61Az 12/2015-64                      ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK       JMÉNEM   REPUBLIKY                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce: B. M.,  st. příslušnost Ukrajina, t.č.  PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného Mgr. Petrem Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Purkyňova 787/6,  proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne  14.12.2015 č.j. OAM-170/LE-VL18-P17-2015, ve věci udělení  mezinárodní ochrany,   t a k t o :     I.            Žaloba  s e   z a m í t á .   II.           Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.   III.          Česká republika  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.   IV.      Odměna advokáta  Mgr. Petra Křižáka, MBA, LL.M. se určuje částkou 12.342,- Kč, která mu  bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.     O d ů v o d n ě n í :           Rozhodnutím ze dne 14.12.2015 č.j. OAM-170/LE-VL18-P17-2015 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a  o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že  žalobce uváděl jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany obavu z povolání do armády a strach z jednání členů Pravého sektoru, kteří vyhrožovali jeho rodině. Žalobce se rovněž zmínil o obavě z bezpečnostní situace v zemi jeho původu. Tyto důvody žalovaný neuznal jako relevantní pro udělení mezinárodní ochrany ani doplňkové mezinárodní ochrany, a proto rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany ani doplňkové ochrany žalobci podle shora citovaných zákonných ustanovení.          Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí blanketní žalobu, kterou doplnil na výzvu krajského soudu jemu ustanovený zástupce z řad advokátů podáním ze dne 18.1.2016. V něm namítal, že žalovaný při svém rozhodnutí vycházel z nedostatečných a především neaktuálních podkladů, tedy informací o zemi původu žalobce. Veškeré podkladové materiály, byly vydány dříve, než bylo zahájeno samotné řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nepřihlédl k žádným materiálům, které by se týkaly vývoje na Ukrajině v době samotného řízení či bezprostředně před podáním žádosti. Nezabýval se tak aktuální situací a hrozícím nebezpečím, kterým by žalobce v případě návratu na Ukrajinu byl vystaven. Dále namítal, že bylo žalovaným nesprávně vyhodnoceno ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť žalobce výslovně uvedl, že na Ukrajině po něm pátrá Pravý sektor, který již vícekrát vyhrožoval jeho matce a to z důvodu, že se domníval, že se žalobce skrývá před nástupem do armády. Pravý sektor žádá, aby se žalobce účastnil bojů v jeho řadách a nikoliv řadách pravidelné ukrajinské armády. Pravý sektor je v současnosti preferovanou organizací využívající vlastenecké nálady a protiruské tendence panující na Ukrajině. Nelze se domnívat, že by žalobce mohl dosáhnout ochrany před nelegálním a nátlakovým jednáním této organizace prostřednictvím ukrajinských úřadů. V závěru doplnění žaloby bylo poukázáno na to, že žalobce je ruskojazyčným, přičemž rusky mluvící obyvatelé jsou vystaveni silnému nátlaku spočívajícímu v eventuálním odvedení do armády a konfrontací s ruskojazyčnými povstalci.          Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 28.1.2016 popíral oprávněnost  námitek uváděných žalobcem a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Žalobcovy obavy z Pravého sektoru a situace na Ukrajině žalovaný nepovažuje za důvodné. Žalovaný současně poukázal na to, že žalobce opakovaně pobýval na území ČR bez povolení k pobytu a nerespektoval udělené správní vyhoštění v roce 2008 ani soudní vyhoštění z roku 2010 a opětovně z roku 2014. Žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce zcela účelově s cílem legalizovat si svůj další pobyt v ČR a vyhnout se hrozícímu správnímu vyhoštění. Navrhoval proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.              Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 14.12.2015 č.j. OAM-170/LE-VL18-P17-2015, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení  o žalobě žalobce postupoval přitom krajský soud podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., tj. ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust.   § 75 s. ř. s.).            Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při pohovoru k žádosti  dne 4.11.2015  odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že se na Ukrajinu nechce vrátit  kvůli bezpečnostní situaci, která tam panuje. Nechce nastoupit do armády, přičemž na Ukrajině dostal 3x povolání do armády. Panuje u nich Pravý sektor, který odváží po nocích lidi přímo do války. Rodiče mu volali, aby se na Ukrajinu raději nevracel, protože ho doma hledali a vyptávali se, kde je. Jeho matce vyhrožovali a říkali jí, že když se vrátí domů, tak mu hrozí smrt doma nebo ve válce. Je jediný, kdo se může o rodiče finančně postarat, proto se na Ukrajinu vrátit nechce.  Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce rovněž uvedl, že má tři povolání do války a nechce tam, kde mu hrozí smrt. U nich existuje Pravý sektor, jejímiž členy jsou lidé, kteří za sebou mají vězení a mafiáni. Přijeli k jeho matce a vyhrožovali, kde je, když se nevrátí, hrozí mu smrt doma nebo na Ukrajině. Je jedináček, který může pomáhat rodičům, kteří jsou již v důchodu a nemají z čeho žít. Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 12.11.2015 byl s žalobcem proveden pohovor k  žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovoru žalobce v podstatě opakoval stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Součástí správního spisu jsou také informace o zemi původu žalobce a to informace MZV ČR č.j. 115045-LPTP ze dne 9.10.2015 týkající se podmínek základní vojenské služby, postihu za nenastoupení k výkonu základní vojenské služby a další, informace MZV ČR ze dne 21.5.2015 č.j. 98848/2015-LPTP o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu při návratu do vlasti, zpráva Freedom House ze dne 28.1.2015 – Svoboda ve světě 2015 – Ukrajina, Výroční zpráva Amnesty International ze dne  25.2.2015, Výroční zpráva Human Rights Watch ze dne 29.1.2015, informace Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) ze září 2015 nazvaná „Posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině – aktualizace č. 3“ a zpráva Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva – zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině z června 2015.        Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.         Podle § 2 odst. 8 citovaného zákona se pro účely tohoto zákona za pronásledování považuje závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna státními orgány, stranami nebo organizacemi ovládajícími stát nebo podstatnou část jeho území ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství. Za pronásledování se považuje i jednání soukromých osob podle věty první, pokud lze prokázat, že stát, strany nebo organizace, včetně mezinárodních organizací, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním. Za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož státní občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství, v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování nebo hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu.          Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.           Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.         Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Podle druhého odstavce citovaného ustanovení se za vážnou újmu považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.          Podle § 14b citovaného zákona rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení.       Krajský soud především zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí žalovaného v souladu s ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal v rozsahu žalobním bodů, tak jak byly uplatněny v podání právního zástupce žalobce ze dne 18.1.2016. V tomto podání bylo především namítáno, že žalovaný při svém rozhodnutí vycházel z nedostatečných a neaktuálních podkladů. S touto žalobní námitkou krajský soud zásadně nesouhlasí, neboť s odkazem na shora vyjmenované zdroje informací o Ukrajině je zcela nepochybné, že zmiňované zprávy byly vydány v průběhu roku 2015 a jsou tedy bezpochyby použitelné se zřetelem k tomu, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 14.12.2015. Zcela bezpředmětná je námitka, že „veškeré podkladové materiály byly vydány dříve než bylo zahájeno samotné řízení o udělení mezinárodní ochrany“ a že si žalovaný k datu 4.11.2015 neopatřil žádný aktuální podkladový materiál, který by se zabýval situací na Ukrajině po zahájení samotného řízení, tj. 4.11.2015. Nutno podotknout, že se v uvedeném doplnění žaloby žádná konkrétní taková aktuální zpráva, která měla být použita, jmenovitě neuvádí. Krajský soud v této souvislosti nesouhlasí ani s námitkou, že použité zprávy a informace nemohly posloužit ke konstatování toho, že na Ukrajině nedošlo k žádné změně od doby vydání prvního rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany až do vydání nyní přezkoumávaného žalobou napadeného rozhodnutí.      K poukazovanému nebezpečí ze strany Pravého sektoru, který představuje pro žalobce údajnou hrozbu a že by se musel zúčastnit v jeho řadách bojů, krajský soud především uvádí, že žádná ze zpráv o zemi původu se o takovém nebezpečí nezmiňuje. Rovněž z těchto informací nelze dovodit, že pokud by tato hrozba vůbec byla reálná, že by se žalobce nemohl dovolat ochrany příslušných státních orgánů. Dosažitelná informace o Pravém sektoru je z internetových stránek taková, že se jedná o ukrajinskou nacionalistickou stranu založenou dne 22.3.2014, která usiluje o samostatnost Ukrajiny a její osvobození od vlivu Kremlu a oligarchů. Krajský soud proto uzavírá, že ani tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou a k námitce, že se žalovaný nezabýval nebezpečím hrozícímu žalobci v případě návratu odkazuje na podrobné odůvodnění rozhodnutí žalovaného, který vycházeje z jednotlivých zdrojů informací o Ukrajině uzavírá, že žalobce žil a naposledy byl hlášen k trvalému pobytu v obci Lapšyn ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny, kde není bezpečnostní situace negativně ovlivněna událostmi v Doněcké a Luhanské oblasti na východě země.      Nedůvodnou je také závěrečná námitka uplatněná v doplnění žaloby žalobce, že je rusky mluvící osobou a že rusky mluvící obyvatelé jsou vystaveni silnému nátlaku spočívajícímu v eventuálnímu odvedení do armády a konfrontací s ruskojazyčnými povstalci. Případnou antipatii z obyvatel Ukrajiny k ruskému jazyku a k rusky mluvícím jedincům není možno totiž rozhodně podřadit pod pronásledování těchto osob ve smyslu ust. § 12 písm. b) zákona o azylu a ani nemůže jít o důvod pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany podle ust. § 14a  či § 14b téhož zákona.      Krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.      Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).                  Ustanovenému právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování žalobce v tomto řízení představující odměnu za 3 úkony právní pomoci á 3.100,-Kč, 3 režijní paušály á 300,-Kč, a to v souladu s ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a s připočtením daně z přidané hodnoty 21% v celkové výši 12.342,- Kč.       P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení,  a to písemně, ve dvojím vyhotovení.                                        Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.     V Ostravě dne 14. dubna 2016                                                                                                                                JUDr. Petr Indráček                                                                     samosoudce