62Az 4/2017-44     ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobců: a)  S. K. b) nezl. E. A.H. E.A., zastoupeného žalobcem a) jako zákonným zástupcem, c) S. A. R E., všichni státní příslušnost Libyjský stát,  zastoupeni Mgr. Faridem Alizey, advokátem se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Stodolní 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Praha 7, Nad Štolou 3, k žalobám ze dne 15.2.2017 proti rozhodnutím žalovaného ze dne 18.1.2017 č. j. OAM-796/ZA-ZA14-HA11-2015 a č. j. OAM-793/ZA-ZA14-HA11-2015, o udělení mezinárodní ochrany              t a k t o :   I. Žaloba  s e   z a m í t á .    II.  Žádnému z účastníků  s e   n e p ř i z n á v á   náhrada nákladů řízení.       O d ů v o d n ě n í :   I.   [1] Žalobcům nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13 a § 14, zákona č. 326/1995 Sb., o azylu, ve   znění   pozdějších   předpisů  (dále  jen  zákon o azylu), byla jim udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.   [2] Žalobci v zastoupení svým advokátem v zákonné lhůtě u zdejšího soudu podali žaloby proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného, ve kterých shodně uvedli, že napadají výrok v rozsahu, kterým jim nebyla udělena mezinárodní ochrana dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřovali v porušení ust. §  2, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4, § 68 odst. 3  správního řádu, dále tvrdili, že splňují podmínky ust. § 12 zákona o azylu, stejně tak splňují podmínky i pro udělení humanitárního azylu. Konkrétně tvrdili, že o udělení mezinárodní ochrany formou azylu žádají zejména z důvodu legalizace pobytu na území ČR za účelem pokračování v léčbě syna. Dalším relevantním důvodem je vypuknutí tzv. „druhé“ války v zemi jejich původu, když mají v důsledku příslušnosti k určité sociální skupině důvodnou obavu o život, neboť jak opakovaně v žádosti poukazoval, pochází z kmene Zintan, přičemž příslušníkům tohoto kmene a jejich rodině hrozí v zemi původu smrt, kdy v této souvislosti poukazuje i na tu významnou skutečnost, že veškeré vstupy do země, jak letiště, tak hranice na souši ovládají znepřátelené kmeny kmene Zintan a je tedy téměř nemožné se do země původu navrátit bez ohrožení života celé jejich nukleární rodiny. Při posuzování jejich žádosti se správní orgán zabývá pouze okolností, že vylíčené jednání, resp. jejich obavy z důvodu tzv. „kmenové války“ nelze považovat za pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán svůj závěr opírá o úvahu, že dle zjištěných informací jsou jakožto žalobci členy arabského etnika, vyznávají islám a nebyli, a nikterak nejsou, veřejně politicky aktivní, když poté výslovně odkazuje na zprávy Freedom House 2016, z nichž vyvozuje, že téměř všichni Libyjci jsou sunnitští muslimové a ozbrojené skupiny včetně IS se zaměřovaly na komunity koptských křesťanů. Dále dle Zprávy Mezinárodního výboru právníků z prosince 2015 správní orgán poukázal na skutečnost, že návrh ústavy vydaný v říjnu neochraňuje práva všech náboženských skupin. Z výše uvedeného však nikterak dle jejich názoru nevyplývá, z čeho konkrétně vyvozuje správní orgán svůj závěr, že by neměli pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí nedostatečně posoudil jejich žádost ve smyslu ust. § 14 zákona o azylu. V průběhu lázeňské péče došlo k pokroku v léčbě nezl. syna, co se týče jeho pohyblivosti. Žalobci zdůrazňují, že v zemi jejich původu není možné nezl. synovi poskytnout adekvátní lékařskou péči, z toho důvodu získali z ministerstva zdravotnictví příspěvek na započetí synovy léčby v zahraničí, což považují za relevantní důvod hodný zvláštního zřetele, neboť státní orgány země jejich původu přisvědčili té významné právní skutečnosti, že léčba v jejich vlasti není možná. Ačkoliv nelze garantovat, že pobyt v ČR vyléčí nezl. syna, jejich pobyt zde má významný pozitivní vliv na kvalitu jejich života a s ohledem na úhradu zdravotní péče výhradně z vlastních zdrojů se nejedná o ekonomické zatížení ČR z jejich strany. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nejsou schopni zajistit nezl. synovi odpovídající péči v zemi původu. Pokud jim je správním orgánem ve smyslu ust. § 14a zákona o azylu udělena doplňková ochrana, tak tuto v jejich případě považují za nedostatečnou ochranu, neboť jak je z obsahu rozhodnutí patrné, doplňková ochrana je jim udělena na krátkou dobu, což jim neposkytuje dostatečnou ochranu, zejména pak tato neposkytuje dostatečnou právní jistotu. Navrhli napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení a uložit žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.   [3] Žalovaný k žalobě uvedl, že popírá oprávněnost námitek, věcí se řádně zabýval, vycházel z výpovědí žadatelů, které porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi původu. Navrhl žalobu zamítnout a vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.   [4] Strana žalobce nevyslovila souhlas s rozhodnutím bez ústního jednání, a proto bylo nařízeno ústní jednání.   [5] Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak uvedeno v odst. [1] tohoto rozsudku, přičemž vycházel z výpovědí žalobců a) a c), které konfrontoval s informacemi o zemi původu získanými z různých nezávislých zdrojů.   II.   [6] Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobci podali žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 14.9.2015. Žalobci a) a c) shodně uvedli, že nebyli politicky aktivní, nejsou členy žádné politické strany ani organizace, oba mají vysokoškolské vzdělání a důvodem vycestování z Libye je léčit syna, neboť kvalita léčby v Libyi není dobrá. Jiný důvod neměli. Do Evropské unie vstoupili dne 27.2.2014 letecky do Řecka na řecké vízum, pak letěli do Vídně, odtud do Bratislavy, kde pobyli asi 4 – 5 dnů a zjišťovali informace o možné léčbě syna, pak odjeli autem do České republiky do lázní Klimkovice. Jako další důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedli, že v polovině července 2014 začala v Libyi druhá válka, jsou tam problémy mezi kmeny. Žalobci a) a c) pocházejí z různých kmenů, které jsou znesvářené, a v případě jejich návratu jim hrozí smrt. Žalobce a) začal v r. 2014 studovat v Ostravě a měl za to, že z toho důvodu budou mít možnost změnit status pobytu. Vzhledem k tomu, že nebyli úspěšní, požádali na základě doporučení právníků o mezinárodní ochranu. Součástí správního spisu je smlouva o podnájmu bytu v Ostravě do 31.12.2015, potvrzení o přijetí k prezenčnímu studiu žalobce a) na VŠB-Technické univerzitě Ostrava ze dne 1.7.2015. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobci a) a c) dne 14.9.2015 oproti již sdělenému v žádosti uvedli, že sňatek uzavřeli v r. 2006, žili v Tripolisu, oba byli zaměstnaní. Koncem roku 2013 jim ministerstvo zdravotnictví přislíbilo finanční pomoc na synovu léčbu v zahraničí, také měli našetřeny nějaké peníze, takže se rozhodli šanci využít. Bylo jim od známých doporučeno Slovensko. Vzhledem k tomu, že na Slovenku byla léčba drahá, když za stejné peníze za jeden měsíc na Slovensku je léčba v České republice až několik měsíců, rozhodli se pro Českou republiku. Řecké vízum obdrželi na jeden měsíc již tak s velkými obtížemi, proto nežádali o další. Mysleli si, že když bude léčba probíhat a budou si to sami platit, nebude problém si pobyt prodlužovat. Nejdříve jim cizinecká policie pobyt prodlužovala, když viděla, že syn je stále v léčení. První 4 měsíce probíhala intenzivní léčba, pak z důvodu peněz léčba probíhá   doma, dochází   zdravotní   sestra   a  cvičí se synem. Pokud se týče války v Libyi, tak členové kmenu Zentan měli pod svou ochranou důležitá místa jako letiště, oblasti rafinérií, ropných vrtů. Díky válce se lidé rozdělili podle měst a kmenové příslušnosti. Žalobkyně c) je z Tripolisu, ale má pas vydaný v Zentanu, takže by měla v Tripolisu problémy. Lidé z Tripolisu a jiných měst se spojili proti lidem z kmene Zentan. Žalobce a) pochází z kmene Zentan a žalobkyně c) z kmene Souk Algumah. Nyní v Tripolisu vládne kmen Souk Algumah. První překážka k návratu je samotný vstup do Libye, neboť letiště ovládá kmen žalobkyně c) a při pozemním vstupu hranice ovládá kmen nepřátelský vůči jejich kmenům. V Libyi nefunguje armáda ani policie, na východě operují jednotky Islámského státu. Po příjezdu do České republiky nepožádali o mezinárodní ochranu, neboť mě-li za to, že se jim podaří změnit účel pobytu na studentský. Syn udělal pokrok, sice nestojí na vlastních nohách, ale je na tom o hodně lépe, a proto by chtěli pokračovat v léčbě.   [7] Dále  ve správních spisech jsou založeny zprávy o situaci v Libyi, a to zpráva Freedom House ze dne 10. května 2016 na téma „Svoboda ve světě 2016 – Libye, Výroční zpráva Amnesty International  z 24. února 2016, Informace Human Rights Watch z 27.1.2016, Informace Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z října 2015 – Stanovisko UNHCR k návratům do Libye – aktualizace č. 1.   [8] U jednání soudu žalobci a) a c) zdůraznili, že v jejich vlasti kmeny mezi sebou bojují, a na pomstu se nezapomíná ani po několika letech. Syn je těžce nemocný a obávají se o jeho osud, pokud by se některému rodiči něco přihodilo. V současné době již jsou na tom finančně hůře, žalobce a) stále studuje na Vysoké škole báňské a připravuje se na obhajobu disertační práce. Poukázali na nesprávné zhodnocení humanitárního azylu a je nedostačující pouze poskytnutá doplňková ochrana. Pověřený pracovník žalovaného setrval na názoru zákonného rozhodnutí a zdůraznil, že žalobci mají právo před uplynutím doplňkové ochrany požádat o její prodloužení.   III.   [9] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Žaloba není důvodná.   [10] Žalobci postavili své žaloby na nutnost léčby syna v České republice a na vypuknutí války v Libyi v r. 2014. Dle jejich názoru žalovaný řádně nezhodnotil tyto skutečnosti při posuzování naplnění podmínek ust. § 12 zákona o azylu. Podle cit. ustanovení azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec  a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Soud nepřisvědčil žalobcům, že jsou u nich splněny podmínky dané v citovaném ustanovení. Žalobci neopustili svou vlast z důvodu jakéhokoliv pronásledování. Jak žalobce a) tak i žalobkyně c) shodně uvedli, že odjeli do Evropy z důvodu léčby syna po té, co jim ministerstvo zdravotnictví v jejich zemi finančně přispělo na léčbu. Válečnou situaci, která nastala v Libyi po jejich odjezdu a nepokoje mezi jednotlivými kmeny není možno podřadit pod ustanovení § 12 zákona o azylu, nýbrž je nutno je zohlednit při posuzování naplnění podmínek ust. § 14a a 14b zákona o azylu, což se také stalo v souzené věci.   [11] Otázka zdravotního stavu žalobce b) a jeho léčby v České republice je předmětem posouzení humanitárního azylu. Soud neshledal pochybení správního orgánu ani v posouzení této otázky. Udělení humanitárního azylu je vázáno na důvody zvláštního zřetele hodné pro případ, že nejsou podmínky pro udělení azylu ve smyslu ust. § 12 cit. zákona. Na udělení humanitárního azylu není nejen právní nárok, ale ani subjektivní právo (srovnej rozsudky Nejvyššího správního soudu např. č. j. 3 Azs 12/2003-38 ze dne 15.10. 2003, č. j. 5 Azs 47/2003-48 ze dne 22.1.2004). Udělení humanitárního azylu je věcí správního uvážení rozhodujícího orgánu.  Soud při přezkoumávání takového rozhodnutí nehodnotí výsledek úvahy správního orgánu, nýbrž pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem, tedy z hlediska dodržení práv   na spravedlivý proces. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry. V posuzované věci správní orgán měl k dispozici lékařské nálezy žalobce b), na základě kterých dospěl k závěru, že jeho zdravotní stav jej sice omezuje v plné soběstačnosti, nicméně jej neohrožuje na životě.    [12] Pokud je namítaná úroveň zdravotní péče v zemi původu a zlepšení zdravotního stavu v důsledku péče v České republice, když návrat do země původu by mohl ohrozit další zlepšování jeho zdravotního stavu, soud odkazuje na předcházející judikaturu Nejvyššího správního soudu, kde opakovaně bylo vysloveno, že nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu nemůže sama o sobě založit důvod pro udělení azylu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.10.2005 č. j. 3 Azs 226/2005-68). V této souvislosti však soud zdůrazňuje, že pokud se žalobci obávají, že přerušením rehabilitací by se zastavil příznivý vývoj zdravotního stavu žalobce b), pak udělení doplňkové ochrany na dva roky umožňuje žalobci b) pokračovat po tuto dobu v další rehabilitaci.   [13] Námitkám žalobců stran porušení ustanovení správního řádu, jak uvedeno v odstavci [2] tohoto rozsudku, soud nepřisvědčil. Dle názoru soudu žalovaný prováděl dokazování za účelem zjištění stavu věci, o čemž svědčí nejen protokoly o pohovorech žalobců a) a c), ale i zprávy o situaci v Libyi, ze kterých správní orgán  vycházel, a na které se odvolal v odůvodnění svého rozhodnutí, a které jsou i součástí správního spisu. Rozhodnutí žalovaného je dostatečně a přesvědčivě odůvodněno.   [14]  Z důvodu shody názoru zdejšího soudu s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí   soud   odkazuje   na  podrobné  a  vyčerpávající   odůvodnění správního   rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího správního sudu ze dne 27.7.2007 č. j. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 2.7.2007 č. j. 4 As 11/2006-86, dostupné na www.nssoud.cz). Soud se plně ztotožnil s názorem žalovaného, že hlavním důvodem žádosti o mezinárodní ochranu žalobců je legalizace pobytu v České republice.   [15] Na závěr soud již jen zdůrazňuje, že důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence  lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č. j. 5 Azs 125/2005-46).   [16] Po provedeném řízení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.   [17] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil a podle soudního spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly.   P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 17.5.2017                                                      JUDr. Jana Záviská             samosoudkyně