č. j. 61 Az 8/2019 - 32                  ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci   žalobce: D. M. S. S. st. příslušnost Irácká republika t. č. bytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, 735 64 Havířov-Dolní Suchá proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7   o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 1. 2019 č. j. OAM-232/LE-LE05-LE24-2018, o udělení mezinárodní ochrany   takto:   I. Žaloba se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Rozhodnutím ze dne 16. 1. 2019 č. j. OAM-232/LE-LE05-LE24-2018 žalované Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V průběhu řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je válka v Iráku, neklidná situace, nepokoje a neustálé nebezpečí. Na území jejich vesnice probíhaly boje, při nichž zahynuli jeho příbuzní. Dalším důvodem žádosti žalobce byla skutečnost, že neměl žádnou práci, nemohl v Iráku dostudovat a vrátit se tam nechce, neboť zde jsou lepší podmínky. Chtěl by podnikat, aby mohl podporovat své rodiče. Dle názoru žalovaného tyto důvody nebylo možno podřadit pod důvody taxativně vymezené v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu, a jelikož žalovaný neshledal důvody ani pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.   2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, v níž uvedl, že „rozhodnutí žalovaného napadá v celém rozsahu výroku“. Žalobní body pak vymezil tak, že žalovaný podle něj porušil předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Žalovaný porušil ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl veden při hodnocení informací o zemi původu žalobce a výkladu ust. zákona o azylu, zejména pokud jde o posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany z důvodu podle ust. § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Současně žalovaný porušil ust. § 14 odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu, neboť v případě návratu do země původu hrozí žalobci nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Žalobce má strach o svůj život, nemluvě o psychické újmě, kterou v zemi původu utrpěl. Z informací o zemi původu shromážděných žalovaným dle žalobce nelze jednoznačně dovodit, že bezpečnostní situaci v Iráku nelze kvalifikovat jako probíhající ozbrojený konflikt. Žalobce vytýkal žalovanému, že si neobstaral dostatek relevantních a aktuálních informací o zemi jeho původu. Podáním ze dne 26. 2. 2019 pak žalobce doplnil svou žalobu s poukazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu a opakoval, že nesouhlasí se závarem žalovaného, že v Iráku v současnosti neprobíhá ozbrojený konflikt. V této souvislosti odkázal na zprávu Ministerstva zahraničních věcí USA z dubna 2018, zprávu ČTK z března 2018 a zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 17. 4. 2018. Závěrem tohoto podání uvedl, že i v případě, že v Iráku již neprobíhá ozbrojený konflikt, se měl žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobněji zabývat životními podmínkami, do kterých by byl žalobce navrácen, a to pro účely zvážení možnosti udělení humanitární azylu nebo doplňkové ochrany podle ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. K tomu žalobce odkázal na odbornou literaturu zabývající se zákonem o azylu.   3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby žalobce jako nedůvodné.   4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2019 č. j. OAM-232/LE-LE05-LE24-2018 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s.ř.s.).   5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 2. 10. 2018. Při poskytnutí údajů k této žádosti o mezinárodní ochranu dne 5. 10. 2018 uvedl, že v Iráku je neustálá válka a nebezpečí a že Islámský stát bojoval s Iráckými jednotkami i na území jejich vesnice. Jeden jeho bratranec a dva strýcové kvůli těmto bojům zemřeli. V Iráku neměl žádnou práci, proto se rozhodl odcestovat do Evropy. Do svého zdravotního stavu uvedl, že je v pořádku a nemá žádné zdravotní omezení. Dne 9. 10. 2018 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovu žalobce opakoval, že z Iráku odjel proto, že je tam pořád válka, není kde bydlet a o život tam přišli jeho příbuzní. Jako mladý člověk tam neviděl budoucnost a poukázal na nepokoje, neklidnou situaci a nedostatek práce. Jeho rodina byla chudá a on neměl možnost studovat, jelikož musel pomáhat rodičům v zemědělství. Svým rodičům by chtěl pomoci a vydělat nějaké peníze. V Iráku žádné konkrétní problémy neměl a k dotazu, jakým způsobem zahynuli jeho příbuzní, uvedl, že přišla náhodná střela, která zasáhla jejich dům. Součástí správního spisu žalovaného jsou zprávy o zemi původu žalobce, a to:   -          informace úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (ÚNHCR) ze dne 12. 4. 2017, -          výroční zpráva Human Rights Watch 2018 ze dne 18.1.2018, -          zpráva Freedom House z ledna 2018 nazvaná „Svoboda ve světě 2018 – Irák“, -          výroční zpráva Amnesty International  2018 ze dne 22. 2. 2018 a -          informace Odboru azylové a migrační politiky MV ČR ze dne 1. 6. 2018 o politické a bezpečnostní situaci vnitřně přesídlených osobách, návratu a současného vývoje v Iráku.   6. Podle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec   a)      je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b)      má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.   7. Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.   8. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu se udělení doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.   9. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a)      uložení nebo vykonání trestu smrti, b)      mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c)      vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo, d)      pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.   10. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí toliko v mezích žalobních bodů, jak mu to ukládá ust. § 75 odst. 2 věty první s.ř.s. Především musí poznamenat, že úvodem své žaloby žalobce napadá „rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu výroku“. Nicméně v dalším obsahu žaloby uvedl, že podle jeho názoru žalovaný porušil v předchozím správním řízení ust. § 3 a § 68 odst. 3 právního řádu a ust. § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu. Žalobce tedy neuvedl jediný důvod, v čem spatřuje pochybení žalovaného v tom, že mu nebyl udělen azyl podle ust. § 12 a § 13 zákona o azylu, respektive doplňková ochrana podle ust. § 14b téhož zákona. Krajský soud mohl proto přezkoumat napadené rozhodnutí toliko v rozsahu uplatněných žalobních bodů spočívajících v údajném porušení výše uvedených ustanoveních správního řádu a ust. § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu. Porušení tohoto zákonného ustanovení spatřoval žalobce v tom, že v případě návratu do země původu Irácké republiky mu hrozí nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení jeho života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v rámci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Dle názoru žalobce žalovaný z dostupných zpráv o Irácké republice vyvodil nesprávný závěr o neexistenci ozbrojeného konfliktu, zejména mezi Iráckými vládními jednotkami a Islámským státem. Žalobce poukázal na zprávy o zemi původu (zprávu Ministerstva zahraničí USA z dubna 2018, zprávu ČTK z března 2018, zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 17. 4. 2018 o bezpečnostní situaci v Iráku a stanovisko UNHCR k návratům do Iráku ze dne 14. 11. 2016), ze kterých vyplývá, že buňky Islámského státu jsou ještě pořád na mnoha místech aktivní a že nadále ohrožují civilní obyvatelstvo prováděním nerozlišujících teroristických útoků. S tímto zásadním žalobním bodem nemůže krajský soud souhlasit. Žalobce mimo jiné v žalobě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5Azs 28/2008-68 ze dne 13. 3. 2009, obsahující rozsáhlý výklad k pojmu hrozby vážné újmy zakotvené v ust. § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, přičemž je nutno aplikovat třístupňový test. Tento test spočívá v posouzení, zda se země původu žadatele o mezinárodní ochranu nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, zda je žadatel o mezinárodní ochranu civilistou a zda mu hrozí vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. Pro existenci hrozby vážné újmy ve smyslu ust. § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu musí být naplněny všechny tři základní podmínky. Krajský soud vycházel z citovaných informací o zemi původu žalobce a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný, že se současné v době (a to i k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí) Irácká republika nenachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Obdobně jako žalovaný nezpochybňuje ani krajský soud skutečnost, že bezpečnostní situace v Iráku se zřetelem ke shora uváděným zprávám o zemi původu žalobce není ideální v důsledku donedávna proběhlého ozbrojeného konfliktu s Islámským státem. Dílčí zprávy o zemi původu žalobce totiž dokladují teroristické útoky proti bezpečnostním složkám i civilnímu obyvatelstvu. Tyto projevy terorismu není však možno hodnotit jako svévolné – nerozlišující násilí představující pro žalobce vážné a individuální ohrožení života nebo tělesné integrity v důsledku vnitřního ozbrojeného konfliktu v zemi původu. Součástí správního spisu je i informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 1. 6. 2018 politické a bezpečnostní situaci v Iráku, vnitřně vysídlených osobách, návratech a současném vývoji. V této zprávě se co do bezpečnostní situace uvádí, že „po dobytí Mosulu a řady dalších měst a menších obcí Iráku na začátku prosince 2017 po třech a půl letech bojů ohlásili definitivní porážku Islámského státu. Přestože v průběhu roku 2017 počet teroristických útoků klesl, Islámský stát si udržoval dostatečné pozice k tomu, aby provedl několik rozsáhlých bombových útoků v Iráckých městech mimo hlavní zónu konfliktu“. Schopnost Islámského státu provádět teroristické útoky je však po jeho porážce výrazně omezena. Po porážce Islámského státu se bezpečnostní podmínky v zemi zlepšily, aktuálně zůstávají etnické, náboženské, regionální a kmenové otázky, stejně tak i problematika týkající se ekonomických rozdílů a nevyváženosti přírodních zdrojů. Vnitřně vysídlené osoby se vracejí domů ve větším počtu, ale i v oblastech osvobozených od Islámského státu je nutná stabilizace a rozsáhlá rekonstrukce. Irácké bezpečnostní síly nadále zasahují proti zbytkům protivníků Islámského státu v oblastech provincií Anbar, Niviva, Saladin, Diala a Kirkuk. Pozornost irácké vlády se po porážce Islámského státu přesouvá k dalším otázkám, jako jsou lidská práva, humanitární situace a hrozby terorismu. V této zprávě se mimo jiné konstatuje, že počty incidentů a jejich obětí v Iráku nadále klesají. V části pojednávající o úloze policie a bezpečnostního aparátu se uvádí, že v celé zemi působí řada místních bezpečnostních sil. Regulérní ozbrojené síly a vnitrostátní orgány činné v trestním řízení udrží pořádek v rámci celé země. Tež Merga včetně milici Kurdské demokratické strany Iráku a vlastenecké unie Kurdistánu udržují pořádek v iráckém Kurdistánu. Po celé zemi působí lidové mobilizační síly, státní vojenské organizace složené převážně z 60 skupin. V zemi neprobíhá občanská válka ani konflikt s jinou zemí. Irácké vládě, Kurdským jednotkám, protivládním polovojenským milicím a koaličním jednotkám vedeným USA se v prosinci 2017 podařilo dobít zbývající území a populační centra, která byla pod kontrolou Islámského státu, včetně Mosulu, Afaru a Havidži. Začátkem prosince 2017 pak byla po dobití Rawy vládou vyhlášena definitivní porážka Islámského státu v zemi. Se zřetelem k těmto informacím nemůže krajský soud souhlasit se žalobním tvrzením, že žalovaný svým rozhodnutím porušil ust. § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu, neboť v případě návratu žalobce do země původu by mu hrozilo nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.   11. Za nedůvodné považuje krajský soud rovněž i žalobní tvrzení, že žalovaný v průběhu správního řízení porušil ust. § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Dle názoru soudu si žalovaný opatřil dostatek informací jednak poskytnutím údajů k podané žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a zejména podrobně provedeným pohovorem k důvodům této žádosti. Pro své rozhodnutí si žalovaný zároveň opatřil vyčerpávající množství informací o zemi původu žalobce a na veškerá skutková zjištění učinil přiléhavé právní závěry, které v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně rozvedl, včetně závěru o neexistenci ozbrojeného konfliktu v Iráku. Za zcela nedůvodnou a do značné míry i nepřezkoumatelnou žalobní námitku považuje krajský soud žalobní tvrzení, že i kdyby byl akceptován závěr, že v Iráku již neprobíhá ozbrojený konflikt, měl se žalovaný podrobněji zabývat životními podmínkami, do nichž by byl žalobce navrácen, a to pro účely zvážení možnosti udělit mu humanitární azyl nebo doplňkovou ochranu podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. K této části žaloby nezbývá krajskému soudu než konstatovat, že neudělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany se žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně a srozumitelně zabýval a na toto odůvodnění ve stručnosti soud odkazuje.   12. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání se souhlasem účastníků řízení podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.   13. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.    Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.   Ostrava 7. června 2019     JUDr. Petr Indráček samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje