Skutková podstata ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. je naplněna i tehdy, jestliže ke škodní události při provozování vozidla (traktoru) došlo v příčinné souvislosti s porušením základních povinností při provozu vozidla (ust. § 10 odst. 1 písm. c), f) zákona č. 168/1999 Sb.) mimo pozemní komunikaci (na poli).

69Co 399/2015-119 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Musilové a soudců Mgr. Jany Tillové a Mgr. Jaromíra Synka v právní věci žalobce Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Praha, Pobřežní 23/665, zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému Josefu N., nar. xxx, bytem xxx, zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská 60, o zaplacení částky 939.570 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 12. 2014, č. j. 10C 278/2014-55, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 35.160 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Tomáše Hlaváčka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem okresního soudu byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 939.570 Kč s konkretizovaným příslušenstvím v určené lhůtě (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 138.721 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.). Okresní soud na základě zjištění, že žalovaný dne 10. 7. 2010 umožnil nezletilému Zbyňku K. řídit traktor zn. Zetor, přestože věděl, že nezletilý není držitelem příslušného řidičského oprávnění pro traktor a k ovládání traktoru a manipulaci s vlečkou, že v důsledku nezkušenosti nezletilého Zbyňka K. zejména s připojováním jízdní soupravy došlo k dopravní nehodě, při níž utrpěl spolujezdec Zbyňka K., Věroslav K., těžké zranění s doživotními následky, že žalovaný byl uznán rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 6. 2011, č. j. 2T 249/2010-219, vinným za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, že žalobce z titulu pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem traktoru zn. Zetor vyplatil celkem pojistné plnění ve výši 1.039.570 Kč, a při výplatě zohlednil čtyřicetiprocentní spoluvinu poškozeného K., po právní stránce uzavřel, že žaloba je proti žalovanému důvodná, že žalovaný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích tím, že předal řízení vozidla - traktoru - osobě, která nebyla držitelem příslušného řidičského oprávnění, a že žalobce jako pojistitel má nárok na úhradu žalované částky vůči žalovanému ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, neúplné zjištění skutkového stavu, na základě něhož dospěl k vadným skutkovým zjištěním. Namítá, že na daný případ nelze aplikovat ust. § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákona“). V řízení totiž vyšlo najevo, že ke škodní události došlo na poli, a pro jazykový výklad relevantních právních norem je žalovaný přesvědčen, že pole nelze podřazovat pod pojem „pozemní komunikace“, jak předpokládá uvedené ustanovení zákona. Žalovaný navrhoval, aby v rámci procesu dokazování byl soudem proveden důkaz výslechem svědků Zbyňka K. a Martina B.. Tyto důkazy jsou totiž dle žalovaného zásadní pro posouzení otázky, zda ve věci je dána příčinná souvislost mezi předáním vozidla osobě bez příslušného řidičského oprávnění a škodnou události. Žalovaný si je vědom skutečnosti, že byl pravomocně odsouzen za ublížení na zdraví v souvislosti se škodní událostí, přesto má za to, že soud prvního stupně se měl při posuzování oprávněnosti vzneseného nároku zabývat jednak otázkou spoluzavinění poškozeného K. a dále otázkou, zdali technika jízdy Zbyňka K. měla dopad na vznik škody a její výši. Bez tohoto hodnocení nelze přijmout závěr o tom, že spoluúčast poškozeného je 40 %, jak nesprávně učinil soud prvého stupně. Okresní soud porušil zásadu přímosti, pokud odmítl provést výslech žalovaným navrhovaných svědků s argumentem, že jmenovaní svědci byli dostatečně vyslechnuti v trestním řízení. Žalovaný dále vytýká vady spočívající v ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) o. s. ř., když jednak připustil provedení důkazu po tzv. koncentraci řízení a dále přijal závěry z nezpůsobilého důkazu. Je totiž pravdou, že do doby koncentrace řízení žalobce nenavrhl jediný důkaz způsobilý k prokázání tvrzené skutečnosti, že požadovaná částka plnění byla skutečně uhrazena. Konkrétně v době řízení do koncentrace předložil žalovaný o své procesní aktivitě pouze dokument nesoucí označení „Podnikatelská Broskev“. Jde o jakousi tabulku, pod níž je uvedeno, že jde o elektronický doklad o vyplaceném pojistném. Z odůvodnění rozsudku na straně 7 vyplývá, že soud na základě této tabulky vzal za prokázané, že pojistné plnění bylo vyplaceno. Žalovaný je však toho názoru, že taková tabulka ničeho neprokazuje. Nejde totiž ani o výpis z účtu či jiný doklad, ze kterého by šlo identifikovat, že k tvrzeným platbám skutečně došlo, a že byly poukázány na účty třetích osob z titulu pojistného plnění. Žalobce až na základě vyjádření žalovaného ze dne 17. 11. 2014, a to v době po koncentraci řízení, navrhl k důkazu výpisy z bankovního účtu. Soud prvního stupně i přes v protokolu o jednání zaznamenané námitky tento důkaz provedl a navíc z něj učinil skutková zjištění. Žalovaný je přesvědčen, že kdyby soud prvního stupně postupoval v souladu s občanským soudním řádem, nemohl by pouze na základě listinného důkazu, kterým je tabulka s názvem „Podnikatelská Broskev“ přijmout závěr o tom, že žalobce prokázal vznik regresního práva. Domáhá se, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhl, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil. Pokud žalovaný v odvolání namítá, že za zjištěného skutkového stavu nelze aplikovat ust. § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., pak právě soud konstatoval, že nemá najisto postaveno vznik škody v příčinné souvislosti s provozováním vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Podstatné však je, že soud shledal jako důvodnou právní kvalifikaci žalobce dle § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. f) zákona (předání řízení vozidla osobě, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění). Soud se neztotožňuje s právní argumentací žalovaného, že ust. § 10 citovaného zákona nelze na daný případ vůbec aplikovat, neboť ke škodní události nedošlo na pozemní komunikaci, ale na poli. Zmiňovaný zákon č. 168/1999 Sb. upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Poškozeným je ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy, pojištěný ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a škodnou událostí způsobení újmy provozem vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil základní povinnost týkající se provozu vozidla na pozemních komunikacích tím, že předal řízení vozidla, v daném případě traktoru, osobě (zde nezl. Zbyňku K.), která nebyla držitelem příslušného řidičského oprávnění, a toto porušení bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem nehody a následkem toho újmy na zdraví Věroslava K.. Porušením základní povinnosti při provozu vozidla na pozemních komunikacích je tak dle názoru soudu již pouhé předání vozidla osobě bez příslušného řidičského oprávnění. Nelze tak akceptovat výklad žalovaného, že ke vzniku újmy došlo na poli a v takovém případě nemá žalobce postižní nárok. Otázka pozemní komunikace se vztahuje pouze na povinnost majitele (provozovatele) daného vozidla, kdy zákon ukládá povinnost uzavřít příslušnou pojistnou smlouvu v případě, že vozidlo je provozováno na pozemních komunikacích. Tato povinnost nemá žádnou souvislost s pojistným plněním a uplatněním regresu podle toho, kde škoda vznikla. Žalobce má za to, že skutkový stav byl, a to jak v souvisejícím řízení trestním, tak v tomto nalézacím, zjištěn úplně. Okresní soud řádně zdůvodnil, z jakého důvodu žalovaným navržené důkazy neprovedl. Výslech Zbyňka K. považoval za nadbytečný vzhledem k okolnosti, že jeho podrobný výslech byl proveden již v trestním řízení a výslech svědka Martina B. z toho důvodu, že ze strany žalovaného nebylo ozřejměno, k prokázání jaké skutečnosti měl být tento svědek vyslechnut. Okresní soud se zabýval řádně otázkou míry spoluzavinění poškozeného Věroslava K. a nadto v této souvislosti žalovaný navrhl k důkazu pouze trestní spis jako celek, ze kterého nevyplývá žádná skutečnost, pro kterou by mělo o míře spoluzavinění poškozeného být rozhodnuto jinak. Žalovaný navíc nese objektivní odpovědnost jako zaměstnavatel, neboť rozhodující je skutečnost, že se žalovaný se Zbyňkem K. dohodl na provedení určitých prací za úplatu a předal mu na pozemní komunikaci vozidlo jako osobě bez příslušného řidičského oprávnění. Okresní soud neporušil zásadu přímosti a neprovedením výslechu svědků správně aplikoval zásadu volného hodnocení důkazů. Zásada koncentrace řízení nebyla v řízení porušena. Žalobce již s podáním žaloby předložil výpis ze systému prokazující poskytnutí pojistného plnění. Soud ani žalovaný tento důkaz nerozporoval. Až po prvém jednání ve věci žalovaný vyzval žalobce, aby doložil i výpis z bankovních účtů, což také, přes značné administrativní obtíže, žalobce udělal, ačkoli k tomu nebyl povinen. Provozní systém žalobce je napojen přímo na jeho bankovní účet a informace v něm uvedené není možné jakkoli editovat, a ty jsou tak zcela shodné s těmi, co se nacházejí na samotných výpisech z bankovních účtů. Je tedy jedno, z jaké formy výpisů účetních informací žalobce soud vycházel. Navíc tím nebyla uvedena nová rozhodná skutečnost tak, aby byl porušen ust. § 118b o. s. ř. Pakliže předseda senátu v průběhu jednání zjistil, že žalobce nenavrhl důkaz potřebný k prokázání sporných tvrzení, vyzval by ho k jeho označení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Z toho, že se tak nestalo, nelze než usuzovat, že prvně doložený výpis z provozního systému prokazující vyplacení pojistného plnění byl dostatečný, a navíc, že bez zavinění žalobce nebyla forma výpisu z bankovního účtu ze strany soudu ani žalovaného včas označená jako sporná. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku soudu bylo podáno včas, osobou k tomuto úkonu oprávněnou a že odvolání obsahuje všechny podstatné náležitosti včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu (ust. § 205 odst. 2 písm. c/, d/, e/, g/ o. s. ř.), krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. Právním důvodem žaloby na zaplacení peněžité částky vůči žalovanému je postihové právo pojišťovny ve smyslu ust. § 10 odst. 1, odst. 2 písm. a), f) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, uzavřené mezi žalobcem jako pojistitelem a žalovaným jako vlastníkem motorového vozidla - traktoru. Po přezkoumání obsahu spisu dospěl krajský soud k závěru, že okresní soud provedl veškeré pro právní posouzení věci podstatné důkazy navrhované účastníky, hodnotil je způsobem, jemuž nelze vytýkat pochybení z hlediska zásad hodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. Z důkazů, které provedl, učinil okresní soud odpovídající skutková zjištění, která mu umožnila vydat věcně správné rozhodnutí a ani ve fázi odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by vedlo ke změně skutkových zjištění a právních závěrů ve věci. Okresní soud správně neprovedl žalovaným navrhovaný důkaz výslechem svědků Zbyňka K. a Martina B., neboť ostatními provedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn úplně a výslech navržených svědků nemohl cokoliv změnit na správnosti skutkových zjištění. Okresní soud neporušil ani zásadu koncentrace řízení uvedenou v ust. § 118b o. s. ř., pokud při jednání dne 11. 12. 2014 provedl důkaz přečtením výpisu z účtu žalobce o skutečnostech prokazujících poskytnuté pojistné plnění. Žalobce spolu s žalobou k doložení výše pojistného plnění předložil elektronický doklad o vyplaceném pojistném plnění označený „Podnikatelská Broskev“. Okresní soud při prvém jednání ve věci dne 11. 11. 2014 účastníkům poskytl poučení ve smyslu ust. § 118b o koncentraci řízení poté, co provedl k důkazu veškeré listinné důkazy založené ve spise, účastníci požádali o poskytnutí sedmidenní lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů, žalobce v písemném podání, doručeném soudu dne 14. 11. 2014, navrhl k důkazu spis Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2T 249/2010, žalovaný v písemném vyjádření, doručeném okresnímu soudu dne 19. 11. 2014, zpochybnil výplatu pojistného plnění žalobcem a žalobce k dotvrzení svého tvrzení o výši vyplaceného pojistného navrhl výpisy z konkretizovaného účtu. Za tohoto stavu, kdy žalobce po doplnění tvrzení žalovaného (zpochybnění výše poskytnutého pojistného plnění) dotvrzuje a doplňuje důkazy k již tvrzeným skutečnostem, nejedná se o nepřípustnou novotu a okresní soud postupoval správně, pokud žalobcem navržené listiny k důkazu provedl. K této odvolací námitce lze doplnit, že důkaz, který žalobce k prokázání tvrzení výše pojistného plnění do doby než řízení bylo koncentrováno, předložil, byl důkazním prostředkem způsobilým učinit z něj skutkové zjištění (ust. § 125 o. s. ř.). V případě, že rozhodnou skutečnost uvedený důkaz nebyl způsobilý prokázat, bylo namístě, aby soud poučil žalobce dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., jímž by koncentrace řízení v otázce důkazu o výplatě pojistného plnění byla prolomena. Odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) o. s. ř. důvodným krajský soud tedy neshledává. Okresní soud po stránce skutkové správně zjistil, že žalovaný dne 10. 7. 2010 jako vlastník a provozovatel traktoru zn. Zetor, RZ M001042, umožnil nezletilému Zbyňku K., nar. 25. 5. 1995, dne 10. 7. 2010 řídit označený traktor s valníkovou vlečkou, přestože věděl, že nezletilý není držitelem příslušného řidičského oprávnění, pro traktor a k ovládání traktoru a manipulaci s vlečkou včetně jejího řádného zapojení do jízdní soupravy jej neproškolil, že v důsledku nezkušenosti nezletilého, zejména s připojováním jízdní soupravy došlo k dopravní nehodě, při níž utrpěl spolujezdec Zbyňka K., Věroslav K., těžké zranění s doživotními následky, neboť jízdní souprava nevykazovala kvůli nezletilým řidičem nesprávně zapojenému přívodu vzduchu do brzdové soustavy vlečky, která během jízdy nebyla funkční, dostatečný brzdný účinek, což vedlo k překlopení traktoru na levý bok. Věroslav K. vypadl z kabiny a jeho dolní končetiny zůstaly zaklíněny pod rámem traktoru. Za své jednání byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 6. 2011, č. j. 2T 249/2010-219, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2011, za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Z titulu pojistné smlouvy č. 332036114979 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to traktoru značka Zetor 7011, RZ M001042, žalobce vyplatil celkem pojistné plnění ve výši 1.039.570 Kč, kterážto částka se sestává z částky 500.000 Kč vyplacené poškozenému Věroslavu K. za ztížení společenského uplatnění, bolestné - 60 % z celkové výše ztížení společenského uplatnění a bolestného, nákladů za léčení poškozeného VZP ČR při zohlednění 40% spoluviny poškozeného, tj. částky 529.420 Kč, nákladů revizního lékaře 10.150 Kč, celkem 1.039.570 Kč. Okresní soud správně zjištěný skutkový stav posoudil dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., dle kterého pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost, týkající se provozu na pozemních komunikacích, a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá. Dle odst. 2 písm. f) se porušení základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích rozumí předání řízení vozidla osobě uvedené mimo jiné pod písm. c) citovaného ustanovení, tj. předání řízení vozidla osobě, která není držitelem příslušného řidičského oprávnění. Odvolací námitka žalovaného, že na daný případ nelze aplikovat ust. § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999, neboť není splněna základní podmínka pro aplikaci citovaného ustanovení, a to, aby ke škodní události došlo na pozemní komunikaci, neboť pole v žádném případě pozemní komunikací není, důvodnou není. Pro aplikaci zákona č. 168/1999 Sb., konkrétně ust. § 10 odst. 1, 2 není rozhodné, zda ke škodní události došlo na pozemní komunikaci či nikoliv. Zmiňovaný zákon upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Poškozený je ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy, poškozeným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a škodnou událostí způsobení újmy provozem vozidla. V projednávané věci je nepochybné, že poškozenému Věroslavu K. byla způsobena provozem traktoru újma, žalovaný porušil základní povinnosti týkající se provozu vozidla na pozemních komunikacích tím, že předal řízení vozidla, v daném případě traktoru, osobě, která nebyla držitelem příslušného řidičského oprávnění, a toto porušení bylo v přímé příčinné souvislosti se vznikem nehody a následkem toho újmy na zdraví Věroslava K., což bylo jednoznačně prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 6. 2011, č. j. 2T 249/2010-219, který nabyl právní moci dne 21. 12. 2011, jehož skutkovou větou za situace, kdy znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti jsou zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci žalobou uplatněného nároku je soud ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Pokud jde o výši pojistného plnění, má žalobce právo na plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., avšak pouze v tom rozsahu, v němž měl žalobce plnit poškozenému s ohledem na jeho spoluúčast na nehodě. Na základě zjištěného skutkového stavu, když žalovaný další důkazy k zjištění případné míry poškozeného na vzniku škody nenavrhl, má krajský soud za to, že žalobcem uvažovaná a zohledněná spoluúčast poškozeného na vzniku škody v rozsahu 40 % je zcela přiměřená. Veden těmito důvody krajský soud rozsudek okresního soudu včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Ve fázi odvolacího řízení nebyl žalovaný se svým odvoláním úspěšný a ve smyslu ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je povinen zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Žalobce byl i ve fázi odvolacího řízení zastoupen advokátem, kterému náleží odměna za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu 4. 2. 2016) po 12.060 Kč (§ 7 vyhl. 177/1996 Sb.), 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.), náhrada za ztrátu času v rozsahu 11 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl.), cestovné k jednání odvolacího soudu Praha - Olomouc a zpět při ujetí 568 km osobním vozem s průměrnou spotřebou nafty 6,43 l/100km účtovanou cenou 29,50 Kč/1 l, tj. 3.237,60 Kč + 21 % DPH 6.102,10 Kč, celkem 35.159,70 Kč, zaokrouhleno 35.160 Kč. K úhradě této částky byl žalovaný zavázán v určené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 211, § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí u Okresního soudu v Přerově k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.). Olomouc 9. února 2016 Mgr. Jana Tillová pověřený člen senátu Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Musilová v. r. Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu