22 A 46/2015 – 100      ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem Náměstí 75, Valašské Meziříčí, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osob zúčastněných I. Povodí Moravy, s.p., se sídlem Dřevařská 11, Brno, II. Z. M., III. K. S., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9.2.2015 č.j. KUZL 74643/2014, ve věci dodatečného povolení stavby,     t a k t o :   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.        III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.         O d ů v o d n ě n í :    Žalobce se domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín (dále jen stavební úřad) ze dne 15. 10. 2014 č.j. MUVS-S 6864/2013/OÚPSŘ-330/Ma-30, jímž byla dodatečně povolena stavba přemostění přes vodní tok, Hovězí, na pozemcích parc.č.X, X, X a X v katastrálním území Hovězí.    Žalobce (kromě rozsáhlých citací z rozhodnutí obou stupňů – str. 1-6 žaloby) opakovaně uváděl, že považuje místo stavby za nevhodné, navrhoval posunutí přemostění o 10 m proti proudu. Rozhodnutí správních orgánů je podle něj znehodnoceno tím, že správní orgány uvedly, že jsou co do umístění stavby vázány rozhodnutími soudů o zřízení věcného břemene. Správní orgány měly respektovat odborné posouzení Ing. V. G. a posunout přemostění tak, jak žalobce navrhoval. Podle žalobce má stavebník i jinou možnost přístupu k rodinnému domu č. p. X, a to ze zadní strany. Žalobce dále namítl, že mu stavebník brání v přecházení po mostku, přitom žalobce jako vlastník náhonu musí mostek používat pro údržbu vodního díla. Podle žalobce dojde vlivem nevhodného umístění mostku a zvýšení a prodloužení nájezdu k vylití vodního náhonu přímo na rodinný dům č. p. X, stavebník pak bude náhradu škody požadovat po žalobci. Podle ČSN má být světlá výška průtoku náhonu 0,5 m a zde je pouze 0,3 m, podle žalobce dojde k vytvoření „kapsy“ u rodinného domu č. p. X. Žalobce dále namítl, že nebyl a ani nemohl být účastníkem při vydávání koordinovaného závazného stanoviska MÚ Vsetín OŽP ze dne 27.6.2014, žádný orgán se nezabýval žalobcovými připomínkami k tomuto závaznému stanovisku.             V replice z 10.8.2015 žalobce blíže rozvedl své námitky týkající se světlé výšky průtoku náhonu a vytvoření „kapsy“ u rodinného domu č. p. X, v dalším podání          z 16.6.2017 informoval soud o aktuální situaci v místě stavby.                Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že zdůraznil charakter řízení                o dodatečném povolení stavby. Správní orgány postupovaly zcela v souladu s právními předpisy.             Zúčastněná osoba II. uvedla, že je nynějším vlastníkem rodinného domu č.p.X, škody vznikají především provozem náhonu samotného.   Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového  a  právního stavu,  který  tu  byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.   Z obsahu správního spisu soud zjistil, že tomuto řízení předcházelo řízení před občanskoprávními soudy, v němž bylo pravomocně zřízeno věcné břemeno – právo cesty přes p. č. X v k. ú. Hovězí, a to ve prospěch vlastníka stavby – objektu bydlení č. p. X. Žalobce je vlastníkem p. č. X v k. ú. Hovězí, jedná se       o vodní plochu, umělé koryto vodního toku. Stavební úřad vydal dne 15.10.2014 rozhodnutí, jímž dodatečně povolil tehdejšímu stavebníkovi K. S. přemostění přes vodní tok a stanovil podmínky pro provedení a dokončení stavby. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 9.2.2015.     Soud především nepovažuje za řádný žalobní bod pouhé citace z rozhodnutí správních orgánů (str. 1-6 žaloby). Dále je třeba zdůraznit, co bylo v daném případě předmětem řízení a následného soudního přezkumu. Jak vyplývá z § 129 odst. 2 zákona č.183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon), žadatel o dodatečné povolení stavby je povinen předložit podklady předepsané         k žádosti o stavební povolení, pokud jde o stavbu vyžadující stavební povolení. Tyto podklady jsou uvedeny v 110 odst. 2 stavebního zákona, a jedním z nich je i doklad   o vlastnickém či jiném právu k pozemku či stavbě, např. se může jednat o právo odpovídající věcnému břemeni. Řízení o dodatečném povolení stavby, stejně jako řízení o povolení stavby, je řízením návrhovým. Stavební úřad posuzuje předložený návrh, není oprávněn s ním disponovat, volit jiná řešení – stavební úřad prozkoumá soulad návrhu s právními předpisy a buď stavbu povolí nebo návrh zamítne (srov. obdobně rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20.10.2015 č.j. 29 a 30/2013-175). Z obsahu správního spisu vyplývá v daném případě, že správní orgány se velmi pečlivě, konkrétně a přiléhavě zabývaly jednotlivými požadavky právních předpisů ve vztahu k dodatečnému povolení stavby. Rozhodnutí  o zřízení věcného břemene souvisí s doložením žadatelova práva na cestu v konkrétním místě. Poukaz správních orgánů na rozsah a obsah žadatelova práva odpovídajícího věcnému břemeni je proto zcela logický a případný, a rozhodnutí o dodatečném povolení stavby jím není nijak znehodnoceno. Stavební úřad zcela správně posuzoval, zda je možno dodatečně povolit stavbu v místě uvedeném žadatelem, nikoli v místě, které by snad lépe vyhovovalo žalobci. Z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že správní orgány posuzovaly věc po odborné, technické stránce, opatřily si k tomu příslušné podklady a stanoviska dotčených orgánů, a vycházely i ze studie Ing. V. G., předložené žalobcem.   Pokud jde o jinou (další) možnost přístupu k rodinnému domu č. p. X, tak tato otázka byla podrobně řešena a vyřešena v řízení o věcném břemeni. Soud opakuje, co bylo již řečeno shora, totiž, že v řízení o dodatečném povolení stavby vychází stavební úřad z žadatelova návrhu, není oprávněn navrhovat žadateli nějaké alternativy. Z tohoto důvodu se soud také blíže nezabýval rozpravou účastníků nad snímkem letecké mapy daného místa, jak proběhla u jednání. Námitka, podle níž stavebník brání žalobci v přecházení po mostku, se zcela míjí s předmětem tohoto soudního přezkumu. Soud zde zkoumá, zda nedošlo ke zkrácení žalobcových práv v průběhu správního řízení, k porušení jeho práv rozhodnutími správních orgánů, přičemž vychází ze skutkového  a  právního stavu,  který  tu  byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 65 odst. 1, § 75 s.ř.s.). Řešení faktických vztahů a jednání mezi žalobcem a vlastníkem rodinného domu č. p. 43 není předmětem soudního přezkumu.   Pokud jde o světlou výšku průtoku náhonu, vytvoření „kapsy“ a případné vylití vodního náhonu na rodinný dům č. p. X, žalobce uplatnil všechny tyto námitky již v průběhu správního řízení, stavební úřad se k nim rozsáhle a konkrétně vyjádřil v rozhodnutí na str. 7, žalovaný pak na str. 8 svého rozhodnutí, žalobce v žalobě pouze zopakoval své předchozí námitky, aniž by uvedl argumentaci vyvracející závěry správních orgánů. Soud proto pouze připomíná, že s výškou 0,3 m souhlasil jako s výjimkou příslušný správce povodí (zúčastněná osoba I.) a že otázkou rozlivu vody v oblasti se zabývalo i kladné koordinované stanovisko Městského úřadu Vsetín. Pokud jde o fotografie, jejichž obsah byl sdělen k důkazu u jednání (č.l. 29-37 soudního spisu), je z nich zřejmá situace v místě, vzdálenost rodinného domu, náhonu a mostku. Fotografie nezachycují žádné vylití náhonu či vytvoření „kapsy“, takže mohou sloužit pouze pro lepší představu o místě stavby.   K poslední námitce je nutno uvést, že koordinované stanovisko Městského úřadu Vsetín ze dne 27.6.2014 bylo k žalobcově podnětu přezkoumáno příslušným nadřízeným orgánem a bylo dne 15.10.2014 potvrzeno, včetně konkrétního vypořádání s žalobcovými námitkami. Není tedy pravdou, že by se žádný orgán nezabýval žalobcovými připomínkami k tomuto závaznému stanovisku.       S ohledem na výše uvedené soud žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s zamítl jako nedůvodnou.   Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady nad jeho obvyklou úřední činnost.   Výrok o náhradě nákladů osob zúčastněných je odůvodněn § 60 odst. 5 s.ř.s.     P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku je   m o ž n o   podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.     V Ostravě dne 21. června 2017                 JUDr. Monika Javorová           předsedkyně senátu