.ř.s., pak ani důsledky těchto informací v podobě rozhodnutí matky žalobkyně porodit v domácím prostředí a bez asistence žalobkyni a v rozhodnutí porodní asistentky pomoc při porodu v domácím prostředí matce žalobkyně neposkytnout, nemohou představovat nezákonný zásah, pokyn nebo donucení ve smyslu téhož ustanovení ve vztahu k žalobkyni.   Pro úplnost krajský soud uvádí, že již principiálně nelze přistoupit na možnost existence nezákonného zásahu správního orgánu vůči žalobkyni za situace, kdy mezi tvrzený zásah správního orgánu a jeho teoreticky možný dopad (tvrzený dopad do právní sféry žalobkyně) vstupuje subjektivní rozhodnutí jiné osoby.   Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud v souladu s ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. žalobu zamítl jako nedůvodnou.   O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.   Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.      V Ostravě dne 15. září 2015                                                        JUDr. Monika Javorová                                                           předsedkyně senátu