Zákonnými předpoklady pro vznik nároku na přiměřené zadostiučinění jsou od 01.01.2014 vzhledem k jednotné koncepci odškodňování majetkových a nemajetkových újem (viz. § 2910 o.z.): Existence újmy na přirozených právech člověka, protiprávní jednání původce zásahu, příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním a zavinění.

71Co 414/2015 - 99 U s n e s e n í Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radmily Baďurové a soudkyň JUDr. Šárky Žmolilové a Mgr. Šárky Bokůvkové v právní věci žalobce Ing. Jaroslava K., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem nám. Republiky 2/1, Opava, proti žalovanému Doc. PhDr. Pavlu Š., Ph.D., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem Ostrožná 40, Opava, o zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím z titulu ochrany osobnosti, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 14.9.2015, č.j. 17C 4/2015 - 44, t a k t o: Rozsudek okresního soudu se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím (odst. I. výroku) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 20.570 Kč (odst. II. výroku). Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce a domáhal se jeho změny v tom smyslu, že bude žalobě vyhověno. Odvolatel vytknul okresnímu soudu, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud odlišil sdělování faktů od hodnotících úsudků (kritiky) a tuto kritiku hodnotil jako přiměřenou a věcnou. Odvolatel s tímto závěrem zásadně nesouhlasí, má za to, že tím okresní soud právně aproboval jednání žalovaného, spočívající ve veřejné inzultaci odvolatele. Okresní soud neprovedl komplexní posouzení situace a jeho závěr o přiměřenosti kritiky překročil míru přiměřenosti, vyplývající z judikatury Ústavního soudu (sp.zn. I.ÚS 359/96) a NS ČR (sp.zn. 30Cdo 3263/2006, sp. zn. 30Cdo 1174/2007). Odvolatel je toho názoru, že primárním cílem žalovaného bylo zneuctít odvolatele, nebo dokonce ovlivnit nové vedení university v tom směru, aby odvolatele z jeho funkce odvolalo. Nelze označit odvolatele za „škodnou“ je proto, že svou funkci kvestora vykonával vždy řádně. K nesprávnému skutkovému závěru dospěl okresní soud, pokud označil odvolatele za veřejně činnou osobu. Odvolatel vykonává funkci typu „finančního ředitele“, je tedy standardním THP pracovníkem. Nelze proto souhlasit ani se závěrem, že nad právem odvolatele na ochranu cti, dobrého jména a důstojnosti převažuje právo žalovaného na svobodu projevu. Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp.zn. I.ÚS 453/2003 naopak judikoval, že s ohledem na veřejný zájem na ochraně cti a pověsti osob je v tomto směru svoboda projevu omezitelná. Z obsahu celého článku, zveřejněného dne 31.10.2014 vyplývá pro odvolatele nepřijatelný závěr, že je „škodnou, které jde jen o ekonomické zájmy, tedy o kšefty a nadstandardní příjmy“, a že směřuje universitu k soukromé firmě. V těchto souvislostech však okresní soud článek nehodnotil a neučinil z něj správná skutková zjištění. Z článku zveřejněného dne 10.11.2014 plyne pro odvolatele zcela jednoznačný závěr, že na Slezské universitě (dále jen SL.U.) panuje kriminogenní prostředí a má-li se to změnit, musí být vyměněn kvestor, tedy odvolatel. Ani tento názor se nezakládá na pravdivých skutečnostech a svou intenzitou překračuje meze přípustné kritiky a nelze jej omlouvat ani tím, že byl vysloven v rámci předvolebního boje. Žalovaný v písemném vyjádření navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a namítl, že odvolatel neuvádí nic, s čím by se již dříve okresní soud nevypořádal. V článku ze dne 31.10.2014 nešlo o útok na odvolatele jako na fyzickou osobu, ale o spor o památku (pavilonu pro chov ryb). V článku ze dne 10.11.2014 šlo žalovanému o obavu z možného naplnění potenciálu, nikoliv o konstatování spáchání kriminální činnosti v minulosti. Kritika velice nízké úrovně akademické kultury, absence mravního étosu a jakéhokoliv ideálu se funkce odvolatele nedotýká vůbec. Za své jednání se žalovaný omluvil SL.U., a tím i odvolateli. V replice k tomuto vyjádření odvolatel obhajoval svou odvolací argumentaci a setrval na svém odvolacím návrhu. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o.s.ř. se závěrem, že prozatím nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu tohoto rozhodnutí. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném materiální satisfakce za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena dvěma články zveřejněnými žalovaným na jeho profilu na síti Facebook. V článku ze dne 31.10.2014, týkajícího se záchrany pavilonu na chov ryb, označil žalovaný odvolatele za „největší slezskou škodnou“ a prohlásil, že se SL.U. chová jako soukromá firma, jejímž představitelům jde jen o kšefty a nadstandardní příjmy. V článku ze dne 10.11.2014 uveřejněného stejným způsobem, v souvislosti s volbou nového rektora Sl.U. sdělil, že na rektorátu panuje kriminogenní prostředí a v souvislosti s tímto je nutné vyměnit žalobce a další lidi na něj napojené. Dále uvedl, že je zde množství klientských vazeb, které propůjčují SL.U. charakter soukromé firmy, a je zde nízká úroveň akademické kultury, absentuje mravní étos a ideál, který by přesahoval pekuniární zájmy rektora, kvestora a dalších představitelů. Odvolatel se těmito články cítí poškozen, neboť zasáhly do jeho vážnosti, cti a důstojnosti a byly zveřejněny s motivem odvolatele poškodit. Odvolatel vykonávající funkci kvestora na SL.U., vyzval žalovaného (takto pedagoga působícího na téže universitě), aby upustil od protiprávního jednání, odstranil zveřejněné statusy a zaplatil odvolateli 200.000 Kč. Žalovaný splnil vše, až na úhradu požadované částky, která je nyní předmětem tohoto řízení. Okresní soud žalobu posoudil z hlediska ust. § 81 a § 82 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen o.z.), tedy aplikoval přiléhavý právní předpis a zamítl ji z následujících důvodů: Formulaci „největší slezská škodná“ obsaženou v článku ze dne 31.10.2014 posoudil okresní soud jako kritiku vynesenou v souvislosti se snahou SL.U. reprezentovanou odvolatelem jako kvestorem odstranit stavbu pavilonu pro chov ryb. Byť se jedná o vyjádření poněkud expresivní, je dle názoru okresního soudu stále ještě přiměřené. Odvolatel jako jeden z orgánů SL.U. je totiž veřejně činnou osobou, proto musí snést větší míru kritiky, tj. být tolerantnější. Pomyslná hranice, jejíž překročení již je zásahem do práva na ochranu osobnosti se u něj nachází dál. V té souvislosti vyslovil okresní soud závěr, že pohybuje-li se objektivně názor kritika (zde žalovaného) v přijatelném rámci, pak má přednost právo žalovaného na svobodu projevu před právem žalobce na ochranu cti, dobrého jména a důstojnosti, a dále, že zásahy státu potažmo soudu, do práva na svobodu projevu jsou vždy subsidiární. Ohledně další části textu okresní soud dovodil, že se žalovaný nevyjádřil přímo tak, že odvolateli jako představiteli SL.U. jde jen o kšefty a nadstandardní příjmy, ale že vyjádřil obavu nad směřováním SL.U., aby nevystupovala jako soukromá firma, právě jen za účelem dosahování zisku. Okresní soud vyšel ze zjištění, že minimálně od května roku 2012 věnoval místní tisk na Opavsku pozornost otázce možné demolice pavilonu, přičemž na jedné straně zmiňuje představu SL.U. jakožto vlastníka objektu o jeho demolici a výstavbě parkoviště, a v této souvislosti je opakovaně jmenován odvolatel, a na druhé straně snahu o zachování stavby jako historicky cenné budovy, vyvíjenou mimo jiné žalovaným. Demolice pavilonu byla povolena rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který tímto změnil k odvolání SL.U. rozhodnutí Magistrátu města Opavy. Žalovaný pro záchranu pavilonu adresoval dne 15.4.2014 dopis rektorovi SL.U., a v červnu 2014 podal na Ministerstvo kultury ČR návrh na prohlášení pavilonu za kulturní památku. V červenci roku 2014 regionální tisk informoval o změně postoje SL.U. k demolici pavilonu, a dne 23.1.2015 oznámila SL.U., že od demolice upouští. V článku ze dne 10.11.2014 se žalovaný velmi kriticky vymezuje k aktuálním poměrům na SL.U. v době probíhajících voleb rektora, kdy objektivně existují a jsou medializovány pochybnosti o hospodaření SL.U. Veškerá negativa v tomto článku uvedená, se tedy vztahují k SL.U. jako takové, nikoliv k osobě žalobce. Těmto závěrům nemůže odvolací soud přisvědčit, neboť vycházejí z neúplného, a tedy nesprávně zjištěného skutkového stavu. Oba články mají povahu kritiky, čímž se vymezuje jejich hodnocení ve vztahu k uplatněnému nároku. Kritika nemůže být nikdy objektivní, to je z povahy věci vyloučeno. Relevantním hlediskem hodnocení kritiky je proto její přípustnost, neboť jen přípustná kritika (na rozdíl od kritiky nepřípustné) porušení osobnostních práv nezakládá. O přípustnou kritiku jde jen tehdy, je-li věcná, konkrétní a přiměřená. Věcnost kritiky znamená, že vychází z pravdivých skutečností (premis) a dovozuje z nich logicky odpovídající hodnotící úsudky. Nepravdivé podklady a diflamující úsudek vedou ke kritice neoprávněné. O konkrétní kritiku jde tehdy, obsahuje-li pravdivé skutečnosti v takovém rozsahu, aby si z ní mohla učinit vlastní úsudek i nezasvěcená osoba. Přiměřenost kritiky je dána tím, že nevybočuje z mezí, nutných k dosažení sledovaného cíle. Zbytečně expresivní výrazy s úmyslem urazit kritizovanou osobu jsou nepřiměřené. To ovšem neznamená, že každý expresivní výraz, použitý v kritice, zakládá její nepřiměřenost, jsou-li zároveň splněny požadavky její věcnosti a konkrétnosti. Věcnost kritiky, tedy existenci výchozích pravdivých premis, je povinen tvrdit a prokázat její původce, tedy žalovaný. Vzhledem k tomu, že okresní soud při hodnocení obou textů takto nepostupoval, nepoučil ani žalovaného o jeho procesní povinnosti v uvedeném rozsahu. Výše uvedené platí, i když je dotčenou osobou osoba veřejného zájmu. V daném případě je zřejmé, že oba články míří na žalobce, nikoliv jako na soukromou osobu, ale na osobu veřejného zájmu, jímž žalobce na pozici kvestora SL.U. nepochybně je. Okresní soud správně posoudil postavení žalobce jako osoby veřejného zájmu a správně dovodil, že taková osoba musí snést větší míru kritiky, než osoba neveřejně činná. Nepřesně však vyhodnotil adresáta kritiky, obsažené v článku ze dne 10.11.2014, pokud dovodil, že míří na SL.U. jako takovou. Součástí úřadu rektorátu Slezské university je totiž i žalobce, a to v postavení nikoliv zanedbatelném. Kritika obsažená v tomto článku tedy směřuje i k žalobci v postavení veřejně činné osoby. Nelze přehlédnout, že osoba žalobce je v obou článcích zmíněna, a to nikoliv pouze v obecné rovině (tak, aby mohlo být usuzováno, že se jedná výučně o kritiku univerzity jako právnické osoby), nýbrž výslovně (v případě článku ze dne 31.10.2014 dokonce označením žalobce včetně příjmení) a spojena s činností, která je žalobci přisuzována. Lze tak uzavřít, že článek se netýká pouze Sl.U jako celku. Pouze v takovém případě, byť by byl žalobce funkcionářem, by článek nebyl způsobilý zasáhnout rovněž do jeho osobnostních práv. Naopak v těchto článcích žalovaný kritizoval osobu žalobce, jeho chování a dopady jeho chování na Sl.U. Ne bez významu v této souvislosti je skutečnost, že se nejedná o kritiku zvenčí, když oba účastníci jsou zaměstnanci Sl.U. Pokud by odvolací soud přistoupil na argumentaci okresního soudu, znamenalo by to, že jednání, které by mohlo být považováno za neoprávněný zásah, by uvnitř jedné právnické osoby, bylo nepostižitelné. Nesplňuje-li kritika výše uvedené atributy, je kritikou nepřípustnou, a tedy objektivně způsobilou zasáhnout do osobnostních práv žalobce, zejména do jeho práva na čest a důstojnost, přičemž součástí práva na čest je i čest profesní. Zásah přitom může spočívat buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti žalobce, v jeho fyzické a morální integritě. Prostředky občanskoprávní ochrany jsou dle § 82 o.z. 1) upuštění od neoprávněného (nárok zápůrčí), 2) odstranění nepříznivých následků (nárok odstraňovací) Zákonnými předpoklady pro vznik přiměřeného zadostiučinění pak od 01.01.2014 vzhledem k jednotné koncepci odškodňování majetkových a nemajetkových újem jsou (viz § 2910 o.z.): - Existence újmy na přirozených právech člověka - Protiprávní jednání původce zásahu - Příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním - Zavinění Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Právo na přiměřené zadostiučinění je podmíněno vznikem nemajetkové újmy, přičemž okresní soud správně dovodil, že přednost má satisfakce morální před satisfakcí materiální (viz § 2951 odst. 2 o.z.). Má-li být morální satisfakce nepostačující, a tím i neúčinná, musí být tato skutečnost spolehlivě prokázána z hlediska povahy zásahu, způsobu jeho provedení, intenzity trvání a rozsahu a ohlasu nepříznivých následků (ve společnosti, v rodině, v práci). Splnění těchto podmínek je z procesního hlediska povinen tvrdit a prokázat žalobce. I v tomto ohledu bude zapotřebí žalobce náležitě poučit. Pokud jde o příčinnou souvislost, je povinností žalobce tvrdit a prokázat, že skutečnost, za kterou původce zásahu odpovídá, skutečně nemajetkovou újmu vyvolala. Ani v tomto ohledu nebyl žalobce o své procesní povinnosti poučen, přičemž jeho dosavadní skutková tvrzení jsou v tomto ohledu nedostatečná. Vzhledem k tomu, že okresní soud, veden jinou úvahou, nepostupoval způsobem výše naznačeným, nepoučil účastníky řízení o jejich procesní povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, a tedy neměl dostatečně spolehlivý základ pro své hodnotící závěry po skutkové i právní stránce, zrušil odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Na okresním soudu nyní bude se opětovně zabývat, zda jednání žalovaného je neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce, tedy tím, zda se jednalo o kritiku přípustnou vycházející z pravdivých premis, a v kladném případě následně tím, zda a v jakém rozsahu byla zasažena přirozená práva žalobce a jaká satisfakce je proto přiměřená (§ 226 o.s.ř.). Součástí nového rozhodnutí okresního soudu bude i nové rozhodnutí o nákladech řízení včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak Dovolání je možno podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. V Ostravě dne 9. února 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Radmila Baďurová v.r. Eva Gergišáková předsedkyně senátu