Za situace, kdy bylo najisto postaveno, že daňový subjekt povinnost přiznat a zaplatit předmětnou spotřební daň neměl (což dovodily správní soudy při přezkumu rozhodnutí o daňové povinnosti), nevznikla mu ani povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně (§ 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).

č. j. 22 Af 105/2016 - 72         ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci   žalobce:  KONREO, v. o. s. sídlem Jana Nečase 1343/29, 616 00  Brno insolvenčního správce FAU s. r. o. sídlem Pekařská 1639/79a, 747 05  Opava zastoupeného advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem sídlem Českobratrská 1403/2, 702 00  Ostrava proti žalovanému:  Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 96  Praha 4   o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 9. 2016 č. j. 27092-2/2016-900000-304.5 a  č. j. 27093-2/2016-900000-304.5, ve věcech pokut za opožděné tvrzení spotřební daně,     takto:         I. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 29. 9. 2016 č. j. 27092-2/2016-900000-304.5 a  č. j. 27093-2/2016-900000-304.5 a rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 30. 3. 2016 č. j. 36595/2016-570000-32.4 a č. j. 36606/2016-570000-32.4 se zrušují.   II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 602 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Alfréda Šrámka.   Odůvodnění:   1. Úpadce, na jehož místě soud pokračuje podle § 264 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, s insolvenčním správcem, se podanou žalobou domáhá přezkumu shora uvedených rozhodnutí žalovaného, jimiž byla zamítnuta úpadcova odvolání a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 30. 3. 2016 č. j. 36595/ 2016-570000-32.4 a č. j. 36606/2016-570000-32.4, kterými byly úpadci vyměřeny pokuty za opožděné tvrzení spotřební daně za zdaňovací období květen 2013 a červen 2013, kdy tyto spotřební daň byla žalobci vyměřena z moci úřední dodatečnými platebními výměry Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 26. 3. 2014 č. j. 24295/2014-570000-570000-32.4 a č. j. 24295-2/2014-570000-32.4. 2. Namítá, že mu daň neměla být vůbec vyměřena, pročež tu ani nemůže být její opožděné tvrzení. 3. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, když při svém rozhodování vycházel z pravomocných platebních výměrů. 4. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že platební výměry na spotřební daň za zdaňovací období květen 2013 a červen 2013 napadl úpadce odvoláními. Ta žalovaný zamítl. Následně úpadce (na jehož místě soud pokračoval v řízení podle § 264 odst. 1 zák. č. 183/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, s insolvenčním správcem) napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, která byla zdejším soudem projednávána pod sp. zn. 22 Af 1/2015. K ní podepsaný soud rozhodnutí žalovaného o odvoláních proti platebním výměrům zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 7. 2017 č. j. 22 Af 1/2015-85 byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018 č. j. 2 Afs 290/2017-32, který nabyl právní moci dne 8. 6. 2018. V něm Nejvyšší správní soud (viz odst. 55 odůvodnění) uzavřel, že úpadce nebyl povinen přiznat a zaplatit předmětnou spotřební daň. 5. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž nevycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), ale – vzhledem k tomu, že přezkoumává rozhodnutí o správním trestání (o pokutě) –  přihlédl i ke skutečnostem nastalým do okamžiku jeho rozhodování (viz odst. 31 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 5 As 104/2013-46, www.nssoud.cz). 6. Podle § 250 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě (…). 7. Jinými slovy daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně jen v případě, že takovou povinnost měl. 8. Za situace, kdy již bylo najisto postaveno, že v nyní posuzovaném případě žalobce povinnost přiznat a zaplatit předmětnou spotřební daň neměl, nevznikla mu ani povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně. 9. Proto krajský soud napadená rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil, a spolu s nimi podle § 78 odst. 3 s. ř. s. i rozhodnutí prvostupňová. To má za následek faktické zastavení daňového řízení, pročež soud již nevracel věci žalovanému k dalšímu řízení. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří náklady advokátního zastoupení:     α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 5 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby:       § 7, § 9 odst. 4 písm. d) § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.       1) příprava a převzetí věci       2) 3) sepis žaloby účast u jednání   15 300 Kč   β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. α)   § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.     900 Kč   γ) DPH 21% z částek uvedených pod písm. α) - β) § 57 odst. 2 s. ř. s. 3 402 Kč Celkem   19 602 Kč Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“) k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.    Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.     Ostrava 25. července 2018     Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje