USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Dvořákové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Ondřeje Mikuly, LL.M., ve věci nezletilé: S. B., narozená xxx bytem xxx dcery rodičů: Šárka B., narozená xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Sylvou Chalupovou sídlem Horní lán 1210/29, 779 00 Olomouc Paolo B., narozený xxx, občan Italské republiky bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Janem Šafrou, LL.M. sídlem Revoluční 1082/8, 110 00 Praha o péči a výživné i po rozvodu manželství rodičů, o předběžné opatření, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 14. 4. 2020, č. j. 36 Nc 17002/2020 - 15 takto: I. Usnesení okresního soudu se v odstavci II. výroku potvrzuje II. Ve zbývající části se usnesení okresního soudu mění tak, že se návrh na vydání předběžného opatření, aby nezl. S. byla svěřena do péče matky, zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením okresního soudu byla matce uložena povinnost převzít nezl. S. do své zatímní péče a opatrovníkem pro řízení o úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti a výživného na dobu před i po rozvodu manželství bylo jmenováno město Hranice. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal otec včasné odvolání, v němž především namítá, že podle nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 není ve věci dána příslušnost Okresního soudu v Přerově (a ani žádného soudu v ČR), když otec a nezl. dcera jsou občany Italské republiky, přičemž v době podání návrhu na zahájení řízení měla nezl. S. obvyklé bydliště v Itálii na adrese xxx a v České republice se zdržovala pouze dočasně. K věci pak namítá, že návrh matky je předčasný a zbytečný, když matka má nezletilou aktuálně ve faktické péči a od 30. 3. 2020 mu styk s ní umožnila pouze sporadicky, v domě svých rodičů a za jejich přítomnosti, přičemž popřel, že by měl v úmyslu vycestovat do Itálie pouze s nezletilou. Dále namítal, že s ohledem na charakter řízení s mezinárodním prvkem je nutno jmenovat opatrovníkem nezletilé Úřad pro mezinárodně právní ochranu v Brně, což se nestalo. 3. Vzhledem k tomu, že otec je občanem Italské republiky, jedná se o řízení se vztahem k cizině, v němž je řešení příslušnosti soudu otázkou zásadní. 4. Podle ustanovení čl. 8 odstavce I. nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 a o zrušení nařízení (ES) č. 1247/2000, soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 5. Zjištění a posouzení, kde bylo obvyklé bydliště nezletilé v době podání návrhu na zahájení řízení, si s ohledem na otcem tvrzené skutečnosti bude vyžadovat dokazování, jehož provedení je v řízení o vydání předběžného opatření s ohledem na jeho charakter vyloučeno (§ 75c odst. 2, 3 a 4 o. s. ř.). Z tohoto důvodu postupoval odvolací soud podle příslušnosti založené na přítomnosti dítěte dle článku 13 odst. I. cit. nařízení, kdy v případě, že nelze zjistit obvyklé bydliště dítěte a nelze určit soudní příslušnost podle článku 12, jsou příslušné soudy členského státu, ve kterém se dítě nachází. Uvedený postup ovšem platí pouze pro toto předběžné opatření, když zkoumání příslušnosti bude dále věcí soudu prvního stupně v řízení ve věci samé. 6. Krajský soud poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ustanovení § 212 písm. a) a § 212a odst. 5 o. s. ř. a § 28 odst. 2 z. ř. s. a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné. 7. Podle ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření. 8. Podle ustanovení § 75c odst. 1 o. s. ř., nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. 9. Podle ustanovení § 75c odst. 4 o. s. ř., pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. 10. Podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o. s. ř., předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel. 11. Krajský soud akcentuje, že předběžné opatření je institut sloužící k prozatímní ochraně práva oprávněného, jíž se nelze domoci jinými prostředky, uložením povinnosti druhému účastníku, tedy je určeno k okamžitým zásahům tam, kde právní poměry dosud nebyly upraveny a s ohledem na naléhavost si úpravu vyžadují, a je rozhodnutím prozatímním, které má do poměrů účastníků zasahovat pouze v nezbytně nutné míře do doby, než bude rozhodnuto ve věci samé. Má-li pak být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána (§ 75c odst. 1 o. s. ř.) a ostatní okolnosti významné pro nařízení předběžného opatření musí být alespoň osvědčeny, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní má navrhovatel a pro rozhodnutí je rozhodující stav v době vyhlášení usnesení soudu prvního stupně (§ 75c odst. 4 o. s. ř.), což znamená, že po jeho vydání nemohou účastníci uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy. Předběžné opatření pak nemůže být zásadně vydáno, jestliže by jeho obsah byl totožný s rozhodnutím ve věci samé. 12. Okresní soud se věcí z tohoto pohledu nezabýval, což má za následek, že jeho rozhodnutí neobstojí. Již ze samotného návrhu na vydání předběžného opatření je zřejmé, že mu nemůže být vyhověno, když návrh postrádá pro věc zásadní tvrzení nesoucí se k naléhavosti předběžné úpravy za situace, kdy matka nezletilou v péči již má a otec do této její péče nikterak nezasahuje, a toliko její hypotetické obavy, že otec dceru odveze do Itálie, jako jediný důvod neobstojí, nadto může-li se obrany domoci jinými právními prostředky, což ostatně již učinila, pakliže nedala souhlas k vystavení cestovního pasu nezletilé. S tímto stavem pak koresponduje i výrok napadeného rozhodnutí, který je nesrozumitelný, když z něj nelze zjistit, jak by měl být vykonán, pakliže matka nezletilou ve své péče má, a znění tohoto výroku tak pouze potvrzuje závěr, že je vyloučeno, aby byl předběžným opatřením upravován faktický stav. Z tohoto důvodu bylo rozhodnutí okresního soudu dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno a návrh zamítnut. 13. Ve vztahu k II. odstavci napadeného výroku však argumentaci otce přisvědčit nelze. 14. Podle ustanovení § 470 z. ř. s., jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zmocněncem účastníka Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. 15. Z cit. ustanovení nevyplývá, že by nezl. dítě muselo být povinně Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí zastoupeno, jakkoli jde o věc se vztahem k cizině. Otázku zastoupení nezletilé si tak vyhodnotí okresní soud kdykoli v průběhu řízení, pakliže se s ohledem na dokazování v cizině bude toto zastoupení jevit vhodnějším. 16. V této části proto bylo rozhodnutí okresního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný žádný opravný prostředek. Ostrava 5. červen 2020 JUDr. Šárka Dvořáková v. r. předsedkyně senátu