Nelze pověřit soudního exekutora a vést exekuční řízení na majetek povinného, jehož úpadek zjištěný v roce 2015 je již řešen konkursem, pro uspokojení pohledávky oprávněného vzniklé v souvislosti s řízením o vyklizení povinného (dlužníka) z nemovité věci, která byla v insolvenčním řízení prodána do vlastnictví oprávněného, když její uspokojení v konkursu není možné, neboť se nejedná o pohledávku podle § 168 a § 169 zák. č. 182/2006 Sb.

USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kudrnové a soudců Mgr. Tomáše Mičky a Mgr. Tomáše Hendrycha v exekuční věci oprávněného: YUSUFELI s.r.o., IČO 28563131 sídlem Jana Šoupala 1597/3, Poruba, 708 00 Ostrava zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Nastisem sídlem Sokolská třída 936/21, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava proti povinnému: Ing. Mojmír L., narozený dne xxx bytem xxx pro částku 13.712 Kč s příslušenstvím k odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, ze dne 14. 5. 2020, č. j. xxx, ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 EXE 11160/2020 takto: I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. II. Žádný z účastníků a soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soudního exekutora bylo řízení o exekučním návrhu oprávněného ze dne 24. 4. 2020 zastaveno (ve výroku v odstavci I.), rozhodnuto, že soudní exekutor nemá „nárok“ na náhradu nákladů exekuce (ve výroku v odstavci II.) a že žádný z účastníků nemá „nárok“ na náhradu nákladů řízení (ve výroku v odstavci III.). Soudní exekutor konstatoval, že mu dne 27. 4. 2020 došel exekuční návrh oprávněného ze dne 24. 4. 2020 proti povinnému za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 13.712 Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020, č. j. 16 C 359/2019-20. Dále soudní exekutor odkázal na pokyn Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2020, č. j. 50 EXE 11160/2020-14, k zastavení řízení o exekučním návrhu s odůvodněním, že je zde nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, byl zjištěn úpadek povinného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Bylo odkázáno na ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého není možné nařídit na majetek povinného exekuci, trvají-li účinky rozhodnutí o úpadku. Soudní exekutor, při vázanosti uvedeným pokynem, tedy řízení o exekučním návrhu zastavil a v návaznosti na to rozhodl o nákladech exekuce soudního exekutora a o nákladech řízení účastníků řízení. 2. Proti vydanému rozhodnutí soudního exekutora podal včasné odvolání oprávněný a namítal, že je toho názoru, že exekuci nařídit lze, ovšem fakticky ji lze vykonat pouze k určitému typu majetku. Pohledávka na zaplacení nákladů soudního řízení, přiznaná rozsudkem soudu, vznikla v době, kdy již byl na povinného prohlášen konkurs, a kdy dávno uplynula lhůta k podání přihlášky pohledávek. Oprávněný nabyl od insolvenčního správce nemovitost a podal proti povinnému žalobu na vyklizení dle § 285 odst. 2 insolvenčního zákona. Soudní spor vyhrál a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Protože se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 insolvenčního zákona, ani o pohledávku postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona, nelze tuto pohledávku v konkursu uspokojit. Odkázal rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 NSČR 16/2011. Protože pohledávku nelze v konkursu uspokojit, neplatí zákaz zahájení exekuce, ovšem majetek povinného, sepsaný do majetkové podstaty, není po dobu trvání konkursu v exekuci postižitelný. Soudní exekutor by tak mohl postihnout pouze majetek, který byl vyloučen z majetkové podstaty, nebo by musel s výkonem exekuce počkat do skončení konkursu. V této souvislosti odkazuje na článek v odborné literatuře. Navrhl, aby odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora bylo změněno, a aby byl soudní exekutor pověřen provedením exekuce na majetek povinného. 3. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by bylo nutno nařizovat odvolací jednání (§ 254 odst. 8, část věty před středníkem o. s. ř.), dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný se podaným exekučním návrhem ze dne 24. 4. 2020 domáhal pověření soudního exekutora provedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky ve výši 13.712 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020, č. j. 16 C 359/2019-20. Okresní soud v Ostravě udělil dne 12. 5. 2020 pod č. j. 50 EXE 11160/2020-14 pokyn pro soudního exekutora k zastavení exekučního řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení, kterou nelze odstranit, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, byl zjištěn úpadek povinného a na majetek byl prohlášen konkurs. Odkázal dále na znění ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého není možné nařídit na majetek povinného exekuci, jelikož trvají účinky rozhodnutí o úpadku. 5. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, vyplývá, že byl zjištěn úpadek povinného, na jeho majetek byl prohlášen konkurs, byla ustanovena insolvenční správkyně a věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky. 6. Podle § 140e odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5. 7. Soudní exekutor na základě pokynu exekučního soudu zastavil řízení o exekučním návrhu oprávněného s odůvodněním, že podle ustanovení § 140e insolvenčního zákona je zakázáno zahájit exekuci poté, kdy bylo rozhodnuto o úpadku povinného. 8. Účelem uvedené zákonné úpravy je jednak zásada procesní ekonomie, dále pak zabránění „konkurence“ účinků, které jsou spojeny s insolvenčním řízením, a které jsou spojeny s exekučním řízením. Uvedené zákonné ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona se pak uplatní na všechny způsoby řešení úpadku. Neznamená však (jak v tomto směru správně poukazuje odvolatel), že se uvedený zákaz zahájení exekuce, byl-li zjištěn úpadek povinného, uplatní bezvýjimečně. 9. V tomto směru rozhodující je způsob řešení úpadku. Je-li tento řešen oddlužením, pak zákon nepředpokládá postižení majetku dlužníka v jeho úplném rozsahu; dále předpokládá zachování jeho dispozičního oprávnění k nově získanému majetku a též uspokojení tzv. „nových“ pohledávek, tj. pohledávek vzniklých poté, kdy nastaly účinky schválení oddlužení (srov. ustanovení § 408 odst. 2 a § 409 odst. 3 insolvenčního zákona), v exekuci – znamená to, že pro tento druh pohledávek se zákaz exekuci zahájit, uvedený v ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, neuplatní, a tedy k jejich uspokojení je možno exekuci zahájit (tj. pověřit soudního exekutora provedením exekuce). 10. Odlišná situace však nastává, je-li úpadek řešen konkursem. V něm se zásadně předpokládá zpeněžení (celé) majetkové podstaty, kterou tvoří nejen stávající, ale též nově nabytý majetek. Je proto, již z povahy věci, vyloučena obdobná úprava, kterou zákon předpokládá u oddlužení. I zde je možný vznik „nových“ pohledávek, avšak nejedná-li se o pohledávky dle § 168 a § 169 insolvenčního zákona (jak rovněž konstatuje odvolatel), není jejich uspokojení v konkursu již možné. Zbývá tak posoudit, jak je tomu v projednávané věci, zda uvedená skutečnost má za následek neplatnost zákazu zahájení exekuce (jak tvrdí odvolatel) a jaká míra srozumění s reálností uspokojení takové pohledávky se u jejího věřitele při jejím vymáhání předpokládá. 11. Ve zde projednávané věci není sporu o tom, že oprávněný se domáhá uspokojení „nové“ pohledávky, tj. pohledávky vzniklé v souvislosti s řízením o vyklizení dlužníka z nemovitosti, která byla v insolvenčním řízení zpeněžena. Insolvenční zákon tento způsob obrany oprávněného (srov. ustanovení § 285 odst. 2 ins. zákona) připouští, a tedy, z povahy věci, i vznik „nové“ pohledávky, vzniklé v důsledku úspěšného vedení takového sporu (náklady řízení). Její uspokojení v probíhajícím insolvenčním řízení však zákon nepředpokládá. S tímto faktem by měl být věřitel takové pohledávky (odvozené od jeho primárního rozhodnutí nabýt nemovitost, která byla zpeněžena v konkursu, a kterou dlužník používá k bydlení své rodiny) srozuměn, stejně jako s předpokládanou pravděpodobností reálného uspokojení takové pohledávky. Míra tohoto srozumění by měla dále zahrnovat „neočekávání“ možnosti, že takovou pohledávku by bylo možno uspokojit (byť až po proběhlém konkursu) v exekučním řízení, které by bylo zahájeno za trvání účinků rozhodnutí o úpadku – ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, tedy zákaz exekuční řízení zahájit, se uplatní i v projednávané věci, ve které je úpadek povinného řešen konkursem (zákon v tomto směru žádnou výjimku nepřipouští a ani výkladem nelze dovodit, že by se uvedený zákaz neměl v projednávané věci uplatnit jen proto, že uspokojení takové pohledávky v konkursu není možné – viz shora). Odvolací soud se proto s odvolací argumentací oprávněného neztotožňuje. 12. Právní názor exekučního soudu, který byl uveden v pokynu soudnímu exekutorovi, a který exekutor převzal do rozhodnutí, je tak správný, proto krajský soud rozhodl podle ust. § 219 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 55c odst. 5 exekučního řádu) a odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněný nebyl s podaným odvoláním procesně úspěšný a povinnému (stejně jako soudnímu exekutorovi), podle obsahu spisu, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 27. října 2020 JUDr. Ivana Kudrnová v. r. předsedkyně senátu USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Kudrnové a soudců Mgr. Tomáše Mičky a Mgr. Tomáše Hendrycha v exekuční věci oprávněného: YUSUFELI s.r.o., IČO 28563131 sídlem Jana Šoupala 1597/3, Poruba, 708 00 Ostrava zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Nastisem sídlem Sokolská třída 936/21, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava proti povinnému: Ing. Mojmír L., narozený dne xxx bytem xxx pro částku 13.712 Kč s příslušenstvím k odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, ze dne 14. 5. 2020, č. j. xxx, ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 EXE 11160/2020 takto: I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. II. Žádný z účastníků a soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soudního exekutora bylo řízení o exekučním návrhu oprávněného ze dne 24. 4. 2020 zastaveno (ve výroku v odstavci I.), rozhodnuto, že soudní exekutor nemá „nárok“ na náhradu nákladů exekuce (ve výroku v odstavci II.) a že žádný z účastníků nemá „nárok“ na náhradu nákladů řízení (ve výroku v odstavci III.). Soudní exekutor konstatoval, že mu dne 27. 4. 2020 došel exekuční návrh oprávněného ze dne 24. 4. 2020 proti povinnému za účelem vymožení pohledávky oprávněného ve výši 13.712 Kč s příslušenstvím na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020, č. j. 16 C 359/2019-20. Dále soudní exekutor odkázal na pokyn Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2020, č. j. 50 EXE 11160/2020-14, k zastavení řízení o exekučním návrhu s odůvodněním, že je zde nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, byl zjištěn úpadek povinného a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Bylo odkázáno na ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého není možné nařídit na majetek povinného exekuci, trvají-li účinky rozhodnutí o úpadku. Soudní exekutor, při vázanosti uvedeným pokynem, tedy řízení o exekučním návrhu zastavil a v návaznosti na to rozhodl o nákladech exekuce soudního exekutora a o nákladech řízení účastníků řízení. 2. Proti vydanému rozhodnutí soudního exekutora podal včasné odvolání oprávněný a namítal, že je toho názoru, že exekuci nařídit lze, ovšem fakticky ji lze vykonat pouze k určitému typu majetku. Pohledávka na zaplacení nákladů soudního řízení, přiznaná rozsudkem soudu, vznikla v době, kdy již byl na povinného prohlášen konkurs, a kdy dávno uplynula lhůta k podání přihlášky pohledávek. Oprávněný nabyl od insolvenčního správce nemovitost a podal proti povinnému žalobu na vyklizení dle § 285 odst. 2 insolvenčního zákona. Soudní spor vyhrál a bylo mu přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Protože se nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 insolvenčního zákona, ani o pohledávku postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 insolvenčního zákona, nelze tuto pohledávku v konkursu uspokojit. Odkázal rovněž na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 29 NSČR 16/2011. Protože pohledávku nelze v konkursu uspokojit, neplatí zákaz zahájení exekuce, ovšem majetek povinného, sepsaný do majetkové podstaty, není po dobu trvání konkursu v exekuci postižitelný. Soudní exekutor by tak mohl postihnout pouze majetek, který byl vyloučen z majetkové podstaty, nebo by musel s výkonem exekuce počkat do skončení konkursu. V této souvislosti odkazuje na článek v odborné literatuře. Navrhl, aby odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora bylo změněno, a aby byl soudní exekutor pověřen provedením exekuce na majetek povinného. 3. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž by bylo nutno nařizovat odvolací jednání (§ 254 odst. 8, část věty před středníkem o. s. ř.), dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné. 4. Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněný se podaným exekučním návrhem ze dne 24. 4. 2020 domáhal pověření soudního exekutora provedením exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky ve výši 13.712 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2020, č. j. 16 C 359/2019-20. Okresní soud v Ostravě udělil dne 12. 5. 2020 pod č. j. 50 EXE 11160/2020-14 pokyn pro soudního exekutora k zastavení exekučního řízení z důvodu nedostatku podmínky řízení, kterou nelze odstranit, když usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, byl zjištěn úpadek povinného a na majetek byl prohlášen konkurs. Odkázal dále na znění ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, podle kterého není možné nařídit na majetek povinného exekuci, jelikož trvají účinky rozhodnutí o úpadku. 5. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2019, č. j. xxx, vyplývá, že byl zjištěn úpadek povinného, na jeho majetek byl prohlášen konkurs, byla ustanovena insolvenční správkyně a věřitelé byli vyzváni, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky. 6. Podle § 140e odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. (insolvenční zákon) v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5. 7. Soudní exekutor na základě pokynu exekučního soudu zastavil řízení o exekučním návrhu oprávněného s odůvodněním, že podle ustanovení § 140e insolvenčního zákona je zakázáno zahájit exekuci poté, kdy bylo rozhodnuto o úpadku povinného. 8. Účelem uvedené zákonné úpravy je jednak zásada procesní ekonomie, dále pak zabránění „konkurence“ účinků, které jsou spojeny s insolvenčním řízením, a které jsou spojeny s exekučním řízením. Uvedené zákonné ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona se pak uplatní na všechny způsoby řešení úpadku. Neznamená však (jak v tomto směru správně poukazuje odvolatel), že se uvedený zákaz zahájení exekuce, byl-li zjištěn úpadek povinného, uplatní bezvýjimečně. 9. V tomto směru rozhodující je způsob řešení úpadku. Je-li tento řešen oddlužením, pak zákon nepředpokládá postižení majetku dlužníka v jeho úplném rozsahu; dále předpokládá zachování jeho dispozičního oprávnění k nově získanému majetku a též uspokojení tzv. „nových“ pohledávek, tj. pohledávek vzniklých poté, kdy nastaly účinky schválení oddlužení (srov. ustanovení § 408 odst. 2 a § 409 odst. 3 insolvenčního zákona), v exekuci – znamená to, že pro tento druh pohledávek se zákaz exekuci zahájit, uvedený v ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, neuplatní, a tedy k jejich uspokojení je možno exekuci zahájit (tj. pověřit soudního exekutora provedením exekuce). 10. Odlišná situace však nastává, je-li úpadek řešen konkursem. V něm se zásadně předpokládá zpeněžení (celé) majetkové podstaty, kterou tvoří nejen stávající, ale též nově nabytý majetek. Je proto, již z povahy věci, vyloučena obdobná úprava, kterou zákon předpokládá u oddlužení. I zde je možný vznik „nových“ pohledávek, avšak nejedná-li se o pohledávky dle § 168 a § 169 insolvenčního zákona (jak rovněž konstatuje odvolatel), není jejich uspokojení v konkursu již možné. Zbývá tak posoudit, jak je tomu v projednávané věci, zda uvedená skutečnost má za následek neplatnost zákazu zahájení exekuce (jak tvrdí odvolatel) a jaká míra srozumění s reálností uspokojení takové pohledávky se u jejího věřitele při jejím vymáhání předpokládá. 11. Ve zde projednávané věci není sporu o tom, že oprávněný se domáhá uspokojení „nové“ pohledávky, tj. pohledávky vzniklé v souvislosti s řízením o vyklizení dlužníka z nemovitosti, která byla v insolvenčním řízení zpeněžena. Insolvenční zákon tento způsob obrany oprávněného (srov. ustanovení § 285 odst. 2 ins. zákona) připouští, a tedy, z povahy věci, i vznik „nové“ pohledávky, vzniklé v důsledku úspěšného vedení takového sporu (náklady řízení). Její uspokojení v probíhajícím insolvenčním řízení však zákon nepředpokládá. S tímto faktem by měl být věřitel takové pohledávky (odvozené od jeho primárního rozhodnutí nabýt nemovitost, která byla zpeněžena v konkursu, a kterou dlužník používá k bydlení své rodiny) srozuměn, stejně jako s předpokládanou pravděpodobností reálného uspokojení takové pohledávky. Míra tohoto srozumění by měla dále zahrnovat „neočekávání“ možnosti, že takovou pohledávku by bylo možno uspokojit (byť až po proběhlém konkursu) v exekučním řízení, které by bylo zahájeno za trvání účinků rozhodnutí o úpadku – ustanovení § 140e odst. 1 insolvenčního zákona, tedy zákaz exekuční řízení zahájit, se uplatní i v projednávané věci, ve které je úpadek povinného řešen konkursem (zákon v tomto směru žádnou výjimku nepřipouští a ani výkladem nelze dovodit, že by se uvedený zákaz neměl v projednávané věci uplatnit jen proto, že uspokojení takové pohledávky v konkursu není možné – viz shora). Odvolací soud se proto s odvolací argumentací oprávněného neztotožňuje. 12. Právní názor exekučního soudu, který byl uveden v pokynu soudnímu exekutorovi, a který exekutor převzal do rozhodnutí, je tak správný, proto krajský soud rozhodl podle ust. § 219 o. s. ř. (ve spojení s ust. § 55c odst. 5 exekučního řádu) a odvoláním napadené rozhodnutí soudního exekutora potvrdil. 13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněný nebyl s podaným odvoláním procesně úspěšný a povinnému (stejně jako soudnímu exekutorovi), podle obsahu spisu, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 27. října 2020 JUDr. Ivana Kudrnová v. r. předsedkyně senátu