18Ad 54/2015-23         ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY   Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně nezl. M.S., zastoupené zákonným zástupcem R. S., bytem tamtéž, právně zastoupené Mgr. Jiřím Klegou, advokátem se sídlem Rychvald, Bohumínská 1553, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí  ČR se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.6.2015 č.j. MPSV-UM/16007/15/9S-MSK, sp.zn. SZ/1302/2015/4S-MSK,   o nároku na příspěvek na péči,   t a k t o:   I. Žaloba   se   zamítá.   II. Žádný z účastníků   nemá právo   na náhradu nákladů řízení.     O d ů v o d n ě n í:      Rozhodnutím ze dne 22.6.2015 č.j. MPSV-UM/16007/15/9S-MSK, sp.zn. SZ/1302/2015/4S-MSK žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě ze dne 19.3.2015 č.j.  176638/2015/OOI, jímž byl žalobkyni odejmut příspěvek na péči a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.  Žalovaný své rozhodnutí opřel o  posudek posudkové komise MPSV ČR, pracoviště Ostrava ze dne 4.6.2015, podle něhož se u žalobkyně nejedná                         o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ust. § 3 písm. c) zákona                        o sociálních službách.         Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí včasnou žalobu, ve které nesouhlasila se závěrem žalovaného a s jeho odkazem na posudek posudkové komise MPVS ČR, že její zdravotní stav není dlouhodobě nepříznivý a že jí proto nezle považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Tento závěr je v rozporu i s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, který uznal, že zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý je. V tomto rozhodnutí je také uvedeno, že žalobkyně v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při dvou základních životních potřebách stravování a osobní aktivity. Podle žalobkyně žalovaný, resp. posudková komise učinili tento závěr, aniž by podrobněji zkoumali individuální zdravotní stav žalobkyně. Žalobkyně dále poukázala na to, že jí byl příspěvek na péči v minulosti již dvakrát přiznán. V řízení proběhlém v roce 2013 bylo taktéž vycházeno z posudku posudkové komise v rámci odvolacího řízení, kdy bylo prvoinstanční rozhodnutí změněno s tím, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby a to stravování, péči o zdraví a osobní aktivity. Zdravotní stav žalobkyně se od roku 2013 přitom nezměnil – nezlepšil, neboť nadále trpí celiakií a ekzémem. Onemocnění se naštěstí nezhoršuje jen díky svědomité péči rodiny a žalobkyni samotné o její zdraví. Ze strany rodičů i školy je žalobkyní rozhodně poskytována každodenní mimořádná péče ve srovnání s běžným 12 letým dítětem. Argument žalovaného o biopsychosociálním vývoji žalobkyně není přiléhavý, protože samozřejmě ví, že nemůže jíst např. běžné pečivo, sladkosti, těstoviny apod., ale stále není ve 12 letech soběstačná, není schopna sama, na rozdíl od dospělého nemocného, denně uvařit teplé jídlo k obědu, rozpoznat potraviny, které obsahují lepek skrytě, upéct bezlepkový chléb, zajet do vzdálených specializovaných prodejen pro bezlepkové potraviny, zakoupit potřebné vitamíny a potřebné látky, což zajišťují právě rodiče. Situace je ještě složitější v případě celodenních a vícedenních akcí, jako jsou školní výlety, exkurze, návštěvy u kamarádů, školy v přírodě, kdy rodiče musí zajistit dostatečné množství jídla, včetně případných sladkostí určených jako odměny v soutěžích, jelikož žalobkyně nemá možnost koupit si je v běžných potravinách a občerstveních. Závěrem své žaloby žalobkyně uvedla, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby a            to stravování, péči o zdraví a osobní aktivity. Navrhovala proto, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.          Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.          Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze  dne 22.6.2015 č.j. MPSV-UM/16007/15/9S-MSK, sp. zn. SZ/1302/2015/4S-MSK, z obsahu  připojeného správního spisu žalovaného téže spisové značky, ze správního spisu Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě č. 305401/2012/AIS-SSL a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.          Napadené rozhodnutí přezkoumal krajský soud v mezích žalobních bodů k datu vydání rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s. ř. s.).           Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu správního orgánu I. stupně, jakož i ze správního spisu žalovaného, vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě vydal dne 10.11.2014 oznámení o zahájení řízení ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči žalobkyně. Správní spis  správního orgánu I. stupně obsahuje záznam ze sociálního šetření provedeného dne 5.12.2014. Podle tohoto záznamu nezletilá žalobkyně trpí celiakií, má alergie a ekzémy. Dodržuje přísnou dietu, pokud jí poruší, trpí těžkými průjmy. Matka uvedla, že pečou domácí chléb, doma chystají stravu rodiče a dohlížejí na dietní stravování. Dříve se žalobkyně stravovala jen doma, dnes může jíst dvakrát týdne ve školní jídelně, kde jsou schopni připravit dietní jídlo. Kvůli dietě nemůže nezletilá jet do školy v přírodě, nemohla se zúčastnit soustředění tanečního kroužku apod. Žalobkyně bez potíží komunikovala se sociální pracovnicí, přiléhavě odpovídala na položené otázky, nají se a napije běžným způsobem, obléká se sama. Matka dohlíží na výběr oblečení vzhledem k situaci a klimatickým podmínkám. Hygienu provádí nezletilá samostatně, matka maže kůži kvůli ekzému a dohlíží nad hygienou. Léky nezletilá žalobkyně pravidelně neužívá, dříve vzhledem k průjmům se doplňovalo železo. V případě potřeby připravují léky rodiče. Nezletilá navštěvuje základní školu, má ve třídě kamarádky, ráda čte, dříve tančila a věnovala se atletice. Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně  je posudek o zdravotním stavu ze dne 30.1.2015 vyhotovený posudkovým lékařem OSSZ Ostrava. Podle tohoto posudku nejde u žalobkyně                  o osobu, která se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. v platném znění považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jde o osobu do 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede u žalobkyně k neschopnosti zvládat aspoň tři základní životní potřeby. Podle tohoto posudku žalobkyně nezvládá toliko dvě základní životní potřeby a to stravování a osobní aktivity. Dne 19.3.2015 vydal Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě rozhodnutí o odnětí příspěvku na péči žalobkyni od 1.4.2015. Součástí správního spisu je odvolání zákonného zástupce nezletilé žalobkyně ze dne 17.4.2015. O tomto odvolání rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, jak shora uvedeno. Co se týče správního spisu žalovaného, jeho obsahem je rovněž napadené rozhodnutí a posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 4.6.2015.  Z posudku posudkové komise MPSV ČR  krajský soud zjistil, že při jeho vypracování vycházela posudková komise ze zdravotní dokumentace ošetřující lékařky žalobkyně MUDr. K. a z jejího nálezu ze dne 12.1.2015, z úplné spisové dokumentace OSSZ Ostrava, z lékařských nálezů MUDr. F., endokrinologa ze dne 19.2. a 22.4.2013, MUDr. Č., dermatologa ze dne 4.9.2012 a 24.1.2013 a gastroambulance Fakultní nemocnice Ostrava ze dne 8.9.2014. V diagnostickém souhrnu onemocnění žalobkyně uvedla posudková komise celiakii zjištěnou v 6 letech věku, nyní v klinické remisi, alopecia areata v anamnéze, vyšší TSH, anémie, v současné době neprokazována. Posudek uvádí dále výsledky sociálního šetření ze dne 5.12.2014, k němuž je uvedeno, že není medicínský důvod pro nezvládání základních životních potřeb. V průběhu života žalobkyně došlo v důsledku biopsychosociálního vývoje k dosažení přiměřené duševní zralosti a samostatnosti k zvládání původně nezvládaných úkonů, včetně osobních aktivit. Žalobkyně má přiměřené schopnosti, dovednosti i návyky pro život se zdravotním postižením, vyžadujícím dietní stravování, zdravotní postižení zahrnula do konceptu svého sociálního života a není důvodu, pro který by nemohla pravidelně sportovat nebo tancovat. Pobyt ve škole v přírodě a soustředění tanečního kroužku není každodenní a péče, která je jí poskytována, je sice zvýšena, nikoliv však mimořádná. Od 1.12.2014 není zdravotní stav žalobkyně dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Z posudkově medicínského hlediska není při zjištěném zdravotním stavu důvod hodnotit za nezvládané základní životní potřeby uvedené v posudku OSSZ Ostrava. V průběhu života žalobkyně došla v důsledku biopsychosociálního vývoje k dosažení přiměřené duševní zralosti a samostatnosti k zvládání původně nezvládaných úkonů, včetně osobních aktivit, žalobkyně má přiměřené schopnosti, dovednosti i návyky pro život se zdravotním postižením vyžadujícím dietní stravování a zdravotní postižení zahrnula do konceptu svého sociálního života. Posudková komise MPSV ČR uzavřela, že u žalobkyně nejde o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby.           Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. (po 31.12.2011), osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve  a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři  základní životní potřeby,  b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,  c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,  d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.           Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. ve znění k 1.1.2012 při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:  a) mobilita,  b) orientace,  c) komunikace,  d) stravování,  e) oblékání a obouvání,  f) tělesná hygiena,  g) výkon fyziologické potřeby,  h) péče o zdraví,  i) osobní aktivity,  j) péče o domácnost.          Podle odst. 2 téhož ustanovení schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odst. 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.          Podle § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.          Podle ust. § 9 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb. pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.          Podle přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., která blíže vymezuje posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby: a) Mobilita: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. b) Orientace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.  c) Komunikace: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.  d) Stravování: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.  e) Oblékání a obouvání: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. f) Tělesná hygiena: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. g) Výkon fyziologické potřeby: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. h) Péče o zdraví: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. i) Osobní aktivity: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.  j) Péče o domácnost: Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, obsluhovat topení a udržovat pořádek.          Ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, tj. 22.6.2015 měl žalovaný posudkem posudkové komise MPSV ČR najisto postaveno, že u nezletilé žalobkyně nešlo o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle uvedeného posudku zdravotní stav žalobkyně nebyl dlouhodobě nepříznivý ve smyslu ust. § 3 písm. c) citovaného zákona. Žalobkyně namítala, že podle rozhodnutí správního orgánu I. stupně potřebuje pomoc při dvou základních životních potřebách – stravování a osobní aktivity. Poukázala dále na to, že v roce 2013 až v rámci odvolacího řízení jí byl příspěvek na péči přiznán, neboť nebyla schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat tři základní životní potřeby – stravování, péče o zdraví a osobní aktivity. Její zdravotní stav se od té doby nezměnil. Podle posudku posudkové komise MPSV ČR ze dne 4.6.2015 je však skutečnost, že žalobkyně k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí již nebyla osobou do 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby odůvodněna tím, že v průběhu vývoje došlo u ní v důsledku biopsychosociálního vývoje k dosažení přiměřené duševní zralosti a samostatnosti k zvládání původně nezvládaných úkonů, včetně osobních aktivit, a že má přiměřené schopnosti, dovednosti i návyky pro život se zdravotním postižením, které vyžaduje dietní stravování a které zahrnula do konceptu svého sociálního života. Na rozdíl od žalobního tvrzení, že posudková komise učinila výše uvedený závěr bez zkoumání individuálního zdravotního stavu žalobkyně, je krajský soud toho názoru, že předmětný posudek je dostatečně přesvědčivý a úplný. Na jeho vypracování se kromě posudkového lékaře podílel další odborný lékař – internista, tedy lékař z oboru nemoci, která je dominantní v nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně. Nutno poznamenat, že v žalobě nebylo namítáno to, že by tento posudek opomenul hodnocení některé podstatné zdravotní dokumentace žalobkyně, resp. že by žalobkyně trpěla jiným onemocněním, než je uvedeno v diagnostickém souhrnu v tomto posudku. Posudek přitom jednoznačně nepřisvědčil tomu, že by žalobkyně nezvládala namítané základní životní potřeby stravování, péče o zdraví a osobní aktivity a naopak v tomto směru byť stručně, ale přesvědčivě dostatečně vysvětlil odlišné hodnocení posudkové komise od hodnocení posudkového lékaře OSSZ v Ostravě. Krajský soud se neztotožňuje s žalobní námitkou, že argument biopsychosociálního vývoje není v případě žalobkyně přiléhavý, neboť není schopna si uvařit teplé jídlo, nakoupit potřebné potraviny apod. Jak vyplývá ze shora citovaných právních norem, obstarání běžného nákupu či uvaření teplého jídla a nápoje je součástí základní životní potřeby péče o domácnost, která se u osob ve věku do 18 let nehodnotí. Krajský soud závěrem dodává, že pokud se žaloba zmiňovala o „finanční stránce věci“, pak účelem příspěvku na péči je poskytnutí finanční pomoci pro zvládání základních životních potřeb a nikoliv pro úhradu dietního stravování, které v případě nedostatku finančních prostředků je uspokojováno formou dávek pomoci v hmotné nouzi podle zákona č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.          Krajský soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., s.ř.s. zamítl. Krajský soud při tom rozhodl v této právní věci bez jednání se souhlasem účastníků řízení podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.            O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 60 odst. 2 s.ř.s.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, do dvou týdnů po jeho doručení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.     V Ostravě  dne 8. února 2016                              JUDr. Petr Indráček                                                                   samosoudce