61Az 21/2016 - 60                                                                  ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK                                         JMÉNEM  REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně: A. U. – O., státní příslušnost Mongolsko,  zastoupené Mgr. Bc. Filipem Schmidtem LL.M., advokátem se sídlem Praha, Ovenecká 78/33, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2016 č.j. OAM-1042/ZA-ZA04-HA08-2015, ve věci udělení mezinárodní ochrany,       t a k t o :   I.  Žaloba  s e   z a m í t á .     II. Žádný z účastníků   n e m á   právo na náhradu nákladů řízení.     III. Advokátu Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., se odměna za zastupování           žalobkyně nepřiznává.              O d ů v o d n ě n í  :  Rozhodnutím ze dne 15.8.2016 č.j. OAM-1042/ZA-ZA04-HA08-2015   žalované Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany tak, že tato žádost je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o azylu“). Zároveň žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je již sedmá v pořadí. První žádost podala žalobkyně dne 26.10.2007 a v rámci správního řízení o této žádosti uvedla potíže ekonomického charakteru v zemi původu a snahu o legalizaci svého pobytu v ČR. O této žádosti rozhodl žalovaný dne 6.11.2007. Proti jeho rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Ostravě dne 26.6.2009. Žalobkyně podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, která byla Nejvyšším správním soudem usnesením ze dne 21.1.2010 odmítnuta pro nesplnění podmínek řízení. Druhou žádost podala žalobkyně dne 3.5.2011 současně i jménem svého nezletilého syna. Tvrzeným důvodem pro podání žádosti byl legální pobyt žalobkyně a jejího nezl. syna na území ČR, neboť se žalobkyně obávala návratu do vlasti s nezl. synem, dítětem tmavé pleti. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24.9.2013 nebyla žalobkyni a jejímu nezl. synovi mezinárodní ochrana udělena. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který svým rozsudkem ze dne 26.2.2014 žalobu zamítl a následně Nejvyšší správní soud rozhodl o odmítnutí kasační stížnosti žalobkyně pro její nepřijatelnost. Třetí žádost podala žalobkyně dne 19.6.2014 současně i jménem svého nezletilého syna. Tvrzeným důvodem pro podání žádosti byl legální pobyt žalobkyně a jejího nezl. syna na území ČR, neboť se žalobkyně obávala návratu do vlasti s nezl. synem, dítětem tmavé pleti. Rozhodnutím žalovaného ze dne 18.7.2014 bylo řízení o žádosti výše uvedených zastaveno dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť jejich žádost byla shledána nepřípustnou. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu současně s žádostí o přiznání odkladného účinku žaloby k Městskému soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 5.9.2014 nepřiznal její žalobě odkladný účinek. Čtvrtou žádost podala žalobkyně dne 29.8.2014 současně i jménem svého nezletilého syna. Tvrzeným důvodem pro podání žádosti byl legální pobyt žalobkyně a jejího nezl. syna na území ČR, neboť se žalobkyně obávala návratu do vlasti s nezl. synem, dítětem tmavé pleti. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8.9.2014 bylo řízení o žádosti výše uvedených zastaveno dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť jejich žádost byla shledána nepřípustnou. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu současně s žádostí o přiznání jejího odkladného účinku k Městskému soudu v Praze, který svým usnesením ze dne 21.10.2014 nepřiznal její žalobě odkladný účinek a rozhodnutím ze dne 16.3.2015 žalobu žalobkyně odmítl. Pátou žádost podala žalobkyně dne 16.10.2014. Tvrzeným důvodem pro podání žádosti byl legální pobyt na území ČR, neboť se žalobkyně obávala návratu do vlasti s nezl. synem, dítětem tmavé pleti. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12.11.2014 bylo řízení o žádosti žalobkyně zastaveno dle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť její žádost byla shledána nepřípustnou. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu současně s žádostí o přiznání odkladného účinku žaloby k Městskému soudu v Praze, který svým rozhodnutím ze dne 4.5.2015 žalobu žalobkyně zamítl. Šestou žádost podala žalobkyně dne 20.7.2015.  Tvrzeným  důvodem  pro podání žádosti byl legální pobyt na území ČR, neboť zde pečuje o svého syna a dceru přítele. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. Nyní projednávanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v pořadí již sedmou, podala žalobkyně dne 7.12.2015. O této žádosti rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15.8.2016 tak, že jí opětovně posoudil jako nepřípustnou podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení o ní zastavil podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona.    Žalobkyně proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala včasnou žalobu, v níž namítala, že byla v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany jako jeho účastník zkrácena na svých právech. Žalovaný v předchozím řízení o udělení azylu porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Její žádost neměla být vyhodnocena jako nepřípustná a nemělo být řízení zastaveno. Žalobkyně uvedla, že splňuje zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v ust. § 12 zákona o azylu. Dále žalobkyně namítala, že žalovaný porušil ust. § 14 zákona o azylu, neboť žalovaný nedostatečně odůvodnil možnost udělení mezinárodní ochrany dle tohoto ustanovení a žalovaný také porušil ust. § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu ji hrozí nebezpečí vážné újmy. Žalovaný v předchozím řízení o udělení azylu porušil čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť v případě návratu ji hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu.  Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.  Krajský soud v této věci rozhodl rozsudkem ze dne 25.11.2016 č.j. 61Az 21/2016-24 tak, že žalobu žalobkyně podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) zamítl a se souhlasem účastníků řízení rozhodl bez nařízení jednání (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.). K podané kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9.3.2017 č.j. 5Azs 296/2016-50 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, že krajský soud nerozhodl o žádosti žalobkyně (stěžovatelky) o ustanovení právního zástupce.  Krajský soud v průběhu dalšího řízení odstranil vadu řízení, spočívající v přehlédnutí žádosti žalobkyně, aby jí byl pro toto řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, kterou podala společně s žalobou ze dne 30.8.2016. Usnesením ze dne 25.4.2017 byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů Mgr. Bc. Filip Schmidt LL.M., advokát se sídlem v Praze, Ovenecká 78/33, který žalobkyni zastupoval v řízení o kasační stížnosti. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15.8.2016 č.j. OAM-1042/ZA-ZA04-HA08-2015, jakož i z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.).  Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal soud za prokázáno, že žalobkyně podala první žádost o udělení azylu dne 26.10.2007 a jako důvod uvedla potíže ekonomického charakteru v zemi původu a snahu o legalizaci svého pobytu na území České republiky. Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany podala jménem svým i jménem nezl. syna dne 3.5.2011 a za důvod podání této žádosti označila snahu o jejich legální pobyt v ČR a obavu z návratu do vlasti s dítětem tmavé pleti. Třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podala žalobkyně rovněž jménem svého nezl. syna dne 19.6.2014 a za důvod jejího podání uvedla opětovně snahu o jejich legalizaci pobytu v ČR a obavu z návratu do vlasti s dítětem tmavé pleti. V průběhu čtvrté žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalobkyně podala jménem svého nezl. syna dne 29.8.2014, uváděla jako důvody rovněž legalizaci pobytu v ČR a obavu z návratu do vlasti s dítětem tmavé pleti. V průběhu dalšího správního řízení o páté žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podané dne 16.10.2014, uváděla žalobkyně jako důvod opětovně snahu o legalizaci pobytu v ČR a obavu z návratu do vlasti s dítětem tmavé pleti. Řízení o šesté žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno dne 20.7.2015 a v něm jako důvod žalobkyně uvedla péči o své nezl. dítě a o dceru přítele. O uvedených žádostech bylo rozhodnuto tak, jak je shora uvedeno. V poslední projednávané sedmé žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, kterou učinila dne 7.12.2015, uvedla, že tady má dítě a stará se o druhé dítě (dceru jejího druha), žije tady její druh. Její syn požádal o trvalý pobyt a čeká na výsledek. Dále uvedla, že neví, co bude, co by v Mongolsku dělala, když tady má děti a přítele, nemá tam žádné bydlení ani práci. Do vlastnoručně psaného prohlášení žalobkyně uvedla, že její rodinná situace je velmi těžká, z tohoto důvodu by chtěla žít v ČR, v Mongolsku nemá bydlení a práci, kromě toho ji vyhrožují zabitím dítěte, jestli přijede do Mongolska. Chce žít v ČR. O této sedmé žádosti rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 15.8.2016.  Podle dalšího obsahu správního spisu si žalovaný opatřil dostupné zdroje informací ohledně bezpečnostní a politické situace a stavu dodržování lidských práv v Mongolsku – Informace MZV ČR, č.j. 103195/2016-LPTP ze dne 6.6.2016 (Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti; Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí), Mongolsko, Amnesty International ze dne 24.2.2016 (Výroční zpráva Amnesty International 2015/2016), Mongolsko, Ministerstvo zahraničních věcí Spojených států amerických ze dne 13.4.2016 (Zpráva o dodržování lidských práv v roce 2015).  Podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně skončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.  Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.    Pokud žalobkyně v žalobě vytýkala napadenému rozhodnutí porušení ust. § 3 správního řádu, hodnotí tuto žalobní námitku krajský soud jako zcela nedůvodnou. Tato námitka je pouze obecná a tedy nepřezkoumatelná, neboť žalobkyně nijak nekonkretizovala, v čem žalovaný pochybil při zjištění stavu věci, resp. v čem spatřuje nedostatky v odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně ve své žalobě bez bližšího odůvodnění vytýkala žalovanému porušení ust. § 10a písm. e) ve spojení s § 25 písm. i) zákona o azylu, porušení dalších ustanovení zákona o azylu a porušení čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak ovšem vyplynulo ze správního spisu, pokud šlo o předchozí žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, tehdy jako důvody těchto žádosti uváděla snahu o legalizaci pobytu v ČR, obavu z návratu do vlasti s dítětem tmavé pleti a péči o svého nezl. syna a dceru přítele. Bylo tedy jedinou snahou žalobkyně dosáhnout touto žádostí legalizace dalšího pobytu v ČR. V nyní probíhajícím řízení ve věci opakované žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ze dne 7.12.2015 uváděla žalobkyně stejné důvody, tedy že tady má syna a dceru přítele, o které pečuje. Krajský soud podotýká, že se zcela ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu ze dne 11.6.2009, č.j. 9Azs 5/2009-65: „Hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jenž může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí.“          Žalobkyně ve své žádosti neuvedla žádnou novou skutečnost, kterou by se žalovaný nezabýval v předcházejících řízeních o žádostech žalobkyně ve věci udělení mezinárodní ochrany.  Ze shora uvedených důvodů krajský soud proto opětovně učinil závěr, že žalovaný nepochybil, když nynější žádost žalobkyně (v pořadí již sedmou) o mezinárodní ochranu hodnotil jako nepřípustnou podle ust. § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. Krajský soud žalobu žalobkyně jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, přičemž znovu rozhodl v této věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.  Protože krajský soud rozhodl tímto rozsudkem ve věci samé, nerozhodoval již o opakované žádosti žalobkyně o přiznání odkladného účinku k žalobě, kterou učinila svým podáním ze dne 12.4.2017. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně v tomto řízení úspěch neměla a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).                Ustanovenému advokátu žalobkyně odměna za zastupování žalobkyně nebyla přiznána, protože žádný úkon právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, nevykonal.                Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.                                                  Ostrava dne 5. května 2017                                                           JUDr. Petr Indráček                                                                         samosoudce