č. j. 63 Az 26/2018 – 34                ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY      Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  B. S., státní příslušnost Mongolsko, t. č. bytem PoS Havířov, 735 64 Havířov – Dolní Suchá, Na Kopci 5, proti žalovanému:   Ministerstvo vnitra ČR, sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.7.2018 č. j. OAM-161/ZA-ZA11-HA08-2018     takto:    I.  Žaloba se zamítá.   II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.                Odůvodnění: 1. Žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). 2. Proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítal, že správní orgán nesprávně vyhodnotil jeho situaci, pokud jde o udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 zákona o azylu s tím, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud bude vrácen do země původu, hrozí mu nebezpečí vážné újmy. Dle jeho názoru správnímu orgánu se za celou dobu řízení nepodařilo prokázat, že by se v zemi původu mohl vůbec domoci účinné a dostatečné ochrany, jelikož shromážděné informace o zemi původu se k této problematice absolutně nevyjadřují. Z jeho výpovědi jednoznačně plyne skutečnost, že taková ochrana ze strany státních orgánů nebyla v zemi původu před jeho odchodem vůbec možná, ačkoliv se na státní orgány obracel. Pokud jde o charakter pronásledování a jeho intenzitu, v průběhu řízení prokázal, že byl vystaven psychickému nátlaku ze strany policistů a zaměstnanců firmy, které vyrobil zámek. Došlo i k fyzickému útoku na něho, kdy byl pobodán a strávil dva týdny v nemocnici. Žalovaný tak po celou dobu řízení postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou. Odkázal na rozsudky č. j. 6 Azs 235/2004-57, 10 Azs 254/2017-40. Správní orgán v žádném případě nepostavil najisto, že v případě jeho návratu do země původu nedojde k opakování prožitého pronásledování, z jeho výpovědi je přitom zcela zřejmé, že byl vystaven přímým hrozbám, čelil nátlaku i fyzickému napadení. Vyslovil přesvědčení, že splňuje podmínky dané § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu do země původu by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. 3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je ohrožení žalobce ze strany zaměstnanců vykradené firmy, které vyrobil, prodal a namontoval dva zámky. Žalobce projevil přání setrvat se svými všemi rodinnými příslušníky v České republice, neboť návrat do vlasti odmítá, jak z důvodu strachu před obtěžujícími osobami, tak i před policií, která by jej mohla uvěznit. Žalovaný předeslal, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydán rozhodnutí. V průběhu správního řízení postupoval v souladu s právními normami. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti tvrzené žalobcem a přihlédl k nim. Shromáždil k nim adekvátní informace o situaci v zemi původu a své závěry postavil na aktuálních informacích o zemi původu k datu vydání rozhodnutí. S podklady byl žalobce seznámen, žádné relevantní podklady, které by se vázaly k jeho osobě, nenavrhl a ani nepředložil. V odůvodnění rozhodnutí srozumitelně popsal a dostatečně odůvodnil neudělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu. Poukázal na to, že žalobce sdělil, že v kauze vykradeného skladu byl nevinen a v této věci nebyl státními orgány domovské vlasti také nikdy oficiálně obviněn. Proběhlo běžné vyšetřování, které policie činí i např. v České republice, pokud vyšetřuje trestný čin krádeže. V souvislosti s tímto vyšetřováním byl také na 72 hodin zadržen, a po proběhlém výslechu byl propuštěn bez jakéhokoliv obvinění na svobodu, a téměř rok poté neměl s policií žádné další potíže, což sám výslovně uvedl. Co se týče jeho napadení neznámými osobami, tuto skutečnost mongolské policii oznámil a tato situaci neřešila. V případě, že tedy nebyl spokojen s průběhem vyšetřování, mohl se obrátit se stížností k nařízeným orgánům policie a důsledně svá práva hájit v zemi původu, jak dokládá např. informace o Mongolsku z května 2018, s níž byl seznámen před vydáním rozhodnutí, a ze které žalovaný při vydání rozhodnutí také vycházel a seznámil se s obsahem. Ve zprávě je jednoznačně uvedeno, že v Mongolsku nedochází k soustavnému pronásledování, mučení či nelidskému zacházení či k hrozbě z důvodu svévolného násilí, nezávislost soudní moci je zakotvena v zákoně, platí presumpce neviny obžalovaných, dokud se neprokáže jejich vina. I když v soudnictví existují dílčí problémy, nelze hovořit o diskriminaci konkrétních politických či náboženských skupin, nebo znevýhodňování skupin obyvatelstva. Mongolsko ratifikovalo mnoho mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a v Mongolsku působí řada domácích i mezinárodních skupin pro lidská práva, státní činitelé byli většinou ochotni s nimi spolupracovat a reagovat na jejich podněty. Mongolsko tak splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu a může být nadále zařazeno na seznamu bezpečných zemí původu. Z výše uvedeného důvodu považuje žalovaný námitku v tom směru, že se správnímu orgánu v průběhu správního řízení nepodařilo prokázat, že by se žalobce v zemi původu mohl domoci dostatečné ochrany, jelikož shromážděné informace o zemi původu se k této problematice nevyjadřují, za lichou. Žalobcovy obavy z trestního stíhání za vykonstruovaný čin, obavy ze státních orgánů a soukromých osob nelze považovat tedy za odůvodněné a nelze tedy ani dojít k závěru o hrozící vážné újmě v případě návratu do vlasti. 4. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Soud přitom postupoval podle § 51 odst. 1 s.ř.s. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu dle citovaného zákonného ustanovení ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 5. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí ze dne 15.2.2018. V žádosti o mezinárodní ochranu a v rámci pohovoru k této žádosti žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Mongolska, má mongolskou národnost a jeho náboženským vyznáním je buddhismus. Nikdy nebyl členem žádné politické strany či jiné organizace, nikdy se politicky neangažoval a o politiku se nezajímá. Je ženatý, manželka a dvě nezletilé děti, všichni státní příslušnost Mongolsko, jsou rovněž účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany v samostatném řízení. Mongolsko opustil 16.8.2017. Společně s rodinou cestovali do Moskvy vlakem, odtud pokračovali letecky do Prahy. Celou dobu je doprovázel prostředník. Do Prahy dorazili 23.8.2017. Známý prostředníka si je vyzvedl a automobilem odvezl do Rakouska. Tam požádali o udělení mezinárodní ochrany a dne 15.2.2018 byli transferováni dublinským transferem do České republiky. Jako důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice uvedl, že jeho rodina byla pod tlakem zaměstnanců stavební firmy, pro niž vyrobil dva zámky a k nim dva klíče. Za dva měsíce po prodeji pak bylo ze skladu společnosti odcizeno velké množství stavebního materiálu. V dubnu roku 2016 žadateli telefonovala policie a žádala jej, aby se dostavil k podání vysvětlení. Tamní policista jej vyslechl, žalobce mu sdělil, že o krádeži nic neví. Také zjistil, že při krádeži byl zámek běžně odemčen, nebyl poškozen, zkrátka to vypadalo tak, že jej někdo odemkl klíčem. Výslech ke krádeži absolvoval prvně v dubnu a podruhé v květnu 2016. Žalobce k tomu doložil policejní potvrzení o jeho 72 hodinovém zadržení. Byl podezřelý z trestného činu, a proto byl 3 dny ve vazbě.  S krádeží neměl nic společného.  Policie jej propustila 17.5.2016 a poté byl klid. Dále měl potíže s neznámými osobami, které mu telefonovaly a žádaly jej, aby se k vykradení skladu doznal. Později došlo i k osobnímu kontaktu. 5.7.2016 šel z práce, potkal 2 osoby, které mu rozbily zezadu hlavu. Upadl do bezvědomí a následně dostal bodnou ránu do pravého boku a do lokte. Osoby, které na něj zaútočily, neviděl, byl napaden zezadu. Vyslovil domněnku, že se jednalo o zaměstnance skladu. Následně byl 2 týdny v nemocnici a po propuštění šel vše ohlásit na policii, aby se věc vyřešila. Policie nic nepodnikla. On i jeho manželka se domnívají, že policie byla podplacena lidmi ze skladu. Žalobce dále uvedl, že po propuštění z nemocnice žila jeho rodina ve strachu, nevěděli, jaká bude jejich budoucnost, rozhodli se proto odejít do ciziny. Odjezd se uskutečnil až téměř za rok. Museli postupně prodat byt, automobil, najít prostředníka a vše zařídit. Do země, s níž má Mongolsko bezvízový styk, neodcestovali, jelikož jejich cílem byla EU, a to z důvodu, že přijímá azylanty. Kromě nepříjemností stran vykradeného skladu jiné potíže ve vlasti neměl. V případě návratu do vlasti se obává zaměstnanců skladu, popř. i policie. Z policie má obavy proto, že se měla zabývat jeho napadením z července roku 2016, ovšem věc neřešila. Vyslovil dále domněnku, že jej mohou zabít zaměstnanci vykradeného skladu nebo jej policie uvězní. Jiné důvody, které by jej vedly k odjezdu z vlasti či k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neuvedl. Žalobce doložil potvrzení, které si vyžádal na policii. 6. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je ohrožení žalobce ze strany zaměstnanců vykradené firmy, které vyrobil, prodal a namontoval dva zámky. Žalobce projevil přání setrvat se svými všemi rodinnými příslušníky v České republice, neboť návrat do vlasti odmítá, jak z důvodu strachu před obtěžujícími osobami, tak i před policií, která by jej mohla uvěznit. 7. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Mongolsku, konkrétně Hodnocení Mongolska jako bezpečné země původu z května 2018, Informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, 3.8.2017 a Zpráva Amnesty International, ze dne 22.2.2018. Žalovaný vycházel rovněž z potvrzení Kriminální policie v Ulánbátáru, vydaného policejním plukovníkem dne 15.8.2017, z něhož vyplývá, že žalobce byl v období od 13.5.2016 do 17.5.2016 celkem 3 dny zadržen kvůli vyšetřování v trestní věci. Na druhou stranu žalobce správnímu orgánu nedoložil např. propouštěcí zprávu z nemocnice, z níž by bylo zřejmé, jak k jeho zranění došlo, jak byl léčen apod. a ani nedoložil své oznámení policii ohledně  napadení soukromými osobami, které údajně policii nahlásil. 8. Z protokolu o seznámení s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany plyne, že žalobce byl se všemi podklady seznámen, byla mu dána možnost vyjádřit se k zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce nenavrhl doplnění podkladů pro rozhodnutí, nechtěl se vyjadřovat ke zdrojům informací a způsobu jejich využití. Žalobce uvedl, že se obává návratu domů, protože nemá jistotu, že zůstane na živu. Pokud by nedošlo k vykradení skladu, vlast by neopustil. Osoby, které jej napadly, nejsou dosud vypátrány. Domnívá se, že v Mongolsku mu hrozí trest za vykonstruovaný trestný čin. Dále doplnil, že v Mongolsku žije ještě jedna dospělá dcera se svou rodinou. Tuto rovněž navštěvovali vyděrači, proto se odstěhovala k rodičům jejího manžela. 9. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické, bezpečnostní situaci a stavu dodržování lidských práv v Mongolsku soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. K žalobní námitce žalobce, že žalovaným shromážděné informace o zemi původu se k problematice možnosti domoci účinné ochrany u státních orgánů vůbec nevyjadřují, soud nesouhlasí. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného plyne, že podkladem rozhodnutí byla listina – hodnocení Mongolska jako bezpečné země původu z května 2018, v níž se konstatuje, že v prosinci 2015 byl přijat nový trestní zákoník. Organizace Freedom House ve Zprávě Svoboda ve světě 2017 přiděluje Mongolsku status svobodný a zemi hodnotí ve své sedmistupňové škále stejně jako v předcházejících letech stupněm 1 v oblasti politických práv a stupněm 2 v oblasti občanských svobod. Ústava a zákony zaručují občanům základní práva a svobody. Nezávislost soudní moci je zakotvena v ústavě a právním řádu, stejně jako právo na spravedlivé soudní řízení. Platí presumpce neviny obžalovaných, dokud se neprokáže jejich vina. Mongolsko je členem organizace spojených národů a přistoupilo k základním úmluvám v oblasti lidských práv a svobod. 10. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpeční využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 11. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu, za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. 12. Soud shodně jako žalovaný dospěl k závěru, že po zhodnocení výpovědi žalobce o okolnostech jeho pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jeho hlavních motivů k odchodu z vlasti a z výše citovaných podkladů pro rozhodnutí nelze dospět k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Dle názoru soudu správní orgán posoudil individuální situaci žalobce na základě jeho tvrzení, které konfrontoval s informacemi získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu, a soud se s jeho závěry ztotožňuje. Za skutkového stavu, jak byl zjištěn správním orgánem nelze dospět k závěru, že by státní orgány v Mongolsku nebyly schopny poskytnout žalobci ochranu před způsobením vážné újmy soukromými osobami. K tomu lze také odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 50/2008-62, v němž konstatoval, že pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel. Pokud to však zjevné není, žadatel musí v pohovoru se žalovaným uvést, proč se na poskytovatele ochrany s žádostí neobrátil; břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (či nedostatečnosti) ochrany v zemi původu tudíž leží na straně žadatele, konec citace. V případě Mongolska, jak plyne ze zjištění správního orgánu, se ovšem nejedná o zemi, ve které příslušné orgány vůbec nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před pronásledováním způsobeným nestátními subjekty. Žalobce sice tvrdil, že se na policii obrátil, ovšem policie nic nepodnikala. Z toho však nelze bez dalšího usuzovat, že státní orgány nejsou schopny či ochotny poskytnout účinnou ochranu před pronásledováním způsobeným nestátními subjekty. Odkázat lze také na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 479/2004-41, podle kterého pro to, aby bylo možné shledat absenci ochrany ze strany státu, musel by stěžovatel vyčerpat reálně dostupné prostředky ochrany, konec citace. Dle názoru soudu v případě, že žalobce nebyl spokojen s průběhem vyšetřování, mohl se obrátit se stížností k nadřízeným orgánům policie a důsledně svá práva hájit. Tuto aktivitu však žalobce nevyvinul a opustil svou vlast. Soud činí závěr, že žalobce neuvedl relevantní tvrzení ve smyslu § 14a zákona o azylu. Žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť zde nejsou důvody, pro které by mu v případě návratu do vlasti hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Vycestování žalobce není v rozporu s mezinárodními závazky ČR a nevztahují se na něj ani důvody podle § 14b zákona o azylu. Soud se zcela ztotožňuje s právními názory žalovaného, a proto odkazuje na podrobné odůvodnění jeho rozhodnutí, které se vztahují k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. 13. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.  zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     Ostrava 26.10.2018     Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně         Shodu s prvopisem potvrzuje