č. j. 20A 33/2019 - 21           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem v právní věci žalobce:  R. M. E I. státní příslušnost Libye t. č. pobytem v Lázních Darkov, a.s.     Československé Armády 2954/2, 733 12  Karviná - Hranice                 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 51  Praha 3   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. CPR-17509-2/ČJ-2019-930310-V223, ze dne 17. 9. 2019, ve věci správního vyhoštění   takto:   I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:     1. Žalobce podal dne 4. 10. 2019 u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalované uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila odvoláním napadené rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Moravskoslezského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 4. 2019, č. j. KRPT-56865-22/ČJ-2019-070022, kterým správní orgán prvního stupně rozhodl o správním vyhoštění žalobce podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a stanovil dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce pěti měsíců. Současně byla v prvostupňovém rozhodnutí o vyhoštění stanovena žalobci povinnost vycestovat z území České republiky do 40 dnů od nabytí jeho právní moci.   2. Žalobce v žalobě namítal, že jeho matka A. S. S. začala dne 17. 9. 2019 opětovně s rehabilitací v Lázních Darkov, a.s., která byla přerušena její hospitalizací a nebylo možné ji dokončit. Žalobce uvedl, že je povinným doprovodem matky od počátku jejího pobytu a bez jeho pomoci není matka schopna s ohledem na svůj zdravotní stav a mobilitu pokračovat v rehabilitaci.   3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a odkázala na obsah správního spisu a napadeného rozhodnutí. 4. K procesnímu postupu krajský soud uvádí, že hodlal oslovit příbuzné žalobce (matku a sourozence), kteří byli účastníky řízení o vyhoštění, zda hodlají v řízení uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení podle § 34 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to především proto, že s nimi taky správní orgány jednaly jako s účastníky řízení. Při zjištěných potížích s doručováním v místě jejich dočasného pobytu a s přihlédnutím k povinnosti soudů rozhodovat ve věcech vyhoštění v krátkých lhůtách, však krajský soud své stanovisko přehodnotil. Krajskému soudu je známá judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které rodinný příslušník cizince, od kterého tento cizinec odvíjí pobytový důvod a uvádí skutečnosti týkající se jejich rodinného a soukromého života, má mít v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí správních orgánů týkající se pobytu tohoto cizince postavení osoby zúčastněné na řízení podle § 34 s. ř. s. (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2012, čj. 5 As 104/2011 - 102, č. 2781/2013 Sb. NSS, ze dne 23. 4. 2015, č. j. 7 Azs 80/2015 - 31, nebo ze dne 14. 1. 2016, čj. 7 Azs 301/2015 - 26). V daném případě je však situace odlišná. Jak je totiž krajskému soudu známo z úřední činnosti (u zdejšího krajského soudu probíhají pod sp. zn. 20 A 32/2019, 20 A 34/2019, 20 A 35/2019 a 20 A 36/2019 řízení o žalobách těchto rodinných příslušníků žalobce proti rozhodnutím o jejich vyhoštění), matka i sourozenci žalobce disponovali vlastním pobytovým titulem, ohledně každého z nich bylo rozhodnuto samostatně o správním vyhoštění a všichni proti němu podali žalobu ke zdejšímu krajskému soudu. V těchto soudních řízeních tak mohou hájit svá práva a podle krajského soudu již není potřeba, aby se účastnily v pozicích osob zúčastněných na řízení „křížem“ soudního řízení týkajícího se ostatních příbuzných. Nicméně krajský soud pro případné zachování co možná nejširšího okruhu práv dotčených osob bude doručovat konečné rozhodnutí každé z osob, u které v předchozí fázi řízení zvažoval postavení osoby zúčastněné na řízení.   5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud se souhlasem účastníků řízení (u žalobce konkludentním) rozhodl o věci bez nařízení jednání. 6. Rozhodující skutkové okolnosti zjišťoval krajský soud ze správního spisu. Podává se z něj, že při kontrole dne 13. 3. 2019 předložil žalobce policejní hlídce platný cestovní pas Libye a vízum typu „C“ platné od 31. 1. 2019 do 1. 3. 2019, s délkou pobytu 30 dnů, vydané Velvyslanectvím Španělska v Libyi. Správní orgán prvního stupně oznámil žalobci dne 13. 3. 2019 zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie. Při výslechu dne 13. 3. 2019 žalobce do protokolu uvedl, že přicestoval dne 23. 2. 2019 na letiště do Barcelony spolu s matkou a 3 sourozenci a společně odcestovali do Lázní Darkov v Karviné, kde se léčí jeho matka. Žalobce tvoří její doprovod. Z České republiky v době platnosti víza nevycestoval z důvodu léčby jeho matky, protože jí ošetřující lékař doporučil v léčení pokračovat. Na území České republiky nemá žádné společenské nebo kulturní vazby, ani ekonomické závazky. O mezinárodní ochranu nikde nežádal, překážky návratu u něj nejsou a po skončení léčby jeho matky se chce vrátit do Libye, finanční prostředky na další pobyt a vycestování má. Správní orgán prvního stupně vydal dne 5. 4. 2019 shora uvedené rozhodnutí o vyhoštění žalobce se souvisejícími výroky. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce odvolal. V odvolání poukazoval na léčbu jeho matky po operaci, která vyžaduje dlouhodobou rehabilitaci a vyslovil obavu, že by přerušení rehabilitace zastavilo postupné zlepšování jejího zdravotního stavu. Vytýkal správnímu orgánu prvního stupně, že nepřihlédl k závažnosti situace a k zdravotnímu stavu jeho matky, který je popsán v lékařské zprávě.  7. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí vzala žalovaná za prokázané, že žalobce pobýval na území České republiky od 2. 3. 2019 bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn a neměl ani jiné pobytové oprávnění. Žalovaná se ztotožnila s právním posouzením věci ze strany správního orgánu prvního stupně. K odvolacím námitkám žalobce žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že právo pobývat na území České republiky nepatří do kategorie základních lidských práv a projevem suverenity každého státu je rozhodovat o pobytu cizích státních příslušníků na své území. Cizinci, kteří porušují právní normy hostitelského státu, nemohou požívat výhod povolení pobytu. 8. Podle § 103 odst. 1 písm. n) zákona o pobytu cizinců je cizinec mimo jiné povinen pobývat na území pouze s platným cestovním dokladem a vízem, pokud tento zákon nestanoví jinak. 9. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 3 roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ač k tomu není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu (v tomto znění platilo dotčené zákonné ustanovení v době zahájení řízení o vyhoštění žalobce a podle bodu 1 přechodných ustanovení k zákonu číslo 176/2019 Sb., kterým byl zákon o pobytu cizinců, včetně citovaného zákonného ustanovení, novelizován, je toto znění pro posouzení věci rozhodující – poznámka krajského soudu). 10.                      Žaloba není důvodná. 11.                      Žalobce v jediném žalobním bodě tvrdil, že dne 17. 9. 2019 zahájila jeho matka opětovnou rehabilitaci, která má trvat 6 měsíců s tím, že žalobce tvoří její povinný doprovod. Uvedená námitka žalobce nemůže být důvodná již proto, že vychází ze skutečností, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí (resp. v den jeho vydání) a které nebyly ani předmětem dokazování v řízení před správními orgány. Jak již přitom krajský soud zdůraznil výše, v řízení o přezkoumání správního rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s., soud přezkoumává napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. Pokud je žaloba opřena o nové skutečnosti, které nastaly po vydání napadeného rozhodnutí (resp. v den jeho vyhotovení), nemůže být již z toho důvodu opodstatněná. Je třeba dodat, že žalobce ani opětovné zahájení rehabilitace jeho matky ničím nedoložil. Oproti tomu proti závěrům žalované uvedeným v napadeném rozhodnutí žalobce nijak nebrojil a ani krajský soud nehledal důvod k jejich korekci z moci úřední. Za podstatné lze považovat, že ve správním řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že žalobce v době od 2. 3. 2019 (včetně) pobýval na území České republiky bez víza, aniž by k tomu byl oprávněn a neměl ani jiné oprávnění k pobytu na našem území. Uvedený závěr žalované žalobce v žalobě nijak nerozporoval. Takové jednání žalobce je nutno kvalifikovat jako porušení právní povinnosti stanovené v § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců, jehož předvídatelným právním následkem je (při splnění ostatních podmínek) správní vyhoštění. 12.                      Krajský soud uzavírá, že důvody uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí v konfrontaci se žalobním bodem obstojí, proto krajský soud žalobu pro její nedůvodnost podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 13.                      Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s.; žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalované podle obsahu spisu v řízení žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.    Poučení:   Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.   Ostrava 18. prosince 2019   JUDr. Martin Láníček samosoudce         Shodu s prvopisem potvrzuje