Mezinárodní příslušnost soudů ČR k projednání a rozhodnutí věci, ve které je žalovaným státní občan Řecké republiky, bytem na území ČR, zakládá článek 2 odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.12.2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jež zní „nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svoji státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“), ve spojení s článkem 66 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012.

56 Co 190/2017-340 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zavrtálkové a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Kristiny Žídkové v právní věci žalobce Martina P., s místem podnikání: xxx, zastoupeného Mgr. Petrem Psotkou, advokátem se sídlem v Rychvaldě, Bohumínská 1553, proti žalovanému: Kostas S., nar. xxx, státní občan xxx, trvale xxx, o částku 14.120 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27.4.2017, č.j. 41 C 136/2013-319, t a k t o : I. Rozsudek okresního soudu v napadené části o věci samé, tj. v odstavci I. výroku, se potvrzuje. II. V odstavcích III. a IV. výroku rozsudek okresního soudu se mění následovně: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 15.789 Kč. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku – Místku na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částku 780 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Česká republika proti žalovanému nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem v rozsahu částky 2.470 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.271 Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.120 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,05% od 5. 4. 2013 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám žalobcova advokáta částku 32.159 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. V rozsahu úroku z prodlení ve výši 7,05% z částky 14.120 Kč od 12. 3. 2013 do 4. 4. 2013 žalobu zamítl a České republice nepřiznal proti účastníkům právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jehož obsahem vyjadřoval nesouhlas s pozitivním výrokem rozsudku. Znovu namítal, že dohoda o provedení opravy motorového vozidla nebyla sjednána písemně, nebyl jednoznačně stanoven rozsah opravy vozidla a žalobce před provedením opravy nepředložil cenovou kalkulaci prací, které měly být na vozidle provedeny. O ceně opravy se účastníci nikdy nedohodli. Okresní soud o věci rozhodl bez použití tehdy platné vyhl. č. 18/1960 Sb. Cena opravy dveří, jejich nástřiku a montáže, nemohla překročit částku 3.000 Kč. Pokud by žalobce upozornil žalovaného předem, že cena opravy bude vyšší než 10.000 Kč, žalovaný by o opravu nežádal a rozhodl o likvidaci vozidla. V té době si nemohl nákladnou opravu dovolit s ohledem na své tehdejší finanční poměry. Využil nabídky žalobce jako svého známého. Rozsah oprav byl v nepoměru k hodnotě opravovaného vozidla. Za opravu byl ochoten zaplatit maximálně 7.000 Kč. Částku 6.000 Kč předal žalobci do jeho vlastních rukou za přítomnosti své manželky Moniky S., avšak bez písemného potvrzení této skutečnosti. Nepodepsal a neobdržel fakturu. Okresní soud vycházel při rozhodování z nekvalitní fotodokumentace pojišťovny AXA, ačkoli pojistnou událost likvidovala ČSOB pojišťovna. Žalovaný dále namítl podjatost soudkyně JUDr. Alice Martikánové, s odůvodněním, že soudkyně nebyla při rozhodování dostatečně objektivní a neprověřila podrobně okolnosti opravy vozidla. Žádal proto, aby byl případ předán jinému soudci. Obsahově se domáhal změny rozsudku v napadené části tak, že žaloba bude rovněž v rozsahu částky 14.120 Kč s přísl. zamítnuta. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, ať je napadený rozsudek v odvoláním dotčené části jako věcně správný potvrzen. Odvolání bylo podáno ryze účelově, ve snaze opakovaně odložit splnění povinnosti zaplatit cenu provedeného díla. Žalovaný zpočátku zpochybňoval dohodu o opravě vozidla, avšak jeho obrana byla vyvrácena výpověďmi jím navržených svědků. Ti naopak potvrdili žalobní tvrzení o předmětu a rozsahu díla. Žalovaný uvedl v rámci odvolání nepřípustně nové skutečnosti, k nimž mělo dojít před vyhlášením rozsudku. Opožděná je rovněž jeho námitka směřující k vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalovaný je státním občanem xxx, nevypořádal se okresní soud s otázkami s tím souvisejícími. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost soudů ČR k projednání a rozhodnutí této věci zakládá článek 2 odst. 1. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve spojení s článkem 66 odst. 1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. Podle článku 4 odst. 1 věta první, odst. 2 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Římská Úmluva) je na místě spor rozhodnout podle právního řádu České republiky, kde byla smlouva o dílo podle žalobních tvrzení mezi účastníky sjednána. K námitce podjatosti soudkyně vznesené žalovaným vyjádřila se soudkyně JUDr. Alice Martikánová v tom smyslu, že zná oba účastníky a zástupce pouze z úředního styku a nemá vztah k těmto osobám. Vztah soudkyně k projednávané věci žalovaný ostatně nenamítal; vyjadřoval se kriticky pouze k jejímu postupu v řízení. Tato okolnost ovšem důvodem k vyloučení soudce není. Žalovaný uplatnil námitku podjatosti včas, ve lhůtě 15 dnů od vydání napadeného rozsudku, podle § 15a odst. 2 věta druhá za středníkem o.s.ř., neboť ji spojoval s rozhodováním soudkyně, které hodnotil jako neobjektivní. Bylo proto namístě vypořádat se s jeho námitkou věcně. Námitka není důvodná. Postup soudce v řízení je vyřazen z okruhu skutečností, které jsou důvodem k vyloučení soudce, v negativním výčtu § 14 odst. 4 o.s.ř. Žalovaný neuvedl žádná tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit, že soudkyně JUDr. Alice Martikánová má vztah k věci, k účastníkům či k advokátu žalobce, pro který má zájem na výsledku sporu. Jmenovaná soudkyně takový vztah vyloučila. Platí proto, že podle § 14 odst. 1 o.s.ř. z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena nebyla. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které mu předcházelo, postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., v části dotčené odvoláním, tj. vyjma zamítavého výroku v odstavci II., s konstatováním, že odvolání žalovaného, jde-li o meritum věci, není důvodné. Podle § 631 obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí. Podle § 634 odst. 1) obč. zák. není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou. Podle § 652 odst. 1) obč. zák. jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. Podle § 652 odst. 2) věta první obč. zák. opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Žalobou podanou u okresního soudu dne 30. 5. 2013 uplatnil žalobce nárok na zaplacení finanční částky, původně 24.180 Kč se 7,05 % úrokem z prodlení od 12. 3. 2013 do zaplacení. Po vydání předchozího rozsudku OS ve Frýdku-Místku ze dne 8. 7. 2015, č.j. 41 C 136/2013-117 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2015, č.j. 56 Co 344/2015-166, zůstal předmětem řízení nárok na zaplacení ceny díla v částce 18.494 Kč se 7,05% úrokem z prodlení za dobu od 12.3.2013 do zaplacení. Po podání znaleckého posudku vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu částky 4.374 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 12. 3. 2013 do zaplacení. Okresní soud usnesením ze dne 16. 1. 2017, č.j. 41 C 136/2013-299, řízení ve stejném rozsahu zastavil, s účinky právní moci ke dni 7. 2. 2017. Předmětem řízení tak zůstala částka 14.120 Kč se 7,05% úrokem z prodlení od 12. 3. 2013 do zaplacení, o které bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem. Krajský soud, převážně ve shodě se soudem okresním, hodnotil jako prokázány následující skutečnosti: Vozidlo žalovaného zn. Daewoo Lanos, reg. zn. xxx, bylo poškozeno při dopravní nehodě dne 11. 1. 2013, k níž došlo protiprávním zaviněným jednáním třetí osoby. Účastníci spolu sjednali ústní formou dne 1. 2. 2013 smlouvu o opravě poškozeného vozidla žalovaného spočívající ve výměně levých zadních dveří (dodaných žalovaným) a opravě poškozeného pravého zadního blatníku. Žalovaný předal žalobci vozidlo k opravě. Rozsah objednaných prací byl prokázán zejména výpovědí manželky žalovaného Moniky S. a záznamem o dopravní nehodě ze dne 11. 1. 2013 (č.l. 58). Z dalších listinných důkazů poskytnutých společností AXA pojišťovna a.s., se sídlem v Praze, je zřejmé, že odpovědnost za škodu z provozu vozidla zn. Opel-Astra, reg. zn. xxx, jehož provozem byla škoda na vozidle žalovaného způsobena, byla pojištěna u jmenované společnosti. AXA pojišťovna a.s. vyplatila poškozenému – žalovanému dne 23. 4. 2013 na pojistném plnění částku 15.100 Kč za totální škodu na vozidle. Faktura ze dne 8. 2. 2013 byla žalovanému doručena ke dni 3. 4. 2013 v příloze předžalobní výzvy ze dne 29. 3. 2013 a žalovaný částku 14.120 Kč žalobci dosud nezaplatil. Žalobce neprokázal, že se účastníci dohodli o ceně opravy vozidla. K výzvě okresního soudu, učiněné s odkazem na závěry vyložené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2015, č.j. 56 Co 344/2015-166, žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 12. 5. 2016 (č.l. 176) s konkrétními a dostatečně detailními tvrzeními o rozsahu prací provedených na podkladě účastníky sjednané smlouvy o dílo. Žalovaný ve vyjádření k doplnění žaloby ze dne 1. 6. 2016 (č.l. 180) potvrdil, že účastníci se dohodli ústně na provedení výměny zadních levých dveří a na opravě (zadního) pravého blatníku. Dále pouze nekonkrétně namítl, že tvrzení žalobce ohledně rozsahu provedených prací jsou zavádějící. Motorové vozidlo značky Daewoo Lanos bylo prodáno třetí osobě; je pravděpodobné, že již neexistuje, a žalobce není schopen prokázat, že jím tvrzené opravy byly skutečně provedeny. V situaci, kdy se žalovaný nevyjádřil věcně k jednotlivým činnostem, které byly v rámci opravy vozidla provedeny, případně k materiálovým položkám podle vystavené faktury, znalec Ing. Tomáš Arvai v souladu se zadáním znaleckého úkolu konstatoval, že práce na opravě vozidla podle tvrzení žalobce odpovídají sjednané ústní dohodě o výměně levých zadních dveří a opravě poškozeného blatníku. Ocenil dále karosářské, lakýrnické práce a cenu materiálu částkami 4.600 Kč, 4.500 Kč a 5.020 Kč, souhrnně částkou 14.120 Kč. K dispozici měl kromě faktury č. 00023 ze dne 8. 2. 2013 znějící na celkovou částku 24.180 Kč fotodokumentaci poškození vozidla (od společnosti AXA pojišťovna, a.s.). Přesvědčivé závěry znaleckého posudku nemohly být zpochybněny obsahem nekonkrétních námitek žalovaného. Žalovaný tvrzení týkající se ceny díla v průběhu řízení měnil v závislosti na změnách svého procesního stanoviska. Původní verzi, že opravu vozidla u žalobce neobjednal, nahradil tvrzením, že požádal žalobce pouze o výměnu zadních levých dveří; před skončením řízení u okresního soudu připustil, že se účastníci dohodli vedle výměny dveří také na opravě blatníku. Řada změn ve tvrzeních žalovaného vyvolává sama o sobě pochyby o pravdivosti jeho skutkové verze. Tvrzení, že účastníci sjednali cenu opravy vozidla v částce maximálně 6.000 Kč či 7.000 Kč, žalovaný neprokázal, ačkoli byl k doplnění důkazů v tomto ohledu soudem vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy. Tvrzení o tom, že žalobci zaplatil hotově za opravu věci částku 6.000 Kč, přednesl opožděně, teprve v odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne 8. 7. 2015, č.j. 41 C 136/2013-117, a podle § 205a o.s.ř. k němu nebylo možno přihlédnout. Na podkladě uvedených skutečností a za použití citovaných hmotně-právních ustanovení rozhodl okresní soud přiléhavě, jestliže žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 14.120 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 7,05% ročně od 5. 4. 2013 do zaplacení. Nárok na plnění úroků z prodlení v uvedeném rozsahu byl uplatněn po právu, neboť žalovaný se nejpozději dne 4. 4. 2013 ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení od následujícího dne. Na tomto místě je možno v podrobnostech dále odkázat na příslušnou pasáž odůvodnění napadeného rozsudku podanou okresním soudem. Podle § 219 o.s.ř. odvolací soud s těmito závěry potvrdil rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku. Při rozhodování o náhradě nákladů prvostupňového řízení ovšem okresní soud pochybil. Žalobce v řízení původně žádal o zaplacení částky 24.180 Kč s přísl., na jistině mu bylo přiznáno souhrnně 18.670 Kč (4.550 Kč + 14.120 Kč). Jeho úspěch ve věci tak odpovídá 77% předmětu řízení. Neuspěl v rozsahu částky 1.136 Kč a řízení bylo zastaveno v důsledku částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 4.374 Kč. Žalobce tedy výsledně neuspěl v rozsahu 5.510 Kč, což odpovídá 23% předmětu řízení, a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. má proti žalovanému nárok na náhradu nákladů prvostupňového řízení v rozsahu 54%. Jeho účelně zaplacené náklady za řízení před okresním soudem sestávají z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby v sazbě po 2.100 Kč, tj. 18.900 Kč, podle § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní kvalifikovanou výzvu k plnění, sepis žaloby, sepis vyjádření k odporu žalovaného, účast u jednání okresního soudu ve dnech 27. 1. 2015, 25. 5. 2015 a 19. 4. 2017, u jednání krajského soudu dne 15. 12. 2015, sepis vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 7. 2015, č.j. 41 C 136/2013-117), paušální náhrada za 9 stejných úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. v souhrnné výši 2.700 Kč, cestovné z Ostravy do Frýdku-Místku a zpět k jednáním okresního soudu z místa tehdejšího advokátova sídla, tj. z Ostravy, do Frýdku-Místku a zpět, pokaždé na vzdálenost 50 km; v roce 2015 činilo cestovné za každou ze 2 jízd 326 Kč, celkem 652 Kč, a dne 19. 4. 2017 312 Kč. Advokát žalobce cestoval ke všem soudním jednáním vozidlem tovární zn. Mitsubishi, reg. zn. 8T74363, s normovanou spotřebou 7,9 l/100 km benzinu Natural 95, jehož cena činila v roce 2015 dle vyhl. č. 328/2014 Sb. 35,90 Kč/1 l a v roce 2017 dle vyhl. č. 440/2016 Sb. 29,50 Kč/1 l. Paušální náhrada za použití vozidla rovnala se dle cit. vyhlášek v roce 2015 3,70 Kč/1 km a v roce 2017 3,90 Kč/1 km. K nákladům dále náleží náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., 21% DPH ze součtu všech vyjmenovaných položek (z částky 23.164 Kč), která se rovná částce 4.864 Kč, a náhrada za soudní poplatek za žalobu v částce 1.210 Kč. Souhrnně jde o náklady v částce 29.238 Kč, z nichž žalobci náleží náhrada v rozsahu 54%, tj. v částce 15.789 Kč. Okresní soud rozhodl nesprávně rovněž o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky a Českou republikou. Uvedené náklady představují znalečné zaplacené z rozpočtových prostředků soudu v částce 3.250 Kč. Jedná se o náklady související pouze s dokazováním výše přiměřené ceny opravy vozidla. Jestliže žalobce žádal, aby mu z uvedeného důvodu žalovaný zaplatil částku 18.494 Kč a podle výsledku řízení mu byla přiznána částka 14.120 Kč, uspěl ve vztahu k tomuto požadavku v rozsahu 76%, zatímco v rozsahu 24% v řízení neuspěl (o částku 4.374 Kč vzal totiž žalobu zpět, aniž tak činil pro chování žalovaného). Výsledně má podle § 148 odst. 1 o.s.ř. žalobce zaplatit České republice na náhradě nákladů zaplacených z rozpočtových prostředků 24% z jejich celkové výše, tedy částku 780 Kč. Žalovaný by měl podle stejného pravidla zaplatit 76% těchto nákladů, tj. 2.470 Kč, avšak tato částka nebyla státu k náhradě přiznána, vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení osvobozen od soudních poplatků. S těmito závěry odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v nákladových výrocích, tj. v odstavcích III. a IV., podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.271 Kč. Žalovaný totiž v odvolacím řízení, jde-li o věc samu, neuspěl, a je povinen nahradit účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobci. Náklady odvolacího řízení žalobce sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 1.700 Kč, tj. 3.400 Kč, podle § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání dne 25. 8. 2017), z paušální náhrady za tytéž 2 úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 2 započaté půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč, a z cestovného za dopravu žalobcova advokáta z místa jeho současného sídla, tj. z Rychvaldu, do Ostravy a zpět v částce 156 Kč. K uvedeným nákladům v souhrnné výši 4.356 Kč je nutno přičíst 21% DPH v částce 915 Kč (po zaokrouhlení). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). V Ostravě dne 25. srpna 2017 Za správnost vyhotovení: JUDr. Eva Zavrtálková, v.r. Petra Andrisová předsedkyně senátu