č. j. 19 Az 41/2020 – 47          ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK   JMÉNEM REPUBLIKY  Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci   žalobce:  O. G. státní příslušnost Moldávie zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem sídlem 702 00 Ostrava, Purkyňova 6 proti žalovanému:  Ministerstvo vnitra sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3   o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2020 č. j. OAM-58/LE-BE02-VL14-2020, ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany   takto:    I.  Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle § 25 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný obdržel písemné prohlášení žalobce, kterým vzal svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět. Žalobce v žalobě tvrdil, že jakožto cizinec bez znalosti českého jazyka a českého právního systému si nebyl vědom obsahu svého úkonu a důsledků s tím spojených. Zpětvzetí žádosti bylo navíc na předepsaném formuláři, který mu byl přetlumočen do ruského jazyka. Poukázal na to, že pochází z Moldávie a jeho rodnou řečí je moldavština a ruštinu ovládá jenom na komunikační úrovni. Žalobce vyslovil názor, že žalovaný měl zkoumat autenticitu úkonu, kterým měl vzít žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 388/2004 – 70. Žalobce dále uvedl, že jeho tvrzení, že si nebyl vědom obsahu a významu úkonu, jímž měl údajně vzít zpět svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany, nemůže být přezkoumáváno pouze na základě spisového materiálu, nýbrž i s ohledem na další okolnosti, za nichž mělo k takovému úkonu dojít. Zdůraznil, že procesní úkon zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí být zkoumán nikoliv pouze pomocí dodržených formálních předpokladů jeho platnosti, nýbrž i na základě vyhodnocení skutečné vůle a vědomí cizince, neboť v případě, že je takový úkon učiněn v zařízení pro zajištění cizinců, tomu, aby cizinec případně podal novou žádost o mezinárodní ochranu, brání ust. § 3b odst. 1 zákona o azylu, podle nějž oprávnění podat žádost o mezinárodní ochranu žalobce zaniklo uplynutím sedmého dne pobytu v Zařízení pro zajištění cizinců. Skutečný obsah vůle cizince tak musí být zkoumán i pomocí jiných důkazních prostředků (zkoumání pravosti podpisu, výslechu přítomných osob apod.) a nelze se spolehnout pouze na přezkoumání splnění formálních záležitostí spisového materiálu.   2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Konstatoval, že žalobce 29. 6. 2020 převzal a svým podpisem stvrdil převzetí poučení žadatele o mezinárodní ochranu a to v příslušné jazykové mutaci a byl uvědoměn o svých právech a povinnostech, rovněž věděl, že kdykoliv může požádat o právní pomoc v zařízení pro zajištění cizinců. Byl informován o tom, že může v řízení vystupovat samostatně nebo se nechat zastupovat, obdržel seznam nevládních organizací, které se zabývají ochranou práv žadatelů o mezinárodní ochranu a které může kdykoliv v průběhu řízení kontaktovat a požádat o bezplatnou právní pomoc. Rovněž v poučení byl informován, co znamená úkon zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu, tzv. stop azyl. Zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 10. 7. 2020 je oficiálním dokumentem, který žalobce podal, uvedl v něm, že si přeje zastavit řízení – podává stop azyl. Toto vlastnoručně podepsal. Nelze tedy pochybovat o tom, že žalobce podal sám z vlastní vůle zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení v žalobě, že okolnosti vzniku zpětvzetí mu nejsou známy či že si této skutečnosti není vědom, není opodstatněné. K otázce zkoumání autenticity podpisu žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 25/2017-47, v němž se Nejvyšší správní soud ztotožnil s rozsudkem krajského soudu ve věci neprovádění dalších důkazů, kdy stěžovatel pouze obecně zpochybnil pravost zpětvzetí žádosti o mezinárodní ochranu, což je i případ žalobce. Dle žalovanéího je kromě jiného zřejmé, že žalobce chtěl odjet do vlasti. V žádosti o mezinárodní ochranu napsal, že kdyby byl vyhoštěn, je připraven odjet „třeba zítra domů“.   3. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že rozhodnutím Policie České repbuliky, krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 19. 6. 2020 č. j. KRPA-159413-17/ČJ-2020-000022-ZSV bylo rozhodnuto o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. a) z. č. 326/1999 Sb., za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla stanovena na 40 dnů ode dne omezení osobní svobody. V uvedeném rozhodnutí ze zjištění z výpovědi žalobce krom jiného plyne, že žalobce uvedl, že do České repbuliky přicestoval 18. 6. 2020 jako turista na základě biometrického cestovního pasu. Nezná nařízení České republiky. Myslel si, že cestuje do České republiky oprávněně. V České republice by bydlel u kamaráda v N.na adrese J. 691. V minulosti se již na této adrese zdržoval. Nikdy nežádal o azyl. V Moldávii žije celý život, má tam manželku, syna, matku a sourozence. V případě potřeby se bude vracet do Moldávie, v České republice nemá co dělat. Naposledy byl v Moldávii 18. 6. 2020. Není žádná překážka ani důvod, proč by nemohl vycestovat. Nic mu v Moldávii nehrozí, je to pro něho bezpečná země. V případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. Před započetím pohovoru žalobce uvedl, že žádá tlumočníka, neboť česky nerozumí, vyslovil souhlas s tlumočením do ruského jazyka. Potvrdil, že přítomné tlumočnici dokonale rozumí. Přítomnost právního zástupce nežádal. Ze spisu dále plyne, že dne 22. 6. 2020 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 22. 6. 2020 vydal žalovaný rozhodnutí o zajištění žalobce v Zařízení pro zajištění ciznců podle § 46a odst. 1 písm. c) z. č. 325/1999 Sb. s tím, že doba trvání zajištění se stnovuje do 9. 10. 2020 (rozhodnutí č. j. OAM-58/LE-BE02-VL14-PS-2020). Ze spisu se dále podává, že 1. 7. 2020 žalobce poskytl údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce kromě jiného uvedl, že je schopen se dorozumět v jazyce ruském a moldavském. K popisu průběhu cesty z vlasti do České republiky sdělil, že odjel 17. 6. 2020. Cestoval přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Jel linkovým autobusem. Na území České republiky přijel 18. 6. 2020, poté co vystoupil z autobusu na nádraží Florenc čekal, až si pro něho přijedou známí. Následně byl kontrolován hlídkou policie a byl posléze zajištěn. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl toliko to, že se snaží dosáhnout svého cíle, zajištěn byl neprávem. Chce dosáhnout spravedlnosti. Kdyby byl vyhoštěn, je připraven třeba zítra odjet domů. Dne 10. 7. 2020 bylo žalovanému doručeno písemné podání psané rukou (č. l. 33 správního spisu), jehož přepis strojově je na č. l. 34, v němž je uvedeno: O. G., nar. X, M. Přeji si zastavit řízení – stop azyl. Listina obsahuje nečitelný podpis. Na tomto místě soud poznamenává, že se tento podpis shoduje s podpisy žalobce na jiných listinách obsažených ve správním spise, např. na listině obsahující poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu či na listinách, v nichž žalobce potvrzoval převzetí rozhodnutí či předvolání k převzetí rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany. Ve spise dále následuje žalobou napadené rozhodnutí, jímž žalovaný řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. a) zákona o azylu s odůvodněním, že žalobce vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět. Ze spisu rovněž plyne, že uvedené rozhodnutí č. j. OAM-58/LE-BE02-VL14-PS-2020 žalobce převzal dle 17. 7. 2020, o čemž byl sepsán protokol o předání rozhodnutí. Žalobce současně prohlásil, že byl seznámen v jazyce ruském s obsahem uvedeného rozhodnutí, obsahu rozhodnutí včetně poučení rozumí a vzal na vědomí, že rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení. Z protokolu plyne, že přítomen byl tlumočník jazyka ruského pan RNDr. L. K. Spis obsahuje rovněž poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany, v němž je i pasáž: zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany – „stop azyl“ a v textu k této pasáži je uvedeno, že v průběhu celého řízení o mezinárodní ochraně má žadatel právo vzít svou žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět a příslušné řízení tak zastavit. Pokud tak chce učinit, je nutné sepsat žádost o zastavení řízení písemně a odevzdat ji pracovníkům OAMP v azylovém středisku nebo ji písemně či osobně doručit na adresu OAMP na označenou adresu.   4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. z. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným ( § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se po řádném poučení na výzvu soudu nevyjádřil a nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání nesdělil.    5. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou, že jakožto cizinec bez znalostí českého jazyka a českého právního systému si nebyl vědom obsahu svého úkonu a důsledků s tím spojených a že zpětvzetí žádosti bylo navíc na předepsaném formuláři, který mu byl přetlumočen do ruského jazyka. Především uvedené tvrzení, že zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany je na předepsaném formuláři, je v rozporu s obsahem správního spisu, jak plyne z výše uvedených zjištění. Ze spisu plyne, že zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce učinil vlastnoručně na čistý papír, nikoli na nějaký předepsaný formulář, který mu měl být údajně přetlumočen do ruského jazyka. Zdůrazňoval-li v žalobě žalobce v této souvislosti tu skutečnost, že pochází z Moldávie a jeho rodnou řečí je moldavština, a že ruštinu ovládá jenom na komunikační úrovni, pak z výše citovaného obsahu správního spisu se podává, že žalobce na dotaz, v jakém jazyce je schopen se dorozumět, uvedl kromě moldavského jazyka i jazyk ruský a veškerá komunikace s ním probíhala za přítomnosti tlumočníka v jazyce ruském. Žalobce nikdy proti tomu nic nenamítal. Naopak v řízení, v němž bylo rozhodováno o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění, prohlásil, že souhlasí s tlumočením do ruského jazyka, jak plyne z výše citovaného rozhodnutí ze dne 19. 6. 2020 č. j. KRPA-159413-17/ČJ-2020-000022-ZSV. Přisvědčit nelze ani žalobní námitce žalobce, že si nebyl vědom obsahu a významu úkonu, jímž měl vzít zpět svou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Především ze spisu se podává, že žalobce převzal poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce netvrdí, že by toto poučení, které je ve spise v českém jazyce, v příslušné jazykové mutaci, jak tvrdí žalovaný, neobdržel), přičemž je zřejmé, že dispozitivní úkon žalobce – zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany na č. l. 33, resp. 34, kdy použil shodná slova, jak jsou uvedena v příslušné pasáži ohledně zpětvzetí žádosti, a to slova stop azyl, a doplnil slova, že si přeje zastavit řízení, jsou v souladu s tímto poučením, kterého se mu dostalo. Nelze pominout ani tu podstatnou skutečnost, že při převzetí žalobou napadeného rozhodnutí dne 17. 7. 2020 za přítomnosti tlumočníka, kdy žalobce výslovně do protokolu o předání rozhodnutí prohlásil, že byl seznámen v jazyce ruském s obsahem napadeného rozhodnutí, ničeho nenamítal, tedy nebrojil proti tomu, že by si snad nebyl vědom obsahu a významu uvedeného dispozitivního úkonu. V daných souvislostech nelze pominout ani to, že žalobce v průběhu správních řízení uváděl, že do České republiky přicestoval jako turista, v Moldávii má rodinu, žádné nebezpečí mu tam nehrozí, je to pro něho bezpečná země a v případě správního vyhoštění vycestuje dobrovolně. Uvedené přednesl jak v řízení o zajištění za účelem správního vyhoštění, tak i v rámci údajů, které poskytl k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, kdy výslovně prohlásil, že kdyby byl vyhoštěn, je připraven třeba zítra odjet domů. Jestliže žalobce opakovaně projevoval vůli vrátit se do Moldávie, má soud za to, že zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo v souladu s touto jeho vůlí, kterou pak projevil tím, že vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět. Za popsaného stavu soud neshledal žádný důvod ke zkoumání pravosti podpisu žalobce na listině obsahující dispozitivní úkon a za tímto účelem provádět výslech přítomných osob apod. Co se týká zkoumání pravosti podpisu, pak žalobce neuvedl jedinou okolnost, proč by podpis na zpětvzetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany neměl být jeho pravým podpisem.   6. K žalobní námitce žalobce, že žalovaný měl procesní úkon zpětvzetí žaloby hodnotit i z pohledu skutečné vůle cizince, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 388/2004-70. NSS v něm uvedl, že vezme-li žadatel o azyl svoji žádost o udělení azylu zpět, správní orgán řízení o udělení azylu podle § 25 odst. 1 písm. a) z. č. 325/1999 Sb., o azylu, zastaví, aniž by zkoumal, jaké pohnutky žadatele k takovému kroku vedly.   7. Krajský soud uzavírá, že žalovaný postupoval správně podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil, neboť žalobce vzal žádost o udělení mezinárodní ochrany zpět.   8. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.   9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.   Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     Ostrava 27. 10. 2020   Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně   Shodu s prvopisem potvrzuje