62Az 4/2016-53   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: Y. M., státní příslušnost Ukrajina, t.č. v PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupen Mgr. Janem Borošem, advokátem se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.2.2016 č.j. OAM-179/LE-VL18-P15-2015, ve věci mezinárodní ochrany,   takto:   I. Žaloba  se   z a m í t á . II. Žádnému z účastníků  s e   n e p ř i z n á v á  náhrada nákladů řízení. III. Česká republika  n e m á  právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odměna advokáta se určuje částkou 12.342,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.   Odůvodnění:   [1] Rozhodnutím žalovaného nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).       [2] Žalobce podal v zákonné lhůtě u Krajského soudu v Ostravě blanketní žalobu s žádostí o ustanovení advokáta a doplnění žaloby prostřednictvím jeho. Ustanovený advokát žalobu doplnil dne 3.5.2016 o následující žalobní body: žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť doposud není najisto postaveno, zda-li žalobci v případě návratu na Ukrajinu hrozí reálný trest odnětí svobody. Ze získaných podkladů nevyplývá, jak je zacházeno s občany Ukrajiny menšinové ruské národnosti, kteří odmítli nastoupit do ukrajinské armády, s ohledem na argumentaci, že žalobce obdržel povolávací rozkaz k odvodu do armády, přičemž žalobce si není jistý, zda tento je považován za řádně doručený a hrozba trestu odnětí svobody v rozpětí dvou až pět let z důvodu odpírání nástupu na vojenskou službu žalobce splňuje předpoklady pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Jako vážnou újmu v případě žalobce je nutno považovat trest odnětí svobody za nenastoupení do armády, přičemž žalobce se obává, zda-li by ukrajinské úřady ctily zásadu rovného zacházení za situace, kdy má ruskou národnost a navíc v České republice se neúspěšně pokusil získat mezinárodní ochranu, dovolává se udělení azylu z humanitárních důvodů, neboť se nedostatečně žalovaný vypořádal s pojmem „případ hodný zvláštního zřetele“. Ve vztahu k neudělení azylu podle § 14 zákona o azylu je rozhodnutí v této části nepřezkoumatelné. Zdůraznil, že s ohledem na nestabilní politickou, sociální a bezpečnostní situaci na Ukrajině se důvodně obává o svůj život a zdraví, a to byl důvod, proč přesídlil do České republiky, kde dlouhodobě žije celá jeho rodina – oba rodiče, sestra, neteř a babička. Bylo navrženo provést dokazování vyžádáním zpráv z ZU Kyjev, případně jiných příslušných orgánů, a to za účelem zjištění: zda-li byl žalobci doručen povolávací rozkaz k nástupu do armády, jaká je situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti občanů ruské národnosti a jak je zacházeno s ukrajinskými občany ruské národnosti v případě nenastoupení do ukrajinské armády. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.   [3] Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby a setrval na správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí. K otázce nenastoupení k výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18.12.2014 č.j. 4 Az 31/2014 a dále, že z dostupných informací o zemi původu založených ve spise vyplývá, že vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu na Ukrajině není kvalifikováno jako trestný čin a ve většině případů službu povolaní nenastoupí, protože se vyhýbají převzetí, což není kvalifikováno jako trestný čin a vojenská prokuratura se tím nezabývá. Navíc byl znovu v minulém roce zaveden institut alternativní vojenské služby, klasicky je služba vykonávána v nemocnicích. Žalobce ve správním řízení problémy spojené se svou národností nijak nekonkretizoval ani nerozvedl, o žádných nehovořil. Pokud se týká situace na Ukrajině, tak na západě a ve středu země je klidná, občané své případné aktuální potíže řeší přestěhováním se v rámci země. Město Židačiv, kde žalobce žil a byl přihlášen k trvalému pobytu, se nachází ve Lvovské oblasti, která není nijak zasažena   střety   mezi    ukrajinskými    bezpečnostními   složkami   a   proruskými     separatisty. V podání žádosti o mezinárodní ochranu žalovaný spatřuje účelovost, neboť tato byla podána až poté, co byl žalobce policií zadržen pro nelegální pobyt na území ČR a byl umístěn do zařízení pro zajištění cizinců. Policií ČR bylo rozhodnuto o správním vyhoštění na 1 rok s platností od 30.3.2015 do 15.5.2016. Navrhl žalobu zamítnout.   [4] Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu s odůvodněním, že v průběhu správního řízení, a to jak v žádosti tak i pohovorů ze dne 8.12.2015 bylo objasněno, že jmenovaný jako důvod své žádosti uvádí obavu ze současné bezpečnostní situace na Ukrajině a povolání k výkonu vojenské služby v ukrajinské armádě. Dále, že má obavu z toho, že je ruské národnosti a rovněž zdůraznil, že chce v ČR zůstat se svými rodiči a na Ukrajině nikoho nemá. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalobce měl odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě nebo či dokonce již byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, nebyly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12a a § 12b zákona o azylu. Dále nebyly naplněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 13, a nebyl shledán důvod ani pro udělení humanitárního azylu, když bylo přihlédnuto k rodinné, sociální i ekonomické situaci a bylo přihlédnuto i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Jmenovaný je dospělý, plně právně způsobilý a práceschopný. Je svobodný a jeho zdravotní stav dle vlastního prohlášení je dobrý. A konečně ani pro udělení doplňkové ochrany s odkazem na četné zprávy o situaci na Ukrajině neshledal důvod. Správní orgán nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by byl jmenovaný na Ukrajině vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Správní orgán především konstatuje, že žadatel v průběhu správního řízení uvedl, že ve své vlasti neměl, s výjimkou zmíněného odsouzení k trestu 5 let za spolupachatelství při krádeži automobilu v roce 2004, jakékoliv potíže se státními orgány své země. Uložení tohoto trestu nicméně v žádném případě nelze považovat za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Jmenovaný si navíc dle svého vyjádření trest již odpykal. Podle výše zmiňovaných informací nic nenasvědčuje ani tomu, že by měl být žadatel v případě svého návratu do vlasti jakkoliv postižen za svoji azylovou žádost v zahraničí. Podle informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č.j. 98848/2015-LPTP ze dne 21. května 2015 ukrajinská legislativa neumožňuje postih neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu a zastupitelský úřad ČR v Kyjevě nedisponuje informacemi o znevýhodňování či diskriminaci takových osob ze strany  státních orgánů. Ohledně v informaci uvedeného možného trestního stíhání představitelů režimu Viktora Janukovyče v případě jejich vydání na ukrajinskou žádost správní orgán konstatuje, že žadatel neuvedl, že by byl s režimem Viktora Janukovyče jakkoliv spojen. Žadatelem zmíněnou obavu z potíží v případě návratu do vlasti, které se váží k jeho ruské národnosti, je pak správní orgán opakovaně nucen považovat za nepodloženou a čistě hypotetickou spekulaci, neboť žadatel během správního řízení nepředložil a ani správní orgán nezjistil, žádné relevantní skutečnosti, které by jím tvrzené nebezpečí činilo reálným, a které by pro něj bylo dostatečným důvodem domnívat se, že  jej  může s významnou pravděpodobností postihnout. Dále správní   orgán uvádí, že nutnost vykonat vojenskou službu nelze vnímat jako vážnou újmu, neboť ta je jednou z nejzákladnějších státu-občanských povinností. Za vážnou újmu nelze rovněž považovat případný postih, kterému by žadatel byl vystaven v případě odmítnutí nastoupit k jejímu výkonu. Správní orgán posuzoval také otázku, zda mu v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Správní orgán na základě výše citovaných informací konstatuje, že v zemi původu žadatele neprobíhá mezinárodní ani vnitřní ozbrojený konflikt. Zhoršená bezpečností situace panuje pouze ve dvou oblastech z celkového počtu 24, na něž je Ukrajina administrativně rozdělena. Konkrétně se jedná o Doněckou oblast a Luhanskou oblast. Ve zbytku země je bezpečnostní situace stabilní. Správní orgán uvádí, že místo posledního pobytu jmenovaného ve městě Židačiv (Lvovská oblast) není v současnosti střety ukrajinských vládních vojsk a povstalců ze stran separatistů nijak zasaženo, což ostatně výslovně potvrdil ve své výpovědi v průběhu správního řízení i sám žadatel.   [5] Ze správního spisu soud zjistil, že Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy rozhodlo dne 11.11.2015 o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. na dobu 30 dnů ode dne omezení osobní svobody a dne 30.3.2015 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla dána v délce jednoho roku. Správní řízení o mezinárodní ochraně bylo zahájeno podáním žádosti dne 18.11.2015. Žalobce v žádosti uvedl, že nikdo z jeho rodinných příslušníků v současné době nežádá o azyl v České republice, dále že v České republice se zdržuje jeho sestra, babička a neteř a dále otec a matka. On ani nikdo z jeho rodiny nebyl nikdy politicky organizován. Vojenskou službu nevykonával ze zdravotních důvodů, má středoškolské vzdělání. Vlast opustil v červnu 2014, přijel do České republiky za rodiči na návštěvu, neboť je neviděl 5 let. Jako důvod žádosti uvádí, že chce zůstat s rodiči, na Ukrajině nemá kde bydlet, rodiče prodali byt a celá rodina, dokonce i babička, již v České republice žijí. Navíc má ruskou národnost a tak nebude mít na Ukrajině klid. Chtěl by v ČR pracovat, založit si rodinu. Předtím v ČR pobýval v období 2006 – 2009, kdy jednak přijel za rodiči a jednak za prací. V r. 2009 navázal spojení se svým zastupitelským úřadem z důvodu ztráty cestovního pasu a žádostí o vydání náhradního dokladu. V případě návratu se bojí bezpečnostní situace na Ukrajině, lidé jsou povoláváni do války a navíc má ruskou národnost. Při pohovoru k žádosti dne 8.12.2015 navíc uvedl, že zpočátku v ČR pobýval na základě turistického víza a pak již nelegálně. Vycestoval z důvodu, že chtěl být s rodinou, kterou dlouho neviděl, protože na Ukrajinu jezdili asi jednou za rok a také s ohledem na vyostření situace na Ukrajině. Toto je jeho první žádost o udělení azylu a rozhodl se k tomu poté, co byl zadržen policisty za nelegální pobyt, a protože ho chtějí vyhostit. Jeho rodiče v ČR pobývají na základě trvalého pobytu, jeho sestra na základě dlouhodobého pobytu a babička zde přijela minulý týden na pozvání. Vojenskou službu nevykonal ze zdravotních důvodů a ve vojenské knížce má napsáno, že ze zdravotních důvodů je veden jako záložník. Byl mu doručován povolávací rozkaz, který převzala jedna žena, protože tenkrát babička nemohla pořádně chodit. Neví o tom, že by mohl vykonávat náhradní vojenskou službu, nikdy se o to nezajímal a obává se, že za nenastoupení vojenské služby by mohl být odsouzen vojenským tribunálem a uvězněn asi na 3 roky. Na otázku, zda měl nějaké   problémy se státními orgány, uvedl, že v r. 2004 byl na Ukrajině v nepřítomnosti odsouzen za podezření ze spolupachatelství při krádeži automobilu. V té době však byl v ČR. Po příjezdu byl ve vazbě 3 roky a 8 měsíců, měl si odpykat 5 let. Za vzorné chování byl ale podmíněně propuštěn. Jiné problémy neměl. Na Ukrajině v současné době nikoho nemá. Na otázku, zda měl nějaké problémy se státními orgány v ČR, uvedl, že byl souzen v r. 2015 za řízení automobilu pod vlivem návykových látek.    [6] Dále součástí správního spisu jsou informace o zemi původu, a to konkrétně Informace Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky září 2015 k otázce posouzení mezinárodní ochrany v souvislosti s vývojem na Ukrajině, dále Výroční zpráva Amnesty International 25.2.2015, Informace MZV ČR ze dne 9.10.2015 k podmínkám výkonu základní vojenské služby, postih za nenastoupení výkonu základní vojenské služby, civilní – alternativní služba, podmínky pro vyslání do oblasti bojů na východě země, postih či trest za nenastoupení k vojenské službě v rámci částečné mobilizace a občané Ukrajiny s trvalým pobytem či dlouhodobým pobytem v zahraničí a základní vojenská služba. Dále Informace MZV ČR z 21.5.2015 k otázce situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, dále Informace Human Rights Watch z 29.1.2015, Ukrajina Freedom house z 28.1.2015 na téma Svoboda ve světě 2015 – Ukrajina, zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině 16.2.-15.5.2015 Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z 1.6.2015. Dále součástí správního spisu je i zpráva získaná z internetu pod názvem Euroasijský expres na téma Ruskojazyčné obyvatelstvo na území Ukrajiny z 9.4.2016.   [7] V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního  trvalého bydliště.   [8] Podle ust. § 14 zákona o azylu (humanitární azyl) jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 lze v případě hodném zvláštního zřetel udělit azyl z humanitárních důvodů.   [9] Podle ustanovení § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.   [10] Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje   a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.   [11]  Soud především zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze  pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č.j. 5 Azs 125/2005- 46).   [12] Pokud se týká podmínek pro udělení azylu dle ust. § 12 zákona o azylu, soud v prvé řadě odkazuje na odstavec [7] tohoto rozhodnutí. Dále nutno zdůraznit, že nebylo prokázáno, že žalobce opustil Ukrajinu z důvodu, že by byl pronásledován pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Žalobce sám vůbec takové skutečnosti netvrdil a jako důvod opuštění Ukrajiny uvedl v  žádosti o mezinárodní ochranu a i při pohovoru, že z Ukrajiny odcestoval v r. 2014 z důvodu návštěvy rodičů a dále jen obecně zdůraznil, že má ruskou národnost, a proto nebude mít na Ukrajině klid. K otázce vojenské služby tvrdil, že tuto nevykonal z důvodů zdravotních, vojenskou knížku však má a byl mu údajně doručován povolávací rozkaz, který však převzala nějaká žena. Pokud se týká nevykonání vojenské služby, tak předně žalobce sám uvedl, že tuto nevykonal ze zdravotních důvodů a za další, že údajný povolávací rozkaz převzala nějaká žena, tedy ne on ani nikdo z jeho rodiny. Soud ve shodě s žalovaným správním orgánem odkazuje na ve správním spise založenou Informaci ministerstva zahraničních věcí z října 2015, že podmínky výkonu základní vojenské služby jsou standardní, poskytováno je ubytování, strava, uniforma a vojáci základní vojenské služby nejsou povoláváni do zóny ATO, a za nenastoupení k výkonu základní vojenské služby hrozí obdobný trest jako v jiných zemích. Vyhýbání se převzetí povolávacího rozkazu není kvalifikováno jako trestný čin a vojenská generální prokuratura se tím nezabývá. Teprve nenastoupí-li povolaný po převzetí povolávacího rozkazu, jedná se již o trestný čin s odnětím svobody na 2 až 5 let. Žalobce sám tvrdil, že povolávací rozkaz nepřevzal, proto soud nemá důvod se ve shodně s žalovaným domnívat, že by za stávající situace žalobci hrozil trest odnětí svobody. Nicméně   v této   souvislosti  soud  nemůže  jinak než zdůraznit, že otázce   nenastoupení vojenské služby se již opakovaně ve svých rozhodnutích věnoval Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku 2 Azs 15/2003 ze dne 10.10.2003 nebo 5 Azs 4/2004 ze dne 29.3.2004, ve kterém vyslovil, že odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu, zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím. Soud vzhledem k uvedenému nepřisvědčil prvému žalobnímu bodu, a to na ve světle žalobcova tvrzení, že by vůči němu bylo postupováno odlišně z důvodu jeho ruské národnosti. Žalobce sám netvrdil, že by z důvodu své národnosti byl na Ukrajině stíhán a ani zprávy, které jsou obsahem správního spisu, vyhotovené uznávanými institucemi neobsahují žádnou zmínku o diskriminaci ruských občanů. Soud z uvedených důvodů nevyhověl důkazním návrhům účelového dotazu na příslušné orgány ohledně postupu vůči ukrajinským občanům ruské národnosti v případě nenastoupení do ukrajinské armády. Stejně tak soud nevyhověl návrhu ohledně zjišťování doručení povolávacího rozkazu, neboť soud v tomto směru nemá pochybnosti. Soud uvěřil žalobcovu tvrzení, že povolávací rozkaz jemu osobně nebyl doručen, převzala jej nějaká žena a ze zprávy ministerstva zahraničí jednoznačně vyplývá, že nepřevzetí povolávacího rozkazu není kvalifikováno jako trestný čin a k nepřevzetí dochází ve většině případů z úmyslného se vyhýbání, např. změnou adresy.   [13] Žalobcem výše uváděné důvody v žádném případě nelze podřadit pod důvody pronásledování za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu.   [14] Jako nedůvodný hodnotí krajský soud i žalobní bod spatřovaný v porušení ust. § 14a zákona o azylu, konkrétně v tom, že v případě návratu hrozí vykonání trestu odnětí svobody za nenastoupení do armády. Soud se odvolává na vyslovené v odstavci [12] tohoto rozsudku a pouze znovu opakuje, že nepřevzetí údajného povolávacího rozkazu není trestným činem a tvrzení v žalobě ohledně přesídlení do České republiky po převzetí povolávacího rozkazu je zcela účelové a je v rozporu s výpovědí žalobce, která je obsahem správního spisu. Žalobce sám netvrdil, že vycestoval z Ukrajiny po doručení povolávacího rozkazu, naopak uvedl, že si myslí, že poštou mu byl doručen povolávací rozkaz, který převzala jedna žena, protože babička, která byla ještě na Ukrajině, nemohla pořádně chodit.   [15] Důvody udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu jsou velmi individuální, např. by se mohlo jednat o závažnou nemoc, stáří a podobně. Takové důvody u žalobce shledány nebyly a konečně ani on sám takové netvrdil. Soud neshledal tedy pochybení správního orgánu ani v otázce posouzení o udělení mezinárodní ochrany podle § 14 zákona o azylu. Udělení humanitárního azylu je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žalobce subjektivní právo. Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů, a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy  z   hlediska  dodržení   práv   na   spravedlivý   proces. Na   udělení   mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů není právní nárok. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. V případě, že žalobce je dospělá osoba, bez zdravotních potíží, soud názor žalovaného ohledně humanitárního azylu plně respektuje.   [16] Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace na Ukrajině soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Namítanou vadou nepřezkoumatelnosti žalobou napadené rozhodnutí postiženo není.   [17] Soud s ohledem na shora uvedené shledal žalobu jako nedůvodnou, a proto ji  podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.   [18] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust.  § 60 odst. 1 s.ř.s. s tím, že úspěšný žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal.   [19] Státu vznikly náklady spojené se zastupováním advokáta, který byl soudem ustanoven. Podle ust. § 35 odst. 8 s.ř.s. náklady takto vzniklé České republice platí stát. Advokátovi byla přiznána odměna ve výši, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku sestávající ze tří právních úkonů (převzetí věci včetně nahlížení do soudního spisu, sepsání žaloby a účast u jednání) dle § 11 odst. 1 písm. b), d) a g), § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. á 3.100,- Kč, tj. 9.300,- Kč, plus třikrát paušál dle § 13 odst. 3 AT, tj. 3 x 300,- Kč, celkem 9.600,- Kč. Advokát je plátcem DPH, proto mu bylo dále přiznáno 21 %, tj. 2.142,- Kč.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 22.6.2016                         JUDr. Jana Záviská            samosoudkyně