č. j. 25 A 41/2019 - 35             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci   žalobce:  V. S. zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02  Kolín proti žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18  Ostrava   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2019 č. j. MSK 139538/2018, ve věci provedení záznamu bodů v registru řidičů   takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 30. 1. 2019, č. j. MSK 139538/2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 800 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Bechyně, advokáta se sídlem Legerova 148, 280 02  Kolín.   Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 3. 2019 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2019, č. j. MSK 139538/2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 21. 8. 2018, č. j. SMO/468207/18/DSČ/Šče-BS, jímž byly jako neodůvodněné zamítnuty námitky proti jednotlivým záznamům bodů za spáchané přestupky a provedené záznamy bodů potvrzeny.   2. Žalobce v řečené žalobě namítal předně to, že se žalovaný nezabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních a jejich způsobilostí být podkladem pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a vycházel toliko z oznámení policie o skutečnosti, že žalobce spáchal přestupek, tento byl projednán a bylo o něm rozhodnuto v blokovém řízení.   3. Dále pak žalobce namítal právě nezpůsobilost jednotlivých pokutových, resp. příkazových bloků být podkladem pro provedení záznamu bodů. Konkrétně jde o bloky ze dne 1. 10. 2016, číslo bloku L 0821575, série JL/2015; ze dne 21. 8. 2016, číslo bloku L 0821504, série JL/2015; ze dne 29. 7. 2017, číslo bloku C 0471369, série AC/2017; ze dne 7. 2. 2018, číslo bloku C 0445811, série AC/2017; a ze dne 2. 4. 2018, číslo bloku C 1732842, série AC/2017; (dále již označeny jen datem vydání). Nezpůsobilost řečených bloků spatřoval žalobce v jejich nedostatcích oproti zákonem a judikaturou požadované kvalitě. Nedostatky pak namítal plošně tak, že u každé jednotlivé náležitosti uvedl takřka jakoukoliv představitelnou její vadu a tu vytkl, aniž by měly tyto výtky nějakou bližší souvztažnost s konkrétním obsahem toho kterého podkladového rozhodnutí. Z toho důvodu jim mnohdy vyčítal vady, kterými tyto vůbec netrpěly (příkladmo vytýkané užívání zkratek „R“ pro rychlost a „BP“ pro bezpečnostní pásy, kdy toto se v řešených blocích vůbec neobjevuje).   4. Mimo mnohé jiné pak žalobce taktéž vytýkal (shodnými slovy) příkazovým blokům ze dnů 29. 7. 2017 a 2. 4. 2018 že: „[v]livem zápisu zde není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné osobě, která měla rozhodnutí vydat, a to včetně podpisu této oprávněné osoby.“ 5. Žalovaný odkázal ve svém vyjádření k žalobě zcela na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se rozsáhle zabýval právě i obsahem podkladkových pokutových, resp. příkazových bloků. Podrobně (ovšem, jak uvedeno níže, nikoliv přesně) přepsal do odůvodnění obsah všech napadených bloků, popsal, co z nich vyplývá o spáchaném skutku a konstatoval, že tyto splňují zákonem kladené požadavky.   6. K výše citované žalobcově námitce neuvedení všech požadovaných údajů o oprávněné osobě u příkazových bloků ze dnů 29. 7. 2017 a 2. 4. 2018 uvedl žalovaný, v odstavci týkajícím se požadavku na identifikaci oprávněné osoby, že u příkazového bloku ze dne 29. 7. 2017 předtištěný text „následuje služební číslo X a podpis policisty ČR.“ U příkazového bloku ze dne 2. 4. 2018 pak předtištěný text „následuje služební číslo X a podpis policisty ČR.“ Tato svá tvrzení pak zhodnotil v obou případech shodnými slovy, tedy že: „uvedený blok obsahuje potřebné náležitosti jak ve smyslu § 92 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, tak náležitosti vyžadované formulářem bloku a je způsobilým podkladem pro zápis.“ Z právě uvedeného je zřejmé, že žalobní bod spočívající ve výtce nezabývání se kvalitou jednotlivých podkladových rozhodnutí není důvodný. Jinou otázkou však je, jak pečlivě se jimi správní orgán zabýval a zda došel k závěrům, které mají oporu ve spise. Zejména pak s ohledem na skutečnost, že vyjma výše citované zmínky o zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále „nový přestupkový zákon“), se žalovaný nikterak blíže nezabýval změnou právní úpravy a požadavků, která tato na příkazový blok klade.   7. Vzhledem k rozporným tvrzením žalobce a žalovaného o způsobilosti výše označených bloků být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů soud všechny uvedené bloky podrobně přezkoumal stran všech náležitostí (neboť do všech náležitostí mířily i žalobcovy výtky) a shledal, že bloky ze 7. 2. 2018 a z 21. 8. 2016 jsou bez vad. U bloku ze dne 1. 10. 2016 chybí sice jméno a příjmení oprávněné úřední osoby, ale vzhledem k datu vydání tohoto bloku, které spadá do doby účinnosti ustanovení § 85 odst. 4 z. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „starý přestupkový zákon“), má soud za to, že tento podklad je způsobilý. Řečené ustanovení vyžadovalo na pokutovém bloku pouze vyznačení komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, přičemž Nejvyšší správní soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 As 146/2015 – 52, uved, že: „[z]ákon explicitně nevyžaduje, aby na pokutovém bloku bylo uvedeno jméno, příjmení či funkce pověřené osoby, která pokutu uložila ani podpis této osoby.“ Obdobně rozsudek téhož soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, podle kterého „na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.“ Náležitostí však zůstávala (byť bez formálně vymezených prostředků ji zajišťujících) identifikovatelnost policisty pověřeného k jednání za správní orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 278/2015 – 32).   8. Ohledně dvou zbývajících bloků soud zjistil z jejich kopií obsažených ve správním spise, že u příkazového bloku ze dne 29. 7. 2017 je v kolonce 10., která má obsahovat označení správního orgánu, jméno a příjmení, funkci nebo služební číslo či identifikační číslo oprávněné úřední osoby a její podpis uvedeno toliko: „Zel. X“. Pro obtížnou čitelnost nelze vyloučit, že první a předposlední číslice je jiný znak. Z právě uvedeného má soud za to, že blok obsahuje číslo, které je obtížně čitelné, neobsahuje jméno a příjmení a neobsahuje podpis oprávněné osoby.   9. U příkazového bloku ze dne 2. 4. 2018 pak kolonka 10. obsahuje: mu. (nebo mn.) X a podpis“. Jméno a příjmení oprávněné osoby zde není uvedeno a ani nelze zjistit z podpisu. K oběma blokům pak soud uvádí, že správní orgán, který je vydal, je označen řádně razítkem Policie ČR.   10.                      Pro právní posouzení způsobilosti řečených bloků být podkladem pro zápis bodů je zásadní, že oba byly vydány po účinnosti nového přestupkového zákona a oba tedy musí splňovat náležitosti na příkazové bloky kladené tímto zákonem, konkrétně pak ustanovením § 92 odst. 2, kde jsou tyto náležitosti vypočteny s takovou důkladností, že tato vylučuje uplatnění výše citované judikatury spojené ještě se starým přestupkovým zákonem, který byl derogován ustanovením § 113 bod 1. nového přestupkového zákona. Podle ustanovení § 114 nového přestupkového zákona pak jeho účinnost počíná dnem 1. 7. 2017.   11.                      Podle ustanovení § 92 odst. 2 písm. i) nového přestupkového zákona se v příkazovém bloku uvede jméno a příjmení, funkce nebo služební číslo nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby a podle písm. j) stejného ustanovení dále podpis oprávněné úřední osoby. Z toho se výkladem podává, že zatímco jméno, příjmení a podpis musí být na pokutovém bloku vždy, v případě funkce, služebního a identifikačního čísla lze uvést toliko jedno z řečeného.   12.                      Oproti již výše nastíněné předcházející právní úpravě tak došlo k zásadnímu rozšíření zákonné úpravy na úkor prostoru ponechaného judikaturnímu doplnění. Příkladem již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 30. 6. 2015, č. j. 146/2015 – 52, který dovozuje naprostý opak současné úpravy v ustanovení § 92 odst. 2 písm. i) a j) nového přestupkového zákona. Jelikož je podle čl. 95 odst. 1 úst. z. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, soudce při rozhodování vázán zákonem, není možné se přidržet (jakkoliv racionální) judikatury, pokud se tato, vlivem změny právní úpravy, stala se zákonem rozpornou.   13.                      Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že řečené bloky trpí vadou označení oprávněné úřední osoby, kdy na obou chybí její jméno a příjmení a na jednom nad to i její podpis. Z toho důvodu je soud shledává nezpůsobilými podklady pro zápis bodů do registru řidičů ve smyslu ustanovení § 123b odst. 1 a 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Obsah všech zákonných náležitostí je přitom podmínkou pro to, aby na jeho základě bylo možno provést záznam bodů. (a contrario viz rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017 – 57.) 14.                      Žalobou napadené rozhodnutí je tedy, shodně jako rozhodnutí prvostupňového orgánu, založeno na skutečnostech, které nemají oporu ve spise, a to na existenci bezvadných podkladů pro záznam bodů v registru řidičů.   15.                      Podle § 76 odst. 1 písm. b) z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, (dále jen „s. ř. s.“) [s]oud zruší napadené rozhodnutí pro řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Podle § 78 odst. 4 s. ř. s. pak, ruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Jelikož rozhodnutí žalovaného je zatíženo právě popsanou vadou, nezbylo zdejšímu soudu než rozhodnutí pro tuto vadu řízení zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.   16.                      Žalobce žalobou navrhl zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, což je postup předvídaný ustanovením § 78 odst. 3 s. ř. s., krajský soud však pro tento postup neshledal důvod, a proto tak nepostupoval. O návrhu nerozhodl, neboť domáhat se zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo napadenému rozhodnutí, není procesním právem žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. 1 As 60/2006 – 106).    17.                      O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobce byl v řízení procesně úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří: a) zaplacený soudní poplatek za žalobu a úspěšný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě   4 000 Kč b) náklady právního zastoupení advokátkou       α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby:     § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.       1) příprava a převzetí věci       2) sepis žaloby 6 200 Kč   β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. α)     § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.       600 Kč Celkem   10 800 Kč Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobcům prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění jejich práva. Soud žalovaného k jejich zaplacení zavázal k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., ve spojení s ustanovení § 64 s. ř. s. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalovaného.   Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.   Ostrava 13. srpna 2019   Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu   Shodu s prvopisem potvrzuje