18Ad 2/2016-44               ČESKÁ REPUBLIKA      ROZSUDEK                                    JMÉNEM  REPUBLIKY            Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce:  C. M.,  zastoupeného Mgr. Danilem Keprtou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 6, proti žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.11.2015, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 2.3.2015, o  starobním důchodu,   t a k t o :          I.  Rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení  s e   z r u š u j e   a  věc se jí vrací  k dalšímu řízení.          II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9.438,- Kč k rukám Mgr. Daniela Keprty, advokáta se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6 do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.               O d ů v o d n ě n í :          Rozhodnutím ze dne 16.11.2015 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení  zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 2.3.2015, kterým žalobci podle  ust. § 29 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přiznala od 13.1.2015 starobní důchod ve výši 4.826,- Kč měsíčně.       Žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které namítal, že mu žalovaná nezapočetla veškerou dobu pojištění konkrétně za léta 1975 až 1992, kdy působil jako osoba samostatně výdělečně činná – umělec v profesionální hudební skupině Atény pod dnes již zaniklou organizací Krajským podnikem pro film, koncerty a estrády, později Krajským kulturním střediskem – koncertní a divadelní agenturou Ostrava. Uvedenou dobu účasti na důchodovém pojištění prokázal žalobce evidenčními honorářovými listy z let 1979-1987 a z roku 1989, které byly vyhotoveny Krajským kulturním střediskem Ostrava, přičemž dokumenty z let 1975 až 1978 žalobce poskytnout nemůže, neboť byly dle potvrzení Archivu města Ostravy skartovány. Žalobce prokázal uměleckou činnost v uvedených letech čestným prohlášením bývalých členů hudebního souboru Atény E. P. a V. K. a referentek bývalého Krajského kulturního střediska M. R. a J. K. Svůj nárok prokazoval také potvrzením o příjmu z literární a umělecké činnosti Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu ze dne 7.7.2015, v němž jsou potvrzeny jeho celkové příjmy a výdaje za roky 1978, 1981, 1984 až 1989 a hlášením daňových záloh z LUC; na tyto důkazy však žalovaná nebrala vůbec zřetel. Žalobce se na rozdíl od žalované nedomnívá, že vznik účasti na důchodovém pojištění je podmíněn vyjádřením spolupůsobící organizace. Žalovaná formalisticky požaduje toto vyjádření za situace, kdy je nelze z objektivních příčin již zajistit. Byl povinen podávat a také podával v pravidelných periodách tzv. přihlášky umělců k zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodovému zabezpečení u odboru sociálních věcí a zdravotnictví v obvodu svého bydliště Havířova. Ani tyto dokumenty však již nejsou k nalezení, ovšem ryze z důvodů spočívajících na straně státních orgánů.  Nemohl nijak ovlivnit fakt ovlivněný skartací potřebných listinných důkazů, stejně tak jako zánik Krajského kulturního střediska Ostrava, který by měl poskytnout potvrzení o výkonu jeho umělecké činnosti, příjmech a jejich výši. Shora uváděné dokumenty považuje žalobce jako dostatečně osvědčující samostatně výdělečnou činnost v uvedených létech, výši příjmu z této činnosti a tím i účast na důchodovém zabezpečení. Navrhoval proto, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení.  V průběhu řízení upřesnil žalobce svou žalobu tak, že se domáhal započtení doby pojištění za období od roku 1976 do 31.8.1989, kdy hudební těleso Atény ukončilo svou činnost.       Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Poukázala na právní úpravu platnou v období, které žalobce požadoval zhodnotit jako dobu pojištění, konkrétně poukázala na ust. § 59 odst. 1 vyhlášky Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 102/1964 Sb. a § 60, § 61 téže vyhlášky, která prováděla zákon               o sociálním zabezpečení č. 101/1964 Sb. Tato zákonná ustanovení upravovala sociální pojištění výkonných umělců, přičemž  žalovaná zdůraznila, že výkon účasti výkonného umělce byl podmíněn vyjádřením příslušné vrcholné ideové organizace. Obdobná právní úprava byla převzata do vyhl. č. 128/1975 Sb. provádějící zákon č. 121/1975 Sb. o sociálním zabezpečení a následně do vyhl. č. 149/1988 Sb., kterou se prováděl zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení.        Krajský soud provedl důkaz žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 16.11.2015 č.j. X, obsahem dávkového spisu žalobce, účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí svědků E. P., V.K., včetně důkazu dávkovými spisy těchto svědků, výpovědí svědkyň J. K. a I. K. a poté dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.         Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ust. § 65 a násl. a  ze  skutkového a právního stavu, který tady byl dán v době vydání napadeného rozhodnutí a žalobu přezkoumal v rozsahu tzv. žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2 s.ř.s.).         Z obsahu dávkového spisu žalobce krajský soud zjistil, že uplatnil žádost                   o přiznání starobního důchodu dne 24.7.2014, přičemž tato žádost byla rozhodnutím žalované ze dne 5.9.2014 zamítnuta pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, neboť nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na tento důchod. Starobní důchod žalovaná žalobci přiznala rozhodnutím ze dne 2.3.2014 od 13.1.2015 ve výši 4.826,- Kč měsíčně (základní výměra tohoto důchodu činila 2.400,- Kč a procentní výměra 2.426,- Kč). Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal námitky, o kterých žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16.11.2015. Podle osobního listu důchodového pojištění nemá žalobce vykázanou dobu pojištění od 21.10.1975 až do 17.1.1993. V dávkovém spise je založeno potvrzení Finančního úřadu pro Hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1 o příjmu z literární a umělecké činnosti, v němž jsou uvedeny příjmy žalobce a jeho výdaje za rok 1978, 1981 a 1984 až 1989. Z dalšího obsahu dávkového spisu krajský soud zjistil, že žalovaná se obrátila na Archiv města Ostravy, jakožto nástupce bývalého Krajského kulturního střediska Ostrava, od něhož obdržela kopií rozhodnutí Okresního úřadu Ostrava-město ze dne 8.2.1991 o zrušení příspěvkové organizace Krajské kulturní středisko a sdělil žalované také jméno likvidátorky tohoto zařízení. Žalovaná se poté obrátila na tuto likvidátorku se žádostí o sdělení uložení personálních a mzdových dokladů týkajících se honorářových listů, přihlášek a odhlášek k sociálnímu zabezpečení výkonného umělce a dokladů o odvedení daní z umělecké činnosti. Touto likvidátorkou bylo žalované sděleno, že veškeré uvedené doklady byly předány v červnu 1991 vedoucímu oddělení kultury Okresního úřadu Ostrava-město. V rámci pátrání po shora uvedených dokumentech bylo žalované posléze Magistrátem města Ostravy sděleno, že eviduje toliko dokumenty, které žalobce již v řízení předložil, tj. evidenční honorářové listy a hlášení daňových záloh LUC. Posléze se žalovaná obrátila i na Zemský archiv v Opavě, který jí sdělil, že eviduje dokumenty bývalého Krajského kulturního střediska v Ostravě, avšak nikoliv písemnosti týkající se honorářů umělců, které byly skartovány po uplynutí 5ti leté lhůty. V dávkovém spise jsou založeny fotokopie evidenčních honorářových listů žalobce za roky 1979 až 1989, hlášení daňových záloh LUC za roky 1988, 1989. Dále krajský soud zjistil, že v průběhu správního řízení byla do dávkového spisu žalobce k důkazu založena přihláška k zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodovému zabezpečení umělců podaná S. P., ve které jako datum vzniku zabezpečení je uvedeno 1.1.1988. Zároveň k důkazu byla předložena smlouva o zprostředkování provedení uměleckého pořadu nazvaného „Křídla Atény“, na které mezi účinkujícími je i jméno žalobce. Smlouva byla vyhotovena dne 11.9.1985.      Z dávkového spisu E. P. krajský soud zjistil, že podle osobního listu důchodového zabezpečení mu byla zhodnocena doba pojištění od roku 1975 do 24.5.1989 a dále od 4.5.1990 až do 31.8.2009 jako samostatná výdělečná činnost.       Z dalšího dávkového spisu V. K. bylo zjištěno, že má rovněž zhodnocenu mimo jiné dobu  umělecké činnosti od 16.6.1975 do 24.5.1989.         Z účastnické výpovědi žalobce krajský soud zjistil, že v létech 1972 až 1974 absolvoval základní vojenskou službu a poté od roku 1975 nepřetržitě působil v hudební kapele Atény až do roku 1989. Dlouhodobými členy této kapely byli zároveň E. P. a V. K. Žalobce po celou dobu podával každým rokem přihlášku k zabezpečení Národnímu výboru v Havířově. K této přihlášce se vyjadřovala spolupůsobící organizace, tedy bývalé Krajské kulturní středisko, resp. jeho předchůdce.  Nemůže pochopit, z jakého důvodu doklady o jeho přihláškách k zabezpečení na bývalém ONV se nenacházejí, přestože tomuto orgánu pravidelně vykazoval své příjmy z umělecké činnosti. Pokud šlo o samotné přihlášky k zabezpečení, tyto podávali jednotlivě oni sami, nikoliv pracovnice Krajského kulturního střediska. Na rozdíl od žalobce mají členové bývalé kapely P. a K. započtenou veškerou dobu svého působení v kapele Atény pro výši výpočtu starobního důchodu. Společně se svým právním zástupcem se mu podařilo získat fotokopie honorářových listů od Magistrátu města Ostravy. Tyto listiny však nepokrývají celé nezapočtené období, ale jen některé jednotlivé roky.           Ze svědecké výpovědi E. P. krajský soud zjistil, že byl hudebníkem a zároveň uměleckým vedoucím skupiny Atény v létech 1971-1990. Žalobce do skupiny nastoupil v roce 1975 a setrval v ní až do jejího zániku v roce 1990. Pokud šlo o sociální zabezpečení, on sám byl povinen každoročně navštívit Krajské kulturní středisko, kde obdržel pro všechny členy skupiny formuláře pro přiznání daně z příjmů (tj. honorářů), formulář si každý vyplnil sám a odevzdával příslušnému národnímu výboru. Ověřený formulář tímto národním výborem svědek za sebe i další členy skupiny odevzdával přes zprostředkovatelskou organizaci s razítkem příslušného finančního odboru NV a tyto formuláře sloužily jako přihláška k sociálnímu zabezpečení. Zprostředkovatelská organizace je pak postupovala orgánům sociálního zabezpečení, tj. odboru sociálních věcí a zdravotnictví příslušného ONV. Svědek k tomu potvrdil, že tímto způsobem rovněž i žalobce každý rok odevzdával zmíněný formulář ohledně honorářů ověřený finančním orgánem, jelikož jinak by neměl povolení vystupovat. Svědek odcházel do starobního důchodu zhruba před 8 roky a k žádosti o starobní důchod si vyžádal fotokopie u Archivu města Ostravy, které mu tehdy byly bez problémů poskytnuty. Veškerou dobu vystupování s kapelou Atény měl započtenu pro účely výpočtu poměrné části starobního důchodu. Pokud je mu známo, žalobce z činnosti v této kapele měl hlavní zdroj příjmů, nikde nepracoval v dalším pracovním poměru ani nepobíral žádnou dávku důchodového zabezpečení. K tomu ostatně neměl ani dostatečný časový prostor. Svědek potvrdil, že přihláška k zabezpečení umělců k 1.1.1988 založena k důkazu v dávkovém spise žalobce se skutečně týká jeho osoby a byla mu vydána Archivem města Ostravy.           Ze svědecké výpovědi svědka V. K. krajský soud zjistil, že působil jako hudebník ve skupině Atény po celou dobu její existence od roku 1981 až do ukončení činnosti této kapely v roce 1989. Žalobce nastoupil v roce 1975. K dotazu ohledně sociálního zabezpečení uvedl, že každý rok vyplňovali přehled svých honorářů dosažených v příslušném kalendářním roce, který odevzdávali odboru finančních věcí příslušného národního výboru. Již si nevzpomíná, jakým způsobem bylo s tímto formulářem dále nakládáno, resp. jak tehdy probíhalo samotné sociální zabezpečení. Svědek je poživatelem starobního důchodu a neměl žádný problém se započtením let působení v kapele Atény. Je přesvědčen, že i žalobce podával předmětnou přihlášku k zabezpečení každý rok, neboť kdyby tak neučinil, v dalším roce by s kapelou vystupovat nemohl. V době působení v kapele Atény žalobce žádnou jinou činnost nevykonával.            Ze svědecké výpovědi svědkyně J.K. krajský soud zjistil, že byla zaměstnána u bývalého Krajského kulturního střediska v Ostravě (předtím Krajský podnik pro film, koncerty a estrády) až do jeho zániku jako zprostředkovatelka činnosti hudebních skupin. Její pracovní náplní bylo uzavírání smluv umělců, případně celých hudebních skupin na různé akce a vystoupení. Svědkyně vedla evidenci těchto smluv a prostřednictvím ní byly smlouvy uzavírány včetně ujednání honorářů za jednotlivá vystoupení. Nemůže se tedy vyjádřit k problematice sociálního zabezpečení umělců. Naprosto jednoznačně však svědkyně potvrdila, že po dobu let 1975 až 1989 byl žalobce členem skupiny Atény, ve které působil. Žalobce byl na pozici hudebníka skupiny a honorář měl zařazen do druhého kvalifikačního stupně.             Ze svědecké výpovědi svědkyně I. K. krajský soud zjistil, že byla zaměstnankyní bývalého Krajského kulturního střediska asi od roku 1976 až do jeho likvidace v roce 1990, resp. 1991 jako účetní. Sociální zabezpečení svobodných umělců její pracovní náplní nebylo. K dotazu, zda bylo vůbec možné, aby svobodný umělec po léta vystupoval, aniž by byl přihlášen k sociálnímu zabezpečení a v této souvislosti přiznával příjmy z umělecké činnosti, se svědkyně vyjádřit rovněž nemůže ani si nepamatuje, kdo z bývalých zaměstnanců Krajského kulturního střediska se touto agendou zabýval.          V projednávané věci šlo tedy o zásadní posouzení, zda žalobce v létech 1976 až 1989 byl pojištěn pro účely důchodového zabezpečení, jakožto výkonný umělec. Právní úprava učiněná od 1.1.1976 byla provedena zákonem č. 129/1975 Sb. účinným do 30.9.1988, dle něhož rozhodovaly o dávkách důchodového zabezpečení, pokud nebylo stanoveno jinak, národní výbory jakožto orgán sociálního zabezpečení. Podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 citovaného zákona rozhodoval o vzniku a zániku sociálního zabezpečení výkonných umělců okresní národní výbor.  Výkonní umělci byli účastni důchodového zabezpečení dle § 3 písm. f) zákona č. 121/1975 Sb. a jejich důchodové zabezpečení bylo upraveno prováděcí vyhláškou č. 128/1975 Sb. Podle ust. § 73 odst. 1 vyhl. č. 128/1975 Sb. umělci, kteří a) podle vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců              (§ 84 odst. 1) vykonávají svou činnost jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmů, avšak nikoliv v pracovním poměru, b) nejsou z jiného důvodu účastníci důchodového zabezpečení, c) nepožívají důchod starobní, invalidní, důchod za výsluhu let, ani osobní důchod, jsou účastni zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte a důchodového zabezpečení jako pracující s odchylkami  uvedenými v tomto díle vyhlášky (povinné zabezpečení). Podle ust. § 74 odst. 1 téže vyhlášky povinné zabezpečení umělce vzniká dnem, kterým podle vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců začal umělec soustavně vykonávat svou činnost, a zaniká dnem, kterým podle vyjádření této organizace uvedená činnost skončila; zaniká také dnem, od něhož umělec již nesplňuje některou z podmínek uvedených v § 73 odst. 1. Podle ust. § 84 odst. 1 písm. e) citované vyhlášky při provádění zabezpečení umělců a při přípravě podkladů pro rozhodování o dávkách spolupůsobí ve věcech hudebníků z povolání, estrádních umělců a artistů organizace oprávněné ke zprostředkování jejich činnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení přihlášky k zabezpečení a odhlášky z něho se podávají příslušnému národnímu výboru prostřednictvím organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců (odst. 1).         Od 1.10.1988 nabyl účinnosti zákon o sociálním zabezpečení č. 100/1988 Sb. a zároveň i zákon o působnosti orgánů v sociálním zabezpečení č. 114/1988 Sb. Účast na důchodovém pojištění výkonných umělců byla podrobně upravena v ustanoveních § 61 až 63 prováděcí vyhlášky č. 149/1988 Sb., i podle této právní úpravy spolupůsobily při provádění zabezpečení hudební organizace oprávněné ke zprostředkování jejich činnosti. Tyto organizace měly sledovat činnost umělců,  poskytovat národnímu výboru, který rozhodoval o zabezpečení umělců, podklady a informace potřebné pro provádění zabezpečení (§ 63 odst. 2 zákona č. 149/1988 Sb.).         Žalovaná v průběhu správního řízení ve věci žádosti žalobce o starobní důchod provedla poměrně rozsáhlé dokazování za účelem dohledání podkladů prokazujících vznik účasti žalobce na důchodovém pojištění a uzavřela, že po dlouhém a intenzivním šetření se nepodařilo dohledat právně relevantní doklad, na základě kterého by mohla hodnotit žalobcem požadovanou dobu v létech 1975 až 1989 pro nárok na starobní důchod. K žalobcem předloženému potvrzení o příjmu z literární a umělecké činnosti Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, kopiím evidenčních honorářových listů za roky 1979 až 1987 a 1989, hlášením daňových záloh z LUC za měsíce březen, duben a červen roku 1988 a leden a únor 1989 žalovaná uvedla, že z těchto důkazů nemůže posoudit, v jakém rozsahu žalobce uměleckou činnost vykonával. V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak žalovaná opakovaně zdůraznila, že závazným podkladem pro posouzení, zda žalobci vznikla účast na důchodovém zabezpečení jakožto výkonnému umělci, považuje pouze vyjádření spolupůsobící organizace umožňující hodnocení uvedené doby pojištění.        S názorem žalované spočívajícím v tom, že neexistence vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců je hlavním důvodem pro nesplnění podmínek vzniku a trvání důchodového zabezpečení žalobce, se krajský soud neztotožňuje. Odkazuje především na názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.4.2007 č.j. 4Ads 24/2006-173, v němž se uvádí, že....bylo nutné zjistit význam a účel citované právní úpravy a to z hlediska dodržení ústavně konformního výkladu dané problematiky, zejména s přihlédnutím k principu přiměřenosti (mezi smyslem a účelem zákona a zvolenými prostředky) ve světle základního principu, na kterém řízení o předmětné dávce sociálního zabezpečení (tj. důchod) je založeno, tj. principu hmotného zabezpečení ve stáří (článek 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Význam teleologického výkladu uvedené zákonné úpravy nabyl na síle tím spíše, kdy nelze přehlédnout zcela jinou existenci společenských vztahů v době, kdy tato zákonná úprava platila. Při aplikaci historicko-teleologické metody výkladu zmíněné právní úpravy zcela jistě nebylo možné odhlédnout od společensko-politických vztahů v době její platnosti. Nelze přehlédnout, že v době platnosti výše uvedené právní úpravy existoval silný vliv státní moci i v oblasti výkonu umělecké činnosti, o němž svědčí např. i vyhláška č. 89/1958 ÚL., kterou se stanoví povinné zprostředkování pro některé obory umělecké činnosti, podle které hudebníci z povolání mohli účinkovat při veřejných hudebních produkcích jen tehdy, byla-li jejich vystoupení zprostředkována organizací k tomu určenou. A právě snahu o zajištění tohoto vlivu lze nepochybně zjistit z citované právní úpravy, a to ze základních ustanovení (viz zejména § 59 odst. 4 vyhlášky č. 102/1964 Sb., který hovoří o umělcích uznaných vrcholnou ideovou organizací). Proto význam vyjádření příslušné vrcholné ideové organizace (vyhl. č. 102/1954 Sb.) či význam vyjádření organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců (vyhl. č. 128/1975 Sb.) je nutné vnímat právě z pohledu historicky – teleologického výkladu. Stejně tak je nutné hodnotit význam podávání přihlášek k důchodovému zabezpečení k národním výborům prostřednictvím výše zmíněných organizací (§ 71 vyhl. č. 102/1964 Sb. a § 84 vyhl. č. 128/1975 Sb.). Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že v posuzované věci je nutné aplikovat objektivně – teleologický výklad zmíněné právní úpravy, který se zřetelem na demokratickou povahu současných společenských vztahů je nutné aplikovat pouze k naplnění principu hmotného zabezpečení ve stáří (čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Při takto zaujatém směru výkladu zmíněné právní úpravy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že zmíněné vyjádření vrcholné ideové organizace či organizace spolupůsobící při provádění zabezpečení umělců včetně zprostředkování podaných přihlášek k důchodovému zabezpečení příslušnému národnímu výboru (tj. součinnost těchto organizací) má jen formální význam. Po přihlédnutí k objektivně – teleologickému hledisku lze za podmínky vzniku, trvání a zániku důchodového zabezpečení dle zmíněné právní úpravy považovat pouze skutečný výkon umělecké činnosti při splnění v této právní úpravě obsažených zákonných předpokladů, kterými však rozhodně není ono zmíněné vyjádření, ale vlastní výkon umělecké činnosti jako povolání tvořící trvalý a hlavní zdroj příjmu, nikoliv v pracovním poměru a dále skutečnost, že umělec nebyl účasten z jiného důvodu důchodového zabezpečení a nepožíval důchod starobní, invalidní, důchod za výsluhu let a ani osobní důchod (§ 73 odst. 1 písm. a), b) c) vyhlášky č. 128/1975 Sb. a § 59 odst. 1) a), b), c) vyhl. č. 102/1964 Sb.).          V odůvodnění téhož rozsudku Nejvyššího správního soudu se dále uvádí, že ....nelze přehlédnout dominantní postavení uvedených organizací...Pokud by tyto organizace v současné době právně existovaly, tak by nepochybně nebyl problém zjistit důvod, proč tato přihláška podána nebyla. V situaci, kdy tato organizace již neexistuje, nelze s jistotou tvrdit, že zmíněné vyjádření této organizace neexistuje, a též nelze takto tvrdit, že příslušná ideová (spolupůsobící) organizace nemohla konat ve smyslu uvedené právní úpravy, tj. v podstatě postoupit přihlášku k důchodovému zabezpečení příslušnému národnímu výboru. Podle názoru Nejvyššího správního soudu ani v případě aplikace zmíněného pozitivistického způsobu výkladu zmíněných právních předpisů nelze pochybnosti týkající se existence zmíněného vyjádření a postupu při zprostředkování podání přihlášky k důchodovému zabezpečení příslušnému národnímu výboru přičítat k tíži žadatele o starobní důchod.        V souladu s výše uvedeným názorem Nejvyššího správního soudu, že není možno považovat vyjádření příslušné ideové (či spolupůsobící) organizace za jediný způsob prokázání doby pojištění žalobce, krajský soud doplnil dokazování výslechem svědků uvedených na čestném prohlášení, že žalobce byl „umělcem ve svobodném povolání a působil jako člen hudebního souboru Atény v období let 1975 až 1989 včetně u Krajského podniku pro film, koncerty a estrády a poté u Krajského kulturního střediska – kulturní a divadelní agentury Ostrava“. Svědek E.P. potvrdil, že žalobce byl hudebníkem v hudebním tělese Atény v létech 1975 až do jeho zániku, svědek byl uměleckým vedoucím této hudební skupiny a vypověděl o průběhu každoročního přiznávání daně z příjmů a odevzdávání přihlášek k sociálnímu zabezpečení prostřednictvím zprostředkovatelské organizace. Tímto způsobem přiznával příjmy i žalobce a podával přihlášky k sociálnímu zabezpečení. On sám odcházel do starobního důchodu před osmi léty a tehdy mu veškeré podklady poskytl Archiv města Ostravy. Činnost ve skupině Atény pro žalobce byla hlavním zdrojem příjmů, žalobce žádný jiný pracovní poměr neměl, neboť k tomu by ani neměl časový prostor a v uvedené době nebyl poživatelem žádného důchodu. Stejně tak svědek V. K. potvrdil činnost žalobce ve skupině Atény, přičemž svědek v této skupině hrál v létech 1981 až do ukončení její činnosti. Také on je již poživatelem starobního důchodu a neměl žádný problém se započtením doby pojištění v létech působení ve skupině Atény. Svědek také uvedl, že je přesvědčen o tom, že žalobce podával přihlášku k zabezpečení a to každoročně, neboť kdyby tak neučinil, nemohl by v následujícím roce se skupinou vystupovat. V době působení ve skupině Atény žalobce žádnou jinou činnost nevykonával. Působení žalobce ve skupině Atény potvrdila i svědkyně J.K., bývalá zaměstnankyně Krajského kulturního střediska v Ostravě, která zprostředkovávala činnost hudebních skupin. K problematice sociálního zabezpečení umělců se svědkyně vyjádřit nemohla, avšak působení žalobce ve skupině Atény potvrdila zcela jednoznačně. S přihlédnutím k těmto svědeckým výpovědím a  listinným důkazům, které žalobce v průběhu řízení o žádosti o starobní důchod žalované předložil, tj. evidenční honorářové listy a hlášení daňových záloh z literární a umělecké činnosti, je krajský soud toho názoru, že žalobce uměleckou činnost ve skupině Atény v létech 1976 až 1989 skutečně vykonával a že tento vlastní výkon umělecké činnosti jako povolání tvořil jeho trvalý a hlavní zdroj příjmů, nikoliv v pracovním poměru a že nebyl poživatelem starobního, invalidního důchodu, důchodu za výsluhu let ani osobního důchodu a že nebyl účasten důchodového zabezpečení z jiného důvodu. Kdyby v těchto létech pravidelně každoročně nepřiznával příjmy (honoráře) pro účely daně z příjmů a neodevzdával přes zprostředkovatelskou organizací přihlášky k sociálnímu zabezpečení, pak by po celou tuto dobu nemohl aktivně uměleckou činnost ve skupině Atény vykonávat.              Z uvedený důvodů tedy krajský soud uzavírá, že dobu od roku 1976 až do měsíce srpna 1989 (kdy dle tvrzení žalobce skupina Atény zanikla) měla žalovaná hodnotit žalobci pro nárok na starobní důchod a jeho výši.         Ze shora uvedených důvodů proto krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. shledal žalobu žalobce jako důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení. Žalovaná vydá nové rozhodnutí o námitkách žalobce, ve kterém zhodnotí  dobu od 1.1.1976 do 31.8.1989 žalobci jako dobu pojištění.       V řízení úspěšnému žalobci byla v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 9.438,- Kč spočívající v právním zastoupení žalobce advokátem v rozsahu 6 úkonů právní pomoci po 1.000,- Kč a 6 režijních paušálů po 300,- Kč v souladu s vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. S připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.638,- Kč činily tak celkové náklady právního zástupce žalobce 9.438,-  Kč.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu   v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení                  jeho písemného vyhotovení, a  to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.   Ostrava dne 4. srpna 2016                                                    JUDr. Petr Indráček                                                              samosoudce