63Az 18/2016-34                       ČESKÁ REPUBLIKA     ROZSUDEK    JMÉNEM REPUBLIKY        Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: T.S., státní příslušnost Kyrgyzská republika, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.11.2016, č. j. OAM-960/ZA-ZA04-P16-2015, o udělení mezinárodní ochrany,     takto:      I. Žaloba se z a m í t á .      II. Žádný z účastníků n e m á  právo na náhradu nákladů řízení.          O d ů v o d n ě n í :    Žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).    Proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítal, že správní orgán nesprávně vyhodnotil jeho situaci, pokud jde o udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Uvedl, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že o azyl požádal ze závažných důvodů. Zemi původu opustil z důvodu obav o svůj život nebo velmi vážné újmy na zdraví. V případě, že by obavy, které ho vedly k opuštění země původu, neměl, neopustil by ji a nežádal by o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Poznamenal, že ze zprávy Ministerstva zahraničních věcí ze dne 12.10.2016 plyne, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR upozorňuje cestovatele na zvýšené riziko teroristických útoků, včetně únosů. Cílem útoku mohou být kyrgyzské úřady, ale i cizinci pobývající v zemi. Dle žalobce není tedy vyloučeno, že tyto teroristické útoky a únosy při návratu do země původu nezasáhnou i jeho. Je zjevné, že stát nedokáže zajistit obranu svého obyvatelstva. Správní orgán by proto měl zajistit jeho bezpečnost dle § 14a odst. 1 zákona o azylu. Ze strany správního orgánu by mělo dojít ke správnému posouzení bezpečnostní situace v Kyrgyzstánu.    Dále žalobce namítal, že mu hrozí nebezpečí skutečné vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Uvedl, že již několikrát bylo jemu a jeho rodičům ze strany vysoce postaveného pracovníka prokuratury v Biškeku vyhrožováno jeho usmrcením, jelikož při soutěži v řecko-římském zápasu poranil synovi vysoce postaveného pracovníka prokuratury páteř a ten je nyní na vozíku. Žalobce je přesvědčen, že tento pracovník prokuratury je schopný žalobce zabít, případně z něj udělat invalidu, aniž by za to byl nějak potrestán. Ze strany státních orgánů by se mu nedostalo řádné ochrany ani pomoci. Poukázal na to, že k beztrestnému fyzickému násilí již došlo vůči jeho bratrovi. On sám stihl utéci. Žalobce odkázal na informace o situaci v Kyrgyzstánu, z nichž správní orgán vycházel, ze kterých jasně plyne, že Kyrgyzstán nemůže být považován za zemi, kde jsou dodržována lidská práva a už vůbec nelze označit tuto zemi za plně demokratickou. Je zde velký problém s dodržováním lidských práv, a to ve všech strukturách. Žalobce uvedl, že běžně ve svém okolí slyšel o policejních praktikách, kdy se policie snažila donutit osoby k doznání fyzickým nebo psychickým násilím, případně tyto osoby navždy „zmizely“. Je tedy zřejmé, že měl odůvodněný strach obrátit se na policii. Nedostalo by se mu řádné ochrany, vyšetřování a případného procesu. Závěry správního orgánu ohledně neudělení azylu podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) a odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné.    Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že při hodnocení žádosti žalobce vycházel především z jeho vlastních tvrzení sdělených v průběhu správního řízení, shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je to, že žalobce během sportovního zápasu v řecko-římském boji zranil svého soupeře, který skončil ochrnutý a soupeřův otec nyní žalobci vyhrožuje, že se mu pomstí. K námitce žalobce ve věci pronásledování soukromými osobami se žalovaný dovolával rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 22/2012-44, a na rozhodnutí téhož soudu č. j. 7 Azs 43/2008-47, podle nichž tvrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob a případně i z jejich násilného jednání, i třeba odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země, však ještě nečiní z takového ohrožení „pronásledování“, a tedy ani azylový důvod. Dle názoru žalovaného skutečnost, že v zemi původu žalobce existují problémy v oblasti dodržování zákonů či nižší efektivnost pomoci ze strany policie ve věci případných problémů se soukromými osobami, ještě samo o sobě nedokládá, že by se žalobce nemohl domáhat pomoci, či že by mu státní orgány nemohly poskytnout účinnou ochranu. Tento závěr je učiněn v souladu s konstantní judikaturou soudů. Zdůraznil, že břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (respektive nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leží na straně žadatele o azyl a dále zároveň je totiž nutno, aby se žadatel o azyl pokusil své problémy řešit využitím všech reálně dostupných prostředků k dosažení ochrany svých práv u státních orgánů země původu, což neučinil. Žalovaný uvedl, že se řídil rovněž právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, který judikoval, že nedůvěra žadatele o azyl ve státní instituce zdůvodněná tvrzením, že nejsou schopny je ochránit, nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Azs 7/2004).    K otázce přezkoumávání rozhodnutí týkajících se rozhodnutí správního orgánu ve věci humanitárního azylu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 47/2003-48, z něhož citoval s tím, že azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele, není na něj právní nárok a samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry.    Při posuzování možnosti udělení azylu podle § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval celkovou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Na základě všech uvedených aspektů nenalezl žádný zvláštního zřetele hodný důvod podle § 14 zákona o azylu pro udělení azylu z humanitárního důvodu.    Žalovaný dále vyslovil názor, že se řádně vypořádal se skutečnostmi tvrzenými žalobcem v odůvodnění doplňkové ochrany ve smyslu ust. § 14a a § 14b zákona o azylu a neshledal, že by v jeho případě byly dány důvody pro jeho udělení. Zdůraznil, že nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by žalobce byl v Kyrgyzstánu vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobce je osobou, proti které v jeho vlasti, jak sám uvedl, nikdy nebylo vedeno trestní stíhání a po celou dobu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany neuvedl, že by měl jakékoli potíže se státními orgány své země. Co se týče jeho tvrzených obav z pomsty otce soupeře, kterého během sportovního zápasu zranil a který skončil ochrnutý, žalovaný uvedl, že ani na základě těchto informací nedospěl k názoru, že by žalobci v jeho vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve formě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. V těchto souvislostech citoval § 2 odst. 6 zákona o azylu a uzavřel, že z výpovědi žalobce plyne, že původcem jeho tvrzených problémů byla soukromá osoba, tedy běžný občan Kyrgyzstánu, kterou v žádném případě nelze označit za státní orgán, stranu nebo organizaci ovládající Kyrgyzstán nebo podstatnou část jeho území, což je podle § 2 odst. 6 zákona o azylu podmínkou k tomu, aby se dalo hovořit o vážné újmě ve smyslu zákona o azylu. Ačkoli ze zjištěných informací o situaci v zemi původu žalobce plyne, že Kyrgyzstán nelze označit jako zemi s vysokým stupněm demokracie, vyskytují se i problematické případy v oblasti dodržování lidských práv, nelze dle názoru žalovaného, jak vyplynulo ze správního spisu, aktuálním zpráv o Kyrgyzstánu na základě výpovědi žalobce bez dalšího tvrdit, že by státní orgány Kyrgyzstánu nebyly schopny či ochotny odpovídající způsobem zajistit žalobci ochranu před způsobením vážné újmy. Žalovaný zdůraznil, že žalobce jak sám uvedl, se o pomoc na státní orgány Kyrgyzstánu neobrátil a místo toho se rozhodl k radikálnímu řešení, kdy opustil svou vlast. Žalobce tak nevyužil všechny možnosti, které mu právní systém jeho vlasti k ochraně jeho práv a zájmů ve smyslu uvedených informací o Kyrgyzstánu umožňuje. Zpráva Ministerstva zahraničních věcí ČR, která upozorňuje české občany na možnost teroristických útoků či únosů při cestě do Kyrgyzstánu nemá žádné souvislosti s žalobcem a nedokládá ani konkrétně žádné okolnosti ve smyslu § 14a zákona o azylu.    Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Soud přitom postupoval podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.    Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí ze dne 10.11.2015. V žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v pohovoru k této žádosti žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Kyrgyzské republiky, kyrgyzské národnosti a jeho náboženským vyznáním je islám. Je svobodný. Nikdy proti němu nebylo vedeno trestní stíhání, nikdy nebyl členem žádné politické strany. Ze své vlasti žalobce vycestoval 28.10.2015 do Moskvy. Odtud pak kamionem přicestoval do České republiky. Na území ČR vstoupil 5.11.2015. Za svého pobytu v cizině spojení se zastupitelským úřadem své vlasti nenavázal a rovněž nikdy dříve o udělení mezinárodní ochrany nežádal. K důvodu, kvůli němuž se rozhodl opustit Kyrgyzstán, žalobce uvedl, že je sportovec a na závodech nešťastným způsobem zranil svého soupeře, který se v důsledku poranění páteře stal invalidním. Stalo se to během sportovního zápasu 24.10.2015. Otec zraněného chlapce pracuje ve vysoké funkci na prokuratuře. Žalobce i jeho rodiče se obávají, že se rodiče zraněného chlapce budou chtít pomstít. Otec zraněného chlapce navštívil žalobcovy rodiče a řekl jim, že se chce pomstít, že chce žalobce zabít. Následně 27.10.2015 v místě, kde žalobce bydlel s bratrem, je navštívila skupina tří chlapců a napadli bratra žalobce. Účelem bylo ublížit žalobci, ale jemu se podařilo utéci. Žalobce se pak skrýval a 28.10.2015 odjel do Moskvy, kde mu příbuzní přislíbili pomoc a doporučili mu, aby odjel do České republiky a požádal o azyl. Na dotaz, zda žalobce nebo jeho bratr napadení hlásili na policii, žalobce odpověděl, že by to bylo zbytečné, o pomoc se neobrátil ani na žádný jiný státní úřad. Kdyby se vrátil do Kyrgyzstánu, je si jist, že by ho zabili. Se svou rodinou žalobce není v žádném kontaktu. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že nemá žádné zdravotní problémy. Na žádost žalobce byl pohovor s ním veden v jazyce ruském za přítomnosti tlumočnice z ruského jazyka.    Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Kargyzstánu, konkrétně Výroční zpráva Human Rights Watch 2016 ze dne 27.1.2016, Výroční zpráva Amnesty International 2015/2016 ze dne 24.2.2016, Výroční zpráva Freedom House, Svoboda ve světě – Kyrgyzstán ze dne 11.3.2016, Zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv za rok 2015, Kyrgyzstán ze dne 13.4.2016, Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č. j. 103506/2016-LPTP ze dne 3.6.2016 a závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce ev. č. ZS28043.    Dne 9.11.2016 byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí výše uvedenými, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobů jejich využití. Žalobce přednesl, že se nechce seznámit se zprávami o Kyrgyzstánu, neboť situace je mu obecně známa. K uvedeným zdrojům informací a způsobů jejich získání žalobce uvedl, že je nedokáže hodnotit, o Kyrgyzstánu má informace ze své vlastní zkušenosti. Dále sdělil, že chce jako podklad pro vydání rozhodnutí doplnit doklady, týkající se jeho sportovní činnosti v Kyrgyzstánu. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce ve stanovené lhůtě žádné další podklady nedoložil.    Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace na Ukrajině soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální datu vydání napadeného rozhodnutí.    K námitce žalobce o neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu, podle něhož jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, soud dospěl k závěru, že žalovaný měl dostatek podkladů včetně informací od samotného žalobce pro případné rozhodnutí o důvodnosti postupu ve smyslu § 14 zákona o azylu. S těmito podklady se v rámci své úvahy náležitě vypořádal, když otázku udělení humanitárního azylu hodnotil komplexně s přihlédnutím k rodinné, sociální a ekonomické situaci žalobce a v rámci správního uvážení nevybočil z mezí stanovených zákonem. Jeho rozhodnutí je v souladu i s dosavadní ustálenou judikaturou. Soud uzavírá, že za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud závěry žalovaného o neudělení azylu dle § 14 zákona o azylu. V daných souvislostech soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Azs 8/2004-55, v němž se Nejvyšší správní soud vyjádřil k otázce udělování humanitárního azylu a uvedl, že mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu lze zařadit např. udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory, konec citace. Pokud jde o otázku přezkoumávání rozhodnutí týkající se humanitárního azylu, Nejvyšší správní soud např. v rozhodnutí č. j. 5 Azs 47/2003-48 vyslovil závěr, že azyl z humanitárních důvodů lze udělit pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Není na něj právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu. Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudky byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry, konec citace.    K žalobní námitce ohledne neudělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, krajský soud uvádí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není schopen z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona dle odst. 2 písm. b) považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu. Dle názoru soudu správní orgán posoudil individuální situaci žalobce na základě jeho tvrzení, které konfrontoval s informacemi získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu, a soud se s jeho závěry ztotožňuje. Za skutkového stavu, jak byl zjištěn správním orgánem, nelze dospět k závěru, že by státní orgány v Kyrgyzstánu nebyly schopny poskytnout mu ochranu před způsobením vážné újmy soukromými osobami. K tomu lze také odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 50/2008-62, v němž konstatoval, že pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel. Pokud to však zjevné není, žadatel musí v pohovoru se žalovaným uvést, proč se na poskytovatele ochrany s žádostí neobrátil; břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (či nedostatečnosti) ochrany v zemi původu tudíž leží na straně žadatele, konec citace. V případě Kyrgyzstánu, jak plyne ze zjištění správního orgánu, se ovšem nejedná o zemi, ve které příslušné orgány vůbec nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před pronásledováním způsobeným nestátními subjekty. Žalobce ovšem žádnou aktivitu vůči policejní služebně či oddělení prokuratury vůbec nevyvinul a okamžitě opustil svou vlast. Z toho však nelze bez dalšího usuzovat, že státní orgány nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před pronásledováním způsobeným nestátními subjekty. Odkázat lze také na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 479/2004-41, podle kterého pro to, aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat reálně dostupné prostředky ochrany, konec citace. Žalovaný závěry, které jej vedly k rozhodnutí o neudělení azylu podle § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu podrobným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil na straně 8 až 10 napadeného rozhodnutí. S těmito závěry se krajský soud zcela ztotožňuje. Námitku žalovaného, že závěry správního orgánu o neudělení azylu podle § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu jsou nepřezkoumatelné, soud nesdílí.    Z výše uvedených důvodů soud po provedeném řízení žalobu jak nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.    O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.     P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  l z e  podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,   jeho  zaměstnanec   nebo   člen,  který  za  něj  jedná  nebo  jej  zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   V Ostravě dne 27.2.2017                                                 Mgr. Jarmila Úředníčková                                                samosoudkyně