22A 49/2015 – 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. L. Z., b) B. Z., c) L. Z., proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati 21, za účasti I. Mgr. A. E., a II. Mgr. V. H., o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2015 č.j. KUZL-2131/2015, ve věci dodatečného povolení stavby, t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 27.3.2015 č.j. KUZL-2131/2015 a rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 6.11.2014 č.j. MěÚ-RpR/39788/2014 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 9.000,- Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. O dův od ně ní : Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.3.2015 č.j. KUZL-2131/2015, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 6.11.2014 č.j. MěÚ/VIST/1581/2005/Mel ve věci vydání dodatečného stavebního povolení na stavbu „Stavební úpravy komunikace na pozemku parc. č. X – lesní pozemek, X (PK X,X), X – ostatní plocha, X – lesní pozemek, X – lesní pozemek,X – ostatní plocha v k. ú. Solanec pod Soláněm, kterým se stavba dodatečně povoluje a současně se ruší rozhodnutí o odstranění stavby ze dne 24.6.2008 č.j. MěÚ/VIST/1581/2005/2008/Ně/330/4. V podané žalobě žalobci vymezili tyto žalobní body: 1) V napadeném rozhodnutí uvedený důvod obnovy řízení, jímž je usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10.6.2009, z něhož vyplývá, že exekuční titul, kterým je rozhodnutí o odstranění stavby, je absolutně právně nevykonatelný, neboť ve výroku není přesně určena a jasně specifikována povinnost, která má být splněna, není ve smyslu ust. § 100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) důvodem obnovy řízení. Obnova řízení byla žalobci iniciována, když pouze chtěli dostát právnímu stavu – odstranění stavby a právní jistotě nastolené pravomocným rozhodnutím správního orgánu, který odstranění stavby nařídil. Žalobci jsou laici a nelze jim klást k tíži nesprávný úřední postup správního orgánu, který naopak může činit jen to, co zákon výslovně dovoluje. Žalobci byli fakticky přinuceni samotným žalovaným o obnovu řízení požádat. Žalobci podali žalovanému dne 8.9.2009 podnět k přezkumu a nápravě formálně nevykonatelného výroku o odstranění stavby a žalovaný jim přípisem ze dne 19.10.2009 č.j. KUZL-61350/2009 sdělil, že trpí-li rozhodnutí o odstranění stavby vadami, mohou žalobci požádat správní orgán o obnovu řízení. Pokud správní orgány svévolně přistoupily k obnově řízení, mělo být obnovené řízení vedeno za účelem, pro který bylo obnoveno, tj. za účelem nápravy nevykonatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby, nikoliv za účelem jiným, tj. stavbu dodatečně povolit. Správní orgán obešel smysl, účel a důvod obnovy řízení a aplikoval striktní formalismus na úkor materiálního práva a principu právní jistoty. Jeho postup je v rozporu se zásadou důvěry ve veřejnou správu, zásadou legitimního očekávání, s principem právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí. Nemůže být proto ani v souladu s veřejným zájmem. Žalobci poukázali na rozsudek Nejvyššího správní soudu (dále jen NSS) ze dne 22.9.2011 sp. zn. 1 As 102/2011, publikovaný ve Sb. NSS pod č.j. 2512/2012, podle něhož byla-li obnova řízení povolena v rozporu se správním řádem, nelze v obnoveném řízení vydat rozhodnutí odlišné od původního. Postup správního orgánu označili žalobci za obcházení ustanovení § 48 odst. 2 správního řádu, když správní orgán opětovně po řadu let poskytoval stavebníku dodatečné lhůty pro podání žádosti o vydání dodatečného stavebního povolení, a to i přes jeho nečinnost a laxnost v období od roku 2005 do roku 2012, i přes existenci rozhodnutí o odstranění stavby.  2) Povolená stavba není v souladu s územním plánem a odůvodnění žalovaného, že tuto námitku měli žalobci uplatnit v průběhu prvostupňového řízení je nepřiléhavé. Námitku nepřístupnosti pozemku parc. č. X a navazujících pozemků žalobců vypořádal žalovaný čistě formálně tak, že stavební úprava přístupu na pozemek nebrání, pozemek zpřístupňuje bez nutnosti brodu s podélným sklonem 1,07 – 11,87 %. Z výkresové části projektové dokumentace je však zcela zřejmé, že sjezd na pozemku je navržen proti hraně svahu a značce svahu v zákresu svahování, tudíž logicky nemůže sloužit přístupu a příjezdu na okolní pozemky. Žalovaný se odvolává na projektovou dokumentaci Ing. Š., ačkoliv v průběhu řízení bylo vypracováno několik projektových dokumentací, které jsou ve vzájemném rozporu a obsahují různé nákresy. Není jasné, která projektová dokumentace platí a která ne. V některých verzích projektové dokumentace dokonce doplňoval, razítkoval a opravoval výkresy a textovou část starosta obce Hutisko Solanec. S námitkami žalobců ohledně projektové dokumentace se žalovaný vypořádal zcela formálně (str. 6 odst. 2 napadeného rozhodnutí).  Žalovaný ve vyjádření uvedl, že obnova řízení byla povolena na základě žádosti samotných žalobců a doplnil, že pokud by obnova řízení byla povolena v rozporu s právními předpisy, je třeba v souladu se zásadou presumpce správnosti správních aktů na rozhodnutí, jímž byla povolena pohlížet jako na věcně správné, zákonné a vyvolávající právní účinky. I v obnoveném řízení by správní orgán dospěl ke stejnému rozhodnutí, tj. odstranění nepovolené stavby, avšak stavebník v něm využil svého zákonem daného práva požádat o dodatečné povolení stavby a proto bylo v obnoveném řízení rozhodnuto o této žádosti stavebníka. V opačném případě by správní orgán popřel účel ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Žalobci zmiňovaný rozsudek NSS sp. zn. 1 As 102/2011 dopadá na skutkově odlišný případ, kdy se jedná o přestupkové řízení, v němž možnost odklonu o uložení sankce možná není, avšak ve správním řízení o odstranění stavby je zakotveno právo stavebníka na dodatečné povolení stavby. Dále žalovaný uvedl, že stavba je v souladu s územním plánem obce Hutisko Solanec, neboť stavební úpravy komunikace byly provedeny za účelem lepší manipulace s vytěženým dřevem z okolních lesů a příjezdu na lesní pozemky, což je v souladu s určením využití pozemků k plnění funkcí lesa. Žalovaný rovněž uvedl, že projektová dokumentace k předmětné stavbě byla vypracována autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby a dopravní stavby Ing. V. Š. dne 10.9.2012 a dotčené orgány s ní byly seznámeny a doplnily souhlasná stanoviska o souhlas s touto projektovou dokumentací. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.  Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s.ř.s.).  Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 10.6.2009 č.j. 15 Nc 3697/2009-5 bylo rozhodnuto ve věci žalobců a) a b) jako oprávněných pro podání návrhu na nařízení exekuce odstraněním stavby stavební úpravy komunikace tak, že návrh, aby proti povinnému obci Hutisko Solanec byla nařízena exekuce k odstranění stavby – stavební úpravy komunikace na pozemku parc. č. X v k. ú. Solanec pod Soláněm provedené bez stavebního povolení tak, aby byl obnoven stav stavby před povodněmi v roce 1997 na základě pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 24.6.2008 č.j. MěÚ/VIST/1581/2005/2008/Ně-330/4, se zamítá. Podáním doručeným stavebnímu úřadu dne 9.12.2009 podali žalobci žádost o obnovu řízení. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 18.12.2009 byla žádost o obnovu řízení zamítnuta, neboť neobsahuje ani jeden z důvodů pro obnovu řízení uvedených v § 100 odst. 1 správního řádu. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, na jehož základě bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 16.4.2010 č.j. KUZL-11665/2010 rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost. V dalším řízení vydal stavební úřad dne 14.6.2010 rozhodnutí č.j. MěÚ-RpR/28174/2010, jímž žádost o obnovu řízení zamítl jako nedůvodnou, když opětovně shledal, že žádost neobsahuje žádný z důvodů pro obnovu řízení taxativně uvedených v ust. § 100 odst. 1 správního řádu. Také toto rozhodnutí stavebního úřadu bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 30.9.2010 č.j. KUZL-52366/2010. V odůvodnění zrušujícího rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle jeho názoru existuje důvod obnovy řízení podle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit. Vyžadovanou skutečností je podle žalovaného usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10.6.2009. S tímto závazným právním názorem byla věc vrácena stavebnímu úřadu k dalšímu řízení. Rozhodnutím ze dne 30.12.2010 č.j. MěÚ-RpR/55899/2010 stavební úřad žádost o obnovu řízení opětovně zamítl, když setrval na svém předchozím závěru, že žádost o obnovu řízení neobsahuje žádný z důvodů pro obnovu řízení stanovených v § 100 odst. 1 správního řádu. Na základě odvolání žalobců bylo rozhodnutí stavebního úřadu rozhodnutím žalovaného ze dne 11.4.2011 č.j. KUZL-10888/2011 opětovně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení, v němž žalovaný zdůraznil závaznost svého právního názoru vysloveného již v předchozím zrušujícím rozhodnutí. V dalším řízení stavební úřad rozhodnutím ze dne 11.7.2011 č.j. MěÚ-RpR/36286/2011 řízení ukončené pravomocným rozhodnutím ze dne 24.6.2008 obnovil. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání obec Hutisko Solanec s tím, že nenastaly nové skutečnosti, které by vedly k obnově řízení. Odvolání bylo zamítnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 15.11.2011 č.j. KUZL-68099/2011 a rozhodnutí o povolení obnovy řízení bylo potvrzeno. V průběhu obnoveného řízení o odstranění stavby podal stavebník dne 21.2.2012 žádost o dodatečné povolení stavby. Usnesením stavebního úřadu ze dne 24.2.2012 bylo řízení o odstranění stavby přerušeno a stavebník byl vyzván k doplnění žádosti o nezbytné podklady. Řízení o dodatečném povolení stavby bylo ukončeno rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 6.11.2014 č.j. MěÚ-RpR/39788/2014, jímž byly stavební úpravy dodatečně povoleny. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.  Podle ust. § 100 odst. 1 správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutí ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže: a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.  Podle ust. § 102 odst. 6 věty prvé správního řádu v novém řízení může správní orgán využít podkladů původního rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Podle ust. § 102 odst. 7 správního řádu v novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.  Jak již bylo shora uvedeno, obnova řízení ve smyslu právní úpravy obsažené v § 100 odst. 1 správního řádu připadá v úvahu ze dvou taxativně vymezených důvodů. V posuzované věci žalovaný jako nadřízený správní orgán zavázal stavební úřad právním názorem, že žádost žalobců splňuje důvody obnovy dle ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu proto, že neznámou skutečností, která vyšla najevo, je usnesení Okresního soudu ve Vsetíně o nevykonatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby. Krajský soud tento právní názor nesdílí a považuje jej za zcela zásadní pochybení, k němuž v řízení došlo a které má za následek nezákonnost rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vydaných v obnoveném řízení. Názor žalovaného se zcela míjí s dikcí ust. § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, jakož i s účelem a smyslem obnovy řízení. Rozhodnutí soudu o nevykonatelnosti rozhodnutí o odstranění stavby nemůže naplňovat znaky skutečnosti, která existovala v době původního řízení a kterou účastník nemohl v původním řízení uplatnit. Nevykonatelnost vydaného rozhodnutí je skutečnost, která nastala až vydáním meritorního rozhodnutí ve věci (rozhodnutí o odstranění stavby) a nemůže tedy splňovat ani podmínku, že účastník tuto skutečnost nemohl uplatnit v průběhu původního řízení. Nevykonatelnost původního rozhodnutí také nemůže být skutečností, která by mohla odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Pro nenaplnění těchto zákonných znaků ust. § 100 odst. 1 správního řádu neměla být obnova řízení vůbec povolena. Obnova řízení je určena k nápravě skutkových nesprávností, k nimž však v posuzované věci nedošlo, když nevykonatelnost rozhodnutí je třeba spatřovat ve formální nesprávnosti, jíž se dopustil správní orgán způsobem formulace výroku původního rozhodnutí, který zapříčinil jeho nevykonatelnost. V posuzované věci evidentně nebyly dány žádné důvody pro doplnění skutkové stránky věci. Žalovaný tedy pochybil, když zavázal správní orgán I. stupně nesprávným právním názorem k vydání rozhodnutí o povolení obnovy řízení.  Za situace, kdy byla povolena obnova řízení, byť nezákonně, bylo povinností správního orgánu vycházet v novém řízení z právní úpravy obsahující společná ustanovení pro obnovené řízení, tj. dle ust. § 102 správního řádu. Za zcela zásadní považuje krajský soud povinnost správního orgánu zakotvenou v ust. § 102 odst. 7 správního řádu, tj. povinnost v novém řízení šetřit práva nabytá v dobré víře. Tato obecná zásada vyplývá z ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů, a to konkrétně s ust. § 2 odst. 3 a ust. § 102 odst. 7 správního řádu ji ještě znovu zdůrazňuje. Zásada ochrany práv nabytých v dobré víře souvisí zejména s principem presumpce správnosti veřejnoprávních aktů a souvisí také se zásadou právní jistoty a důvěry v právní řád. V posuzované věci mělo být správními orgány zohledněno, že důvodem obnovy řízení bylo pochybení správního orgánu ve formulaci výroku původního rozhodnutí o odstranění stavby, a to měl být také nedostatek, který měl být v obnoveném řízení napraven. Žalobci byli v dobré víře, že původní rozhodnutí o odstranění stavby je v souladu s právem a nikdy netvrdili opak. Nebyly dány žádné skutkové okolnosti, pro které by mělo být řízení doplňováno, a proto mělo být zaměřeno pouze na změnu ve formulaci výroku o odstranění stavby tak, aby se stal vykonatelným. Obnovením řízení o odstranění stavby nebyla automaticky otevřena možnost provést „řízení v řízení“, tj. dát stavebníkovi znovu možnost podat žádost o dodatečné stavební povolení. S ohledem na povahu věci se přímo nabízela aplikace ust. § 102 odst. 6 věty prvé správního řádu, a to že v novém řízení může správní orgán využít podkladů původního rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Důvod nového řízení, tj. náprava nevhodné formulace výroku o odstranění stavby rozhodně nevylučoval využití podkladů původního rozhodnutí, naopak postup dle tohoto ustanovení by byl zcela akceptovatelný, neboť by bez dalšího mohl vést k nápravě pochybení původního rozhodnutí.  Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud dospěl k závěru, že je nutno zrušit nejen napadené rozhodnutí žalovaného, ale také rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když obě tato rozhodnutí představují nezákonný postup správních orgánů obou stupňů. S ohledem na shora učiněné závěry se krajský soud již nezabýval důvodností druhého žalobního bodu, když to považoval za nadbytečné.  Na základě shora uvedeného shledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.  O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšným žalobcům vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudních poplatků v celkové výši 9.000,- Kč.  Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159 a § 168 o.s.ř.). Po uč ení : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Ostravě dne 12. dubna 2017 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu