č. j. 25 Af 29/2018 - 103             ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci   žalobce:  ALTIN JM GROUP s. r. o. sídlem Pionýrů 839, 738 01  Frýdek-Místek zastoupený advokátem JUDr. Michaelem Bartončíkem sídlem Koliště 259/55, 602 00  Brno   proti žalovanému:   Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00  Brno   o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 18515/18/5300-22441-711776 ze dne 19. 4. 2018, ve věci daně z přidané hodnoty,   takto:   I. Rozhodnutí žalovaného č. j. 18515/18/5300-22441-711776 ze dne 19. 4. 2018 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Michaela Bartončíka, advokáta se sídlem Koliště 259/55, 602 00  Brno.     Odůvodnění:   1. Žalobce se žalobou doručenou krajskému soudu dne 26. 6. 2018 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. 18515/18/5300-22441-711776 ze dne 19. 4. 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný k odvolání žalobce změnil platební výměry Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. 2417206/16/3207-51522-803047 ze dne 30. 6. 2016, kterým byla vyměřena DPH  za zdaňovací období prosince roku 2014, a č. j. 2417426/16/3207-51522-803047 ze dne 1. 7. 2016,  kterým byla vyměřena DPH  za zdaňovací období dubna roku 2015. Celková výše stanovených daní za obě období činí 1 491 495 Kč. Daň byla doměřena z důvodu neuznání odpočtů na DPH ve vztahu k plněním poskytnutým žalobci jeho dodavateli – společnostmi VENETA CORPORATION s. r. o., Niigordo, s. r. o., Charlock, s. r. o., VEPAK, s. r. o. a Chemosvit Bohemia a. s. – při nákupu a prodeji vyčištěného ostropestřce, dodávce máku setého, chlazení polévek a nákupu obalů. 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že na něj žalovaný nesprávně přenesl důkazní břemeno, dále nesprávně zjistil skutkový stav, zjištěný skutkový stav vadně posoudil a zčásti zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.  3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 8. 2018 shrnul dosavadní průběh řízení a reagoval na vznesení žalobní body. Závěrem uvedl, že dle jeho názoru bylo napadené rozhodnutí vydáno v souladu se zákonem a žalobcem vznesené námitky nejsou důvodné. Navrhl proto zamítnutí žaloby. 4. Z obsahu správních spisů soud zjistil následující. Správce daně zahájil u žalobce postup k odstranění pochybností na DPH za zdaňovací období prosince 2014 výzvou ze dne 18. 2. 2015; uvedený postup byl následně ukončen a místo něj byla protokolem ze dne 12. 5. 2015 zahájena daňová kontrola; jejím předmětem bylo mj. prověření oprávněnosti uplatněného nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění v souvislosti s čištěním ostropestřce mariánského, dodávkami máku setého a chlazením polévek. Protokolem ze dne 26. 6. 2015 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období dubna 2015; zaměřila se na prověření uplatněného nároku na odpočet z přijatých zdanitelných plnění v souvislosti s chlazením polévek a nákupem obalů. Po provedených kontrolách dopěl prvostupňový správce daně k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno u přijatých zdanitelných plnění v souvislosti s výše uvedenými činnostmi, tedy neprokázal, že tato přijatá zdanitelná plnění byla uskutečněna tak, jak je na daňových dokladech deklarováno a že je žalobce využil v rámci svých ekonomických činností. Zprávy o daňových kontrolách byly se žalobcem projednány dne 29. 6. 2016. Na základě výsledků daňových kontrol vydal správce daně výše uvedené platební výměry, proti nimž podal žalobce dne 1. 8. 2016 odvolání. O odvoláních rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. 5. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 6. Podle § 65 zákona č 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. 7. Podle § 72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podle § 65 podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud konstatuje, že žaloba byla podána řádně a včas a splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti. 8. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), je plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování a) zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem plnění v tuzemsku, c) plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku, d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v § 55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo spojena s vývozem zboží, nebo e) plnění uvedených v § 13 odst. 9 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst. 5, f) rozhlasového nebo televizního vysílání prováděného provozovateli vysílání ze zákona.   9. Podle § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Podle § 92 odst. 5 daňového řádu správce daně prokazuje a) oznámení vlastních písemností, b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce, c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti, e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní. 10. Krajský soud se předně zabýval námitkou žalobce stran rozložení důkazního břemene ve smyslu § 92 odst. 3 a 5 daňového řádu. V této otázce dospěla judikatura správních soudů k závěru, že „daňový subjekt plní svoji povinnost důkazní ve vztahu k tvrzením, která správci daně předestře, prokáže-li tato tvrzení svým účetnictvím, ledaže správce daně prokáže […], že ve vztahu k těmto tvrzením je účetnictví daňového subjektu nevěrohodné, neúplné, neprůkazné nebo nesprávné“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119, publ. pod č. 1572/2008 Sb. r. NSS). Leží-li důkazní břemeno na správci daně, nepostačí k závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, pouhé popření skutečností žalobcem tvrzených (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2004, č. j. 30 Ca 101/2001-63, publ. pod č. 257/2004 Sb. r. NSS). Naopak správce daně je povinen při formulaci svých povinností „identifikovat a prokázat konkrétní skutečnosti, na základě nichž dospěl k závěru, že o souladu předložených dokladů se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 10. října 2018, č. j. 6 Afs 365/2017-41). 11. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí sice teoreticky správně pojednal o rozložení důkazního břemene, avšak chybně tyto obecné závěry aplikoval. Správce daně ve výzvách k prokázání skutečností č. j. 2501158/15/3207-61561-806288 ze dne 29. 7. 2015 a č. j. 2509684/15/3207-61561-802528 ze dne 6. 8. 2015 u většiny položek nepopsal pochybnosti ohledně předmětných transakcí, ale jen uvedl, že měl k dispozici toliko faktury, což k přenesení důkazního břemene na žalobce nepostačuje. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 8. 2018, kde pojednal obecně o rozložení důkazního břemene, se zvláštním zřetelem k DPH. 12. Z výzvy k prokázání skutečností č. j. 2501158/15/3207-61561-806288 ze dne 29. 7. 2015 soud zjistil, že ve vtahu k čištění ostropestřce mariánského (společnosti Veneta a Moravol) správce daně toliko uvedl, že k obchodním transakcím týkajícím se ostropestřce mariánského nemá kromě faktur další důkazní prostředky (např. dodací listy, skladní listy, vážní listy), nemá též informace o tom, zda osoba jednající za daňový subjekt byla osobou oprávněnou; u společnosti Veneta pak požadoval doklad o skutečném obdržení částky 68 310 Kč dle předloženého výdajového pokladního dokladu. Ve vztahu k dodávce máku (společnosti Niigordo a J. K. FOOD, s. r. o.) správce daně uvedl, že nemá kromě faktur další důkazní prostředky, nemá též informace o tom, zda osoba jednající za daňový subjekt byla osobou oprávněnou a zda zdanitelné plnění bylo použito v rámci ekonomických činností daňového subjektu; poukázal též na to, že identické zboží bylo vyfakturováno dokladem č. 20141656 již dne 19. 12. 2014, tedy před uskutečněním vlastního pořízení zboží. Ve vztahu k chlazení polévek (společnosti Charlock a Niigordo) správce daně uvedl, že nemá kromě faktur další důkazní prostředky, nemá též informace o tom, zda osoba jednající za daňový subjekt byla osobou oprávněnou a zda zdanitelné plnění bylo použito v rámci ekonomických činností daňového subjektu. Z výzvy k prokázání skutečností č. j. 2509684/15/3207-61561-802528 ze dne 6. 8. 2015 soud zjistil, že ve vztahu k přebalování polévek nemá doklady ani důvody takového jednání. K vratkám chlazených polévek (společnosti Charlock a Niigordo) správce daně uvedl, že nemá důkazní prostředky(např. přepravní doklady, dodací listy), které by potvrzovaly žalobcovo tvrzení. 13. Shora popsaným odůvodněním obou výzev k prokázání skutečností dle soudu správce daně nedostál své povinnosti identifikovat a prokázat konkrétní skutečnosti, na základě nichž dospěl k závěru, že o souladu předložených dokladů se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví nevěrohodným, neúplným, neprůkazným nebo nesprávným. Pouhá absence dalších dokladů (např. dodací listy, skladní listy, vážní listy) nemůže předložené účetnictví znevěrohodnit. Rovněž není zřejmé, proč vznikla správci daně pochybnost o osobě jednající za žalobce a v čem by tato pochybnost mohla mít vliv na správné stanovení daně. Rovněž absentuje jakákoli úvaha pro pochybnost o zahrnutí sporných transakcí do ekonomických činností žalobce. Není zřejmé, proč jsou důvody přebalování relevantní pro věrohodnost předložených důkazů, které vyčíslují jeho cenu. Jakýsi zárodek úvahy ohledně pochybností lze nalézt jen u obchodu s mákem – a to konstatování neobvyklé časové návaznosti uskutečněných obchodních transakcí. I pokud by soud připustil, že uvedená torzovitá úvaha vedla a aktivaci důkazního břemene žalobce, je třeba uvést, že žalobce popsal důvody poměrně složité transakční historie s dodávkou máku setého, zkomplikovanou potřebou příslušné certifikace a následným zrušením objednávky ze strany španělského dodavatele a prokázal svá tvrzení svědeckou výpovědí svědka V. K. Výtky žalovaného ohledně tohoto svědka nesměřují primárně ke skutečnostem obsaženým na daňovém dokladu, neboť se vztahují k detailům jednání se španělskou stranou, která vůbec nakonec nebyla spolukontrahentem žalobce (zcela nerozhodné je daňové identifikační číslo tohoto subjektu a fyzické osoby, které za něj jednaly, je-li navíc  zřejmé, že vzhledem k naléhavosti situace byla vedena komunikace nejen písemně, ale i telefonicky). 14. Soud tedy uzavírá, že napadené rozhodnutí je vystavěno na chybném předpokladu o rozložení důkazní povinnosti, neboť důkazní povinnost zpět na žalobce nepřešla. Správce daně důkazní břemeno stran prokázání věrohodných pochybností dle § 92 odst. 5 daňového řádu neunesl. 15. Rozhodnutí žalovaného tedy trpí procení vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a soud je proto podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ostatními žalobcem vznesenými námitkami se krajský soud prozatím nezabýval, neboť je jejich vypořádání jsou za dané procesní situace bezpředmětné. 16. Právním názorem, který soud vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s). 17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žalovaný byl zavázán k úhradě důvodně vynaložených nákladů řízení procesně úspěšného žalobce. 18. Uplatněné náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč, odměna zástupce za dva úkony právní služby – a to převzetí věci a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., přičemž výše odměny za jeden úkon činí dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) částku 3 100 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč. Jelikož je právní zástupce plátcem DPH, je jeho odměna navýšena o částku 1428 Kč, která odpovídá 21% DPH. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí 11 228 Kč. 19. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zavázal soud žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.     Poučení:   Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.   Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.        Ostrava 14. května 2019       Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu         Shodu s prvopisem potvrzuje