K rozhodnutí o žalobě, jíž se žalobce domáhá úhrady kompenzace (prokazatelné ztráty) dle smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, která byla uzavřena po 1. 7. 2010 v režimu zákona č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, je dána pravomoc soudu.

75Co 336/2016-93 U S N E S E N Í Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kratochvílové a soudců Mgr. Michala Rendy a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce Dopravní a logistická společnost s. r. o., sídlem Přerov, U Žebračky 3042/18a, IČ 28360311, zastoupeného JUDr. Radkem Machem, advokátem se sídlem Brno, Pražákova 1008/69, proti žalovanému Statutární město Přerov, sídlem Přerov, Bratrská 709/34, IČ 00301825, o zaplacení částky 2.190.706 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 7. 2016, č. j. 11C 108/2015-82, t a k t o : Usnesení okresního soudu se ve výrocích I. a II. mění tak, že řízení se nezastavuje a věc se Dopravnímu úřadu Krajského úřadu pro Olomoucký kraj nepostupuje. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením okresní soud zastavil řízení, věc postoupil Dopravnímu úřadu Krajského úřadu pro Olomoucký kraj a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zastavení řízení okresní soud při aplikaci ust. § 103 o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. Konf 31/2007 a Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. Komp 6/2011 (dále též jen „Rozhodnutí“) odůvodnil tím, že podle skutkových tvrzení se žalobce domáhá nároků ze závazků veřejné služby ve veřejné linkové dopravě vzniklých mu na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou dle zák. č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů (dále jen „Smlouva“) ze dne 12. 3. 2014 a není tak dána pravomoc soudů k projednání a rozhodnutí věci (§ 7 o. s. ř.), neboť se jedná o závazky z veřejnoprávních smluv dle ust. § 169 odst. 1 správního řádu (zák. č. 500/2004 Sb.) a ust. 34 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě (zák. č. 111/1994 Sb.). Proti tomuto usnesení podali žalobce i žalovaný včasné odvolání, kterými se domáhali jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že žalobce současně žádal, aby odvolací soud nařídil projednání věci jiným soudcem či jiným okresním soudem, kterému je odvolací soud nadřízen. Žalobce v odvolání argumentoval tím, že pokud okresní soud uzavřel, že Smlouva byla uzavřena dle zákona č. 194/2010 Sb. o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů (dále jen „Zákon“), pak je nelogickým jeho odkaz na judikaturu, vztahující se k uzavření smlouvy o závazku veřejné služby ve veřejné linkové dopravě dle ust. § 19 zák. č. 111/1994 Sb., které bylo navíc zrušeno Zákonem z účinností od 1. 7. 2010, přičemž ust. § 8 odst. 5 Zákona již stanoví, že smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou a poukázal na důvodovou zprávu k tomuto ustanovení. Dle žalobce tak je třeba dospět k závěru, že Smlouva je smlouvou soukromoprávní a spory z ní mají řešit obecné soudy a nikoliv správní orgány. V odvolání též poukázal na řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě, pob. v Olomouci pod sp. zn. 65 Af 11/2016, kde Krajský úřad Olomouckého kraje uznal oprávněnost námitky žalobce, že Magistrát města Přerova nebyl oprávněn vydat platební výměr související se Smlouvou. V odvolání rovněž poukázal na skutečnost, že žaloba byla podána dne 17. 3. 2015, první jednání ve věci proběhlo dne 31. 7. 2015, rozsudek byl vydán dne 15. 9. 2015, usnesením krajského soudu ze dne 28. 4. 2016 byl rozsudek zrušen a okresní soud nové jednání nařídil na den 28. 6. 2016 a po proběhnuvším jednání dne 1. 7. 2016 vyhlásil odvoláním napadené usnesení, přičemž za celou dobu (do vydání napadeného usnesení) okresní soud ani odvolací soud neposoudily danou věc tak, že by nebyla shledána pravomoc soudů k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný v odvolání argumentoval tím, že usnesení Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., na které odkázal v napadeném usnesení okresní soud, vycházelo z právního stavu účinného ke dni jeho vydání, kdy smlouva o závazku veřejné služby v dopravě byla považována za veřejnoprávní smlouvu dle zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Speciální úpravu v tomto směru pak dle žalovaného představuje Zákon účinný od 1. 7. 2010, dle jehož ust. § 8 odst. 5 smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou s tím, že v posuzované věci byla posuzovaná Smlouva uzavřena dne 12. 3. 2014, tedy v režimu Zákona a není tak pochyb o tom, že se jedná o smlouvu soukromoprávní, která měla být předmětem meritorního rozhodnutí okresního soudu. V odvolání současně poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 28. 4. 2016, č. j. 75 Co 38/2010-63, kterým byl zrušen rozsudek okresního soudu ze dne 15. 9. 2015, č. j. 11 C 108/2015-41, kterým okresní soud o žalobě poprvé věcně rozhodl a poukázal na skutečnost, že okresní soud je ve smyslu ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem odvolacího soudu, když okresní soud podle názoru krajského soudu po zrušení prvního rozsudku postupoval, avšak místo rozhodnutí ve věci vydal odvoláním napadené usnesení, což učinil v rozporu s platnou legislativou. Krajský soud při konstatování, že odvolání žalobce i žalovaného jsou přípustná, včasná a podaná oprávněnými osobami, přezkoumal usnesení okresního soudu v celém rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že obě odvolání jsou důvodná. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 2.190.706 Kč s úroky z prodlení z titulu náhrady prokazatelné ztráty na základě Smlouvy ze dne 12. 3. 2014. Po dvou jednáních ve věci okresní soud dne 15. 9. 2015 vyhlásil rozsudek, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě, pob. v Olomouci usnesením ze dne 28. 4. 2016, č. j. 75 Co 38/2010-63 tento rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, jak má okresní soud dále postupovat s tím, že po splnění pokynů má ve věci opětovně rozhodnout. Okresní soud po zrušení svého prvního rozsudku svolal na den 28. 6. 2016 jednání, při kterém účastníci řízení doplnili svá skutková tvrzení, okresní soud doplnil dokazování a po přednesu závěrečných návrhů odročil jednání na den 1. 7. 2016 za účelem vyhlášení rozhodnutí. U jednání dne 1. 7. 2016 pak vyhlásil odvoláním napadené usnesení. Z obsahu spisu se nepodává, že by okresní soud účastníky jakkoli seznámil se změnou svého právního názoru na věc samu. Podle ust. § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle ust. § 159 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. (správní řád) veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Podle ust. § 1 odst. 1 Zákona tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie postup státu, krajů a obcí při zajišťování dopravní obslužnosti veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou (dále jen „zajišťování dopravní obslužnosti“). Podle ust. § 2 Zákona dopravní obslužností se rozumí zabezpečení dopravy po všechny dny v týdnu především do škol a školských zařízení, k orgánům veřejné moci, do zaměstnání, do zdravotnických zařízení poskytujících základní zdravotní péči a k uspokojení kulturních, rekreačních a společenských potřeb, včetně dopravy zpět, přispívající k trvale udržitelnému rozvoji územního obvodu. Podle ust. § 8 odst. 1 Zákona pro zajištění dopravní obslužnosti mohou stát, kraje a obce (dále jen „objednatel“) poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů. Podle ust. § 8 odst. 5 Zákona smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou. Okresní soud svůj závěr o tom, že soudy nemají pravomoc rozhodovat spor ze smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících opřel o závěry Rozhodnutí ve spojení se Zákonem, ust. § 169 odst. 1 správního řádu a ust. 34 odst. 1 písm. b) zákona o silniční dopravě. Tento závěr okresního soudu však krajský soud nepovažuje za správný. Zákon o silniční dopravě obsahoval úpravu veřejnoprávních smluv v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě ve svém ust. § 19 až § 19c. Uvedená ustanovení však byla zrušena dnem 30. 6. 2010, a to ust. § 38 bod 8. Zákona s tím, že od 1. 7. 2010 vstoupila v účinnost nová právní úprava postupu státu, krajů a obcí při zajišťování dopravní obslužnosti veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou (dále jen „zajišťování dopravní obslužnosti“) provedená Zákonem. Zákon tak od 1. 7. 2010 nahradil dosavadní právní úpravu zajištění dopravní obslužnosti, přičemž ve svém ust. § 8 odst. 5 výslovně stanovil, že smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není veřejnoprávní smlouvou. Tedy vyloučil takovéto smlouvy z režimu veřejnoprávní smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že v těchto smlouvách převažuje soukromoprávní charakter závazků (srov. předkládací zprávu k Zákona, zvláštní část k ust. § 8), přičemž úhrada kompenzace (prokazatelné ztráty) není veřejnou finanční podporou, mají-li se takové dotace pokládat za vyrovnání představující protihodnotu plnění uskutečněných podniky-příjemci za účelem plnění povinností veřejné služby (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 24. 7. 2003, C-280/00, Altmark Trans GmbH, uveřejněné na www.curia.europa.eu). Krajský soud tak uzavírá, že smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících není od 1. 7. 2010 veřejnoprávní smlouvou a nelze na takovou smlouvu užít ust. § 159 až § 170 správního řádu upravující veřejnoprávní smlouvy. V posuzované věci se žalobce svého nároku domáhá ze Smlouvy ze dne 12. 3. 2014, tedy smlouvy uzavřené v režimu Zákona, přičemž předmětem této smlouvy bylo řádné a plynulé zajištění dopravní obslužnosti žalovaného. Je tedy evidentní, že se jedná o smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících, která byla uzavřena po 1. 7. 2010 a nejedná se tak o smlouvu veřejnoprávní, ale smlouvu soukromoprávní, která byla uzavřena v intencích Zákona a řešení případných sporů vzniklých z takové smlouvy je v pravomoci obecných soudů (§ 7 o. s. ř.), což ostatně konkludentně přijal krajský soud již ve zrušovacím usnesení ze dne 28. 4. 2016, č. j. 75Co 38/2010-63, kdy okresnímu soudu dal pokyn provést řádný výklad Smlouvy a ve věci opětovně rozhodnout. Odkaz okresního soudu na Rozhodnutí případný není, neboť uvedená rozhodnutí byla přijímána za situace, kdy smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících byla uzavírána v intencích zákona o silniční dopravě, tedy do 30. 6. 2010. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výrocích o zastavení řízení a postoupení věci změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, když vzhledem k výše uvedenému neshledal podmínky pro jeho potvrzení či zrušení. V důsledku změny napadeného usnesení ve výroku o zastavení řízení a postoupení věci pak pominuly bez dalšího i účinky závislého výroku o nákladech řízení. Krajský soud v posuzované věci neshledal podmínky pro přikázání věci jinému soudci okresního soudu či jinému okresnímu soudu, když okresní soud se sice neřídil pokyny odvolacího soudu vyslovenými ve zrušovacím usnesení ze dne 28. 4. 2016, č. j. 75 Co 38/2010-63 (neprovedl výklad Smlouvy), avšak dle závěru odvolacího soudu nic nebrání okresnímu soudu, aby v přiměřené době poté, co mu bude spis vrácen, vydal rozhodnutí ve věci samé, a to za situace, kdy veškeré dokazování bylo provedeno samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem, u kterého se předpokládá znalost spisu a nevyvstává nutnost studia spisu novým soudcem a postupu dle ust. 119 odst. 3 o. s. ř., což by k procesní ekonomii řízení nepřispělo. Bude tak opětovně na okresním soudu, resp. na soudci Mgr. Petru Andrýskovi, aby posuzované věci věnoval zvýšenou pozornost a v přiměřené době ve věci samé též rozhodl. V rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno, neopomene okresní soud rozhodnout též o nákladech tohoto odvolacího řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Přerově ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení. Olomouc 29. září 2016 Za správnost vyhotovení: JUDr. Vladimíra Kratochvílová v. r. Marie Libičová předsedkyně senátu