č. j. 22 A 88/2014 - 29         ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové  a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci   žalobce: L. R. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Kaustou Advokátní kancelář Kausta & Zientková & partneři sídlem Čs. Legií 5, 702 00  Ostrava - Moravská Ostrava proti žalovanému:  Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 00  Ostrava – Moravská Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2014 č. j. MSK 78261/2014, ve věci správního deliktu   takto:   I.                 V řízení se pokračuje.   II.              Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 18. 7. 2014, č. j. MSK 78261/2014 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   III.            Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Petra Kausty, sídlem Čs. Legií 5, 702 00  Ostrava - Moravská Ostrava.   Odůvodnění:   1. Podanou žalobu se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného lze dne 18. 7. 2014, č. j. MSK 78261/2014 ve věci správního deliktu. 2. Žalobce v žalobě vymezil tyto žalobní body: 1)      Nebyly splněny podmínky k tomu, aby byl skutek projednáván jako správní delikt. Žalobce má za to, že objektivní odpovědnost za daný správní delikt, nemůže být neomezená, tak jak jí uvádí žalovaný ve svém rozhodnutí. Žalobce již správnímu orgánu prvního stupně sdělil osobu, která daného dne měla vozidlo od žalobce půjčené, která ho řídila v době, kdy byl spáchán přestupek. Správní orgán prvního stupně následně doručoval uvedené osobě, M. W., výzvu k podání vysvětlení. Tento si výzvu nepřevzal, což správnímu orgánu stačilo k tomu, aby uzavřel, že se nepodařilo zjistit osobu pachatele přestupku a po šedesáti dnech, tak musel věc odložit. Žádná jiná opatření správní orgán neprovedl. Dále žalobce namítá, že nebyl správním orgánem kontaktován v tom smyslu, že se označenému řidiči nedaří doručovat. Žalobce by se snažil tuto osobu nějak kontaktovat a pokusit se zajistit, aby k dané věci podala vysvětlení a vyjádřila se. Žalobce uzavírá, že správní orgán nevyužil všechny dostupné prostředky  k tomu, aby se pokusil zjistit osobu pachatele přestupku a neprovedl nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. 2)      Žalobce dále namítá nezákonnou výši sankce. 3. V písemném vyjádření ze dne 9. října 2014 žalovaný uvedl, že plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl. 4. Usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. 22 A 88/2014-19 bylo řízení přerušeno do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 15/16, tedy řízení o návrhu na zrušení ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Uvedené řízení bylo skončeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/16 ze dne 16. 5. 2018, kterým byl návrh zamítnut. Odpadl tak důvod, pro který bylo řízení přerušeno, a proto podle ust. § 48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), bylo výrokem I. vysloveno, že se v řízení pokračuje.  5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. § 75 odst. 2 s. ř. s.). 6. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že žalobce byl výzvou správního orgánu prvního stupně ze dne 8. 11. 2013 vyzván k uhrazení částky ve výši 2 000 Kč, nebo nechť písemně sdělí údaje o totožnosti řidiče, který v době spáchání přestupku řídil předmětné vozidlo. Výzva byla žalobci doručena dne 12. 11. 2013. Žalobce reagoval podáním, ve kterém uvedl, že v době spáchání přestupku, dne 4. 10. 2013 vozidlo zapůjčil panu M. W. Správní orgán prvního stupně vyzval písemností ze dne 26. 11. 2013 pana M. W. k podání vysvětlení. Zásilka však byla dne 13. 12. 2013 vrácena odesílateli. Písemností ze dne 16. 1. 2014 správní orgán prvního stupně odložil věc přestupku podle ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), jelikož se mu nepodařilo zjistit do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, jeho pachatele. Správní orgán prvního stupně  vydal dne 16. 1. 2014 příkaz, kterým bylo rozhodnuto, že se sice žalobce dopustil předmětného správního deliktu. Příkaz byl doručen žalobci dne 17. 1. 2014. Žalobce prostřednictvím svého zmocněnce podal dne 22. 1.  2014 proti příkazu odpor. Písemností ze dne 24. 1. 2014 byl žalobce vyrozuměn o možnosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Ve spise je rovněž založen protokol o dokazování, seznámení se podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 27. 1. 2014, č. j. SMO/033120/14/DSČ/Jaš. Dne 27. 1. 2014 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno dne 3. 2. 2014, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 14. 3. 2014, č. j. MSK 23436/2014 tak, že se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací k novému projednání a rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně. Správní orgán prvního stupně reagoval vyrozuměním o možnosti seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 28. 4. 2014. Ve spise je rovněž založen protokol  o dokazování, seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 2. 5. 2014, č. j. SMO/16/166672/14/DSČ/Jaš. Dne 29. 5. 2014 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobce dopustil předmětného správního deliktu a byla mu uložena pokuta ve výši 3 500 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, jež bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno dne 2. 6. 2014, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím. 7. Podle ust. § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovena tímto zákonem. 8. Podle ust. § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích se provozovatel vozidla  dopustí přestupku tím, že v rozporu s ust. § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. 9. Podle § 125f odst. 5 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. 10. K prvému žalobnímu bodu krajský soud uvádí, že nepovažuje pouhé vrácení nedoručené zásilky obsahující předvolání k podání vysvětlení z tuzemské adresy, bez sdělení doručovatelky o tom, že by byl adresát na uvedené adrese neznámý, nebo že by se z uvedené adresy odstěhoval, za naplnění pojmu „nezbytné kroky ke zjištění pachatele“. Krajský soud sice plně souhlasí s názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudcích ze dne 17. 8. 2016, č. j. 7 As 135/2016-17 a ze dne 18. 5 2016, č. j. 3 As 204/2015-22, že po provozovateli vozidla lze legitimně požadovat, aby již od počátku nesl odpovědnost za správnost a aktuálnost údajů, které o řidiči vozidla poskytuje, neboť lze předpokládat, že přiměřeně obezřetný provozovatel znalý svých práv a povinností podle zákona o silničním provozu zapůjčí své vozidlo pouze takové osobě, které důvěřuje a o níž má aktuální kontaktní informace, které by v případě jeho přestupkového jednání mohl sdělit správním orgánům., avšak nelze provozovatele vozidla činit odpovědným za to, že si osoba, jíž zapůjčil své vozidlo, bezvýjimečně přebírá poštu. Krajský soud dále uvádí, že z pouhého nevyzvednutí zásilky z pošty v desetidenní úložní době nelze o vztahu adresáta k obsahu zásilky ničeho usuzovat. Krajský soud proto dospěl k závěru, že odložení přestupkové věci dle ust. § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích bylo v posuzované věci předčasné, neboť správní orgán I. stupně neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku ve smyslu ust. § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, když poté, co se mu vrátila jako nevyzvednutá zásilka obsahující předvolání k podání vysvětlení od M. W., neučinil žádný další krok směřující k prověření toho, zda by se vskutku nemohlo jednat o osobu, proti níž mělo být zahájeno řízení o přestupku. Mohlo se tak jednat např. o pokus o opakované doručení, nebo dotaz na žalobce ke sdělení dalších kontaktních údajů, např. telefonu na uvedenou osobu, či ke sdělení dalších skutečností, z nichž by bylo možné její pachatelství dovodit. Na základě uvedeného shledal krajský soud první žalobní bod důvodným. 11. S ohledem na výše uvedené závěry se již krajský soud nezabýval dalším žalobním bodem, neboť to považoval za nadbytečné. 12. Krajský soud na základě uvedené právní argumentace rozhodnutí jako nezákonné zrušil podle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle ust. 78 odst. 4 s. ř. s. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. 13. Právními názory vyslovenými v tomto rozsudku jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalobci vznikly s tímto řízením náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 3 000 Kč a dále v souvislosti s právním zastoupením, a to za dva úkony právní služby při zastupování po 3 100 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 12 odst. 3 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu v platném znění). Náklady právního zastoupení, které činí 6 800 Kč byly zvýšeny podle ust. § 35 odst. 8 s. ř. s. o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen zaplatit podle zvláštního právního předpisu, tj. na 8 228 Kč. Celkem tedy náklady řízení činí 11 228 Kč. 15. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159 a § 168 o. s. ř.). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití ust. § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.                            Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.   Ostrava 13. září 2018   JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu       Shodu s prvopisem potvrzuje