č. j. 19 Ad 29/2017 - 63             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce: R. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08  Praha 5, Křížová 25   o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1.8.2017   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí žalované ze dne 25.5.2017, kterým byla žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně.   2. Žalobce namítal, že posudkový lékař nezhodnotil jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem k položce 5c, kapitoly IV., přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a k položce č. 7c, oddílu B, kapitoly X., téže vyhlášky. Z lékařské dokumentace vyplývá, že trpí postižením uvedeným v označených položkách, tedy silným postižením plic a absolutní nefunkčností žláz s vnitřní sekrecí. Udivuje jej odlišné hodnocení obou posudkových lékařů. Zdůraznil, že jeho denní aktivity jsou těžce omezeny, není schopen vykonávat pracovní činnosti v délce jak tři hodiny v kuse. Kromě toho má rovněž problémy s páteří, bolestí hlavy. Vyslovil názor, že lékař nemůže posuzovat stav pacienta jako stabilizovaný, pokud léky a průběh léčby jej nestavějí na úroveň uzdraveného člověka, který by mohl stabilně nejméně 4 hodiny denně v týdnu pracovat bez přerušení. Žalobce dále namítal, že posudkový lékař nevzal v úvahu ani tu skutečnost, že jeho zdravotní stav se oproti stavu v roce 2011 nadále zhoršuje. Dochází k bolesti končetin, a to v takovém stupni, že již není schopen trvalejší chůze, nevydrží sedět nebo pracovat déle jak tři hodiny. Nastává celkové oslabení a únava. Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.   3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Vyslovila přesvědčení, že posudky vypracované lékařem OSSZ Ostrava a lékařem pracoviště ČSSZ Ostrava plně posoudily a zjistily zdravotní stav žalobce. Oba posudky žalovaná považuje za objektivní. V podrobnostech žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí.   4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 25.5.2017, č.j. X byla od 22.6.2017 žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně podle ust. § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění). Podkladem byl posudek lékaře OSSZ ze dne 3.5.2017, podle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X., oddíl B, položce 7c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 40%, s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky, nemění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nadále centrální panhypopituitarismus při sarkoidoze. Z plicního hlediska je stav stabilizovaný. Žalobce je dále sledován na endokrinologii. Na RTG páteře popsány změny deformační spondylozy, spondylartrozy bez zúžení spin. kanálu. Na potížích se významně podílí pseudoneurastenie u psychastenické osobnosti, nozocentrismus. 28.3.2017 provedeno kardiologické vyšetření, bez známek plicní hypertenze, srdeční přepážky intaktní, lehká dilatace srdečních předsíní. Onemocnění sarkoidózou stupeň II. podmiňuje míru poklesu pracovní schopnosti 30-50% vzhledem k jen přítomné lehké ventilační poruše, stabilizovaném stavu, hodnoceno ve střední taxaci, tj. 40% i vzhledem k potížím u psychastenické osobnosti.   5. Proti označenému rozhodnutí ČSSZ ze dne 25.5.2017 podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě LPS ČSSZ Ostrava ze dne 31.7.2017, v jehož posudkovém zhodnocení se uvádí, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je centrální panhypopituitarismus při sarkoidóze plic. Dle plicního vyšetření z 10.4.2017 v objektivním nálezu se konstatuje sklípkové dýchání, bez vedlejších fenoménů, spirometrie – lehká restrikce v převaze nad obstrukcí, bez hypoxie – lehká ventilační porucha. Na RTG plic z 10.4.2017 ve srovnání je nález v hylech a parenchymu stacionární bez progrese (kontrola po třech letech). Saturace 97%. Z plicního hlediska je stav stabilizovaný. Žalobce je dále sledován na endokrinologii, v listopadu 2013 hospitalizován pro celkovou slabost na interně, vstupně nižší hladina kortysolu, po úpravě terapie v normě. Na RTG páteře popsány změny deformační spondylozy, spondylartrozy bez zúžení spin. kanálu. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX., položce 5b, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35%. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnosti rekvalifikace lékař podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšil tuto hodnotu o 10%, na celkových 45%. V posudku posuzující lékař dále uvedl, že k datu jednání o námitkách nebyly zjištěny skutečnosti, které by vedly ke změně posudkového závěru lékaře OSSZ Ostrava. Byla opravena aplikace posudkových kritérií procentní hodnoty poklesu pracovní schopnosti a změněna kapitola pro výpočet míry poklesu pracovní schopnosti. Lékař konstatoval, že změny posudkového závěru ve smyslu přiznání invalidity I. stupně se nemění.   6. Posudkem posudkového komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 18.1.2018, který zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 1.8.2017, byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise uvedla, že v hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není v souladu se závěry posudkového lékaře OSSZ Ostrava, protože dle zdravotnické dokumentace je stav plicního onemocnění dlouhodobě stabilizován na úrovni lehké ventilační poruchy. V posudkovém zhodnocení je posudková komise v souladu se závěry posudkového lékaře ČSSZ v námitkovém řízení. Subjektivní potíže, které žalobce uvedl v žalobě a při jednání posudkové komise jsou odůvodnitelné zjištěnými diagnózami. Lékařské nálezy obsažené ve spisové dokumentace jsou dostatečné pro zhodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti. Lékařské nálezy dodané v průběhu žalobního řízení nepřinášejí nové posudkově významné skutečnosti k datu napadeného rozhodnutí. Kontrolní zátěžové EKG a plicní test by byly diagnosticky nepřínosné. Posudková komise dále uvedla, že žalobce byl uznán dne 28.3.2012 při zjišťovací lékařské prohlídce na vlastní žádost, invalidním ve II. stupně pro sarkoidózu plic II. stádia dle kapitoly X., oddíl B, položka 7c, s poklesem pracovní schopnosti o 50%. Toto hodnocení považuje posudková komise za posudkový omyl, protože lehké funkční postižení plicních funkcí při sarkoidóze II. stádia mělo být hodnoceno na dolní hranici rozmezí 30-50%, tj. o 30% a s ohledem na další zjištěná onemocnění max. o 40% v rámci rozmezí, nikoliv na horní hranici o 50%. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 10.3.2014 byl žalobce uznán nadále invalidním ve II. stupně pro sarkoidózu plic dle kapitoly X., oddíl B, položka 7c, s poklesem pracovní schopnosti o 50%. Toto hodnocení posudková komise považuje za posudkový omyl, protože lehké funkční postižení plicních funkcí při sarkoidóze II. stádia mělo být hodnoceno na dolní hranici rozmezí 30-50%, tj. o 30% a s ohledem na další zjištěná onemocnění max. o 40%, nikoliv na horní hranici rozmezí o 50%. Při poslední kontrolní lékařské prohlídce na OSSZ Ostrava dne 3.5.2017 byl žalobce uznán invalidním již jen v I. stupni pro sarkoidózu plic dle kapitoly X., oddíl B, položka 7, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., s poklesem pracovní schopnosti o 40% (v rámci rozmezí 30-50%). Při námitkovém řízení byl rovněž uznán invalidním v I. stupni, ale pro onemocnění hypofýzy dle kapitoly IV., položka 5, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s poklesem pracovní schopnosti o 35% se zvýšením o 10% na celkových 45%. V posudkovém zhodnocení je posudková komise MPSV ČR v souladu se závěry posudkového lékaře ČSSZ v námitkovém řízení. Posudková komise se dále vyjádřila k žalobním námitkám žalobce a učinila závěr, že endokrinní onemocnění s nedostatkem hormonů štítné žlázy, varlat a nadledvinek bude sice přetrvávat po zbytek jeho života, je však stabilizováno na nižší funkční úrovni organismu. Nedostatek hormonů štítné žlázy a nadledvinek je kompenzován substituční léčbou. Nedostatek pohlavního hormonu testosteronu je kompenzovatelný, žalobce však nejprve o kompenzaci neměl zájem a substituce byla zahájena až na podzim roku 2017. Normalizace hladiny testosteronu by mohla, kromě zlepšení libida a potence, ovlivnit psychickou i fyzickou výkonnost (vyvolává zvýšení energie, snižuje únavnost a depresi). Rozdílné posudkové hodnocení lékaři OSSZ a při námitkovém řízení je možné. Posudkoví lékaři mohou mít při hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu různý pohled na významnost jednotlivých zjištěných onemocnění, vyplývající z jejich odborného zaměření a zkušenosti. Posudková komise se přiklonila při hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k hodnocení posudkového lékaře ČSSZ v námitkovém řízení. Konstatovala dále, že onemocnění plic je stabilizováno s lehkou poruchou ventilačních funkcí a nelze je hodnotit jako „silné“. K udávaným arytmiím a nespavosti na levém boku posudková komise uvedla, že vyšetření praktickým lékařem, endokrinologické ani plicní vyšetření neprokázaly závažnější kardiální onemocnění, echokardiografické vyšetření prokázalo dobrou globální systolyckou funkci levé srdeční komory, poruchu diastolické funkce, lehkou dilataci srdečních předsíní, žalobce je kardiálně kompenzovaný. Není prokázáno posudkově významné zhoršení zdravotního stavu proti roku 2011. Tvrzené potíže s páteří jsou zohledněny v rámci zvýšení k poklesu pracovní schopnosti o 10% nad základní procentní výměru pro endokrinní onemocnění. Není medicínský důvod pro těžké omezení denních aktivit žalobce.   7. U jednání soudu žalobce přednesl námitky k posudku PK MPSV ČR v Ostravě, zejména zdůraznil, že v minulosti užíval testosteron, lék pak nebyl k dispozici. Následně užíval lék undesteron, pak dostával injekce. Celou dobu tedy probíhala léčba testosteronem. Závěr PK MPSV ČR v Ostravě, že dodávání hormonu testosteronu odmítal, není pravdivý. Z toho dovozuje, že posudková komise neměla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci. Dále uvedl, že při užívání uvedeného hormonu se jeho zdravotní stav nelepšil, stále pociťoval silnou únavu. V létě míval dýchací potíže, v noci se potil. Jeho zdravotní stav nebyl dobrý.   8. Soud si proto vyžádal doplňující posudek posudkové komise MPSV ČR v Ostravě. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 10.5.2018 setrvala na svých posudkových závěrech ze dne 18.1.2018. Uvedla, že měla k dispozici úplnou, vyžádanou zdravotnickou dokumentaci endokrinologa. Není pravdou, že u žalobce po celou dobu probíhala léčba testosteronem. Doporučený testosteron k substituci svévolně neužíval v roce 2012. V letech 2013, 2014, 2015, 2016 až do 31.7.2017 byla navzdory substituční léčbě hladina plasmatického testosteronu nízká a léčba neúčinná (až na zcela výjimečné léčebné úspěchy) – buď z důvodu nízké dávky substituentu, nebo také z důvodu, že testosteron z počátku nebral svévolně nebo později proto, že neměl finance na kožní aplikace formu testosteronu. Substituční léčba hydrokortizonem byla dle laboratorních hodnot vždy dostatečná. Laboratorní hodnoty volného tyroxinu (hormonu štítné žlázy) byly vždy v mezích normy a hypotyreóza byla plně substituovaná. Z lékařského hlediska je důležité, aby žalobce spolupracoval s ošetřujícími lékaři, zejména s endokrinologem, při sledování, léčbě a při pravidelné optimální substituci všech chybějících periferních hormonů (štítné žlázy, gonad, nadledvinek). Je nutno zvyšovat dávku hydrokortyzonu v zátěžových situacích psychických i fyzických, při teplotě, infekci, stresu, sportu, v případě febrilií nad 38°C zvýšit dávku na dvojnásobek, nad 39°C na trojnásobek, zvýšit substituční dávky v případě chirurgických zákroků a v případě nemožnosti perorálního příjmu je nutno aplikovat hydrokortyzon parenterálně, tzn. za hospitalizace.   9. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav žalobce ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečně činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku.   10.                      Z tohoto důvodu byl vypracován shora citovaný odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. Posudková komise podala posudek v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb. Posudek byl vypracován s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, na základě zdravotní dokumentace žalobce. Krajský soud považuje posudek PK MPSV ČR včetně jeho doplnění za úplný ve skutkových zjištěních a přesvědčivý, co do posudkových závěrů. Závěry posudkové komise odlišné od závěrů lékaře OSSZ ohledně rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti soud považuje za dostatečně odůvodněné a podložené obsahem nálezu, stejně tak i závěry posudkové komise o tom, proč považuje závěry posuzujících lékařů při zjišťovacích lékařských prohlídkách v roce 2012 a 2014 za posudkový omyl. Posudková komise se řádně vypořádala rovněž s vyhodnocením ostatních zdravotních postižení, jimiž žalobce trpí, provedla jejich funkční zhodnocení a zahrnula je do posudkového závěru ohledně celkového poklesu pracovní schopnosti a náležitě je odůvodnila.   11.                      Podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná o invaliditu I. stupně, jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná o invaliditu II. stupně, a jestliže poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu III. stupně. Vzhledem k tomu, že u žalobce byl prokázán pokles pracovní schopnosti v rozsahu 45%, jedná se o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Správní orgán proto postupoval správně, když námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ, kterým mu byla snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně od data 22.6.2017, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.   12.                      O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     Ostrava 12. června 2018     Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně         Shodu s prvopisem potvrzuje