č. j. 11 Co 233/2019-130 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Dragomir E. D., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátkou JUDr. Evou Kadlec Benešovou, LL.M. sídlem Ježkova 757/14, 130 00 Praha 3 - Žižkov proti žalované: Realitní kancelář Reality IQ a.s., IČO 29318238 sídlem 28. října 1584/281, 709 00 Ostrava-Hulváky zastoupená advokátem JUDr. Lukášem Slaninou sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1 - Nové Město o zaplacení částky 30.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2019, č. j. 161 C 16/2017-95 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.304 Kč advokátce žalobce ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 30.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30.000 Kč za dobu od 11. 2. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I. výroku). Dále zavázal žalovanou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 30.157,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná a domáhala se jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná namítala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prvoinstanční soud nevzal v potaz žalovanou navrhované důkazy, a to výslech pana Š. a K. a provedení znaleckého posudku na pravost smlouvy, přičemž tyto důkazy měly prokázat pravost listin a jednání žalované za vlastníka předmětných nemovitostí. Prvoinstanční soud se řádně nevypořádal s navrženými důkazy, především se znaleckým posudkem na pravost smlouvy učiněným na jednání konaném před prvoinstančním soudem. I přes skutečnost, že neprovedl žalovanou navrhované důkazy, zhodnotil smlouvu o rezervaci a spolupráci ze dne 10. 11. 2016 s datem rezervace do 10. 2. 2017 jako jedinou platnou a účinnou smlouvu, kterou se strany cítily být vázány, aniž se blíže zabýval účinností a platností smlouvy o rezervaci a spolupráci ze dne 10. 11. 2016 s datem rezervace do 28. 2. 2017. Žalovaná se neztotožňuje s názorem prvoinstančního soudu na splnění povinnosti žalobce uvedené v čl. 8 smlouvy o rezervaci, tedy povinnosti prokázat schopnost financovat cenu předmětu převodu. Shoduje se se soudem co do platnosti tohoto ustanovení, nesouhlasí však již s názorem, že žalobce tuto svou povinnost splnil, případně že ji nesplnil z důvodu na straně žalované. Dle názoru žalované vědomost o záměru financovat předmět převodu dokazuje pouze to, že žalovaná chtěla financovat předmět převodu z hypotečního úvěru, nikoli že byla schopna předmět převodu financovat. Žalobce si mohl zajistit financování předmětu převodu i jiným způsobem. Žalovaná má stále za to, že žalobce nesplnil do uplynutí doby rezervace, tj. do 28. 2. 2017, svou povinnost prokázat schopnost financovat cenu předmětu převodu, žalované tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, žalobci proto řádně oznámila započtení tohoto svého nároku ve výši 30.000 Kč oproti nároku žalobce na vydání rezervační zálohy po uplynutí doby rezervace. Měl-li prvoinstanční soud za to, že jednání žalobce o nesplnění jeho povinnosti bylo zapříčiněno skutečností na straně žalované tím, že předložila geometrický plán dne 14. 2. 2017, měl se blíže zabývat účinností smlouvy o rezervaci, ve které byla rezervační lhůta stanovena do 28. 2. 2017. Rozhodnutí prvoinstančního soudu žalovaná považuje za nezákonné, proto navrhuje jeho zrušení. 3. Žalobce k podanému odvolání uvedl, že navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalobce v prvé řadě upozornil na podstatný rozpor ve vyjádření žalované o době trvání rezervace sjednané ve smlouvě o rezervaci a spolupráci ze dne 10. 11. 2016 a žalovanou následně předloženém důkazu. Ačkoliv původní vyjádření žalované odkazovalo na kopii smlouvy s dobou rezervace do 28. 2. 2017, žalovanou byl následně předložen originál, který obsahoval ujednání o době rezervace do 10. 2. 2017. Rozpor mezi svými tvrzeními a předloženými důkazy žalovaná nijak nevysvětlila. Prvostupňový soud dospěl ke správnému závěru, že žalobce objektivně nebyl schopen splnit v čl. 8 smlouvy sjednanou povinnost prokázat schopnost financovat kupní cenu v době rezervace do 10. 2. 2017 z důvodu na straně žalované, neboť tato neposkytla žalobci nezbytnou součinnost pro vyřízení hypotečního úvěru. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 206 odst. 1 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Žalobce se podanou žalobou domáhá po žalované vrácení rezervační zálohy ve výši 30.000 Kč s příslušenstvím, kterou žalované uhradil na základě smlouvy o rezervaci a spolupráci uzavřené dne 10. 11. 2016. Rezervační záloha měla být v případě úhrady kupní ceny započítána na kupní cenu nebo vrácena žalobci v případě neuzavření kupní smlouvy z důvodu na straně žalované, příp. převodce. K uzavření kupní smlouvy ve sjednaném termínu nedošlo z důvodu na straně žalované, která žalobci neposkytla potřebnou součinnost k vyřízení hypotéky, a to tím, že mu neposkytla dokumentaci k nemovitým věcem. Byly-li podklady žalovanou poskytnuty až po skončení rezervační lhůty, žalobce již neměl zájem na dalším plnění podle smlouvy, proto žádal vrácení rezervační zálohy. 6. Žalovaná od počátku navrhovala zamítnutí žaloby z důvodu, že žalobce nesplnil do uplynutí doby rezervace, tj. do 28. 2. 2017 svou povinnost prokázat schopnost financovat cenu předmětu převodu. Žalované tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši rezervační zálohy, kterou na rezervační zálohu žalovaná započetla. 7. Odvolací soud odkazuje na v odůvodnění napadeného rozsudku obsažená skutková zjištění učiněná okresním soudem z listinných důkazů a z nesporných tvrzení účastníků a skutkový závěr z nich vyvozený. Odvolací soud zopakoval důkaz žádostí o přípravu návrhu smlouvy o úvěru, z níž dále zjistil, že žalobce v žádosti o přípravu návrhu smlouvy o úvěru ze dne 11. 11. 2016 uvedl výši úvěru 1.558.250 Kč na koupi nemovitosti-rodinného domu v N., včetně jeho rekonstrukce. Z emailové korespondence (č. l. 76 spisu) dále bylo zjištěno, že finanční konzultant Slavomír L. žalobci již dne 30. 6. 2016 zaslal kalkulaci na hypotéku pro jeho dům s tím, že podle příjmu se výše úvěru pohybuje kolem 2.200.000 Kč s tím, že splátky by byly 2, jedna do zajištění hypotéky, druhá na hypotéku. Dne 19. 7. 2017 Slavomír L. sdělil žalobci a jeho zástupkyni, že se dohodli, na jakou částku úvěru může žalobce dosáhnout, přičemž i podle informací realitního makléře po rekonstrukci za zhruba 500.000 Kč by nabízená nemovitost byla schopná obývání. Souhlasil proto se složením rezervační zálohy a telefonicky se dohodli s realitním makléřem Martinem Š., že realitní makléř žalobci poskytne potřebné dokumenty k nemovitosti a on objedná její odhad, což bylo nutné pro vypracování úvěrového případu. Slavomír L. sám telefonicky hovořil s Martinem Š., dotazoval se, v jaké fázi je slíbená dokumentace. 8. Podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. 9. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 10. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. V předmětném řízení se jedná o věc týkající se nároku ze spotřebitelské smlouvy uzavřené žalobcem, který je státním příslušníkem Bulharska s pobytem na území České republiky na adrese xxx, proti žalované jako podnikateli se sídlem v Ostravě-Hulváky, 28. října 1584/280. Z hlediska mezinárodní příslušnosti je podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, a to čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 1 dána příslušnost mimo jiné podle sídla smluvního partnera spotřebitele, tj. podle sídla žalovaného. Z hlediska mezinárodní příslušnosti tak je dána příslušnost Okresního soudu v Ostravě ve věci rozhodnout. Rozhodným právem je dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím 1), a to dle čl. 4 odst. 1 písm. b) právo země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště, tj. České republiky. 12. Odvolací se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že smlouva o rezervaci a spolupráci (dále též jen rezervační smlouva), spadající pod ust. § 1746 odst. 2 o. z., byla uzavřena mezi účastníky dne 10. 11. 2016 s dobou trvání smlouvy do 10. 2. 2017 a v podrobnostech na tyto závěry odkazuje. Tvrzení žalované, že smlouva byla uzavřena na dobu do 28. 2. 2017, nebylo prokázáno. Ze strany žalobce bylo tvrzeno a prokázáno uzavření smlouvy jen do 10. 2. 2017, sjednání smlouvy do 28. 2. 2017 žalobce zpochybnil. Žalovaná k prokázání tohoto svého tvrzení předložila pouze fotokopii rezervační smlouvy s dobou sjednání do 28. 2. 2017 a po výzvě soudu k předložení originálu předložila originál smlouvy, se shodnou dobou trvání smlouvy do 10. 2. 2017, jak tvrdil žalobce. Byť žalovaná stále navrhovala předložení originálu smlouvy s dobou trvání do 28. 2. 2017, originál nepředložila ani v rámci odvolacího řízení. Setrvání na důkazním návrhu na pravost podpisu na této smlouvě tak je nepřípadné a nelze vytknou okresnímu soudu jeho neprovedení. 13. Smlouva o rezervaci a spolupráci uzavřená mezi účastníky je současně smlouvou spotřebitelskou ve smyslu shora citovaného ustanovení § 1812 odst. 1 o. z., při výkladu obsahu smlouvy je proto zapotřebí vycházet z výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšího. Ustanovení rezervační smlouvy v části vymezující povinnost žalobce prokázat schopnost financovat cenu předmětu převodu je vymezeno natolik obecně, že pod naplnění povinnosti dle tohoto ustanovení lze podřadit různá jednání žalobce. Ze strany žalované žádný taxativní výčet, jakým způsobem má dojít k naplnění této povinnosti uveden nebyl, sama žalovaná tvrdila, že bylo ponecháno na vůli žalobce, jakým způsobem schopnost uhradit kupní cenu prokáže. Žalobce zamýšlel kupní cenu uhradit prostřednictvím hypotéky, o kterou žádal, a žalované byla známá skutečnost, že předmět koupě bude financován prostřednictvím hypotéky, neboť s realitním makléřem komunikoval finanční konzultant žalobce Slavomír L., který za účelem vyřízení úvěrového případu po realitním makléři požadoval potřebné dokumenty. Písemným sdělením Slavomíra L. a korespondencí mezi ním a žalobcem bylo prokázáno, že žalovaná věděla, že žalobce bude financovat kupní cenu prostřednictvím úvěru a že žalobce z hlediska příjmů podmínky pro poskytnutí úvěru splňuje. Má-li být nahlíženo na právní jednání spíše jako na platná než jako neplatná a má-li být obsah spotřebitelské smlouvy vykládán způsobem pro spotřebitele nejpříznivějším, lze učinit závěr, že žalobce prokázal schopnost financovat kupní cenu prostřednictvím úvěru, který si vyřizoval, o čemž žalovaná strana byla informována, neporušil tak své smluvní povinnosti z rezervační smlouvy a nenaplnil podmínky pro uplatnění smluvní pokuty ze strany žalované. 14. Za předpokladu, neobstál-li by závěr o prokázání schopnosti financovat kupní cenu předmětu převodu, nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení této smluvní povinnosti by nebyl dán z následujících důvodů. Již okresním soudem byl vysloven závěr, že žalovaná neposkytla žalobci ve sjednané lhůtě součinnost v potřebném rozsahu, neboť geometrický plán pro rozdělení pozemku finančnímu konzultantovi žalobce Slavomíru L. byl ze strany žalované doručen až po uplynutí doby trvání rezervační smlouvy. Je obecně známou skutečností, že pro zajištění hypotečního úvěru je nezbytná určitá míra součinnosti prodávajícího, obzvláště má-li být převáděna pouze část nemovitosti a ještě před převodem je nutno nemovitost rozdělit geometrickým plánem, vše za účelem ocenění nemovitosti znalci, které je finančními ústavy vyžadováno. Žalovaná žalobci geometrický plán poskytla až 14. 2. 2017, tj. po uplynutí doby trvání smlouvy. Z uvedeného plyne, že žalovaná po dobu trvání smlouvy neposkytla žalobci nutnou součinnost pro vyřízení jeho úvěru a znemožnila tak žalobci předložit žalované smlouvu o úvěru a tím dle v řízení tvrzeného požadavku žalované prokázat schopnost financovat cenu předmětu převodu. Po dobu, po kterou žalovaná do doby trvání smlouvy žalobci součinnost v tomto rozsahu neposkytla, ve vztahu k žalobci nenastaly účinky prodlení se splněním jeho povinnosti (závazku) prokázat schopnost financování předmětu převodu (viz § 1968 o. z.). Lze uzavřít, že žalobce se nedopustil porušení smluvní povinnosti obsažené v čl. 8 smlouvy, nevznikla mu tak povinnost zaplatit žalované smluvní pokutu dle ujednání v čl. 9 smlouvy. Byla-li ze strany žalované smluvní pokuta započtena na rezervační zálohu, nedošlo k zániku závazku, neboť nemohlo dojít k platnému započtení smluvní pokuty na přijatou rezervační zálohu. Okresní soud proto rozhodl zcela správně, pokud v souladu s uzavřenou smlouvou zavázal žalovanou žalobci zaplatit rezervační zálohu spolu s úroky z prodlení, které mají zákonnou oporu v ustanovení § 1970 o. z. Lze se ztotožnit rovněž se závěrem okresního soudu o nadbytečnosti dalšího dokazování výslechem svědků. 15. Ze všech shora uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení. 16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný, přísluší mu náhrada nákladů odvolacího řízení. Na této náhradě byly přiznány 2 úkony právní služby za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) 2 x 2.300 Kč, dále za tytéž úkony dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu 2 x paušální náhrada hotových výdajů, tj. dohromady 5.200 Kč, spolu s § 21 % DPH 6.292 Kč. Dále byla žalobci přiznána náhrada cestovních výdajů za cestu advokáta z jeho sídla do sídla Krajského soudu v Ostravě celkem 730 km, která při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km, ceně benzínu 33,10 Kč/1 l, činí 1.619 Kč. Dále na náhradě za použití motorového vozidla byla přiznána celkem částka 2.993 Kč, při počtu 730 km a sazbě náhrady za 1 km 4,10 Kč. Dále advokátu byla přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, 14 x 100 Kč, tj. 1.400 Kč. Dohromady náklady odvolacího řízení představují 6.292 Kč + 2.993 Kč + 1.619 Kč + 1.400 Kč, tj. částku 12.304 Kč, tak jak ji vyúčtovala a požadovala advokátka žalobce. Tuto částku byla žalovaná zavázána zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky ve lhůtě k plnění stanovené v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat podle § 237 o. s. ř. dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u Okresního soudu v Ostravě. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 2. října 2019 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu