Možnost zřídit nezbytnou cestu patří mezi případy, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud proto není vázán návrhem, a pokud žalobce navrhuje nevhodné umístění cesty, může ji soud zřídit v jiném místě, avšak jen na pozemku patřícímu žalovanému. V rozhodnutí o zřízení věcného břemene cesty (v geometrickém plánu, který je součástí rozhodnutí) je třeba stanovit, kudy cesta povede je třeba též stanovit, jakým způsobem může být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah.

57Co 16/2016 - 71 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudkyň Mgr. Daniely Teterové a JUDr. Zdeňky Jurasové v právní věci žalobkyně Aleny A., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Opava, Dolní náměstí 17/9, proti žalované Evě T., nar. xxx, bytem xxx, zastoupené obecným zmocněncem Ing. Ladislavem T., nar. xxx, bytem xxx, o zřízení služebnosti stezky, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22.10.2015, č.j. 10C 196/2014-47, t a k t o : Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby byla ve prospěch žalobkyně a ve prospěch každého dalšího vlastníka pozemku parc. č. xxx v katastrálním území Loděnice zřízena služebnost stezky, a to přes pozemek parc. č. xxx v místě, kde přiléhá k pozemku parc. č. xxx (oba v k.ú. Loděnice), a to tak, jak je zakresleno v geometrickém plánu č. 189/2014 zhotoveném dne 3.11.2014 Ing. Romanem N., zeměměřickým inženýrem v xxx (I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.). Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně, která se domáhala jeho změny, popř. zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítala, že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl žalobkyní navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl k nesprávným právním závěrům. Žalobkyně prokázala, že na svém pozemku nemůže hospodařit či jej jinak řádně užívat, neboť tento není (nejen dostatečně, ale vůbec) spojen s veřejnou cestou. Přesto okresní soud žalobu nesprávně zamítl, neboť konstatoval, že žalobkyně má na předmětný pozemek přístup přes pozemek parc. č. xxx, č. xxx, č. xxx a č. xxx, což ale není pravdou, neboť žalovaná jí odmítá touto i jinou cestou na její pozemek pustit. Nabídka žalované stran umístění nezbytné cesty přes pozemek parc. č. xxx, č. xxx, č. xxx a č. xxx byla sice učiněna, nicméně s takovými podmínkami, že věc nebylo možné mimosoudně vyřešit. Žalovaná si kladla nepřiměřené požadavky – služebnost stezky jen o šíři max. 1m, povinnost žalobkyně udržovat část pozemku s péčí řádného hospodáře v kulturním bezplevelném stavu, nebo tam nasadit trávník, povinnost trávník pravidelně sekat a zbavovat plevelů, povinnost žalobkyně na své náklady v plotě žalované vybudovat pro sebe bránu, povinnost žalobkyně zbudovat na své náklady oplocení pozemku, povinnost žalobkyně platit k náhradě za služebnost ještě poplatek za daň z nemovitosti, v případě nedodržení smluvní pokuta 1.000 Kč a při jejím nezaplacení nucený prodej pozemku apod. Za těchto podmínek žalobkyně k dohodě nemohla přistoupit. Za situace, kdy není dohoda, nemá žalobkyně přístup k předmětnému pozemku z veřejné cesty a soud měl určit nezbytnou cestu svým rozhodnutím, byť by případně byla zřízena tam, kde to navrhovala žalovaná. Okresní soud žalobu zamítl dle ust. § 1032 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb., ale předpokladem takového rozhodnutí je existence nějaké cesty z veřejné cesty na pozemek žalobkyně. V daném případě však žádná taková cesta není, proto měl soud určit tuto cestu dle svého uvážení. Soud nemůže bez dalšího zamítnout žalobu vlastníka stavby na zřízení nezbytné cesty jen proto, že navrhovaný rozsah břemene se mu jeví nepřiměřený (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22Cdo 1075/2006). Žaloba na zřízení práva cesty odpovídající věcnému břemeni je dostatečně určitá tehdy, pokud se z ní podává, k jakému pozemku a ve prospěch které stavby má být právo cesty zřízeno. Je na soudu, aby určil, kudy cesta povede, a aby případně blíže vymezil i obsah práva cesty. Okresní soud, pokud žalobu zamítl, aniž by sám ve věci rozhodl, svým rozhodnutím založil nemožnost žalobkyně užívat svůj pozemek, na který se jinak není možno dostat, tak zcela rezignoval na svoji ústavně stanovenou povinnost zajišťovat ochranu práva. Je v rozporu s principem procesní ekonomie, aby žalobkyně opakovaně žalovala žalovanou o zřízení práva nezbytné cesty, pokaždé v nové variantě, a spoléhala na to, že se „strefí“ do úvahy soudu. Dle ust. § 1033 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup, kterým se v daném případě jeví právě cesta požadovaná žalobkyní v žalobě, neboť se jedná o cestu, kde v minulosti vždy byla. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Vlastníci pozemku parc. č. xxx se o tento pozemek dlouhodobě nestarali, nejevili o něj zájem. Žalovaná nabízela žalobkyni odkoupení předmětného pozemku za cenu odpovídající danému místu a času, avšak žalobkyně vždy trvala na svém požadavku 350.000 Kč. Není pravdou, že odmítá pustit žalobkyni na její pozemek jakoukoliv cestou, když opakovaně nabízela stezku na parc. č. xxx po celé délce s parcelou č. xxx v šíři 1m, což žalobkyně odmítala. Znovu nabízí zřízení stezky s určitými podmínkami. Přístup k předmětnému pozemku přes pozemek parc. č. xxx nebyl nikdy povolen a pokud otec žalobkyně tento přístup užíval, činil tak bez souhlasu uživatele pozemku. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek dle ustanovení § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Okresní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. xxx, žalovaná je výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. xxxx a xxx, všechny v k.ú. Loděnice. Žalobkyně má možnost vstupu na uvedený pozemek přes pozemek parc. č. xxx, xxx, které jsou součástí asfaltem zpevněné komunikace, kterou každodenně užívá více subjektů v obci, přes pozemek parc. č. xxx, který je polní cestou ústící z uvedené asfaltové cesty a který užívají i další vlastníci okolních pozemků a následně přes pozemek parc. č. xxx a to v šíři 1,25m podél hranice s pozemkem jiného vlastníka parc. č. xxx. Vzdálenost trasy přes pozemky parc. č. xxx a xxx, kterou by žalobkyně musela ujít v rámci stezky vedoucí na její pozemek parc. č. xxx je přibližně 45m, vzdálenost trasy přes pozemek parc. č. 1 podél hranice s pozemkem parc. č. xxx je přibližně 50m a vzdálenost trasy po asfaltové cestě od hranice pozemků parc. č. xxx a xxx až k ústí polní cesty (parc. č. xxx) je přibližně 70m. Celkem tedy žalobkyně po trase ke svému pozemku tak, jak ji nabízí žalovaná, musí ujít přibližně 165m. Vzdálenost trasy po stezce navrhované žalobkyní, tedy od pomyslného průsečíku hranic mezi pozemky parc. č. xxx a xxx, a to k pozemku parc. č. xxx podél hranice mezi pozemky parc. č. xxx a xxx je přibližně 22m. Převýšení při ústí asfaltové cesty na cestu polní (pozemky parc.č. xxx a xxx) činí 1 až 1,5 výškového metru na čtyřech metrech délkových. Převýšení trasy stezky navrhované žalobkyní, a to od asfaltové cesty (hranice pozemků parc. č. xxx a xxx) k pozemku žalobkyně (hranice pozemků parc.č. xxx činí 1 až 1,5 výškového metru na třech metrech délkových. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle ust. § 1274 odst.1, § 1029 odst. 1, 2, § 1033 odst.1 a § 1032 odst.1 písm. c) zák. č 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se domáhala zřízení nové nezbytné cesty v podobě zřízení služebnosti stezky přes pozemek žalované. Z prokázaných skutečností však vyplynulo, že tento přístup na svůj pozemek jí je žalovaná ochotna umožnit, dokonce v podobě zřízení služebnosti stezky, ovšem jinudy, než žalobkyně žádá. Soud má za to, že žalobkyně žádá trasu stezky takovým způsobem, aby tato byla pro ni nejkratší a nejpohodlnější, neboť by tím ušetřila přibližně 140m. Žalobkyně rovněž namítala, že na delší trase stezky je vysoký svah, ovšem zjištěné převýšení na daných pozemcích (xxx a xxx) je s ohledem na roční období, kdy by měl být panující pozemek využíván, zanedbatelné; podobné převýšení by žalobkyně musela překonat také na jí požadované trase stezky. Přitom bylo prokázáno, že zřízením žádané služebnosti stezky by bylo značně omezeno vlastnické právo žalované k sloužícím pozemkům ve větším rozsahu než je nutné, neboť trasa stezky by fakticky rozdělila jeden zemědělský celek v podobě pozemků parc. č. xxx a xxx, které jsou žalovanou jako jeden celek užívány a obhospodařovány. Žalovaná žalobkyni nabídla trasu stezky jinudy tak, aby to neomezilo výkon jejího vlastnického práva, ovšem žalobkyně odmítla. Zřízením stezky dle žaloby by žalovaná byla nepřiměřeně obtěžována. Navrhovaná stezka dle žaloby by rozdělila jeden celek tvořený pozemky parc. č. xxx a xxx, který je užíván společně a hranice mezi nimi je pouze pomyslná. S ohledem na to, že zřízení žádané služebnosti stezky přímo brání ust. § 1032 odst.1 písm. c) o.z., soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zohlednil také, že pozemek žalobkyně není stavební parcelou ani zastavěnou plochou, nýbrž pouze zahradou a sama žalobkyně svým dosavadním výkonem vlastnického práva k tomuto pozemku soud nepřesvědčila o tom, že by byl výkon tohoto práva nezbytnou každodenní záležitostí. Postačí tedy, když bude mít svůj přístup umožněn po stezce v trase navrhované žalovanou. Námitka žalobkyně, že žalovaná svým protiprávním a nepoctivým jednáním zakázala žalobkyni průchod na pozemek parc. č. xxx v navrhované trase, když se tak v minulosti dělo, je nepřiléhavá, když nebylo prokázáno, ovšem ani tvrzeno, že by v minulosti služebnost stezky v takovémto rozsahu existovala. Žalovaná svým jednáním pouze vykonala své vlastnické právo k oběma pozemkům, tedy parc. č. xxx a xxx. Takovéto jednání nemůže být považováno za protiprávní ani nepoctivé, a proto zneužívající právo, a nemůže mu tedy být upřena právní ochrana, jak se domnívá žalobkyně. U jednání se odvolací soud pokusil o mimosoudní vyřízení věci, kdy byly vyjasněny podmínky, za kterých je žalovaná ochotna zřídit žalobkyni právo nezbytné cesty k předmětnému pozemku přes pozemky parc. č. xxx a č. xxx a v jakém rozsahu. Pokus o smír však zůstal bezúspěšným pro postoj žalobkyně. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že u jednání před okresním soudem dne 6.8.205 žalobkyně tvrdila ve vztahu k příchodu na předmětný pozemek parc. č. xxx, že žalobkyně a její právní předchůdci procházeli na tento pozemek vždy přes pozemek parc. č. xxx v místě přiléhajícím k pozemku parc. č. xxx a parc. č. xxx, když toto právo stezky vykonávali v minulosti nejméně po dobu 13 let. Okresní soud nesprávně akceptoval „zpětvzetí“ námitky vydržení práva dané služebnosti – odpovídající právu stezky (dříve odpovídající věcnému břemeni v podobě průchodu přes pozemek). Soud prvního stupně se bude muset zabývat posouzením toho, zda v minulosti vzniklo žalobkyni tvrzené právo věcného břemene, zda jej žalobkyně či její právní předchůdci vydrželi, neboť v kladném případě by byl na pozemek žalobkyně zajištěn přístup a nebylo by nutné zřizovat nezbytnou cestu. Je tedy na místě, aby okresní soud v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučil žalobkyni o její povinnosti dotvrdit k této právně významné skutečnosti veškerá právně významná skutková tvrzení a následně označit důkazy k jejich prokázání. Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava, neboť žalobkyni nebylo poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., což platí i tehdy, měla-li absence takového poučení původ v jiném právním názoru na posouzení věci odvolacím soudem. Poté bude na okresním soudu, aby posoudil, zda k předmětnému pozemku ve vlastnictví žalobkyně vzniklo právo odpovídající věcnému břemeni, v jakém rozsahu, a v této souvislosti posoudit důvodnost předmětného návrhu žalobkyně. Nebude–li existence tohoto práva prokázána, pak se odvolací soud neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že je na místě, s ohledem na to, že zřízení žádané služebnosti stezky přímo brání ust. § 1032 odst.1 písm. c) o.z., žalobu zamítnout. Závěr okresního soudu o tom, že žalobkyně má možnost vstupu na uvedený pozemek přes pozemek parc. č. xxx, které jsou součástí asfaltem zpevněné komunikace, kterou každodenně užívá více subjektů v obci, přes pozemek parc. č. xxx, který je polní cestou ústící z uvedené asfaltové cesty a který užívají i další vlastníci okolních pozemků, a následně přes pozemek parc. č. xxx a to v šíři 1,25m podél hranice s pozemkem jiného vlastníka parc. č. xxx, neodpovídá výsledkům provedeného dokazování. Dle citovaného zákonného ustanovení je možné z tohoto důvodu žalobu zamítnout toliko v případě, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení, za situace, kdy existuje jiný přístup. V daném případě však bylo okresním soudem zjištěno, že žalovaná je toliko ochotna umožnit žalobkyni přístup na její pozemek, a to v podobě zřízení služebnosti stezky, ovšem jinudy, než žalobkyně žádá. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by žalobkyně měla zajištěný jiný přístup z veřejné cesty ke svému pozemku a že požadavek žalobkyně na zřízení práva nezbytné cesty je veden toliko snahou o zajištění pohodlnějšího spojení. Základní podmínky pro zřízení nezbytné cesty – vlastník nemovité věci není současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka k nemovitosti nelze zajistit jinak, přičemž se musí jednat o přístup k veřejné cestě, jsou upraveny v ust. § 1029 o.z. Současně, je-li více možností, jak přístup zajistit, musí být vybrán ten, který nejméně zatěžuje vlastníka pozemku, přes který má cesta vést, přičemž by se mělo jednat o přístup nejpřirozenější (§ 1033 o.z.). Zřízení nezbytné cesty představuje vážný zásah do práva vlastníka pozemku, a proto je třeba vždy poměřovat, zda výhoda, kterou cesta poskytuje, není podstatně menší než újma, která by vznikla zřízením cesty pro vlastníka zatížené nemovitosti. Možnost zřídit nezbytnou cestu patří mezi případy, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Soud proto není vázán návrhem, a pokud žalobce navrhuje nevhodné umístění cesty, může ji soud zřídit v jiném místě, avšak jen na pozemku patřícímu žalovanému. V rozhodnutí o zřízení věcného břemene cesty (v geometrickém plánu, který je součástí rozhodnutí) je třeba stanovit, kudy cesta povede; je třeba též stanovit, jakým způsobem může být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah (srovnej Velký komentář Spáčil a kol. Občanský zákoník III. str. 199). Zde odvolací soud souhlasí s odvolací námitkou žalobkyně, že okresní soud postupoval nesprávně, pokud žalobu zamítl dle ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o.z., neboť předpokladem takového rozhodnutí je existence nějaké cesty z veřejné cesty na pozemek žalobkyně. V daném případě však žádná taková cesta není, proto měl soud určit tuto cestu dle svého uvážení. Před vydáním rozhodnutí však bude muset okresní soud posoudit všechny shora uvedené skutečnosti a následně nechat vypracovat geometrický plán, který bude součástí jeho rozsudku, v němž bude na základě předchozí úvahy soudu zachyceno, kudy nezbytná cesta povede. Současně bude stanoveno, jakým způsobem může být právo vykonáváno a jaký je jeho obsah. Dále okresní soud posoudí náhradu za nezbytnou cestu v souladu s ust. § 1030 odst. 1 o.z., tuto stanoví, a to za pomoci znalce, popř. zváží, zda žalované náleží rovněž odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, když okresní soud je dle ust. § 226 o.s.ř. vázán právním názorem odvolacího soudu. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V Ostravě dne 7. dubna 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Lenka Severová v. r. Anna Krupanská předsedkyně senátu