38Ad 37/2013-48     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK      JMÉNEM REPUBLIKY           Krajský soud v Ostravě rozhodl  samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně nezl. M. J., zastoupené zákonným zástupcem J. J., právně zastoupené JUDr. Josefem Cholastou, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 46/14, Pod Bezručovým vrchem, proti žalovanému  Ministerstvu práce  a sociálních věcí  ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.7.2013 sp. zn. SZ/1633/2013/9S-MSK, č.j. MPSV-UM/12469/13/9S-MSK, o zamítnutí odvolání a potvrzení Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 28.5.2013 a  rozhodnutí žalovaného ze dne 30.7.2013 sp. zn. SZ/1642/2013/9S-MSK, č.j. MPSV-UM/12510/13/9S-MSK, o zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 6.6.2013, o dávku pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí,                                               t a k t o :             I.         Žaloba  s e   z a m í t á .           II.       Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.           III.    Odměna advokáta   JUDr. Josefa Cholasty   se určuje částkou 11.916,- Kč, která  mu bude  vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.                                                             O d ů v o d n ě n í :         Shora uvedenými rozhodnutími žalované Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR zamítlo odvolání žalobkyně a potvrdilo napadená rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, kterými nebyla žalobkyni přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Obě tato rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že žalobkyně s ohledem na majetek, který vlastní společně se svým bratrem a na kterém může její zákonný zástupce J. J. provozovat činnost, se nenachází v situaci hmotné nouze a případného sociálního vyloučení, stejně tak její rodina není v hmotné nouzi a rovněž jí nehrozí sociální vyloučení. J. J., jak sám uvedl v rámci odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, do roku 2012 vydělal finanční prostředky k dokončení provozovny k podnikání, které má však přednostně použít k zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na bydlení své rodiny. Přestože má J. J. přerušenou živnost, žalovaný z veřejně dostupných informací zjistil, že na „R. S. p.“ jsou pořádány i v letošním roce (poznámka soudu rok 2013) letní dětské tábory, kde jako kontaktní osoba je uveden J. J. Číslo účtu, na které mají být zasílány platby na letní dětské tábory, je shodné s číslem účtu, na který si J. J. nechal zasílat dávku pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí. Rodinná farma „R. S. p.“ rovněž nabízí jezdecké kurzy a produkty z farmy.      Žalobkyně podala prostřednictvím svého zákonného zástupce proti rozhodnutím žalovaného včasnou žalobu. V této žalobě J.J. namítal, že v roce 2006 musel přerušit podnikání proti své vůli, stejně tak v roce 2009 přišel o své první hlavní zaměstnání a v roce 2012 o své vedlejší zaměstnání u dopravců v místě bydliště. Jestliže správní orgán argumentoval tím, že jako žadatel neprojevil vlastní přičinění a snahu zvládnout situaci využitím vlastních prostředků a iniciativou, pak to není pravdou, neboť již po zaevidování u Úřadu práce vyhledal kurz k dokončení rekvalifikace. Správní orgán I. stupně jej nutil prodat pozemky, které do roku 2009 využíval k podnikání, avšak tyto pozemky nebyly a nejsou jeho, neboť neměl prostředky pro jejich úplné vykoupení. Nemožnost využití majetku odůvodnil v žalobě J.J. dále tím, že k nemovitostem je uzavřena smlouva o nájmu, jejíž platnost skončí teprve prosincem 2013 a vypovězením této smlouvy by činily náklady na jeho udržování 60.000,- Kč až 100.000,- Kč. J. J. tedy s odvoláním na smlouvu             o zřízení věcného břemena, podle které je oprávněn na převáděných nemovitostech (nemovitosti darovací smlouvou převedl na své nezletilé děti) provozovat podnikatelskou aktivitu, nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že žadatelé o dávku hmotné nouze nevyužívají majetek k zajištění vlastních potřeb. Odkázal dále na ust. § 11 odst. 4 a 5 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, podle kterého prodej nebo využití majetku nelze požadovat, pokud je užíván k trvalému bydlení nebo pokud majetek přispívá k pracovnímu uplatnění. K argumentu žalovaného týkajícímu se účtu „R. S. p.“ v žalobě uvedl, že jeho účty jsou postiženy exekucí a z obavy, aby i dávky hmotné nouze touto exekucí nebyly postiženy, si je nechal na tento účet posílat. Účet však patří „R. S. p.“, jehož je čestným předsedou. Pokud je na webových stránkách uveden jako kontaktní osoba, pouze odpovídá na zájem telefonujících osob. Sídlo „R. S. p.“ je na adrese H. 28, což je stáj na pozemku jejich obdarovaných nezletilých dětí. Prostředky, které nezisková organizace „R. S. p.“ získává  z případných plateb letních aktivit,  nelze využívat ku prospěchu žadatelů a společně posuzovaných osob.       Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobkyně jako nedůvodné.       Krajský soud provedl důkaz žalobou napadenými  rozhodnutími  ze dne 30.7.2013 sp. zn. SZ/1633/2013/9S-MSK, č.j. MPSV-UM/12469/13/9S-MSK, a ze dne 30.7.2013 sp. zn. SZ/1642/2013/9S-MSK, č.j. MPSV-UM/12510/13/9S-MSK, správními spisy týchž spisových značek a správními spisy Úřadu práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Krnov a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.  Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ust. § 65 a následujících soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1,2 s.ř.s.).       Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících ze správních spisů správního orgánu I. stupně vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že J.J. podal za nezletilou žalobkyni žádost o příspěvek na živobytí dne  22.3.2013 a dne 5.5.2013. Ze správního spisu č.j. MPSV-UP/2376615/HmN týkajícího se žádosti ze dne 22.3.2013 soud zjistil, že společně posuzované osoby nezl. M. J. a nezl. J.J. jsou bez příjmů a zákonný zástupce nezletilé žalobkyně J. J. měl příjmy u Dopravního podniku Ostrava, a.s.  v říjnu 2012 11.876,- Kč, v listopadu 2012 10.067,- Kč a v prosinci 2012  měl příjem 215,- Kč. V prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech žalobkyně je pak uvedena nemovitost sloužící k bydlení v hodnotě 1.000.000,- Kč, stavební pozemek 300m², zahrada 2.000m²  a louka 20.000m². Podle vyrozumění Obecního živnostenského úřadu Městského úřadu Krnov měl J. J. přerušeno provozování živnosti v době od 1.7.2010 do 31.12.2012. Součástí správního spisu je darovací smlouva o zřízení věcného břemene bydlení a užívání, kterou J.J. daroval nezletilým J. J., nar. X  a M. J., nar. X  obytnou budovu H. čp. 26 na pozemku o výměře 346m² a budovu H. čp. 28, zemědělské stavby na pozemku o výměře 346m², rozestavěnou stavbu na pozemku o výměře 136m², pozemek – zastavěnou plochu o výměře 346m², pozemek o výměře 136m², pozemek – zahrada o výměře  916m²  a 3.324m², pozemek – ostatní plocha o výměře 142m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 1.160m²,   pozemek – trvalý trávní porost o výměře 9.278m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 3.900m², 467m², 174m², 5.000m², 14.717m², 396m², 422m², 2.068m², pozemek – orná půda o výměře 596m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 248m², zahradu o výměře 583m², zahradu o výměře 1.627m², pozemek – ornou půdu o výměře 1.620m², zahradu o výměře 1.003m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 1.129m², pozemek – zahradu 767m² a 831m², pozemek – ornou půdu o výměře 917m², pozemek par. č. 368 ostatní plocha o výměře 583m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 929m², 270 m², 278m², pozemek – zahrada o výměře 31m², pozemek – orná půda o výměře 37m², pozemek – ostatní plocha o výměře 119m² a 121m²,  trvalý trávní porost o výměře 15.557m², pozemek trvalý trávní porost o výměře 5.633m² a 2.763m², pozemek – ostatní plocha o výměře 536m² a 759m², pozemek – zahrada o výměře 1.590m² a pozemek trvalý trávní porost o výměře 15.410m², vše zapsáno pro katastrální území Hynčice u Krnova na Listu vlastnictví č. X, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov. Toutéž smlouvou J. J. daroval nezletilým pozemek  o výměře 10.819m² a pozemek – zahradu o výměře 233m², pozemek – trvalý trávní porost o výměře 32.419m² zapsané pro katastrální území Valdštejn na Listinu vlastnictví č. X, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov. Dále nezletilým daroval pozemek – zahradu o výměře 390m² zapsaný pro katastrální území Dlouhá Voda na Listu vlastnictví č. X Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov. Touto smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno bydlení a užívání ve prospěch J. J. v podobě jak doživotního bydlení v převedených nemovitostech tak i ničím neomezené užívání pozemků i užívání plodů vzešlých na těchto pozemcích i ke všem nemovitostem ve smlouvě uvedeným. Ve správním spise je založena fotokopie rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Krnov 1 o povolení vkladu vlastnického práva a práva zřízení věcného břemene do katastru nemovitostí k uvedeným nemovitostem. Součástí správního spisu je fotokopie nájemní smlouvy uzavřené mezi J. J. a J. K. o přenechání nájemci do užívání specifikovaných pozemků v katastrálním území Hejnov, Ztracená Voda a Hynčice na dobu od 1.1.2009 do 31.12.2013. Nájemné za užívání pozemků bylo mezi účastníky dohodnuto ve výši 35.000,- Kč za kalendářní rok. Dále bylo dohodnuto, že nájemné bude vyplaceno v penězích každý kalendářní rok vzájemným zápočtem, kdy nájemce poskytne pronajímateli v dohodnuté ceně a množství 60 kusů balíkovaného sena v hodnotě 30.000,- Kč a 20 balíků slámy v hodnotě 5.000,- Kč. Podle protokolu ze dne 12.12.2012 uvedl J. J. na Úřadu práce ČR, krajské pobočce v Ostravě, kontaktní pracoviště Krnov k majetkovým poměrům, že již nemá žádné koně, protože pošli, zůstal jen poník, který má 30 let. K pronájmu pozemků uvedl, že smlouvu na pronájem má uzavřenou do 31.12.2013 a má smluvní pokutu za odstoupení od této smlouvy. Dále uvedl, že chová asi 20 ovcí, pro které má seno, pozemky musí obhospodařovat a starat se o ně, aby nedošlo k jejich devastaci. Z uvedených důvodů smlouvu o pronájmu nemůže vypovědět.  Součástí správního spisu je rozhodnutí ze dne 28.5.2013, kterým Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Krnov – Město Albrechtice rozhodl nepřiznat M. J. dávku příspěvek na živobytí. Správní spis obsahuje odvolání J. J. proti tomuto rozhodnutí, o kterém rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.          Z obsahu dalšího správního spisu správního orgánu I. stupně č.j. MPSV-UP/2623539/13/HmN krajský soud zjistil, že obsahuje žádost nezletilé žalobkyně podanou jejím zákonným zástupcem J. J. o příspěvek na živobytí ze dne 5.5.2013. Také součástí tohoto spisu jsou doklady o výši měsíčních příjmů s tím, že za období březen až květen 2013 J. J. nemá žádný příjem vykázán. Dalšími doklady jsou prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech nezletilé žalobkyně podepsané J. J., na kterém je uvedena nemovitost sloužící k bydlení nebo k rekreaci v hodnotě 1.300.000,- Kč, stavební pozemek 50m², zahrada 2.500m² a trvale právní porosty 25.000m². Dále tento správní spis obsahuje výpis z katastru nemovitostí ohledně vlastnického práva nezletilých dětí J. J. a M. J. ke shora uvedeným pozemkům, včetně věcného břemene na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 24.2.2009. V oddílu C tohoto výpisu – omezení vlastnického práva je uvedeno zástavní právo zákonné s datem vzniku 11.7.2006 pro pohledávku 13.566,- Kč a další zástavní právo s datem vzniku 13.12.2007 pro pohledávku 34.140,- Kč. Správní spis kromě uvedeného výpisu z katastru nemovitostí v katastrálním území Hynčice u Krnova obsahuje dále výpisy z katastru nemovitostí týkající se vlastnického práva nezletilých k nemovitostem v katastrálních územích Ztracená Voda, Vadlštejn a Nenkovice. O této žádosti nezletilé žalobkyně bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Krnov – Město Albrechtice ze dne 7.6.2013 tak, že jí příspěvek na živobytí nebyl přiznán. I tento spis obsahuje odvolání J. J. nazvané „Doplnění odvolání“ ze dne 10.6.2013, o kterém rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30.7.2013.      Pojem hmotné nouze vymezuje zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 2. Ustanovení § 3 uvádí osoby, které nejsou v hmotné nouzi. Podle odst. 4 tohoto ustanovení může orgán pomoci v hmotné nouzi v odůvodněných případech určit, že osobou v hmotné nouzi není osoba, jejíž celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že jí mohou i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění její výživy a ostatních základních životních potřeb.       Podle ust. § 11 odst. 1 cit. zákona při posuzování nároku na příspěvek na živobytí se zjišťuje, s výjimkami uvedenými v odst. 4 až 6, zda mají osoba a společně s ní posuzované osoby možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Podle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení zvýšením příjmů vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmů prodejem nebo jiným využitím majetku. Podle odst. 4 písm. a) téhož ustanovení prodej nebo jiné využití majetku se nevyžaduje u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení.       Podle ust. § 15 odst. 2 cit. zákona pro účely tohoto zákona se celkovými majetkovými poměry rozumí hodnota movitého a nemovitého majetku vycházející z jeho zjištěné ceny, kterého lze využít ihned, popř. po určité době, pro zvýšení příjmu, a to jak krátkodobě k překlenutí přechodného stavu hmotné nouze, tak dlouhodobě, pokud nelze využít jiné možnosti. Z motivého a nemovitého majetku, uvedeného ve větě první, je vyloučen majetek, jehož prodej nebo jiné využití nelze po osobě vyžadovat. Pokud jde podle poměrů osoby o běžný nemovitý nebo movitý majetek, jehož hodnota je zjevně nízká nebo naopak tak vysoká, že nelze mít pochyby o tom, že majetkové poměry nebrání přiznání dávky nebo naopak jsou na překážku přiznání dávky, nemusí být jeho cena podle zvláštního právního předpisu zjišťována.          Zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi tedy upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi, prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi. Tento zákon propojuje poskytování pomoci osobám s hodnocením jejich aktivity při zvyšování příjmů vlastním přičiněním a vychází z principu odpovědnosti jednotlivé osoby za své sociální postavení. Nárok na některou z dávek pomoci v hmotné nouzi má osoba, u níž je možno stav hmotné nouze na základě jejich sociálních a majetkových poměrů bez dalšího dovodit,  když poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi je poslední úrovní v síti sociálního systému sloužící k zabezpečení základních životních potřeb v situaci, kdy osoba není schopna si tyto potřeby zajistit sama. Zákon stanoví podmínky a kritéria, které je třeba pro účely přiznání nároku na některou z dávek pomoci v hmotné nouzi zjišťovat a prokazovat. Vždy je třeba hodnotit celkové sociální a majetkové poměry žadatele, neboť dávky mají pokrýt toliko nejzákladnější lidské potřeby. Výkladem jednotlivých ustanovení zákona             o pomoci v hmotné nouzi je nutno dospět k závěru, že plyne-li ze sociálních a majetkových poměrů žadatele o dávku schopnost či možnost zabezpečit své základní životní potřeby svými silami, nejde o osobu v hmotné nouzi a jako taková nemá na dávky pomoci v hmotné nouzi nárok. Schopnost či možnost zabezpečit a pokrýt základní životní potřeby svými silami je bez dalšího dána právě existenci majetku, z něhož je reálně možno jak jeho prodejem či jiným využitím právě tyto základní potřeby jednotlivce zajistit.        V projednávané věci bylo prokázáno, že nezletilá žalobkyně, jakožto žadatelka               o dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí vlastní společně se svým bratrem majetek, který na ně jako nezletilé převedl J.J. darovací smlouvou. Rozsah tohoto majetku vyplývá z předmětné darovací smlouvy i z jednotlivých výpisů z katastru nemovitostí. Na tomto majetku J. J., jakožto jejich zákonný zástupce může provozovat svou živnost, neboť podle uvedené darovací smlouvy je oprávněn z věcného břemene, na základě kterého může předmětné nemovitosti neomezeně užívat. V době rozhodování žalovaného byla uzavřena nájemní smlouva k pozemkům ze dne 1.1.2009, kterou bylo ujednáno nájemné ve výši 35.000,- Kč ročně s tím, že tato hodnota bude započtena poskytnutím balíkového sena a slámy. Toto naturální plnění používal J.J. při chovu 20 ovcí, což ostatně uvedl do protokolu správnímu orgánu I. stupně dne 12.12.2012.            V případě nezletilé žalobkyně byl prokázán majetek takové hodnoty, jehož využitím (na základě smlouvy o zřízené věcného břemene) bylo nepochybně možno zajistit výživu a ostatní životní potřeby nezletilé žalobkyně a dalších společně posuzovaných osob. V době vydání žalobou napadených rozhodnutí měl J. J. přerušenu podnikatelskou činnost, avšak žalovaný tvrdil, že z veřejně dostupných informací zjistil, že na „R. S. p.“ H. 28 byly pořádány letní dětské tábory a že číslo účtu, na které mají být zasílány platby za tyto letní dětské tábory je shodné s číslem účtu, na který si J. J. nechal zasílat dávku hmotné nouze příspěvek na živobytí. Jestliže J. J. v žalobě oponoval tím, že jeho účty jsou postiženy exekucí a že z toho důvodu si nechává dávky hmotné nouze posílat na účet „R. S. p.“ a že  prostředky, které organizace „R. S. p.“ získává, patří této společnosti, je tato žalobní námitka nedůvodná k výše uvedenému závěru krajského soudu, že žalobkyně v době vydání napadeného rozhodnutí nebyla osobou v hmotné nouzi. Ani další žalobní námitka žalobce týkající se uzavřené nájemní smlouvy ze dne 1.1.2009 není důvodná, neboť v článku VI. bod 3 bylo ujednáno, že se J. J., jakožto pronajímatel zavazuje, že v případě převodu svého vlastnického práva k pozemku pronajatém touto smlouvou uvědomí nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci převodu o této skutečnosti nájemce. Předmětná nájemní smlouva by tedy nebránila případnému převodu vlastnictví k pronajatým pozemkům. Na závěru, že v případě nezletilé žalobkyně se jedná o osobu, na které lze spravedlivě žádat využití nemovitého majetku za účelem zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, nemá vliv ani další žalobní námitka, že případný prodej nemovitostí – pozemků brání rodině k obnově podnikání v agroturistice, ani to že J. J. byl v době správního řízení evidován na Úřadu práce a snažil se ukončit rekvalifikační kurz. J. J. v průběhu řízení namítal, že předmětné pozemky jsou neprodejné, avšak nijak neprokázal, že se o jejich prodej alespoň pokusil.               Soud  vzhledem k výše uvedenému a v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl žalobu jako nedůvodnou.                Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení přiznána, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a žalovaný toto právo ze zákona nemá  (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s.)  Ustanovenému právnímu zástupci žalobkyně byla přiznána odměna  v rozsahu            4 úkonů právní pomoci po 1.500,- Kč (žaloba směřovala proti dvěma správním rozhodnutím žalovaného), 3 režijních paušálů po 300,- Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 2, § 12 odst. 3 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Dalšími náklady právního zástupce žalobkyně bylo cestovné ve výši 2 x 724,- Kč podle vyhl. č. 328/2004 Sb.  a náhrada za ztrátu času ve výši 2 x 600,- Kč  podle  vyhl. č. 328/2014 Sb. a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem činily 9.848,- Kč a s  připočtením 21% daně z přidané hodnoty 2.068,- Kč pak činily celkem 11.916,- Kč. Pokud právní zástupce žalobkyně požadoval odměnu za úkon právní služby „prostudování spisu“ tento úkon právní služby v ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. výslovně uveden není a studium spisu je zahrnuto pod pojem právní služby převzetí a příprava zastoupení. Stejně tak krajský soud nemohl přiznat odměnu za úkon právní služby – podání právního zástupce žalobce ze dne 19.3.2015. Toto podání bylo žádostí právního zástupce o zaslání kopií listinných podkladů a neobsahovalo ani návrh ve věci samé či sepsání právního rozboru věci, nešlo tedy o úkon právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1, písm. d), h) citované vyhlášky.   P o u  č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu   v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a  to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.       V Ostravě dne  16. dubna 2015                                                                                                                                                  JUDr. Petr Indráček                                                                     samosoudce