Při posuzování celkových sociálních poměrů dle § 15 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, je třeba vycházet z toho, že placení nájemného mezi blízkými příbuznými při soužití v jednom rodinném domě, byť ve dvou samostatných bytových jednotkách, samo o sobě neodporuje dobrým mravům a není v rozporu se zákonem, neboť rodiče obecně vůči svým zletilým dětem nejsou ze zákona povinni poskytovat jakékoliv plnění. Dobrým mravům však odporuje dohodnutá výše nájemného, která je likvidační pro zletilé dítě vzhledem k jeho příjmu a neschopnosti i přes značné úsilí dosáhnout s ohledem na svůj zdravotní stav vyššího příjmu.

20Ad 48/2015-27   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY       Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou  v právní věci žalobce  Z.  H., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.6.2015 č.j. MPSV-UM/13633/15/4S-MSK, o snížení doplatku na bydlení   t a k t o:   I.   Žaloba  s e   z a m í t á .   II.  Žádnému z účastníků  s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   I.   [1] Žalobci byl snížen doplatek na bydlení z důvodu změny právního názoru správních orgánů ohledně nájmu v rodinném domě matky.   [2] Žalobce v zákonné lhůtě podal u zdejšího soudu žalobu, ve které uvedl, že aniž došlo u něj ke změně poměrů, byl snížen doplatek na bydlení z částky 4.118,- Kč na 457,- Kč měsíčně ode dne 1.4.2015 z důvodu jiného výkladu § 15 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. správními orgány, kdy tyto  při rozhodování nebraly v úvahu skutečnost, že hradí měsíčně nájemné za samostatnou bytovou jednotkou, kterou užívá na základě řádné nájemní smlouvy, ve výši 4.000,- Kč, a že dle ust. § 15 odst. 1 cit. zákona využívá majetek osob blízkých. Navrhl napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím bez jednání.   [3] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě  dne 5.10.2015 popřel její oprávněnost a setrval na správnosti svého rozhodnutí. Navrhl žalobu zamítnout.   II.   [4] Správní orgán I. stupně, Úřad práce ČR – Krajská pobočka Ostrava, dne 15.4.2015 pod č.j. 221108/2015/OOI rozhodl  v souladu s ust. § 44 odst. 3 a odst. 7 písm. b)  zákona č. 111/2006, o pomoci v hmotné nouzi (dále jen ZoHN)  tak, že snížil doplatek na bydlení z 4.118,- Kč na 457,- Kč měsíčně ode dne 1.4.2015. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že účastník řízení využívá bytovou jednotku v rodinném domě své matky, tedy využívá majetek osob blízkých. Jelikož došlo ke změně rozhodných skutečností, byla v souladu s § 44 odst. 3 ZoPHN opětovně posouzena výše měsíční dávky. Pro stanovení výše dávky byly započítány tyto částky: příjem podle § 9 odst. 1 uvedeného zákona ve výši 4.036,- Kč, příspěvek na živobytí bez případných sankčních snížení připadající na společně posuzované osoby ve výši 1.965,- Kč, odůvodněné náklady na bydlení stanovené v souladu s § 34 a § 8 uvedeného zákona ve výši 4.916,- Kč, částka na živobytí ve výši 4.790,- Kč, příspěvek na bydlení ve výši 3.248,- Kč. Odůvodněné náklady zahrnují zálohu na elektřinu ve výši 4.000,- Kč. Služby ve výši 916,- Kč (vodné, stočné, odpady).   [5] Žalovaný napadeným rozhodnutím podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 15.4.2015 č.j. 221108/2015/OOI potvrdil. V odůvodnění uvedl, že prvoinstanční správní orgán stanovil nově výši doplatku na bydlení v souladu s ust. § 35 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Výše doplatku na bydlení v měsíci dubnu 2015 činila rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na měsíc březen 2015 (4.916,- Kč), sníženou o příspěvek na bydlení vyplacený v měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci (3.248,- Kč), a částkou, o kterou příjem odvolatele (4.036,- Kč) zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí (1.965,- Kč) převyšuje částku živobytí odvolatele (4.790,- Kč). V případě odvolatele činí tento rozdíl 457,- Kč, což je nově stanovena výše doplatku na bydlení v měsíci dubnu 2015. Odvolací správní orgán dal odvolateli za pravdu, že nedošlo ke změně rozhodných skutečností, jak uvádí prvoinstanční správní orgán v napadeném rozhodnutí. Kontrolou spisové dokumentace bylo však zjištěno, že odvolateli je zohledňováno nájemné ve výši 4.000,- Kč, přičemž bydlí v rodinném domě na základě nájemní smlouvy, který vlastní jeho matka. Dávky pomoci v hmotné nouzi jsou dávkami posledního subsystému sociálního zabezpečení a jejich úkolem je ochránit osoby, které jsou ohroženy nebo trpí příjmovou nedostatečností, mají zajistit naplnění principu sociální spravedlnosti a solidarity. Za naplnění těchto principů se však považuje zajištění těchto osob v životních a sociálních podmínkách v základním rozsahu. Zohledňovat nájemné, které je stanoveno na základě nájemních smluv mezi rodinnými příslušníky, je v rozporu s dobrými mravy. Proto se v těchto případech zohledňují pouze zálohy za odběr energií a služby spojené s užíváním bytu, jak to bylo učiněno v případě odvolatele. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu podaných námitek uvedených v odvolání a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, dospěl odvolací správní orgán k závěru, že postup prvoinstančního správního orgánu byl v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi.   III.   [6] Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se svou matkou J. H. nájemní smlouvu dle § 663 a nasl. OZ o pronájmu jedné bytové jednotky 3 + 1 v rodinném domě ve S. V. č. X, jehož je pronajímatel J. .H. majitelem a nájemné činí 4.000,- Kč měsíčně a dále, že společně se zavazují hradit provozní náklady jako je elektrická energie, vodné a stočné, poplatky za komunální odpad a  jiné. Smlouva není opatřena dnem sepsání, byla uzavřena na dobu neurčitou od 1.1.2009. Dále jsou založeny doklady o výši úhrad za služby bezprostředně spojené s užíváním rodinného domu, a to vodné 2.704,- Kč, stočné 2.463,- Kč, odpady 1.320,- Kč za rok a elektřina 8.000,- Kč měsíčně, z čehož na žalobce připadá jedna polovina, tj. 4.916,- Kč měsíčně. Dále z obsahu správních spisů, žaloby a vyjádření bylo zjištěno, že žalobce pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 5.045,- Kč a jeho matka starobní důchod ve výši 8.757,- Kč.   IV.   [7] Po přezkoumání skutkového a právního stavu v rozsahu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.   [8] Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek podle § 51odst. 1 s.ř.s.   [9] Při posuzování nároku na doplatek na bydlení se do odůvodněných nákladů na bydlení dle § 34 odst. 1 písm. a) ZoPHN započítává nájemné a pravidelné úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Dle § 15 odst. 1 ZoPHN pro účely tohoto zákona se celkovými sociálními poměry rozumí podíl rodiny na trvání stavu hmotné nouze, do kterého se osoba dostala. Při posuzování celkových sociálních poměrů příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi posuzuje také využívání jiného než vlastního majetku, které umožňují zpravidla osoby blízké.   [10] Spornou otázkou v souzené věci byl výklad ustanovení § 15 odst. 1 ZoPHN ve vztahu s placením nájemného žalobcem své matce jako pronajímatelce bytu. Žalobce bydlí v samostatné bytové jednotce v rodinném domě, jehož vlastníkem je jeho matka, která rovněž v témže rodinném domě v samostatné bytové jednotce bydlí, a na provozních nákladech se podílejí společně. Nájem za bydlení dle nájemní smlouvy placený žalobcem své matce činí 4.000,- Kč měsíčně od jejího uzavření.  Správní orgán původně respektoval tuto smlouvu a výši doplatku na bydlení stanovil se započtením tohoto nájmu.  Dne 1.4.2015 zahájil správní řízení ve věci snížení doplatku na bydlení právě z důvodu nezapočítání již nájemného ve výši 4.000,- Kč do měsíčních výdajů, když respektoval jen výši pravidelných úhrad za služby a úhradu prokazatelných nákladů za energii.    [11] Žalovaný má za to, že zohledňování nájemného, které je stanoveno na základě nájemních smluv mezi rodinnými příslušníky, je v rozporu s dobrými mravy. Soud se s touto argumentací neztotožnil. Placení nájemného mezi blízkými příbuznými při soužití v jednom rodinném domě, byť ve dvou samostatných bytových jednotkách, určitě není pravidlem a převažujícím jevem, nicméně rodiče obecně vůči svým zletilým dětem nejsou ze zákona povinni poskytovat jakékoliv plnění. V souzené věci tedy ani matka žalobce není povinna svému zletilému synovi poskytovat jakékoliv plnění, a není v rozporu se zákonem požadovat nájemné. Požadovat nájemné od syna, který v rodinném domě užívá samostatný byt, samo o sobě není v rozporu s dobrými mravy. Nicméně i přes uvedené má soud v souzené věci za to, že vyžadovat nájemné ve výši 4.000,- Kč měsíčně, jestliže žalobcův vlastní příjem z invalidního důchodu činí pouze 5.045,- Kč měsíčně a žalobce není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen si svůj příjem svým vlastním zvýšeným úsilím zvýšit, je likvidační, a toto odporuje dobrým mravům.   [12] Žalobce se narodil dne 16.11.1974 a v lednu 2009 (od 1.1.2009 uzavřena nájemní smlouva) dosáhl žalobce 34 let. Obsah předloženého spisu nenabízí možnost zjištění data přiznání doplatku na bydlení, žalobce v žalobě tvrdí, že jej pobírá od r. 2007 (od svých 32 let věku), správní spis neobsahuje ani žádný doklad či záznam, od kdy žalobce pobírá invalidní důchod třetího stupně, a v jaké sociální situaci se nacházel v době před přiznáním doplatku na bydlení a přiznáním invalidního důchodu, zda i tehdy byla jeho bytová situace stejná jako nyní. Soud rekapituluje, že žalobce jen za služby spojené s bydlením včetně energie hradí 4.916,- Kč měsíčně a za této situace je ujednáno mezi žalobcem a jeho matkou měsíčně nájemné ve výši 4.000,- Kč. Takto ujednaná výše nájemného sama o sobě nabízí úvahu o účelovosti uzavřené nájemní smlouvy na tuto částku z důvodu stanovení nároku a výše doplatku na bydlení, i když soud znovu zdůrazňuje, že ve správním spise absentují údaje o přiznání invalidního důchodu, absentuje popis sociální situace před jeho přiznáním i před přiznáním doplatku na bydlení.   [13] Doplatek na bydlení je dávkou hmotné nouze, tedy systému, který ochraňuje jedince až v okamžiku, kdy on sám a ani za pomoci rodiny není schopen si zajistit základní životní potřeby. Soud tak zcela přisvědčil žalovanému ohledně významu systému dávek v hmotné nouzi, které spadají do posledního subsystému sociálního zabezpečení a nastupují až v okamžiku, kdy i po vyčerpání všech jiných možností, a to i pomoci rodiny, nemá zajištěnou dostatečnou obživu. V souzené věci bezesporu lze očekávat řešení sociální situace žalobce i za pomoci jeho matky.    [14] S ohledem na výše uvedené se soud ztotožnil s názorem žalovaného, že na žalobce připadá aplikace ustanovení § 15 ZoPHN uvedená v odstavci [9] tohoto rozsudku, neboť na trvání stavu hmotné nouze se podílí i povinnost platit předmětné nájemné  matce jako vlastníkovi rodinného domu.   [15] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.   V.   [16] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl v řízení úspěch a úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu ze zákona.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 11. května 2016           JUDr. Jana Záviská           samosoudkyně