63Az 7/2013-56   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud  v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobců: a) M. A., b) nezl. M. A., c) nezl. M. J. Y.,  žalobci b) a c) zastoupeni zákonnou zástupkyní a), všichni státní příslušnost Ukrajina, všichni t.č. bytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeni JUDr. Františkem Kubínem, advokátem se sídlem Havířov-Město, Dlouhá třída 461/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3 k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne  3.7.2013 č.j. OAM-373/ZA-ZA06-K01-2012 o udělení mezinárodní ochrany                                                               t a k t o :   I. Žaloba se  z a m í t á .   II. Žádnému z účastníků se  n e p ř i z n á v á  náhrada nákladů řízení.   III. O výši odměny ustanoveného právního zástupce bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.     O d ů v o d n ě n í :   [1] Žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). [2] Žalobkyně a) dne 1.8.2013 podala u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, ve které uvedla, že má za to, že její žádost a žádost jejích dětí o mezinárodní ochranu byla zamítnuta neoprávněně, zpět do vlasti se nemohou vrátit. Současně uvedla, že český jazyk neovládá dobře, a proto žádá o ustanovení zástupce pro soudní řízení, který by žalobu doplnil.   [3] Usnesením zdejšího soudu ze dne 8.10.2013 č.j. 63Az 7/2013-7 bylo žádosti žalobkyně a) vyhověno a žalobcům byl ustanoven advokát a následným usnesením ze dne 26.11.2013 byl ustanovený advokát vyzván k doplnění žaloby.   [4] Zástupce dne 30.12.2013 v intencích pokynů krajského soudu žalobu doplnil o následující žalobní body:   a)     žalovaný nesprávně vyhodnotil odůvodněný strach žalobců a), b) a c) z pronásledování z důvodu náboženství. Dle žalobkyně a) tato přijala dne 6.12.2012 islám, ke kterému se i nadále hlásí. Toto náboženství aplikuje za přítomnosti žalobců b) a c) a tito projevili zájem se o tomto náboženství dozvědět více. Žalobkyně a) tvrdí, že její víra v Alláha pomáhá vypořádat se s problémy každodenního života, hlavně po psychické stránce. V případě návratu na Ukrajinu se obává negativní reakce příbuzných otce žalobců b) a c) i cizích osob a rovněž se obává, že jim nebude umožněno nadále islám vyznávat, b)     žalovaný nesprávně posoudil důvody pro udělení humanitárního azylu žalobcům a), b) a c) ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. Žalobci mají za to, že jsou u nich dány důvody pro humanitární azyl, neboť odchod žalobců b) a c) na Ukrajinu a jejich pobyt tam by byl pro ně šokem. Žalobci se narodili na území ČR, mluví výhradně českým jazykem a kromě území ČR nikde jinde nepobývali, neovládají ukrajinský jazyk. Odchod na Ukrajinu by pro ně znamenal odchod do neznámé země, jejich jazyk neovládají a nikoho tam neznají. Nelze vyloučit značnou psychickou újmu pro žalobce a), b) i c). Navíc žalobkyně b) je již ve věku, kdy je školou povinná a tuto navštěvuje v Havířově. Zástupce žalobce odkázal na Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy, která se dá vztáhnout na rozhodování o humanitárním azylu a které stanoví, že správní orgán musí rozhodnout nejvhodnějším způsobem, musí zachovat objektivitu a nestrannost a dbát na vyváženost mezi účelem rozhodnutí a nepříznivostí zásahu do práv, svobod a zájmů dotčených osob, c)     rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné z důvodu nedostatku důvodů vedoucích k rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu.   [5] Není pravdou, že jediným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla snaha legalizovat pobyt v České republice, naopak četnost podaných žádostí žalobkyně a) odůvodňuje strach z návratu na Ukrajinu a vystavení dětí cizímu prostředí spojenou s negativní reakcí příbuzných otce žalobců b) a c) i cizích osob. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.   [6] Žalovaný k žalobě uvedl, že současná žádost je u žalobců opakovanou žádostí o mezinárodní ochranu, v případě žalobkyně a) jde o jedenáctou žádost o mezinárodní ochranu a v případě žalobců b) a c) jde o desátou žádost. První žádost žalobkyně a) byla podána 4.2.2004. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádosti o udělení azylu, výpovědi žalobkyně a), použité informace o zemi původu a žalovaný je přesvědčen, že zjistil skutečný stav věci a jeho závěry jsou správné a v souladu se zákonnými normami. Navrhl žalobu zamítnout.   [7] Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobcům a), b) a c) mezinárodní ochranu, jak uvedeno v odst. 1 tohoto rozsudku. Rozhodnutí velmi podrobně odůvodnil na 13 stranách. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že žalobkyně a) do ČR přicestovala v září 2003 a poprvé o mezinárodní ochranu požádala až v únoru 2004, tedy po 5ti měsíčním nelegálním pobytu na území ČR. Od té doby zde pobývá, stejně jako její následně narozené děti, na základě dokladů za účelem správního řízení o udělení mezinárodní ochrany díky opakovaně podávaným žádostem. Z tohoto přístupu správní orgán vyvodil účelovost jejího jednání, tedy snahu o legalizaci pobytu v ČR.  Správní orgán zdůrazňuje především „rozmanitost“ žalobkyní a) uváděných důvodů k podání jednotlivých žádostí, přičemž nelze přehlédnout ani žadatelčinu „nerozhodnost“, prezentovanou i v rámci řízení současného, kdy nejprve za svého druha označila pana M. A., aby následně dne 15.1.2013 sdělila, že si s ním nerozumí, není s ním ani těhotná a dne 18.1.2013 opět sdělila, že je družkou tohoto muže a je s ním těhotná a následně dočasně sdílela domácnost se svým bývalým přítelem Y. H., aniž doložila jakékoliv potvrzení o svém údajném těhotenství. Správní orgán tak nemohl přehlédnout spekulace žadatelky ohledně jejího údajného postavení osoby bez státního občanství. Správní orgán neshledal důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12, § 13 zákona o azylu a neshledal ani důvod pro udělení humanitárního azylu s odkazem na zprávy o zemi původu. Nebyla shledána ani potřeba udělení doplňkové ochrany, neboť dospěl k závěru, že žadatelce ani jejím nezletilým dětem po návratu na Ukrajinu nehrozí žádné nebezpečí ve smyslu podmínek § 14a a § 14b zákona o azylu.   [8] Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí ze dne 19.12.2012, ve které žalobkyně uvedla, že je národnosti kazašské, do r. 2003 žila na Ukrajině v Bukačivci a od r. 2003 dosud v Kralupech, Jablonec nad Nisou v azylovém zařízení. Ona nikdy ani nikdo z rodiny nebyl členem žádné politické strany ani organizace. Dne 6.12.2012 přijala islám a snaží se zasvětit i děti, ale nenaléhá na ně. Má problémy se svým bývalým druhem a otcem J. (J. H., nar. X).  Tento od počátku nesouhlasil s tím, aby přijala islám, dělal jí kvůli tomu problémy a také se musela několikrát obrátit na SUS v Kostelci nad Orlicí. Vyhrožoval jí a nedovoloval, aby vyučovala děti islámu. S ním již nemůže žít, neboť je křesťan a islám neuznává. Uvedla, že jí islám pomáhá psychicky. Dále uvedla, že žádá o azyl za své děti, protože je chce chránit. V r. 2009 kontaktovala ukrajinskou ambasádu v Brně, kde jí vydali potvrzení, že již není státní příslušnicí Ukrajiny, ale odmítli jí to vydat, dokud ji Kazachstán nezaregistruje. Do ČR přijela 9.9.2003. Téhož dne písemně sdělila, že žádá o změnu týkající se její státní příslušnosti z důvodu, že v dokladech má uvedeno, že je státní příslušnicí Ukrajiny, ale ve skutečnosti, což vyplývá z jejích opravdových dokladů, je státní příslušnicí Uzbekistánu. Když žádala v r. 2003 v ČR o azyl, měla v té době platný cestovní doklad, kde je uvedeno státní příslušnost Uzbekistán, a proto žádá o provedení změny. Součástí spisu je sdělení Magistrátu města Jablonec nad Nisou ze dne 4.4.2012 o obsahu, že v souvislosti se zápisy uvedených dětí A., nar.X a J. J., nar. X nebyla schopna prokázat svůj osobní stav. Úřadu uvedla, že neví, zda je vdaná či rozvedená a na výzvy úřadu, aby toto doplnila, nereagovala. Od Ministerstva vnitra pak úřad dostal informaci o jejím osobním stavu, že je vdaná a manželem je V. V. S odkazem na § 51 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb. svědčí manželu matky domněnka otcovství, proto manžel byl dodatečně zapsán v knihách narození jako otec uvedených dětí. V pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 4.1.2013 uvedla, že je zákonnou zástupkyní nezletilých žadatelů o udělení mezinárodní ochrany A. M., nar. X a J. J. M., nar. X. V pohovoru uvedla, že na otázku, že se v jejím případě jedná již o 11 žádost o udělení mezinárodní ochrany a nyní oproti předcházejícím řízením uvedla, že je osobou bez státní příslušnosti, na základě jakých skutečností toto uvádí, odpověděla, že se obracela na ambasádu, která s ní však nekomunikuje, ona si podala žádost o popření otcovství u soudu v Hradci Králové a s ohledem na mlčení ambasády má za to, že děti nemají občanství. Sdělili jí však, že pokud rodiče mají ukrajinské občanství, pak toto mají i děti. Dále uvedla, že ona sama požádala ambasádu o zbavení občanství, obrátila se na kazašskou ambasádu, protože její otec je z Kazachstánu, ale bylo jí odpovězeno, že když tam 5 let nežije a není nikde hlášena k pobytu, tak nemůže být občankou Kazachstánu. K otázce, že 19.12.2012 uvedla, že je občankou Uzbekistánu, odpověděla, že tam se narodila, ale její otec je Kazach, a že ona si to plete, pro ni je to složité. Důvodem podání jedenácté žádosti o udělení mezinárodní ochrany je skutečnost, že přijala islám a z toho důvodu měla hádky s otcem svých dětí, který jí vyhrožuje. V rodných listech je otcem dětí uveden její bývalý manžel, ale to není pravdou. Otcem dětí je J.H. I když je biologickým otcem všech dětí, nechce, aby byl zapsán jako otec v rodných listech. Neví, kde se otec dětí momentálně nachází, ona s ním nekomunikuje, neodpovídá na jeho emaily. Dále uvedla, že o azyl žádá, protože má potíže s otcem svých dětí od té doby, co přijala islám a obává se, že i kdyby odjela na Ukrajinu, tak by jí mohl dělat nepříjemnosti, protože pochází z velké rodiny, mohl by jí vzít děti. Islám přijala 6.12.2012, ale již dříve četla korán, chodila s lidmi do mešity v Hradci Králové. Její přítel je ahmedi a učí se teď s ním. Přijala takový islám, jaký vyznávala její známá L. a pak i anas, což jí její přítel řekl, že je ahmedi, a že tedy je více skupin. Modlí se nyní s ním a také s ním studuje. Neví, k jaké skupině by se měla přidat, ještě toho o islámu moc neví.   [9] Součástí správního spisu jsou podklady z předcházejících řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany, a to žádost ze dne 4.2.2004 podaná ve Vyšních Lhotách, kde žalobkyně uvádí národnost kazašská, státní občanství Ukrajina a dále, že v ČR pobývá od 7.9.2003 v Kralupech nad Vltavou a o udělení azylu žádá proto, že bydlela s manželem ve vesnici, kde je mnoho pravoslavných a málo občanů řeckokatolického vyznání, ke kterým patří. Pravoslavní spoluobčané i z důvodu jejího vyznání nadávali, dokonce byla v květnu 2003 napadena a z těchto důvodů Ukrajinu opustila. Jiné důvody neměla. V protokolu o pohovoru k žádosti dne 17.2.2004 uvedla, že její manžel odjel do ČR, ona zůstala na Ukrajině u jeho rodičů s dítětem a pak se rozhodla přicestovat za ním, neboť ve vesnici, kde žila, je pouze jeden kostel patřící řeckokatolické církvi. Ukrajinu opustila kvůli náboženským potížím. Žalovaný dne 27.2.2004 rozhodl tak, že azyl neudělil podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zákona o azylu a rozhodl, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu. Proti rozhodnutí podána žaloba, kterou krajský soud zamítl dne 29.4.2005, dne 14.11.2007 žalobkyně podala další žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které uvedla, že státní občanství je Ukrajina, národnost ukrajinská, její otec se narodil v Uzbekistánu a matka na Ukrajině. Svou vlast opustila 6.9.2007 z důvodu, že je pravoslavného vyznání a místní lidé jí zakazovali chodit do katolického kostela, který byl jediný ve vesnici. Přestěhovala se ke své matce, ale tam nebylo dostatek místa pro její rodinu a odjela za manželem do ČR. Manžel v ČR začal pít, a proto se rozešli. On se vrátil zpět na Ukrajinu. V ČR si našla přítele, narodila se jim dcera a je znovu těhotná. Protože jí bylo uděleno správní i soudní vyhoštění, rozhodla se znovu požádat o mezinárodní ochranu. V pohovoru k žádosti dne 1.2.2008 v PoS ve Stráži pod Ralskem uvedla, že po manželovi chtěla rozvod, ale on jí to nechtěl povolit, chtěl po ní 1000 USD a ona je nemá. Otcem jejích dětí je Ukrajinec žijící v ČR, ale má také problémy s pobytem v ČR. Její nejstarší dítě zůstalo na Ukrajině u její matky a neví, jak se jí vede. Žalovaný o žádosti rozhodl dne 4.3.2008 tak, že mezinárodní ochranu neudělil podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Proti rozhodnutí byla podána žaloba, kterou krajský soud zamítl 30.6.2008. Byla podána kasační stížnost a Nejvyšším správním soudem tato odmítnuta pro opožděnost, žádostí ze dne 3.2.2009 žalobkyně se znovu domáhala udělení mezinárodní ochrany, ve které uvedla, že má státní občanství Ukrajina, národnost kazašskou, otec se narodil v Kazachstánu a matka na Ukrajině. K důvodu opuštění vlasti uvedla, že se tak stalo 6.9.2003. Poté, co se provdala, žila s manželem ve vesnici, kde byl řeckokatolický kostel a jí jako pravoslavnou tam nechtěli obyvatelé vesnice pustit. Proto se odstěhovala k matce. Manžel odjel do ČR, ona za ním a společně žádali o azyl. Manžel však začal pít, fyzicky ji napadal, a proto od něj odešla. Manžel se vrátil na Ukrajinu, ona si v ČR našla přítele, se kterým má dvě děti a manžela požádala o rozvod. Manžel na Ukrajině žije již 4 roky s ženou, která nemůže mít děti, tak požádal na Ukrajině o svěření jejich společné dcery do péče. U soudu sdělil, že on je v ČR, že žádá o azyl a její přítel, se kterým má dvě děti, když se to dozvěděl, tak zmizel. Žalovaný rozhodl dne 7.5.2009 tak, že žádost posoudil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o udělení azylu a řízení podle § 25 písm. i) citovaného zákona zastavil, dne 19.11.2009 podaná další žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které žalobkyně uvedla, že má státní občanství ukrajinské, národnost kazašskou, otec se narodil v Kazachstánu a matka na Ukrajině. Zopakovala, že v ČR je od 8.9.2003, vlast opustila z důvodu, že žila s mužem ve vesnici, kde uznávali katolické náboženství, ona má pravoslavnou víru a vesničané se k ní chovali z toho důvodu nepřátelsky. Na Ukrajinu se nemůže vrátit, poněvadž nemá ke komu, nemá žádná zázemí, její matka zemřela, ona není Ukrajinkou. Nemá k Ukrajině žádný vztah. Obává se, že by mohla mít problémy z důvodu, že zde žádala o azyl, což její manžel na Ukrajině uvedl u soudu. Žalovaný o žádosti rozhodl dne 11.12.2009  tak, že žádost vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) cit. zákona, žalobkyně podala znovu žádost o udělení mezinárodní ochrany 21.12.2009, ve které uvedla, že má státní občanství ukrajinské, národnost ukrajinskou, otec se narodil v Kazachstánu a matka na Ukrajině. Současně o udělení mezinárodní ochrany žádá i její dcera J., nar. X a jako důvod uvedla, že se nemá kam vrátit, nemá žádné bydlení s dětmi ani v ČR ani na Ukrajině. Žalovaný rozhodl dne 12.1.2010 tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany pro žalobkyni a její nezletilé děti A., nar. X a J. J., nar. X vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) cit. zákona, dne 15.1.2010 žalobkyně opět podala žádost o udělení mezinárodní ochrany, ve které uvedla státní občanství Ukrajina, národnost ukrajinská, otec narozen v Kazachstánu a matka na Ukrajině. Jako důvod opuštění vlasti 8.9.2003 rozvedla, že ji fyzicky týral přítel její matky, který patřil k loupežné skupině a dokonce ji jednou tak zbil, že byla v bezvědomí a musela být zavolána sanitka. Byla hospitalizována v léčebně, tam se seznámila s přítelem bratra, kterého si vzala, žili s jeho matkou a nikdo nevěděl, že měli svatbu. Manžel ji pak přestěhoval k babičce do vesnice a sám odjel do ČR za účelem vydělání peněz. Současně s nimi žil i bratr jejího muže, který byl neustále opilý a když zbili bratra, neboť mysleli, že to je její manžel, začala se obávat. Žalovaný dne 11.2.2010 o žádosti rozhodl tak, že tuto pro žalobkyni i její dvě děti A. a J. vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil podle § 25 písm. i) cit. zákona, žalobkyně opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany podala dne 12.2.2010, opět uvedla státní občanství Ukrajina, národnost kazašská, otec narozen v Kazachstánu, matka na Ukrajině a na otázku, z jakého důvodu žádá o udělení mezinárodní ochrany uvedla, že byla u právníka, neboť děti nemají žádnou státní příslušnost, a proto se na Ukrajinu nemohou vrátit. Když pojede s dětmi na Ukrajinu, nedostane žádné příspěvky ani zdravotní péči. Děti se narodily v ČR a chtějí zde zůstat. Žalovaný o žádosti rozhodl dne 22.2.2010 tak, že opětovně žádost žalobkyně i jejich dvou dětí A.a J. vyhodnotil jako nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu. Žalobkyně podala žalobu, kterou krajský soud zamítl dne 30.11.2010, další žádost žalobkyně podala 3.3.2010, kde uvedla státní občanství Ukrajina, národnost kazašská, otec narozen v Kazachstánu, matka na Ukrajině a jako důvod opuštění vlasti odkázala na předcházející řízení a jako důvod udělení mezinárodní ochrany uvedla, že má strach o své děti, ty se nemohou vrátit na Ukrajinu, protože tam nikoho nemají, v případě zdravotních potíží jim nikdo nemůže pomoct. Žalovaný rozhodl o žádosti 8.3.2010 tak, že žádost paní žalobkyně a jejích dvou dětí A. a J. vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení zastavil dle § 25 písm. i) cit. zákona, v následující žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 19.3.2010 žalobkyně uvedla, že má státní občanství Ukrajina, národnosti je kazašské, otec se narodil v Kazachstánu, matka na Ukrajině a upřesnila, že je nesprávně v předcházejících řízeních uvedeno, že se obává manžela, ona se obává přítele matky. Na Ukrajinu se nemůže vrátit. Žalovaný o žádosti rozhodl dne 30.3.2010 tak jako v předcházejících řízeních, že žádost žalobkyně a jejích dvou dětí A. a J. vyhodnotil jako nepřípustnou podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil, dne 15.6.2010 byla podána další žádost, ve které uvedla, že má státní občanství Ukrajina, národnost kazašskou, otec se narodil v Kazachstánu, matka na Ukrajině a jako důvod udělení mezinárodní ochrany uvedla, že byla na ambasádě 26.2.2010, podala žádost o vydání CD, protože měla výjezdní vízum a když tam přišla za měsíc, bylo jí sděleno, že ji nenašli v evidenci, že není Ukrajinka. To byl důvod, proč jí cestovní doklad nevydali. Její děti nejsou hlášeny na ukrajinské ambasádě, jsou bez státní příslušnosti a nemá tedy kam odjet. Když odcestovala z vlasti, tak její matka ji odhlásila z bytu a pokud člověk 5 let na Ukrajině nežije, tak „zmizí“ z počítače. V protokolu o pohovoru k žádosti dne 30.6.2010 doplnila, že doma měla strach z otčíma, který byl mafián, byl zavřený ve vězení a její otčím zinscenoval její nehodu, ke které došlo v r. 1997 nebo 1998. Když jí bylo 16 let, otčím ji zmlátil, že musela být odvezena do nemocnice, kde byla 10 měsíců a její přítel, který byl účastník nehody, na následky zranění zemřel. Dne 9.9.2003 přicestovala do ČR na turistické vízum a po vypršení jeho platnosti zde žila nelegálně. Ve vlasti neměla žádné potíže se státními orgány, ale obrátila se prostřednictvím strýce jejího přítele na policii, která chytla jejího otčíma a odsoudila ho na 12 let do vězení. V prosinci 1999 se vdala, přestěhovala se za manželem na vesnici do jiné oblasti Ukrajiny, a protože se její matka dozvěděla, že byla v blázinci, tak ji vyhodila a ona šla za babičkou manžela. Po dobu, co pobývala u této babičky, tak komplicové jejího otčíma zmlátili bratra jejího manžela, neboť si ho spletli s jejím manželem. Po porodu byla u přítelkyně své matky a nyní její dceru má v péči její bývalý manžel, ale ona nemá o nich žádné informace. Obává se návratu do vlasti, neboť děti se narodily v ČR. Mluví pouze česky a návrat na Ukrajinu by byl pro ně problém. Děti žádají o azyl spolu s ní. Otcem dětí je její druh Y. H. Že je rozvedená na Ukrajině ví pouze od své sestry. K rozvodu došlo před 2 lety bez její přítomnosti. Žalovaný rozhodl dne 24.9.2010 tak, že žádost o mezinárodní ochranu pro žalobkyni a její dvě děti A.a J. neudělil podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona o azylu. Proti rozhodnutí žalovaného byla podána žaloba, kterou krajský soud zamítl dne 14.5.2012, žalobkyně podala kasační stížnost a Nejvyšší správní soud 5.12.2012 pod sp. zn. 2Azs 27/2012 tuto zamítl jako nedůvodnou.   [10] Součástí správního spisu je žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 15.1.2013 pro J. H., dřívější příjmení M., nar. X v České republice s vyznačením bez státní příslušnosti, národnosti kazašské, jméno otce Y. H. z důvodu, že tato je nezletilá, a protože zákonná zástupkyně žádá o udělení mezinárodní ochrany, stejně tu požaduje i pro svou dceru. V pohovoru k žádosti  dne 6.5.2013 zákonná zástupkyně uvedla, že její oba biologičtí rodiče jsou Kazaši, což dosud nikdy nikde neuváděla, otec byl muslim a otcova druhá žena byla Ukrajinka, která ji vychovávala. Vždycky jí islám zajímal. O islámu jí vyprávěl přítel M. a kamarádka L. Otec dítěte byl křesťan, sice pak říkal, že přijal islám, ale s ohledem na některé indicie, ji vede k přesvědčení, že tomu tak není. Otci J. Y. H. je lhostejné, v jaké víře dceru vychovává. Dále uvedla, že momentálně je sama s dětmi, s panem A. neudržuje žádné kontakty, občas si napíší email.  V případě návratu na Ukrajinu ji ani její dceru nečeká nic dobrého, s odkazem na skutečnosti, které uváděla v předcházejících řízeních. Součástí správního spisu jsou informace o Ukrajině, a to konkrétně Mezinárodní organizace pro migraci ze srpna 2012, Infobanka ČTK Ukrajina, Informace MZV USA ze dne 30.7.2007 na téma Výroční zpráva o svobodě vyznání za rok 2011, ve které mimo jiné uvedeno, že se neobjevily žádné zprávy o případě porušení náboženské svobody, ministerstvo kultury založilo odbor pro náboženství. Ústava a jiné zákony i politické zásady chrání svobodu vyznání, neexistuje oficielní státní náboženství. V prosinci byla pro veřejnost otevřena první mešita postavená v Kyjevě, která patří mezi největší v Evropě. V květnu se sešlo 80 muslimských a židovských představitelů z Ukrajiny a Ruska, aby projednali strategii boje proti diskriminaci muslimů a proti antisemitismu. V dubnu se sešel prezident Janukovyč s organizací AUCCRO, což je největší a nejstarší organizace sdružující skupiny různých vyznání na Ukrajině, objevily se zprávy o případech porušení lidských práv a diskriminace ze strany společnosti z důvodu náboženské příslušnosti, víry nebo praktického vyznání víry, zprávy zahrnovaly případy antisemitické a protimuslimské diskriminace a také případy diskriminace různých křesťanských denominací v různých částech země. Zpráva MZV USA na téma Ukrajina z 19.4.2013 na téma Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2012, dále zpráva Freedom House z března 2012 na téma Svoboda ve světě 2012 – Ukrajina, Informace MZV ze dne 7.6.2013 na téma Domácí násilí, týrané děti, péče o děti po rozvodu manželství a vycestování dětí po rozvodu manželství s jedním z rodičů do zahraničí, Informace MZV ze dne 19.9.2012 na téma Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu, Institut ochránce lidských práv, možnost podání stížnosti na nečinnost státních orgánů a stížnosti proti postupu příslušníků policejních orgánů, ve které mimo uvedeno, že tvrzení o nebezpečí pronásledování ze strany státních orgánů nebo soukromých osob např. organizovaného zločinu jsou odůvodněné, návrat těchto žadatelů na Ukrajinu může mít negativní důsledky. Nicméně neúspěšným žadatelům nehrozí po jejich návratu na Ukrajinu nebezpečí ze strany státních orgánů. Neexistují žádné konkrétní poznatky, že by neúspěšní žadatelé byli po návratu na Ukrajinu vystaveni postihům ze strany státních orgánů či jinak znevýhodňováni, Informace MZV z 7.12.2011 na téma Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, že na Ukrajině nebyly zaznamenány případy persekuce či diskriminace osob, které se do země vrátily poté, co neúspěšně žádali o poskytnutí mezinárodní ochrany, jen v případě, že osoba je stíhána za různé trestné činy z politických pohnutek je v případě jeho návratu pokračováno ve stíhání. V protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí dne 18.6.2013 žalobkyně a) uvedla, že se nemá na Ukrajině kam vrátit, nemá tam žádné kontakty a slibuje založení do spisu rozsudek o svěření její dcery J. do její péče.   [11] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Žaloba není důvodná.   [12] V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.   [13] Žalobním bodem a) žalobkyně a) namítala nesprávné vyhodnocení strachu žalobců a) až c) z pronásledování z důvodu náboženství. Soud nejdříve nemůže než odkázat na předcházející řízení, kdy žalobkyně a) obavu z pronásledování měnila. Nejdříve  tvrdila, že Ukrajinu opustila z důvodu náboženských potíží (v prvé žádosti ze dne 4.2.2004, že je řeckokatolického vyznání a pravoslavní spoluobčané ji z důvodu jejího vyznání nadávali, dokonce ji i napadli). V následujících řízeních již tvrdila, že je pravoslavného vyznání a místní lidé jí zakazovali chodit do katolického kostela. Od roku 2010 důvodem opuštění Ukrajiny již nebyly náboženské důvody, nýbrž obava před přítelem matky, členem loupežné skupiny. V nyní posuzované žádosti tvrdí, že dne 6.12.2012 přijala islám, a neví, zda v případě návratu na Ukrajinu  jim bude umožněno nadále islám vyznávat a dále se obává příbuzných otce žalobců b) a c) i cizích osob.    [14] Z informacích o zemi původu, které jsou obsahem spisu, jednoznačně vyplývá, že ústava i jiné zákony a politické zásady chrání svobodu vyznání a vláda v praxi obecně svobodu vyznání respektovala. Dle oficiálních informací na Ukrajině žije cca 500 000 muslimů, avšak někteří muslimští představitelé uvádějí, že se jedná o dva miliony. V Kyjevě byla otevřena největší mešita v Evropě. Na základě těchto informací, když žalobkyně a) jen obecně tvrdila obavu o možnosti svou novou víru v zemi původu praktikovat, soud dospěl k závěru, že tento důvod nelze v souvislostech s informacemi zjištěnými o zemi původu, které jsou založeny ve spise, v žádném případě podřadit podmínkám k udělení azylu dle cit. ust. § 12 zákona o azylu. Dopředu předjímaná úvaha o tom, že neví, zda bude moci na Ukrajině vyznávat islám, aniž by ona sama měla v předmětné věci negativní zkušenosti a informace o zemi původu nepotvrzují, zákaz vyznávání této víry, či ve větší míře problémy v této souvislosti, nelze považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany.   [15] Soud neshledal ani důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu, z důvodu obavy z příbuzných otce žalobců b) a c). Opět s odkazem na informace o zemi původu má žalobkyně možnost se obrátit o pomoc na soud, jestliže se s otcem svých dětí neshodne na úpravě styku s dětmi. Práva dětí ochraňují dva vládní úřady, byl ustanoven zástupce pro práva dětí parlamentním komisařem pro lidská práva. Žalobkyně má právo se obrátit o pomoc na policii v případě nežádoucích zásahů ze strany rodiny otce dětí. Soud tak nepřisvědčil námitce, že jsou u žalobců a) až c) splněny podmínky pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu.   [16] Soud nepřisvědčil ani žalobnímu bodu b) a ztotožnil se závěrem žalovaného ohledně otázky neudělení humanitárního azylu, byť odůvodnění je stručné. Důvody udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu jsou velmi individuální a udělení humanitárního azylu je tedy vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Smysl institutu humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11.3.2004, č.j. 2 Azs 8/2004-5). Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv na spravedlivý proces, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování. Lze tak zrekapitulovat, že udělení mezinárodní ochrany je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Správní orgán hodnotil rodinnou, sociální i ekonomickou situaci, přihlédl ke zdravotnímu stavu a věku žalobců a přisvědčil názoru žalovaného. Soud nepřisvědčil žalobě, že to, že žalobci b) a c) se narodili v České republice, neovládají ukrajinský jazyk, je důvodem pro udělení humanitárního azylu. Žalobci b) a c) jsou ve věku 8 a 7 let, tudíž mají všechny předpoklady se naučit jazyku země, jejíž občanství mají.   [17] Tak jak již uvedeno v tomto rozsudku, žalovaný vyšel ze všech žalobkyní a) uváděných skutečností. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno.   [18] Soud zdůrazňuje, že udělení azylu je mimořádná ochrana jedince, nesloužící k legalizaci pobytu. V prvé řadě je to zákon o pobytu cizinců na území České republiky, který stanoví podmínky pobytu cizince na území republiky a jeho legalizaci.   [19] Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.   [20] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.   [21] Žalobcům byl ustanoven usnesením zdejšího soudu právní zástupce. O odměně tohoto zástupce je rozhodnuto samostatným usnesením.   P o u č e n í :  Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.                                                      V Ostravě dne 21. ledna 2015                             JUDr. Jana Záviská                                        samosoudkyně