Rozhoduje-li příslušný správní orgán o vyměření či vrácení nesprávně vyměřených správních poplatků za pořízení kopií listin (§ 5 a § 7 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích), jež jsou součástí správního spisu, musí se zabývat také tím, zda osoba, požadující vyhotovení kopií listin, není současně účastníkem předmětného správního řízení a zda požadované listiny nemají být účastníku poskytnuty z titulu jejího účastenství.

č. j. 22 A 180/2017 - 31             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D. a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. ve věci   žalobkyně:  Z. Š.   proti   žalovanému   Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí   sídlem Náměstí čp. 3, 739 11  Frýdlant nad Ostravicí   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 8. 2017, č. j. MUFO 26116/2017, ve věci žádosti o vrácení poplatků   takto:     I. Rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ze dne 21. 8. 2017, č. j. MUFO 26116/2017 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 028 Kč   do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.     Odůvodnění:     1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 10. 2017 domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného. Napadeným rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o vrácení poplatků za kopírování písemností ze správních spisů. 2. Žalobkyně v podané žalobě namítala, že správní poplatky byly stanoveny v rozporu s částí I. položkou 3 Sazebníku, jenž je přílohou zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“). Žalobkyně uvádí, že podle této položky není předmětem poplatku vydání prvního stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu, uvedené v písmenu a) této položky, z daňového spisu vedeného podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, nejde-li o listinu nebo záznam na technickém nosiči dat, které poplatník - daňový subjekt předložil správnímu úřadu nebo již jednou obdržel od správního úřadu. V posuzovaných případech se přitom vždy jednalo o vydání první kopie z úředních spisů, tedy vydání takových kopií není a nemělo být předmětem správního poplatku. Pokud žalovaný v odůvodnění napadaného rozhodnutí uvádí, že se jednalo o pořízení kopie ze spisů vedených ve věci řízení dle stavebního zákona, a proto nelze položku 3 Sazebníku v daných případech aplikovat, žalobkyně namítá, že žalovaný současně neuvedl žádné ustanovení stavebního zákona, které nařizuje zpoplatnění pořízení kopie. Napadeným rozhodnutím bylo dotčeno procesní práva žalobkyně, která mají zaručit vedení spravedlivého procesu, a to za účelem možnosti uplatňovat procesní práva účastníka, resp. opomenutého účastníka řízení. Zpoplatněním pořízených kopií je tedy zasahováno do majetkových práv žalobkyně. Zároveň stanovení poplatku za pořízení kopií listin ze spisů znevýhodňuje jednoho účastníka řízení před jiným účastníkem řízení, přičemž možnost disponovat kopií ze spisu má vliv na další účastníkův procesní postup v řízení. 3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 12. 2017 uvedl, že vzhledem k tomu, že se ve stavebním zákoně nehovoří o poplatcích za pořízení kopií, žalovaný postupoval v souladu se zákonem o správních poplatcích. V položce 3 Sazebníku jsou uvedeny případy osvobození od správních poplatků a zároveň je zde uvedeno, co není předmětem poplatku. Pořízení kopií částí spisové dokumentace není uvedeno mezi úkony osvobozené od výběru poplatku. Jelikož se v daném případě nejednalo o úkon správního orgánu dle zákona o správě daní a poplatků, ale o úkon, který má souvislost s řízením dle stavebního zákona, žalovaný se domnívá, že na přezkoumávané případy nelze aplikovat ustanovení Sazebníku, na které odkazuje žalobkyně. 4.   Ve věci proběhlo u podepsaného soudu dne 26. 9. 2018 ústní jednání, u kterého účastníci setrvali na svých stanoviscích; s odkazem na skutečnost, že žalobkyni bylo ve vztahu k částce uvedené v napadeném rozhodnutí pod písmenem b) vráceno 45 Kč, vznesla žalobkyně otázku, zda není její účastenství dáno i v ostatních případech, přičemž tato otázka doposud nebyla postavena najisto. Ve vztahu k této částce také omezila žalobu.  5.  Pokud žalobkyně podáním došlým soudu dne 18. 9. 2018 navrhla provedení důkazu výslechem Ing. T. P. z Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť jednak jej žalobkyně odůvodnila pouze obecně zjištěním skutkového stavu, který nevzbuzuje pochybnosti a jednak podle krajského soudu se výslech uvedené osoby jevil z hlediska skutkového stavu v projednávané jako zcela nadbytečný. 6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 7. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 18. 7. 2017 byla žalovanému doručena žádost žalobkyně o vrácení poplatků za kopírování ze správních spisů, konkrétně ze spisu: a)    sp. zn. MUFO_S 1938/2017 ve věci společného územního a stavebního řízení, poplatek  ve výši 15,- Kč; b)        sp. zn. MUFO_S 723/2017 ve věci územního rozhodnutí o umístění stavby, poplatek ve výši 50,- Kč; c)         sp. zn. MUFO_S 2610/2017 ve věci kontrolní prohlídky podle § 133 odst. 1 stavebního zákona, poplatek ve výši 20,- Kč; d)        sp. zn. MUFO_S 2881/2017 ve věci obnovy společného řízení, poplatek ve výši 70,- Kč; e)         sp. zn. MUFO_S 40559/2016 ve věci obnovy řízení, poplatek ve výši 25,- Kč; f)          sp. zn. MUFO_S 3296/2017 ve věci pokračování obnovy řízení, poplatek ve výši 20,- Kč. Důvodem pro požadované vrácení poplatků bylo, stejně jako v žalobním bodu, že první kopie z daňového spisu není předmětem poplatku podle položky 3 Sazebníku. Žalovaný poté, co usnesením ze dne 8. 8. 2017 č. j. MUFO 24929/2017 spojil řízení o vrácení jednotlivých poplatků do společného řízení, o žádosti rozhodl dle 21. 8. 2017 tak, že žádosti nevyhověl. V odůvodnění napadaného rozhodnutí uvedl, že nejsou splněny požadavky pro vrácení poplatků podle § 7 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích ve znění pozdějších předpisů, neboť úkony byly provedeny (kopie byly předány žalobkyni), poplatky za tyto úkony jsou vyměřeny v Sazebníku a zároveň žalobkyně není osobou osvobozenou od poplatků.  K odůvodnění žádosti žalovaný uvedl, že se v daných případech nejednalo o pořízení kopie z daňového spisu, ale o pořízení kopie ze spisů vedených ve věci řízení dle stavebního zákona, a proto nelze uvedené ustanovení Sazebníku v tomto případě použít. 8. Z obsahu správního spisu dále vyplynulo, že žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2017 vedeným pod sp. zn. MUFO_S 723/2017 vrátil žalobkyni zaplacený správní poplatek ve výši 45,- Kč za pořízení kopie územního rozhodnutí ze dne 22. 3. 2017. K navrácení správního poplatku došlo z důvodu, že po uhrazení částky bylo zjištěno, že žalobkyně měla být zahrnuta do okruhu účastníků územního řízení, a proto jí mělo být uvedené územní rozhodnutí zasláno správním orgánem. Pokud žalobkyně u ústního jednání ve vztahu k této částce žalobu omezila, krajský soud s ohledem na nedělitelnost výroku napadeného rozhodnutí nevyvodil z procesního postupu žalobkyně žádné procesní důsledky. 9. Podle části I. položky 3 a) Sazebníku je předmětem správního poplatku vydání stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu z úředních spisů, ze soukromých spisů v úřední úschově, z rejstříků, z registrů, z knih, ze záznamů, z evidencí, z listin nebo z dalšího písemného a obrazového materiálu, popřípadě sdělení o negativním nálezu 10. Podle části I. položky 3 Sazebníku není předmětem poplatku vydání prvního stejnopisu, opisu, kopie, fotokopie nebo výpisu, uvedené v písmenu a) této položky, z daňového spisu vedeného podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků, nejde-li o listinu nebo záznam na technickém nosiči dat, které poplatník - daňový subjekt předložil správnímu úřadu nebo již jednou obdržel od správního úřadu (bod 1.) 11. Krajský soud k přezkoumávanému uvádí, že s poplatkovou povinností jsou spojeny určité úkony správního orgánu při výkonu veřejné správy, o nichž to stanoví zákon. Předmětem správního poplatku podle zákona o správních poplatcích jsou v prvé řadě vybraná správní řízení a dále další činnosti související s výkonem státní správy (§ 2 zákona o správních poplatcích). Jednotlivé úkony podléhající zpoplatnění jsou vymezeny v dílčích položkách Sazebníku, jenž je přílohou zákona a má tedy stejnou právní sílu. Předmětem poplatku podle položky 3 písm. a) Sazebníku je mimo jiné také vydání kopie z úředního spisu. Pokud žalobkyně namítá, že pod předmět správního poplatku nespadá první kopie z daňového spisu podle stejné položky Sazebníku a že tato úprava dopadá na nyní přezkoumávanou věc, tedy pořízení kopií nemělo být předmětem správního poplatku, dává krajský soud plně za pravdu žalovanému, neboť z napadeného rozhodnutí, stejně jako ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně požadovala sice prvokopie, nicméně ze správních spisů vedených dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ani v jednom případě se nejednalo o spis vedený dle zvláštního právního předpisu upravující správu daní, tedy se nejednalo o spisy daňové. Nebyla tedy splněna zákonná podmínka pro použití uvedeného ustanovení Sazebníku a žalovaný postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, když vyhodnotil, že vydání první kopie z jiného než daňového spisu, je předmětem správního poplatku, tedy že podléhá poplatkové povinnosti. 12. Nicméně, žalobkyně v žalobě namítla, že napadeným rozhodnutím byla dotčena procesní práva žalobkyně, která mají zaručit vedení spravedlivého procesu, a to za účelem možnosti uplatňovat procesní práva účastníka, resp. opomenutého účastníka řízení a že zpoplatněním pořízených kopií je tedy zasahováno do majetkových práv žalobkyně. Uvedenou žalobní námitku následně žalobkyně upřesnila u ústního jednání tak, že s odkazem na skutečnost, že žalobkyni bylo ve vztahu k částce uvedené v napadeném rozhodnutí pod písmenem b) vráceno 45 Kč, vznesla otázku, zda není její účastenství dáno i v ostatních případech, přičemž tato otázka doposud nebyla postavena najisto. 13.  Krajský soud vyhodnotil uvedenou námitku jako důvodnou. Z napadeného rozhodnutí totiž především nevyplývá, za kopie jakých listin byly žalobkyni poplatky vyměřeny, přičemž, pokud by byly vyměřeny [tak jako tomu bylo zčásti pod písm. b)] za kopie listin, které měly být žalobkyni zaslány z důvodů jejího účastenství, byly by vyměřeny nezákonně. Žalovaný se však otázkou účastenství žalobkyně v jednotlivých řízeních, v rámci kterých jí byly poplatky vyměřeny, vůbec nezabýval. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nutno považovat za předčasné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Bude tedy na žalovaném, aby se v dalším řízení u jednotlivých žalobkyni vyměřených a nevrácených poplatků zabýval tím, zda žalobkyně je či není účastníkem řízení a v návaznosti na to, která pořízení kopií jakých listin byly žalobkyni zpoplatněny ve věci znovu rozhodl. Pouze tak může být zajištěno žalobkyní uplatňované právo na spravedlivý proces. 14. Na základě uvedeného krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1, 4 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém tento bude vázán právním závěrem vysloveným v tomto rozhodnutí (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 15.  O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo jí tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a dále 1/3 nákladů na cestovné k ústnímu jednání z Frýdlantu nad Ostravicí do Ostravy a zpět ve výši 28 Kč (žalobkyně prokázala své výdaje ve výši 83 Kč jízdním dokladem), když žalobkyně se dne 26. 9. 2018 účastnila celkem tří ústních jednání. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 028 Kč, a to dle § 64 s. ř. s. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a   o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.     Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.      Ostrava 26. září  2018   Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje