č. j. 17Ad 33/2019 - 48           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY    Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Zorou Šmolkovou ve věci   žalobkyně: A. S.   zastoupena Mgr. Zbigniewem Czudkem, advokátem, se sídlem nám. Míru 551, Staré Město, 739 61  Třinec   proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí   sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01  Praha 2   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2019, č. j. MPSV-2019/88041-923 ve věci příspěvku na péči   takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 5. 2019, č. j. MPSV-2019/88041-923 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 146 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Zbigniewa Czudka, advokáta se sídlem nám. Míru 551, Staré Město, 739 61  Třinec.     Odůvodnění: 1. Žalobou došlou soudu dne 24. 6. 2019 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2019, č. j. MPSV-2019/88041-923 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 2. 1. 2018, č. j. 169/2018/TRI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl zamítnut návrh na změnu přiznaného příspěvku na péči. 2. Žalobkyně v žalobě rozporovala závěry posudku posudkové komise žalovaného, ze kterého vycházel žalovaný v napadeném rozhodnutí. Posudková komise dle žalobkynina názoru neposoudila stupeň závislosti žalobkyně na péči jiné fyzické osoby komplexně, když při hodnocení schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby, a to zejména oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a péči o zdraví, zcela opomněla skutečnost, že žalobkyně, v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to konkrétně praktické nevidomosti, není schopna rozpoznat potřebu provedení základní životní potřeby, jakož i posoudit správnost zvládnutí základní životní potřeby. Rozpoznání potřeby a kontrola provedení jsou přitom jedněmi z posuzovaných skutečností podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhl. č. 505/2006 Sb.“). K jednotlivým potřebám, u kterých žalobkyně rozporuje svou, posudkovou komisí shledanou, schopnost tyto zvládat, uvedla žalobkyně následující. U oblékání nedokáže posoudit, zda je vybrané oblečení čisté a bez děr. K tělesné hygieně uvedla, že nedokáže posoudit, zda je zde potřeba se učesat a po provedení česání není s to zkontrolovat, s jakým výsledkem se učesala. Taktéž není schopna provést zubní hygienu bez toho, aby si ušpinila obličej od zubní pasty, kdy toto prakticky nevidomá žalobkyně sama zkontrolovat rovněž nemůže. 3. U péče o zdraví žalobkyně uvedla, že kvůli (následkem progredujícího diabetu) zhoršenému hmatu již není schopná číst Braillovo písmo. Posudková komise přitom vycházela ze sociálního šetření, které proběhlo dne 31. 10. 2017, kdy žalobkyně ještě Braillovo písmo číst mohla. Ze stejného důvodu a pro svou praktickou slepotu není žalobkyně také s to rozlišit, která políčka platýnka léků jsou prázdná a která nikoli. 4. Ke své adaptaci na dlouhodobě nepříznivý stav žalobkyně uvedla, že jí není zřejmé, z čeho posudková komise při hodnocení míry adaptace (coby jednoho z posuzovaných kritérií dle ustanovení § 2 vyhl. č. 505/2006 Sb.) vycházela. Komise žalobkyninu adaptaci toliko předpokládá, aniž by toto své stanovisko řádně odůvodnila. 5. Žalobkyně spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jakož i posudku posudkové komise, ve skutečnosti, že tato došla na základě shodné podkladové dokumentace k jinému závěru, než posudkový lékař OSSZ. Tento rozpor přitom posudková komise řádně nezdůvodnila a řečený závěr nadto učinila bez osobního vyšetření žalobkyně. Posudková komise rovněž, přes řečený rozpor a přes skutečnost, že mezi posledním sociálním šetřením a dnem vypracování posudku uběhlo 18 měsíců, neprovedla nové sociální šetření, ačkoli u onemocnění žalobkyně lze předpokládat zhoršení schopností v čase. 6. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, neboť žalovaný mylně vyhodnotil posudek posudkové komise jako úplný, přesvědčivý a proto způsobilý k důkazu žalobkynina zdravotního stavu. 7. Žalovaný po shrnutí průběhu řízení a právní úpravy posuzování zvládání životních potřeb uvedl, že posudková komise vycházela na rozdíl od lékaře OSSZ i ze zpráv praktického lékaře a nálezů z oftalmologie, které tento nemohl mít k dispozici, neboť byly vyhotoveny až po datu jeho posudku z 24. 11. 2017. Následně citoval pasáže z posudku posudkové komise a označil je za vysvětlení odlišného hodnocení zvládání životních potřeb vůči lékaři OSSZ. Stran adaptace žalobkyně pak uvedl, že jí nelze přisvědčit, že se na praktickou nevidomost doposud nedokázala adaptovat, neboť na postupné zhoršování zraku (což je případ žalobkyně) se osoba přizpůsobí lépe, než kdyby přestala vidět ze dne na den. Ohledně hmatu žalovaný rozporoval, že by žalobkyně ztrácela hmat a že by došlo v posledních dvou letech ke zhoršení zdravotního stavu, neboť ve zdravotnické dokumentaci není zhoršení zdravotního stavu zaznamenáno. Nutnost sledování glykémie prostřednictvím častých vpichů do bříšek prstů pak žalovaný popřel s tím, že toto je nutné toliko u inzulinové terapie, kterou však žalobkyně t. č. nepodstupuje. Zjištění ze správního spisu 8. Ze záznamu o sociálním šetření ze dne 31. 10. 2017 soud zjistil, že žalobkyně (mj.): „potřebuje upozornění druhé osoby, jestliže má oděv znečištěný nebo není někde roztrhán, případně také při zapínání oděvu. (…) Při ranní hygieně jmenované dle sdělení pomáhá manžel, který ji připraví věci a poskytuje zpětnou kontrolu, zda nemá někde např. zubní pastu.“ 9. Z citace nálezu MUDr. K. ze dne 5. 3. 2019 v posudku Posudkové komise soud zjistil, že řečený lékař měl za to, že k řečenému dni tu byla: „progrese nálezu ve srovnání s 10/2017, nález odpovídá praktické slepotě.“ Posouzení věci správním soudem 10. Krajský soud poté co zjistil, že žalobní návrh je věcně projednatelný, přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se zaměřil na otázku přesvědčivosti a úplnosti posudku Posudkové komise při absenci jak osobního vyšetření žalobkyně Posudkovou komisí, tak aktuálního sociálního šetření. 11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 505/2006 Sb.: „[p]ři hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.“ (Podtržení provedl krajský soud). 14. Podle ustanovení § 2a vyhl. č. 505/2006 Sb.: Pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Zákonný požadavek na osobní vyšetření právní řád neobsahuje, nicméně se jím opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“). Ten ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 – 32 (v kteréžto věci posupovala Posudková komise takřka shodně jako ve věci nyní řešené) uvedl, že: „[p]orovnáním posudku OSSZ Vyškov a PK MPSV ČR v Brně jsou tedy zřejmé neodůvodněné rozpory. Soud má za to, že vzhledem k uvedeným rozporům, bez bližší konkretizace a přesvědčivého zdůvodnění, nebyly doposud podmínky pro učinění posudkového závěru pouze z doložené zdravotní dokumentace. (…) Naopak k tomu, aby byly najisto postaveny i přesvědčivě zdůvodněny, jakým způsobem jsou omezeny funkční schopnosti posuzované nutné pro zvládání základních životních potřeb, je žádoucí a nezbytné vyšetření účastníka řízení, eventuálně nové sociální šetření či návštěva členů posudkové komise v místě bydliště posuzované. (…) Dle názoru soudu je nutno žadatele k jednání posudkové komise přizvat anebo alespoň připustit. Důvodem pro takový postup jsou základní zásady správního řízení, podle nichž každý správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy a podle možností jim vycházet vstříc (§ 4 odst. 1 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů). Výjimkou mohou být pouze mimořádně případy, kdy pro nepřizvání nebo nepřipuštění účasti posuzované osoby shledá posudková komise, resp. předseda komise, zvlášť zřetele hodné důvody, což však musí být náležitě odůvodněno. V daném případě posudková komise MPSV ČR v Brně v obsahu posudku uvedla pouze, že účastnice řízení nebyla jednání komise přítomna, podkladová dokumentace, kterou prostudovala, byla dostatečná k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Rovněž nelze přehlédnout, že stejně tak i posudkový závěr OSSZ Vyškov byl učiněn bez účasti žalobkyně i opatrovnice, pouze ze zdravotní dokumentace a provedeného sociálního šetření. 15. Ve svém rozsudku ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014 – 25 (a shodně i v rozsudku ze dne 29. 9. 2015, č. j. 4 Ads 167/2015 – 27) NSS uvedl k osobnímu vyšetření, že: „[z]vláštní význam má totiž takové vyšetření v případech, kdy existují rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály. Právě osobní vyšetření posuzovaného slouží k tomu, aby si komise vytvořila opravdu ucelený obrázek o jeho zdravotním stavu a zodpovědně zdůvodnila, z jakých okolností rozpory pramení, a proč se přiklonila k závěru, který zcela nekoresponduje s nálezy ošetřujících lékařů či sociálního šetření.“ 16. Podle rozsudku NSS ze dne 7. 12. 2017, č. j. 10 Ads 201/2016 – 50: „[z]a situace, kdy PK MPSV měla k dispozici lékařské zprávy, z nichž většina z nich byla vydána s několikaměsíčním či dokonce několikaletým odstupem, a od sociálního šetření uběhlo cca 17 měsíců, nelze požadavek na osobní vyšetření stěžovatelky považovat za přílišný formalismus. (…) NSS přisvědčil též námitce, že ve věci mělo být před vydáním napadeného rozhodnutí provedeno nové sociální šetření.“ 17. Jak soud zjistil ze správního spisu, byly zde podklady, které přímo hovořily o změně zdravotního stavu oproti době, ze které bylo sociální šetření a většina zpráv, kterými posudková komise disponovala. Takovým byla zejména zpráva MUDr. K. ze dne 5. 3. 2019 hovořící výslovně o progresi nálezu. Ve výše citovaném rozsudku NSS ze dne 7. 12. 2017, č. j. 10 Ads 201/2016 – 50 tento uvádí: „Podle čl. 3 bodu 7 metodického pokynu se provedení nového sociálního šetření doporučuje vyžádat u odvolacího správního orgánu, zejména pokud od šetření provedeného na prvním stupni správního řízení uplynulo více než 6 měsíců a je důvodné předpokládat, že sociální šetření přinese nové skutečnosti.“ V nyní řešené věci přitom uběhlo od posledního sociálního šetření osmnáct měsíců. Dle právě citovaného rozsudku pak: „[t]akto dlouhý časový odstup (v oné věci 17 měsíců – pozn. soudu) již sám o sobě odůvodňuje předpoklad, že sociální šetření přinese nové skutečnosti. Je logické předpokládat, že zvládání životních potřeb se u stěžovatelky s přibývajícím věkem vyvíjí a je nezbytné ověřit aktuální stav ke dni vydání rozhodnutí.“ 18. Rovněž dle soudu nelze některé rozpory mezi hodnocením posudkové komise a lékaře OSSZ považovat za přesvědčivě zdůvodněné, když tyto vycházejí z domněnky o adaptaci na postižení a plně funkčního hmatu žalobkyně, přičemž ta obě uvedené skutečnosti rozporuje. Podle rozsudku NSS ze dne 29. 3. 2018, č. j. 1 Ads 124/2017 – 49 přitom skutečnost, že některé vyšetření žalobce nebylo provedeno (a tedy jeho výsledek není obsažen ve zdravotnické dokumentaci) nezbavuje posudkovou komisi její odpovědnosti za správné a úplné zjištění zdravotního stavu. Tak i posudková komise, chtěla-li operovat ve svých úvahách s bezvadnými hmatovými schopnostmi žalobkyně, a postrádala-li vyšetření žalobkyně v tomto směru ve zdravotnické dokumentaci, měla provést osobní vyšetření. Obdobně již judikoval zdejší soud i ve svém rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č. j. 19 Ad 44/2016 – 42: „Vzhledem k situaci, kdy se odborné lékařské zprávy podrobně nezabývaly vlivem psychického onemocnění (v nyní řešené věci diabetu – pozn. soudu) žalobkyně na její schopnost orientace (v nyní řešené věci na kvalitu hmatu – pozn. soudu), soud shledává osobní účast žalobkyně na jednání posudkové komise a přešetření členem posudkové komise (…) za žádoucí.“ Obdobně judikoval i Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 26. 1. 2016, č. j. 32 Ad 8/2015 – 44. Případné (a výjimečné) nepřistoupení k osobnímu vyšetření pak musí být nadto náležitě odůvodněno, což se v nyní řešeném případě nestalo (viz shora citovaný rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013 – 32. 19. Krajský soud v Hradci Králové se v citovaném rozsudku taktéž vyjádřil k odůvodnění zvládání jednotlivých životních potřeb: „[s]oud konstatuje, že v tomto hraničním případě, kdy při nezvládání byť jedné z dosud neuznaných životních potřeb, by se již jednalo o úplnou závislost ve stupni IV, je nezbytné jak sociální šetření, tak vlastní posouzení posudkovým orgánem ubírat cestou jasných odpovědí na zvládání jednotlivých dílčích aktivit životních potřeb vyjádřených pod písm. b) a c) přílohy č. 1 k vyhl. č. 505/2006 Sb., a to přehledným a přezkoumatelným způsobem, což se v řízení před žalovaným ani správním orgánem prvního stupně nestalo.“ Zdejšímu soudu pak nezbývá než konstatovat, že se tak nestalo ani v nyní řešeném (a rovněž hraničním) případě. Konkrétně pak zdejší soud shledal v posudku posudkové komise neřešené následující dílčí aktivity. Stran oblékání a obouvání šlo o „rozeznání rubu a líce oblečení“ a „manipulování s oblečením v souvislosti s denním režimem“. Stran tělesné hygieny pak o „dodržování tělesné hygieny, mytí si a osušování si jednotlivých částí těla“, „provádění celkové hygieny“ a zejm. „česání se, provádění ústní hygieny, holení se.“ Soud nadto podotýká, že u v posudku řešených dílčích aktivit komise vycházela (mj.) z předpokladu, že žalobkyně má v pořádku hmat, k čemuž se soud vyjádřil již výše. 20. Z právě popsaných důvodů má zdejší soud za to, že posudek posudkové komise nedosahuje kvalit nutných pro to, aby z něj mohl žalovaný ve svém rozhodnutí vycházet, a to zejména přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise tím, že nenechala provést nové sociální šetření a že osobně nevyšetřila žalobkyni, nedostála své povinnosti zjistit skutkový stav dostatečně. Nadto tím, že se v posudku nezabývala výslovně, přehledně a jednotlivě dílčími aktivitami (přičemž nezvládnutí byť jen jediné z nich vede k nezvládnutí předmětné životní potřeby podle ustanovení § 2a vyhl. č. 505/2006 Sb.), zatížila svůj posudek rovněž nepřezkoumatelností. Žalovaný pak tím, že nepřistoupil k žádosti o doplnění posudku, ale naopak převzal posudek jako základ pro své rozhodnutí, kdy jej zhodnotil jako způsobilý k důkazu žalobkynina zdravotního stavu, přenesl jeho vady rovněž i na své rozhodnutí. Pro tyto vady pak soud napadené rozhodnutí zrušil, a to dílem pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů (podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.) a dílem pro nutnost zásadního doplnění skutkového stavu vzatého za základ napadeného rozhodnutí (podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.). Podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. [z]ruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. Soud tak tedy ve shodě s těmito ustanoveními výrokem I. učinil. 21. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. náleží takovému účastníku právo náhrady důvodně vynaložených nákladů proti tomu účastníkovi, který úspěch neměl. Řečené náklady právně zastoupené žalobkyně tvoří:   α) odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 1 000 Kč / úkon, při těchto úkonech právní služby:     § 7 bod 3., § 9 odst. 2 § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb.       1) příprava a převzetí věci       2) podání ve věci samé 2 000 Kč   β) paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. α)     § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.       600 Kč   γ) DPH z částek dle písm. α) a β) § 23a z. č. 85/1996 Sb. 546 Kč         Celkem   3 146 Kč Všechny tyto náklady řízení podle obsahu spisu žalobkyni prokazatelně vznikly a jedná se o náklady nezbytně nutné k uplatnění jejího práva. Soud proto žalovanou k jejich zaplacení zavázal, a to k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovení § 64 s. ř. s. Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť tato lhůta je přiměřená možnostem žalované.   Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.   Ostrava 20. 2. 2020     JUDr. Zora Šmolková, v. r. samosoudkyně     Shodu s prvopisem potvrzuje