ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: Dušan B., narozený dne xxx státní občan Slovenské republiky trvale bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Skalkou sídlem Horní nám. 365/7, 779 00 Olomouc proti žalovanému: Mgr. Jan H., advokát, IČO xxx bytem xxx o částku 2.494,96 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 4. 2019, č. j. 8 C 218/2018-54 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 2.494,96 EUR. Žádnému z účastníků a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. 2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci. Rekapituloval tvrzení o porušení povinnosti žalovaným při výkonu advokacie (v souvislosti s řízením vedeným u OS v Přerově pod sp. zn. 7 C 241/2011, v němž jej žalovaný jako advokát zastupoval, podal žalobu o náhradu škody po uplynutí promlčecí lhůty a nadbytečně brojil odvoláním proti zamítavému rozsudku, kterým byl žalobce zavázán k náhradě nákladů prvostupňového řízení protistraně, čímž vznikly další neúčelné náklady; dále jen „původní řízení“) a tvrzení o výsledku řízení vedeného u stejného soudu pod sp. zn. 7 C 60/2014 (v němž účastníci vystupovali ve stejné procesní roli jako v nyní probíhající věci a žalobce uplatnil proti žalovanému právo na náhradu škody způsobené porušením povinnosti při výkonu advokacie). Nad rámec částky přisouzené žalobci v posledně označené věci způsobil žalovaný žalobci škodu - v částce 2.198,82 EUR odpovídající nákladům exekučního řízení vedeného proti žalobci k vymožení částky 238.373 Kč z titulu náhrady nákladů řízení přiznaných ve věci OS v Přerově, sp. zn. 7 C 241/2011, a - v částce 296,14 EUR odpovídající „kurzovému rozdílu“. Žalovaný musel již v průběhu řízení ve věci sp. zn. 7 C 60/2014 vědět, že je proti žalobci vedena exekuce na podkladě rozsudku OS v Přerově ze dne 8. 8. 2012, č. j. 7 C 241/2011-118, ve spojení s rozsudkem KS v Ostravě ze dne 21. 2. 2013, č. j. 56 Co 735/2012-151, s níž budou spojeny další náklady. Vznik těchto nákladů byl předvídatelný a nevyhnutelný. Okresní soud vyhodnotil otázku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaným při výkonu advokacie v původním řízení a vznikem další žalobcovy škody v rozsahu nákladů exekuce a újmy způsobené změnami směnného kurzu nesprávně. Žalobce je dlouhodobě osobou nemajetnou, a neměl tedy dostatek peněžních prostředků ke splnění povinnosti zaplatit procesně úspěšným žalovaným náhradu nákladů původního řízení v rozsahu částky 238.373 Kč. Pro nepříznivé materiální poměry byl ostatně v obou předchozích řízeních osvobozen od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobcova nouze je zřejmá také z doby trvání a průběhu exekučního řízení. K doplnění rozhodujících skutečností žalobce soudu předložil rovněž daňová přiznání za léta 2013 - 2017. Nemá proto obstát skutkový závěr okresního soudu, že žalobce disponoval prostředky potřebnými ke splnění vymahatelné pohledávky. O žalobcově nemajetnosti věděl žalovaný i Česká pojišťovna, a.s., na kterou byla pohledávka za žalobcem z titulu náhrady nákladů soudního řízení postoupena. Na tvrzení o existenci příčinné souvislosti proto žalobce trval. Řetězec událostí předcházejících vzniku další žalobcovy škody nebyl ničím přerušen, jestliže nebylo ve finančních možnostech žalobce povinnost k náhradě nákladů soudního řízení dle výše citovaných rozsudků splnit. Také škoda v rozsahu částky 296,14 EUR vznikla bez žalobcova přičinění a odpovídá částce „vymožené nad rámec nad jistinu (náklady původního řízení - 7 C 241/2011)“. Podle tvrzení přednesených na obranu žalovaného měl žalovaný dále žalobci zaplatit dne 16. 8. 2017 částku 2.112 EUR jako satisfakci za výdaje spojené s vedením exekuce a za spoluúčast a dne 8. 11. 2017 částku 1.000 EUR. Částka 2.112 EUR byla žalobci poskytnuta jako spoluúčast žalovaného, nikoli na žalobou uplatněný nárok. Částku 1.000 EUR žalobce od žalovaného obdržel bez určení účelu platby. Dle elektronické komunikace účastníků žalovaný uvedenou částku zaplatil v souvislosti s podnětem žalobce podaným u ČAK, tedy navíc, případně na jiný nárok, než který byl žalobou uplatněn. Odlišná tvrzení žalovaného o důvodu zmíněných plateb jsou podle žalobcova mínění účelová. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku v tom smyslu, že soud jeho žalobě vyhoví. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, ať je rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen. 4. Ačkoli je v řízení přítomen cizí prvek, neboť žalobce je státním občanem Slovenské republiky, okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal s otázkami s tím souvisejícími. Krajský soud proto doplňuje: Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci zakládá čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Kolizi hmotného práva řeší čl. 4 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Civilní delikt, z něhož žalobce podle obsahu žalobních tvrzení dovodil nárok na zaplacení žalované částky, je úžeji spojen s Českou republikou, neboť v ČR byl v minulosti založen právní vztah mezi účastníky (na podkladě usnesení OS v Přerově ze dne 16. 1. 2006, č. j. 40 Nc 116/2015-12, kterým byl žalobci ustanoven zástupcem k ochraně jeho zájmů advokát – žalovaný; ten pak za žalobce podal žalobu ve věci sp. zn. 7 C 241/2011 a až do skončení řízení jej zastupoval). Okresní soud za těchto okolností použil při rozhodování přiléhavě české hmotné právo. Pro přehlednost je třeba dodat, že exekuce proti žalobci byla zahájena v roce 2014 a skončila vymožením dlužné částky v roce 2017. Škoda v rozsahu žalované částky měla tedy žalobci vzniknout - dle žalobních tvrzení - po datu 1. 1. 2014, tj. již za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. Krajský soud přezkoumal rozsudek a řízení jemu předcházejí postupem podle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že žalobcovo odvolání není důvodné. 6. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvláštním zákonem. 7. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. 8. Podle § 16 odst. 2 cit. zák. při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. 9. Podle § 24 odst. 1 věta první cit. zák. advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. 10. Krajský soud souhlasí s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4., 7. - 14. odůvodnění napadeného rozsudku. Na jejich výčet v příslušných pasážích odůvodnění pro stručnost odkazuje. 11. Závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou žalobci při výkonu advokacie v rozsahu částek 304.000 Kč a 80.420 Kč, souhrnně 384.420 Kč (s přísl.), byl přijat již ve věci vedené u OS v Přerově, sp. zn. 7 C 60/2014, a nebyl tedy předmětem nyní probíhajícího řízení. 12. V následujících částech odůvodnění, konkrétně v odstavcích 18. - 20., okresní soud podal zevrubný teoretický výklad předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie a z něj vyvozených konkrétních právních závěrů, s nimiž lze rovněž bez výhrad souhlasit. Bezchybný je závěr o absenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaným při výkonu advokacie a vznikem žalobcovy škody v rozsahu částek 2.198,82 EUR a 296,14 EUR (tj. v rozsahu nákladů exekučního řízení a újmy způsobené vývojem směnného kurzu české a slovenské peněžní měny), včetně úvahy jemu předcházející a včetně odkazů na ustálenou judikaturu (viz odst. 20. odůvodnění napadeného rozsudku). Hlavní, bezprostřední a významnou příčinou újmy v rozsahu žalované částky bylo nesplnění povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení pravomocně přisouzených procesně úspěšným žalovaným ve věci OS v Přerově, sp. zn. 7 C 241/2011, neboť to mělo za následek zahájení a provedení exekuce (nikoli předchozí porušení povinnosti žalovaným při výkonu advokacie). Z hlediska úvahy o existenci příčinné souvislosti přitom není významné, z jakého důvodu žalobce povinnost k náhradě nákladů řízení stanovenou pravomocnými rozsudky nesplnil. Pokud by žalobce stejnou povinnost splnil, náklady spojené s exekucí či náklady vyvolané dobou trvání exekučního řízení a vývojem směnného kurzu v jejím průběhu by mu nevznikly. Předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za újmu ve smyslu § 2895 o. z. a § 24 odst. 1 věta první, ve spojení s § 16 zák. č. 85/1996 Sb. nebyly v dané věci splněny. Ve světle těchto úvah bylo již nadbytečné zabývat se otázkou, zda žalovaný na žalovanou částku cokoli plnil. 13. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně obou správných nákladových výroků. 14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobce s odvoláním neuspěl a žalovaný se práva na náhradu odvolacích nákladů vzdal. Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Ostrava 12. prosince 2019 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu