Existence podzemního vedení telekomunikační sítě, je právní vadou váznoucí na nemovitosti, a to bez ohledu na to, že již vlastníkovi tohoto vedení uběhla lhůta k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene.

57Co 172/2015 - 79 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Jurasové a soudkyň JUDr. Sylvie Ostřížkové a Mgr. Daniely Teterové v právní věci žalobkyně Olgy B., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou v Praze 8, Prvního pluku 320/17, proti žalované JOMAHRA s.r.o., se sídlem v Ostravě-Přívoze, Nádražní 601/159, IČ 29388929, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem v Ostravě-Moravské Ostravě, Na Hradbách 2632/18, o 500.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 6.8.2014, č.j. 126C 68/2013-36, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28.252,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Proti rozsudku, jímž byla v odstavci I. výroku žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 500.000,- Kč s úrokem z prodlení za dobu od 22.6.2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku a v odstavci II. výroku žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 83.344,39 Kč do tří dnů od právní tohoto moci rozsudku k rukám advokátky žalobkyně, podala žalovaná včasné odvolání. Napadla rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a navrhovala, aby byl změněn tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. Odvolání odůvodnila tím, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud provedl dokazování v potřebném rozsahu, avšak na základě nesprávného hodnocení dospěl k nesprávným právním závěrům. Dle žalované je podstatné, zda ve lhůtě 60 pracovních dnů ode dne obdržení kupní smlouvy s doložkou vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí byly nemovitosti, které byly předmětem kupní smlouvy, zatíženy právní vadou vzniklou jiným způsobem, než v důsledku právního úkonu kupující. Výklad pojmu „právní vada“ je takový, že se za právní vadu považuje právo k věci svědčící ve prospěch jiné osoby než je vlastník, tedy právo, kterým je vlastník omezen. Z provedeného dokazování je zřejmé, že takové právo k předmětným nemovitostem zřízeno není a neexistovalo ani ve lhůtě 60 pracovních dnů počítané ode dne doručení smlouvy s doložkou vkladu vlastnického práva ve prospěch kupující a neexistovalo takovéto právo ani ke dni podání žaloby. Samotná skutečnost, že na pozemku, který byl předmětem kupní smlouvy, je uložen kabel společnosti PODA, žádné právo nezakládá a v tomto směru žalovaná poukázala na znění ustanovení § 104 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích, ze kterého vyplývá, jakým způsobem může být zřízeno právo poskytovatele telekomunikačních služeb k nemovitosti, a ze kterého rovněž vyplývá, že společnost PODA svého práva nevyužila v době, kdy k tomu byla oprávněna a v současnosti ji již žádné právo nesvědčí. Samotná existence kabelu na pozemku není právní vadou ve smyslu platné právní úpravy, a proto nezakládá právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Názor soudu, že kabel v předmětném pozemku může zakládat právo společnosti PODA domáhat se zřízení věcného břemene ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, je názorem ryze spekulativním. Ke dni podání žaloby takový návrh ze strany společnosti PODA nebyl podán a nebyl podán ani ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení smlouvy s doložkou vkladu. Ne každý kabel telekomunikačního vedení je nutné považovat za stavbu zřízenou ve veřejném zájmu, a skutečnost, zda uložení konkrétního kabelu na konkrétním pozemku je stavbou ve veřejném zájmu, je vždy přísně individuálně posuzována v příslušném správním, případně soudním řízení. V tomto konkrétním případě však toto splněno není, neboť soud neprováděl žádné dokazování o tom, zda je předmětný kabel stavbou ve veřejném zájmu, a v tomto řízení takovéto dokazování ani provádět nemohl. Spekulace o tom, zda by se společnost PODA domohla zřízení práva věcného břemene, které by legalizovalo uložení kabelu na předmětném pozemku, nemohou být argumentem, který odůvodňuje rozhodnutí o právu žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty. Žádnému subjektu není možné zabránit v tom, aby podal jakýkoli návrh na zahájení řízení, byť by takovýto návrh neměl ze své podstaty žádnou naději na úspěch. Stejně tak není možné žádného účastníka řízení nutit k tomu, aby aktivně vystupoval při bránění svých práv, tedy např. aby žalobkyně účinně bránila, případně zcela rezignovala na obranu svých práv ve správním řízení o zřízení práva věcného břemene ve prospěch společnosti PODA. Pokud by vzniklo právo zřízené ve prospěch třetí osoby zatěžující žalobkyni po uplynutí lhůty 60 dnů, nezakládalo by toto právo, tedy z pohledu žalobkyně právní vadu, její právo na zaplacení smluvní pokuty. Rozhodnutí soudu o tom, že předmětné nemovitosti jsou zatíženy právní vadou, je proto nesprávné. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. Byť ke dni rozhodování soudu prvního stupně bylo předmětné kabelové vedení toliko stavbou na cizím pozemku, i v takovém případě se jedná o právní vadu dotčeného pozemku. Kabelové vedení bylo do předmětného pozemku umístěno se souhlasem jeho tehdejšího vlastníka. Okresní soud předběžně vyhodnotil event. nárok vlastníka kabelového vedení na zřízení věcného břemene. Nelze očekávat, že žalobkyně, pokud by vyzvala vlastníka kabelového vedení k jeho odstranění z jejího pozemku, by byla se svým požadavkem úspěšná. Smluvní pokuta sjednaná v kupní smlouvě má kompenzovat škodu, která žalobkyni s tímto vedením vznikla, popřípadě vznikne. Vlastník vedení může v budoucnu vyvolat řízení o zřízení práva věcného břemene a žalobkyně tak bude nucena zabývat se touto záležitostí. Žalovaná, ač si skutečností týkajících se předmětného kabelového vedení byla velmi dobře vědoma, záměrně ji na tuto skutečnost při uzavírání kupní smlouvy neupozornila, tedy zamlčela podstatnou okolnost týkající se předmětu převodu, jež mohla být významná pro rozhodování žalobkyně, zda kupní smlouvu uzavře či nikoli. V důsledku podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu, aniž byl vázán uplatněným odvolacím důvodem (ust. § 212a odst. 1 o.s.ř.). Z úřední povinnosti zkoumal, zda řízení před soudem prvého stupně netrpělo některou z vad, na něž odkazuje ustanovení § 212a odst. 5 o.s.ř., se závěrem, že žádnou z těchto vad řízení před soudem prvého stupně netrpělo. Okresní soud odůvodnil napadené rozhodnutí tím, že ve smlouvě o převodu nemovitostí ze dne 12.12.2002 účastníci platně sjednali smluvní pokutu pro případ, že předmět prodeje nebude prost veškerých právních vad, vyjma těch, které případně zřídí kupující, a to nejpozději do šedesáti pracovních dnů ode dne obdržení kupní smlouvy s doložkou vkladu vlastního práva žalobkyně do katastru nemovitostí. V případě, že se takovéto právní vady v uvedené lhůtě vyskytnou, byli účastníci dohodnuti na tom, že žalobkyně je oprávněna od kupní smlouvy odstoupit a současně jí vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč. Dle názoru okresního soudu je skutečnost, že na pozemku, který byl předmětem převodu, je uloženo kabelové vedení instalované tam obchodní společností PODA a.s., nepochybně vadou předmětu převodu, přestože v řízení bylo prokázáno, že této společnosti již marně uplynula lhůta, ve které se mohla úspěšně domáhat nahrazení projevu vůle vlastníka pozemku uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene podle smlouvy. Byť tato lhůta uplynula, neznamená to, že právní vada zanikla. Předmětný pozemek je nadále touto vadou zatížen, neboť pokud by žalobkyně odmítla se společností PODA a.s. uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene podle smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ze dne 29.3.2011, mohla by se tato obchodní společnost domáhat svého práva ke kabelovému vedení jinou cestou, např. návrhem na zřízení věcného břemene ve veřejném zájmu ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, když předmětné vedení telekomunikační sítě je nutno považovat ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona č. 172/2005 Sb. za stavbu zřízenou ve veřejném zájmu. Žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy musela o zřízení kabelového vedení vědět, neboť společnosti PODA a.s. k takovéto stavbě poskytla potřebnou součinnost, avšak v rozporu se smluvním ujednáním na tuto vadu žalobkyni neupozornila, a proto jí vznikla povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500.000,- Kč a úroky z prodlení. Odvolací soud zcela přebírá skutková zjištění učiněná okresním soudem z provedeného dokazování. Důkazy, které okresní soud provedl, hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti zcela v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu. V průběhu odvolacího řízení nenavrhoval žádný z účastníků provedení důkazů. Odvolací soud takto přejímá závěr o skutkovém stavu, ke kterému, resp. který okresní soud uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud správně aplikoval ustanovení § 544 občanského zákoníku platného a účinného do 31.12.2013, pokud podané žalobě vyhověl. Dospěl ke správnému závěru o tom, že účastníci platně sjednali smluvní pokutu, a to ve výši 500.000,- Kč. Sjednali totiž, že nebude-li předmět prodeje – nemovitosti dům čp. 1001 postavený na pozemku parc. č. st. 1014 a tento pozemek v katastrálním území a obci Ostrava prost veškerých právních vad vyjma těch, které případně zřídí žalobkyně, nejpozději do 60 pracovních dnů ode dne obdržení této kupní smlouvy s doložkou vkladu vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, je žalobkyně oprávněna odstoupit od kupní smlouvy a současně jí vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 500.000,- Kč. Podstatné tak bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vytýkaná vada, a to umístění kabelu – podzemního vedení telekomunikační sítě společnosti PODA a.s. v době, kdy nemovitosti byly ve vlastnictví právního předchůdce žalované společnosti TELEKOMSERVIS, spol. s r.o., je či není právní vadou. Odvolací soud má zato, že v daném řízení bylo prokázáno, že se existence podzemního vedení telekomunikační sítě, je právní vadou, a to bez ohledu na to, že již vlastnici PODA a.s. uběhla lhůta k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Jak správně uvádí okresní soud, za právní vadu je nutno považovat jakékoli právo třetí osoby k převáděné nemovitosti. Právo třetí osoby, a to právo společnosti PODA a.s. přitom vyplývá z ustanovení § 104 odst. 1 zákon č. 127/2005 Sb., neboť z tohoto zákonného ustanovení vyplývá právo společnosti PODA a.s. zřizovat a provozovat podzemní komunikační vedení. Z textu ustanovení § 104 zák. č. 127/2005 Sb. nelze dospět k závěru, že by toto právo třetí osoby zaniklo tím, že nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, neboť zákon (ust. § 104 odst. 4 zák. č. 127/2005 Sb.) upravuje postup i pro případ, nebyla-li uzavřena ani smlouva o budoucí smlouvě, a to možnost zřízení věcného břemene vyvlastňovacím úřadem. Ať již společnost PODA a.s. zvolí jakýkoli postup, tedy při splnění dalších podmínek postup, na který odkazuje okresní soud, či postup podle odst. 4, neznamená to, že by došlo k zániku tohoto práva společnosti PODA a.s. jen tím, že nedošlo k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Veden tímto názorem, odvolací soud věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil (ustanovení § 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 143 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady sestávající z odměny za právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání), přičemž odměna za jeden úkon právní služby činí z částky 500.000,- Kč 10.300,- Kč (ust. § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Paušální náhrada za tyto dva úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 téže vyhlášky činí 2x 300,- Kč, tj. 600,- Kč, náhrada za ztrátu času stráveného advokátkou žalobkyně cestou k odvolacímu soudu a zpět činí dle ust. § 14 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. 1.200,- Kč a cestovné advokátky k odvolacímu soudu a zpět vlakem činí 949,- Kč. Součet těchto nákladů činí 23.349,- Kč a včetně DPH tak činí náhrada nákladů odvolacího řízení celkem 28.252,- Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit advokátce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť pro poskytnutí delší lhůty nebyla shledány předpoklady. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Ostravě dne 25. června 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Jurasová, v. r. Anna Krupanská předsedkyně senátu