č. j. 11 Co 153/2019-133 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobkyně: innogy Energie, s.r.o., IČO 49903209 se sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 - Strašnice zastoupený advokátem Mgr. Kamilem Stypou sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2 proti žalované: Eva M., narozená dne xxx, bytem xxx, zastoupená opatrovnicí Mgr. Evou G., o částku 101.071,64 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. 11. 2018, č. j. 17 C 92/2016-115 takto: I. Rozsudek okresního soudu v odstavci I. výroku se potvrzuje. II. V odstavci III. výroku se rozsudek okresního soudu mění následovně: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení částku 60.370 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. V odstavci IV. výroku se rozsudek okresního soudu ruší. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.631 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 101.071,64 Kč s úrokem z prodlení - z částky 71.357,71 Kč ve výši 8,05 % ročně od 23. 7. 2013 do 30. 12. 2013, - z částky 65.724,71 Kč ve výši 8,05 % ročně od 31. 12. 2013 do 7. 1. 2014, - z částky 60.092,71 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 1. 2014 do 25. 2. 2014, - z částky 54.459,71 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26. 2. 2014 do zaplacení, - z částky 7.117,76 Kč ve výši 8,05 % ročně od 26. 11. 2013 do zaplacení, - z částky 37.626,05 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2015 do zaplacení, - z částky 1.868,12 Kč ve výši 8,05 % ročně od 16. 3. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobkyně částku 67.001 Kč, to vše ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku. V rozsahu úroků z prodlení v sazbě 8,05 % ročně - z částky 37.625,05 Kč za dobu od 3. 7. 2014 do 15. 3. 2015 a - z částky 1.868,12 Kč za dobu od 24. 9. 2014 do 15. 3. 2015 žalobu zamítl. České republice právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení nepřiznal. 2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, kterým brojila (po jeho upřesnění) proti všem výrokům, vyjma výroku zamítavého. Rozsudek je dle jejího názoru nespravedlivý; byl vydán na podkladě nesprávných skutkových zjištění a vadného právního posouzení věci. Dohodu o splátkách dluhu okresní soud vyložil v rozporu s gramatickým výkladem jako uznání dluhu. V dokladu o plné moci ze dne 26. 11. 2013 nebylo uvedeno čitelně datum narození zmocněnkyně Simony K. a text listiny neobsahuje zmocnění k uznání závazku; plná moc byla udělena k „vyzvednutí a podpisu splátkové dohody“. Okresní soud vyhodnotil obsah citované listiny v rozporu s předchozím pokynem krajského soudu. Ten konstatoval, že listiny předložené žalobkyní nedokládají závazkový vztah mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované - Janem M. (po zrušení původní smlouvy o dodávkách plynu). Neplatností jsou totiž postiženy písemné uznání dluhu i splátkový kalendář. Novými důkazy provedenými v průběhu jednání okresního soudu v roce 2018, zejména zprávou společnosti Aeskulap spol. s r.o. Červená voda, bylo prokázáno: Zhoršená fyzická a psychická kondice Jana M., přijatého do jejich zařízení hospicového typu ve věku 95 let, vyžadovaly poskytování celkové ošetřovatelské péče; jmenovaný byl imobilní, v noci neklidný, celkově zmatený a zemřel dne 3. 12. 2013. Okresní soud se otázkou zdravotního stavu J. M. krátce před jeho smrtí nezabýval. O platnosti listin podepsaných jmenovaným ve dnech 16. 11. a 26. 11. 2013 lze přitom důvodně pochybovat. Žalobkyně měla již dříve dostatek času požádat Jana M. o vyhotovení platného uznání závazku. Namísto toho provedla krátce před jeho smrtí demontáž plynoměru, aniž s ním poté uzavřela (platně) novou smlouvu, případně dohodu o narovnání. Jan M. vystupoval v roli spotřebitele, tedy osoby požívající větší právní ochrany, která mu byla postupem žalobkyně naopak odepřena. Jednání žalobkyně odporovalo dobrým mravům. Částka 37.626,05 Kč byla vyúčtována fakturou splatnou dne 2. 7. 2014 za odběr zemního plynu za dobu od 29. 11. 2013 do 6. 6. 2014, kdy Jan M. v domě na adrese xxx již nebydlel. V období následujícím po demontáži plynoměru provedené dne 26. 10. 2013 neexistoval mezi právním předchůdcem žalobkyně a J. M. právní ani technický vztah. Odvolatelka se z uvedených důvodů domáhala změny rozsudku v odvoláním napadené části tak, že žaloba bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. 3. Žalobkyně obsahem vyjádření k odvolání navrhla, ať je rozsudek okresního soudu v napadené části jako věcně správný potvrzen. Jestliže třetí osoba byla Janem M. zplnomocněna ke sjednání splátkové dohody, lze dohodu hodnotit rovněž jako uznání dluhu. 4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, protože žalovaná je osobou bytem v Rakousku, okresní soud se nevypořádal s otázkami s tím souvisejícími. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost českých soudů zakládá čl. 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. České soudy jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí sporu mezi účastníky smlouvy o dodávce zemního plynu (a jejich hmotněprávními nástupci) na základě dohody smluvních stran, která je součástí Obchodních podmínek sdružených služeb dodávky zemního plynu. Jde o příslušnost výlučnou. Rozhodným právem pro spor mezi účastníky smlouvy je dle citovaných obchodních podmínek hmotné právo ČR, ve smyslu čl. 3 odst. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). České právo je rozhodným právem rovněž pro řešení sporu o bezdůvodné obohacení, a to dle čl. 10 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu dotčeném odvoláním, tj. vyjma zamítavého výroku v odstavci II., postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 3028 odst. 3 věta první o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (tj. vyjma právních poměrů týkajících se práv osobních, rodinných a věcných) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. 9. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 10. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 11. Podle § 456 odst. 1 věta první obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. 12. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. 13. Krajský soud souhlasí s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odst. 16. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje, s výjimkou zjištění, že Jan M. uznal dluh vyúčtovaný fakturou splatnou dne 22. 7. 2013 za dobu od 9. 6. 2012 do 24. 6. 2013 částkou 71.357,71 Kč co do důvodu a výše. Pro přehlednost je třeba upřesnit, že výměna plynoměru v odběrném místě byla provedena dne 26. 6. 2013 a poté dne 24. 10. 2013. Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu ze dne 27. 11. 2013 podepsala se žalobkyní jako zákazník osoba označena příjmením „K.“; v záhlaví smlouvy je jako zákazník označen Jan M., který udělil dne 16. 11. 2013 plnou moc k podpisu smlouvy o připojení k distribuční soustavě osobě „Simona K., nar. dne xxx“. Účinky smlouvy nastaly ke dni 29. 11. 2013. Z listiny o plné moci ze dne 10. 8. 2013 plyne, že Jan M. udělil plnou moc Simoně K. „ve věci vyřizování zemního plynu (splátkovou dohodu a snížení záloh)“. Listina ze dne 26. 11. 2013 rovněž potvrzuje, že Jan M. udělil plnou moc „Simone K.“, nar. xxx, k vyzvednutí a podpisu splátkové dohody u RWE (jde o starší název žalobkyně). Žalovaná se stala na podkladě rozhodnutí o dědictví po zůstaviteli spoluvlastnicí podílu o velikosti 5/6 na domě č. p. xxx stojícím na pozemku parc. č. st. 207 v obci a k. ú. xxx. 14. Z právně významných skutkových zjištění krajský soud vyvodil částečně odlišné závěry právní. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Severomoravská plynárenská, a.s., se sídlem v Ostravě, a právní předchůdce žalované Jan M., nar. xxx, spolu uzavřeli dne 21. 9. 2004 smlouvu o dodávkách zemního plynu do odběrného místa na adrese xxx, dle které označená společnost dodávala J. M. zemní plyn (mimo jiné) v době od 9. 6. 2012 do 24. 10. 2013. Dále uzavřeli smlouvu o dodávkách plynu dne 27. 11. 2013. Smluvní vztah zanikl smrtí zákazníka ke dni 3. 12. 2013. Jan M. jako odběratel cenu plynu odebraného za jeho života dodavateli nezaplatil, ačkoli tak byl povinen učinit podle § 588 obč. zák. Za tento dluh odpovídá podle § 470 odst. 1 obč. zák. žalovaná, neboť dluh na ni přešel jako na univerzální dědičku smrtí zůstavitele (dne 3. 12. 2013). 15. Žalobkyně, dříve její právní předchůdkyně, tedy dodávaly zemní plyn do domu č. p. xxx v xxx rovněž v době od 25. 10. 2013 a po smrti zůstavitele do 27. 8. 2014, aniž pro dodávky po zániku smluvního vztahu existoval právní důvod. Dodávky plynu nebyly po smrti Jana M. přerušeny, neboť s ohledem na roční období mohlo dojít v případě jejich absence ke škodám na majetku spoluvlastníků nemovitosti. Dodávky plynu poskytované po datu 3. 12. 2013 bez právního důvodu jsou bezdůvodným obohacením, které je žalovaná jako většinový spoluvlastník pozemku parc. č. st. 207 v k. ú. xxx, jehož součástí je dům č. p. xxx, povinna žalobkyni vydat formou plnění ve výši odpovídající peněžní částky, podle § 450 a násl. obč. zák. (citovaných výše) a za dobu od 1. 1. 2014 do 27. 8. 2014 dle § 2991 o. z. a § 2999 odst. 1 věta první o. z., tj. zaplatit cenu dodaného plynu. 16. Žalobkyně byla k žalobě o zaplacení částky 101.071,64 Kč, včetně úroků z prodlení specifikovaných v odst. I. výroku napadeného rozsudku, aktivně legitimována. Úroky z prodlení je povinna zaplatit dle § 517 odst. 1 věta první, odst. 2 obč. zák., § 1 Nařízení vlády č. 142/1994 Sb., jde-li o úroky z částek splatných do 31. 12. 2013, a podle § 1958 odst. 1 o. z. ve spojení s § 1968 odst. 1, § 1970 o. z. a dle § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o úroky z částek splatných v době po datu 1. 1. 2014. Právní předchůdce žalované Jan M. byl povinen platit podle obchodních podmínek částku vyúčtovanou fakturou doručovanou prostřednictvím pošty třetí pracovní den od odeslání faktury na adresu jeho bydliště uvedenou ve smlouvě. Provádění dalších důkazů ke zjištění, zda byl Jan M. dne 10. 8. 2013 nebo 26. 11. 2013 způsobilý, s ohledem na svůj zdravotní stav, udělit třetí osobě platně plnou moc ke sjednání dohody o splátkách dluhu, bylo proto neúčelné a nadbytečné. Bezpředmětnou je rovněž úvaha, zda byla dne 16. 11. 2013 udělena platně plná moc Simoně K. či K. k podpisu smlouvy o dodávkách plynu se žalobkyní. Pokud totiž dotyčná nebyla oprávněna za Jana M. dne 27. 11. 2013 jednat, vznikl jmenovanému dluh v souvislosti s dodávkami plynu nikoli dle smlouvy toho dne uzavřené, nýbrž z titulu bezdůvodného obohacení za plnění poskytnuté bez právního důvodu. 17. S těmito závěry krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé v odstavci I. potvrdil. 18. V odstavci III. výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změněn. K účelným nákladům prvostupňového řízení, které je povinna procesně neúspěšná žalovaná žalobkyni zaplatit, náleží odměna za 7 úkonů právní služby v sazbě po 5.180 Kč, souhrnně 36.260 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne 13. 4. 2017, sepis vyjádření k odvolání proti rozsudku okresního soudu (č. l. 50), účast u odvolacího jednání dne 25. 4. 2018, účast u jednání okresního soudu dne 6. 9. 2018 a 5. 11. 2018; dále k nim patří paušální náhrada za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2.100 Kč, podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za promeškaný čas za 24 započatých půlhodin po 100 Kč. tj. 2.400 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., cestovné k jednáním okresního soudu v částkách 1.772 Kč, 2.044 Kč a 1.974 Kč; souhrnně jde o částku 46550 Kč, z níž 21 % DPH se rovná částce 9.776 Kč, a náhrada za soudní poplatek za žalobu činí 4.044 Kč. Žalovaná je proto povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 60.370 Kč. 19. Náklady řízení spojené se zastoupením žalované (hotové výdaje a odměna ustanoveného opatrovníka) nejsou náklady dokazování (zaplacené z rozpočtových prostředků soudu), o jejichž náhradě má být rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Výrok napadeného rozsudku v odstavci IV. byl proto zrušen bez náhrady pro nadbytečnost. 20. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6.631 Kč. Ta sestává z odměny advokáta za účast u odvolacího jednání ve výši 5.180 Kč, z paušální náhrady za stejný úkon právní služby 300 Kč a z 21 % DPH ze součtu obou těchto položek, tj. z částky 1.151 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Ostrava 24. září 2019 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu