Vznik škody spočívající v nákladech zastoupení advokátem u úkonů učiněných před zahájením trestního stíhání při zastupování následně obviněného a později obžaloby zproštěného není v příčinné souvislosti s později vydaným nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání) a v případě, že policejní orgány postupovaly před zahájením trestního stíhání (ve stádiu prověřování) v souladu s ustanoveními trestního řádu, nelze uvažovat ani o vzniku škody způsobené nesprávným úředním postupem.

69Co 335/2015-49 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jaromíra Synka a Mgr. Jany Tillové ve věci žalobce Martina Z., nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Nádražní 9, Mohelnice, proti žalovanému Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 16, Praha 2, o náhradu škody, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 6. 2015, č. j. 15C 143/2014-34, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích III. a IV. potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud řízení částečně zastavil do částky 45.610 Kč (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45.610 Kč od 15. 8. 2014 do 20. 4. 2015 (výrok II.), žalobu zamítl, co do částky 20.267 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 8. 2014 do zaplacení (výrok III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na náhradu nákladů řízení částku 7.430 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Proti tomuto rozsudku do výroku III. podal odvolání žalobce s tím, že odvolání podává z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť se neztotožňuje s okresním soudem, že žalobci nesvědčí právo náhrady škody ve výši nákladů na obhajobu při úkonech orgánů činných v trestním řízení, které se konaly ve stadiu prověřování, tedy před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Před okresním soudem žalobce tvrdil, že mu jednáním orgánu státu byla způsobena škoda, netvrdil tedy, že příčinou vzniku škody bylo pouze nezákonné rozhodnutí a současně okresním soudem nebyl kvalifikovaně vyzván k tomu, aby doplnil svá skutková tvrzení, tj. identifikoval taková jednání orgánů státu, popř. tvrdil okolnosti nesprávnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Okresní soud v odůvodnění rozhodnutí se omezil pouze na argumentaci týkající se deklarace nezákonnosti rozhodnutí zprošťujícím rozsudkem a z toho vyplývající nemožnost přiznání škody ve výši nákladů na právní pomoc při úkonech, které se uskutečnily v přímé návaznosti na nezákonné rozhodnutí, tj. po zahájení trestního stíhání. Okresní soud tedy nevnímal širší skutkové tvrzení, že příčinou vzniku škody bylo „jednání orgánu státu“ a v napadeném rozhodnutí tedy nezohlednil možnost nesprávného úředního postupu jako příčiny vzniku nároku poškozeného na náhradu škody. Dle § 158 odst. 3 trestního řádu je policejní orgán povinen a oprávněn činit úkony, avšak k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Je-li tedy konkrétní osoba předvolána k podání vysvětlení v postavení podezřelého, znamená to, že policejní orgán již učinil předběžný odborný a kvalifikovaný závěr o možném pachateli trestného činu a z tohoto důvodu je procesní postavení podezřelého nadáno právy obhajoby co do rozsahu téměř shodnými s právy obviněného. Náklady žalobce (tenkrát v postavení podezřelého) na právní pomoc advokáta je taktéž potřeba vnímat jako škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a z logiky věci pak není podstatné, zda mělo jít o škodu, jež vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu nebo v důsledku nezákonného rozhodnutí, které konzumuje postup předcházející jeho vydání. Tedy vyústěním nesprávného postupu (byť i ve formě nekvalifikovaného posouzení skutkového stavu věci, nekvalifikovaného vyhodnocení důkazů, tvrzení oznamovatele a podobně) bylo nezákonné rozhodnutí, když nezákonným rozhodnutím co do deklarace nezákonnosti je konzumován také postup státních orgánů, který k vydání nezákonného rozhodnutí přímo směřoval. V duchu tohoto názoru je pak v pořádku alternativní tvrzení žalobce, že škoda byla způsobena nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. O potřebě podezřelého na právní pomoc advokáta již ve stadiu prověřování svědčí mimo jiné skutečnost, že dokonce okresní soud (tedy nikoliv jen policejní orgán či státní zástupce) věc nesprávně posoudil, když měl za to, že skutek se stal (byť nedosahuje intenzity trestného činu), když ke konečné deklaraci nezákonnosti rozhodnutí došlo teprve zprošťujícím rozsudkem odvolacího soudu. Přitom okolnosti případu, jak byly orgánům činným v trestním řízení znány od samého počátku, byly prezentovány od počátku prověřování ve všech stadiích konstantně. Obava žalobce v postavení podezřelého z trestního postihu tedy byla evidentně oprávněná a poskytnutí právní pomoci bylo adekvátní průběhu řízení. Není zásadní rozdíl mezi právem obviněného na obhajobu a právem podezřelého na právní pomoc advokáta, nelze tedy takto latentně upírat podezřelému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na obhajobu pouze z důvodů, že byl učiněn ve stadiu prověřování, zvláště za situace, kdy průběh úkonu (podání vysvětlení podezřelého či podání vysvětlení svědka) má charakter shodný s charakterem a postupem orgánů činných v trestním řízení při realizaci výslechu obviněného či svědka, podaná vysvětlení jsou pak mnohdy jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, zda zahájí trestní stíhání (a vydá či nevydá později deklarované nezákonné rozhodnutí). Žalobce má za to, že postup policejního orgánu nutně nemusí dosáhnout intenzity excesivního charakteru, aby byl považován za nesprávný, a že taková nesprávnost je konzumována nesprávným rozhodnutím. Podezřelému ve světle pozdějších událostí mělo svědčit právo na úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení bez ohledu na jeho stádium. Žalobce tak navrhuje změnu napadeného výroku tak, že žalobě bude v této části vyhověno. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tj. ve výroku III. a na něm závislém výroku IV., v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.), a po přezkoumání obsahu spisu dospívá k závěru, že odvolání důvodné není. Krajský soud věc projednal bez nařízení ústního jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Okresní soud dospěl k závěru, že v případě požadavku na zaplacení náhrady za úkony advokáta, které se konaly před zahájením trestního stíhání, nelze žalobě vyhovět, neboť tyto úkony byly provedeny před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, které se považuje za nezákonné rozhodnutí, z něhož žalobci vznikla škoda. S okresním soudem je možno souhlasit v tom, že nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu v rozsahu, v němž bylo o žalobě rozhodnuto ve výroku III. Je možno souhlasit s tím, že v případě úkonů právní služby učiněných před zahájením trestního stíhání se nemůže jednat o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (usnesením o zahájení trestního stíhání), neboť uvedené rozhodnutí tvrzenou škodu nezpůsobilo. Absentuje zde příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a tvrzenou škodou jako předpoklad odpovědnosti za škodu. Žalobce namítá, že škoda mu byla způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve stadiu prověřování. V prověřování však nelze spatřovat ani nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 z.č. 82/1998 Sb. Policejní orgán je povinen dle § 158 odst. 1 trestního řádu na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin a směřující ke zjištění jeho pachatele. Podle § 158 odst. 3 trestního řádu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dozvěděl. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. Je oprávněn vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánu, obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály. Orgány činné v trestním řízení v této věci postupovaly ve smyslu uvedených ustanovení a v jejich postupu nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Že je žalobce nevinen bylo ostatně rozhodnuto až v odvolacím řízení a nelze vytýkat policejnímu orgánu, že již ve fázi prověřování, nebo spíše ještě předtím, měl zjistit, že se nejedná o trestný čin. Lze uzavřít, že se u úkonů advokáta učiněných před zahájením trestního stíhání nemůže jednat o škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, neboť požadovaná škoda není v příčinné souvislosti s rozhodnutím a nejedná se ani o nesprávný úřední postup, neboť policejní orgány postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Krajský soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání náleží odměna v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. Okresní soud tak rozhodl správně, a proto krajský soud napadené rozhodnutí ve výroku III. potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Stejně tak byl rozsudek okresního soudu potvrzen ve správném výroku IV. o nákladech řízení, který je v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a má tak právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu mu však v této fázi žádné nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné Olomouc 9. února 2016 Mgr. Jaromír Synek pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r. Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu