č. j. 18 Az 24/2020 – 24           ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci   žalobce:  L. R. státní příslušnost Indická republika t. č. pobytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 269, 735 64 Havířov proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2020 č. j. OAM-499/LE-BA02-HA10-2019, o udělení mezinárodní ochrany   takto:    I.  Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1. Rozhodnutím ze dne 12. 3. 2020 č. j. OAM-499/LE-BA02-HA10-2019 žalované Ministerstvo vnitra České republiky zamítlo žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle ust. § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o azylu“). V průběhu řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem podání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava z návratu do Indie spojená s možným zadržením indickou policií v souvislosti s jeho účastí na demonstracích proti uvěznění guru B.R. R. Žalovaný poukázal na to, že Indická republika, jakožto země původu žalobce, je podle ust. § 2 vyhl. č. 328/2015 Sb., považována za bezpečnou zemi původu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. V případě žalobce žalovaný nezjistil, že jeho zemi původu nelze považovat za bezpečnou a shledal tak naplnění podmínek k zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu jako věcně nedůvodné. 2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které žalovanému vytýkal porušení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v jeho ust. § 3, § 2 odst. 4, § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3. Zároveň vytýkal žalovanému porušení ust. § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu a článku 3 o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť žalobci v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení. Žalobce poukázal na to, že v průběhu správního řízení uvedl jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany to, že je stoupencem guru B. R.R., kterého současná vláda uvěznila. Žalobce se účastnil demonstrací proti uvěznění tohoto guru a strávil několik měsíců ve vězení na neznámém místě. Protože problémy neustávaly, odstěhoval se s rodinou do jiného státu v rámci Indie, avšak protivníci uvedeného guru udávali policii jména jeho stoupenců a ti pak prováděli razie. V případě návratu se žalobce obává zatčení za účast na demonstraci. Dále žalobce poukázal na to, že domněnka, že určitá země původu je bezpečná, je vyvratitelná a je tedy třeba zkoumat, zda v každém jednotlivém případě je možno danou zemi ve vztahu k žadateli považovat za bezpečnou. K tomu si podle něj žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání svého rozhodnutí. Žalobce proto navrhoval, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. 4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2020 č. j. OAM-499/LE-BA02-HA10-2019 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). 5. Z obsahu připojeného správního spisu žalovaného krajský soud zjistil, že dne 12. 12. 2019 vydala Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort č. j. KRPP-166733-11/ČJ-2019-030022, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 1 roku. Téhož dne vydalo totéž krajské ředitelství cizinecké policie rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. V odůvodnění těchto rozhodnutí se uvádí protokol o výslechu žalobce, který vypověděl, že z Indie odletěl 6. 7. 2019 do Arménie a posléze z Arménie do Srbska. Žalobce chtěl původně cestovat až do Francie, ale s Afghánci, se kterými si domluvil cestu, mu řekli, že ho odvezou pouze do Německa. Cestu do Německa si zajistil až v Srbsku přes tyto Afghánce. Za cestu musel zaplatit 6 000 Euro. Žalobce se nezajímal, přes jaké státy jedou a asi po 18 až 20 hodinách cesty vozidlo zastavilo v blízkosti benzinové stanice, kde zaběhli pro jídlo a pití. Poté šli dále po silnici a zadržela je německá policie. Dne 17. 12. 2019 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany a dne 18. 12. 2019 vydal žalovaný rozhodnutí o jeho zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ve smyslu ust. § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že je státním příslušníkem Indie, paňdžábské národnosti a hinduistického náboženského přesvědčení. Žalobce je ženatý, jeho manželka žije v indické Samaně a má čtyři děti. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že má svého staršího guru B. R. R., kterého současná vláda jako duchovního zavřela a střílela na jeho stoupence, kdy při potyčkách mezi policií a těmito stoupenci zemřelo až 35 lidí. Když teď chodí na jeho místo, policie tam mlátí návštěvníky a pronásleduje je. Dne 20. 1. 2020 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce při něm uvedl, že z Indie vycestoval na základě osobního cestovního dokladu, který mu byl vydán bez jakýchkoliv problémů ze strany indických státních orgánů v roce 2018. Cestovní pas mu byl odebrán a roztrhán afghánskými převaděči v Srbsku. Před svým odjezdem z Indie byl uvězněn indickou policií v době, kdy byl zadržen jeho duchovní guru B. R.R. Tehdy probíhaly demonstrace proti jeho zatčení; této demonstrace se zúčastnil i žalobce. Policie na demonstranty střílela a několik osob bylo zabito. Žalobce byl zadržen a strávil 3 měsíce v neznámém vězení. Poté po propuštění se vrátil do svého bydliště, kde fungoval výbor, který dostával instrukce od centrály guru B. R. R., kde se budou konat náboženská setkání a modlitby. Když přišli do ústředí Dera, bylo tam všechno zničeno, policie tam hlídala a nepustila je dovnitř. Žalobce se bojí návratu proto, že se obává, že bude zatčen pro účast na demonstracích proti uvěznění jejich guru B. R. R. Jiný důvod žalobce nemá. Součástí správního spisu jsou informace o zemi původu žalobce, a to Zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) 2018 – Údaje o zemi Indie, Informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 30. 8. 2018 o bezpečnostní a politické situaci v Indii a Informace ze dne 26. 11. 2019 nazvaná „Sikhové v Paňdžábu“. 6. Podle ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. 7. Žalobce ve své žalobě odkázal na svůj azylový příběh, který uváděl v průběhu správního řízení, podle něhož se jako stoupenec guru B. R. R. zúčastnil demonstrací proti jeho uvěznění, při kterých docházelo k potyčkám demonstrantů s policií, někteří účastníci byli zabiti a žalobce sám byl zatčen a uvězněn na neznámém místě. Ani přestěhováním do jiného státu Indie nedošlo k vyřešení těchto problémů, protože protivníci uvedeného guru udávali policii jména jeho stoupenců a ta pak prováděla razie. V případě návratu se ze stejného důvodu žalobce obává uvěznění. Žalovaný podle něj nedostatečně zkoumal, zda v jeho případě lze Indii považovat za bezpečnou zemi původu; k tomu si dle žalobce neshromáždil dostatek aktuálních relevantních podkladů, čímž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 8. V projednávané věci je nesporné, že žalobce je státním příslušníkem Indické republiky, kterou Česká republika považuje v souladu s ust. § 2 vyhl. č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, za bezpečnou zemi původu v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle výše uvedeného zákonného ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu je vázáno na splnění dvou podmínek. První podmínkou je to, že žadatel pochází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu. Tato podmínka tedy v projednávané věci naplněna nesporně byla. Druhou podmínkou je pak to, že žadatel prokáže v řízení o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Při poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následném pohovoru k této žádosti žalobce uvedl, že pochází ze státu Paňdžáb, který se nachází v severozápadní části Indie a že je hinduistického vyznání. V podstatě jako jediný důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl v průběhu svého správního řízení obavy ze zadržení policií v případě nuceného návratu do Indie kvůli účasti na demonstracích proti uvěznění guru B. R. R. Z obsahu provedeného pohovoru s žalobcem přitom vyplynulo, že byl zadržen tehdy policií 26. 8. 2017 a že byl vězněn po dobu 3 měsíců; propuštěn tedy byl v listopadu 2017. Indii přitom opustil až dne 6. 7. 2019 a mezitím se přestěhoval ze státu Haryana do Paňdžábu, přičemž v roce 2018 mu indické úřady bez problému vydaly cestovní doklad. S přihlédnutím k těmto informacím musí krajský soud souhlasit s názorem žalovaného uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to, že pokud by indické státní orgány opravdu jevily o osobu žalobce jakýkoliv zájem, jistě by jej zadržely vícekrát, než pouze jednou, a to i přes skutečnost, že se odstěhoval do Paňdžábu, který je rovněž indickým státem a který má společnou hranici se státem Haryana, kde žalobce pobýval předtím. V neposlední řadě nelze přehlédnout, že v zemi původu žalobce zůstala jeho manželka a 4 děti, přičemž žalobce se nezmínil o tom, že by se na něj v místě posledního bydliště policie dotazovala, či kontaktovala jeho manželku za účelem poskytnutí informací o jeho pobytu. Žalobcem tvrzenou obavu o jeho zatčení v případě nuceného návratu do země původu rozhodně proto nemůže krajský soud uznat jako důvod, pro který by Indii nebylo možno v jeho případě považovat za bezpečnou zemi původu. Pro tento závěr svědčí i zpráva „Hodnocení Indie jako bezpečné země původu“ se stavem k červenci 2019, ze které vyplývá, že „v Indii existují odvolací soudy, kam se mohou občané se svými stížnostmi obrátit. Za jednotlivé případy porušování občanských práv se staví řada různě zaměřených lidsko-právních organizací“. V této zprávě se dále uvádí, že „Národní komise pro lidská práva je nezávislý a nestranný vyšetřovací poradní orgán, zřízený ústřední vládou, s dvojím pověřením vyšetřovat a napravovat případy porušování lidských práv a podporovat informovanost veřejnosti o lidských právech. Je přímo odpovědný parlamentu, a úzce spolupracuje s ministerstvem vnitra a ministerstvem práva a spravedlnosti. Má mandát zabývat se porušováním lidských práv nebo nedbalostí při předcházení porušování, zasahovat do soudních řízení zahrnujících obvinění z porušování lidských práv a přezkoumávat všechny faktory (včetně teroristických činů), které porušují lidská práva“. Podle téže zprávy v zemi působí řada domácích i mezinárodních skupin pro lidská práva bez omezování ze strany vlády, které vyšetřují případy týkající se lidských práv a svá zjištění zveřejňují. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že si žalovaný pro své rozhodnutí opatřil dostatek dostupných aktuálních informací pro své rozhodnutí, a nepovažuje proto žalobu za důvodnou ani v té části, ve které žalobce vytýkal nedostatečnost těchto informací způsobující dokonce nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobce ostatně ani v rámci seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, ani v žalobě samotné, žádnou konkrétní relevantní informaci neuvedl. Krajský soud proto uzavírá, že žalobce svým tvrzením neprokázal, že v jeho případě nelze zemi původu Indickou republiku považovat za bezpečnou zemi. Tvrzené důvody uváděné žalobcem v jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany za situace, kdy byly naplněny podmínky zamítnutí této žádosti jako zjevně nedůvodné, nebyl žalovaný ve smyslu ust. § 16 odst. 3 zákona o azylu povinen posuzovat z hlediska důvodů uvedených pro udělení azylu podle § 13 a § 14 nebo pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b. Zároveň nebyl také povinen posuzovat, zda žalobce jakožto žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že by mu hrozila vážná újma podle ust. § 14a. Z uvedeného plyne, že se žalobce v průběhu správního řízení nedopustil vytýkaných porušení správního řádu, která jsou navíc v žalobě uvedena ve zcela nekonkrétní a obecné formě. 9. Ze shora uvedených důvodů krajský soud proto žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s., přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 10. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.). Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.           Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.   Ostrava 05.10.2020   JUDr. Petr Indráček samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.