18Ad 48/2015-58              ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK                                           JMÉNEM   REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce E.  B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.6.2015, o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí žalované ze dne 13.2.2015,   o invalidním důchodu,   t a k t o :   I.        Žaloba  s e   z a m í t á .   II.       Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.        O d ů v o d n ě n í    Rozhodnutím ze dne 19.6.2015 č.j. X žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13.2.2015, kterým  zamítla  žalobci  žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, neboť žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění pro přiznání invalidního důchodu. Při svém rozhodování žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení dne 21.4.2015, podle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce zdravotní postižení uvedené   v kapitole V, položce 7a přílohy k vyhlášky č. 359/2009 Sb., pro které lékař ČSSZ stanovil míru poklesu pracovní schopnosti 20%. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, ve které uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím ČSSZ č.j. X ze dne 19.6.2015.  Tvrdí, že posudkový lékař učinil závěr, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav. Žalobce je přesvědčen v souladu s lékařskými zprávami a vyšetřeními, že jeho zdravotní stav je silně neutěšený a stále se rapidně zhoršující, navíc je umocněný pracovním úrazem ze dne 27.8.2012, kdy poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné pracovní činnosti minimálně o 35%. Žalobce dále uvedl, že není zřejmé na základě jakých skutkových zjištěních a z nich vyvozených závěrů dospěl posudkový lékař ČSSZ, ke svému pochybnému a ničím nepodloženému závěru. K hodnocení scházela úplná lékařská dokumentace a nebyl brán v potaz jeho těžký pracovní úraz. Není schopen vykonávat pracovní činnost. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované ze dne  19.6.2015 č.j. X, připojeným posudkovým spisem žalobce vedeným u OSSZ ve Frýdku-Místku, posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen „PK MPSV ČR“) v Ostravě ze dne 9.3.2016 a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného posudkového spisu žalobce vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce požádal                 o invalidní důchod dne 31.10.2014. Na základě této žádosti posoudil zdravotní stav žalobce lékař pověřený vypracováním posudku pro OSSZ ve Frýdku-Místku dne  26.1.2015 se závěrem, že u žalobce jde o invaliditu prvního stupně, neboť pokles pracovní schopnosti u něj činí 35% podle kapitoly V, položky 8b přílohy k vyhlášky č. 359/2009 Sb. Rozhodnutím ze dne 13.2.2015  žalovaná žádost žalobce o invalidní důchod zamítla, neboť žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění pro přiznání invalidního důchodu. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky datované dne 6.3.2015 a doručené ČSSZ dne 13.3.2015, o kterých žalovaná rozhodla shora uvedeným napadeným rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku ČSSZ ze dne 21.4.2015, podle kterého činil pokles pracovní schopnosti  podle kapitoly V, položky 7a přílohy k  vyhlášky č. 359/2009 Sb. 10% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. zvyšuje tato hodnota o 10%, celkově tedy pokles pracovní schopnosti činil 20%. Napadeným rozhodnutím, jak shora uvedeno, pak žalovaná námitky žalobce zamítla a potvrdila rozhodnutí ze dne 13.2.2015.  Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem občana a jeho dochovanou pracovní schopností je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, pracoviště Ostrava, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění. Z posudku této komise krajský soud zjistil, že vycházela při jeho vypracování ze zdravotní dokumentace ošetřující praktické lékařky MUDr. Š. Š. a jejího nálezu ze dne 12.1.2014, z psychiatrického nálezu MUDr. P. ze dne 23.10.2014 a 22.1.2015, ze zprávy z psychiatrické hospitalizace od 5.8.2014 do 6.8.2014, z neurologického nálezu MUDr. C. ze dne 31.8.2012, z vyšetření psychologa Mgr. H. z dubna 2013, z psychiatrického vyšetření ze dne 31.12.2010, z psychiatrické   hospitalizace od 23.2.2015 do 25.2.2015 na PO oddělení nemocnice v Havířově. Posudková komise rovněž vycházela z úplné zdravotní dokumentace založené v posudkovém spise OSSZ Frýdek-Místek, zdravotní dokumentace z Věznice Vinařice a dokumentace doložené žalobcem. Podle PK MPSV ČR se u žalobce jedná především o poruchu osobnosti, simplexní, histrio, disociální, t.č. s výraznými rentovými tendencemi.  PK MPSV ČR uvedla, že zdravotní stav žalobce lze jen velmi hraničně hodnotit jako dlouhodobě nepříznivý, pracovní potenciál posuzovaného ovlivňuje jen nepatrně. PK MPSV ČR považuje uznání invalidity v I. stupni v roce 2013 za závažný posudkový omyl. Rovněž posouzení lékařem OSSZ ve Frýdku-Místku dne 26.1.2015 považuje PK MPSV ČR za posudkový omyl v důsledku nesprávného zhodnocení zdravotního stavu a nesprávného zhodnocení pracovního potenciálu, určitého nadhodnocení se dopustil i posudkový lékař ČSSZ v námitkovém řízení dne 21.4.2015, když navýšil procentní míru poklesu pracovní schopnosti nad základní tabulkovou procentní sazbu. K pracovnímu úrazu žalobce ze srpna roku 2012 PK MPSV ČR uvedla, že v žádném případě uváděný úraz nemohl zanechat trvalé následky, natož vyvolat potíže s bederní páteří. PK MPSV ČR dodala, že v březnu 2015 byl žalobce podrobně vyšetřen praktickou lékařkou a toto vyšetření bylo aktuální i k uvedenému datu rozhodnutí ČSSZ z června 2015. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti podle posudkové komise je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7a, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 5%. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu. Přitom dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí 19.6.2015 nebyl invalidní. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů je totiž pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o  35%. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%,  avšak nejvíce o 49%,  jedná se o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu II. stupně a jestliže poklesla nejméně           o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Pokles pracovní schopnosti  u žalobce činil 5% a tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře – psychiatra, tedy lékaře z oboru nemoci, která je uznávána jako dominantní v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. Žalobce u ústního jednání uvedl, že netrpí dalšími onemocněními než je uvedeno v diagnostickém souhrnu předmětného posudku PK MPSV ČR ze dne 9.3.2016. Jelikož u žalobce k datu 19.6.2015 nešlo o invaliditu v žádném stupni, žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím námitky žalobce zamítla a zároveň potvrdila rozhodnutí ze dne 13.2.2015, jímž žalobci žádost o invalidní důchod zamítla. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.   Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a ust. § 118d zák. č. 582/1991 Sb. v platném znění).   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu   soudu  v  Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení   jeho písemného vyhotovení, a to písemně,  ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.       Ostrava 26. května 2016                                                                  JUDr. Petr Indráček                                                                       samosoudce