3 8 Co 61/2020 Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Řehánková. č. j. 8 Co 61/2020-121 Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Řehánková. USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Daniely Kabátové a JUDr. Martina Putíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: ISOTRA a. s., IČO 47679191 sídlem Bílovecká 2411/1, Předměstí, 746 01 Opava zastoupená advokátem JUDr. Romanem Nováčkem sídlem Sokolská třída 1758/4, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Stefan E., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Salačem, LL.M. sídlem Zlatnická 1582/10, 110 00 Praha o zaplacení 30.400 € s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 1. 2020, č. j. 110 EVC 1/2018-109, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením bylo řízení zastaveno a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně včas odvolání, v němž se domáhala zrušení usnesení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. V odvolání uvedla, že žalobkyně v rámci svého přípisu ze 17. 12. 2019 doložila relevantní judikaturu ESD, kterou vyvracela argumentaci žalovaného spočívající v tom, že prorogační doložka by musela být uzavřena písemně ve smyslu formalizované smlouvy, příp. že by VOP musely být žalobkyní žalovanému zasílány, když ESD dospěl k tomu, že pro sjednání dané doložky postačuje její začlenění do obchodních podmínek, které jsou řádně zveřejněny. Prokázání toho, že tyto jeho VOP byly skutečně v rozhodné době na webu zveřejněny, doložil e-mailem, z něhož vyplývá, že správce webových stránek má v rámci svých podkladů k webovým stránkám právě toto znění VOP, když tuto skutečnost považovala žalobkyně za klíčovou, neboť žalovaný nerozporoval, že by žalobkyně neměla VOP zveřejněny, ale rozporoval to, že údajně nemělo dojít k prokázání toho, že právě žalobkyní založené znění zveřejněno bylo. Podle žalobkyně je tento důkaz dostatečný. Navíc žalobkyně označila subjekt, který by tuto skutečnost mohl potvrdit. Usnesením okresního soudu ze dne 2. 1. 2020 byla žalobkyně vyzvána k učinění důkazních návrhů k prokázání toho, že žalovaný akceptoval návrh prorogační doložky a že VOP obsahující ustanovení prorogační dohody byly v době učinění poptávky připojeny k návrhu předmětné smlouvy o dílo. Na toto usnesení reagovala žalobkyně přípisem z 9. 1. 2020, kdy v rámci těchto e-mailů upozornila žalovaného na to, že smluvní vztah se bude řídit jeho VOP, přičemž k uzavření smlouvy došlo nejpozději v okamžiku přijetí smlouvy žalobkyní, příp. neodmítnutím této změny obsahu smlouvy. Žalobkyně tedy jednoznačně identifikovala cestu a způsob, jakým došlo k akceptaci prorogační doložky. Dále žalobkyně byla vyzvána, aby prokázala odeslání VOP žalovanému, nikoliv aby prokázala znění VOP zveřejněné na webových stránkách žalobkyně. Žalobkyně tedy nebyla ze strany soudu řádně poučena o tom, že má dále navrhovat důkazy k prokázání zveřejnění VOP na svých webových stránkách, a proto je rozhodnutí okresního soudu překvapivé. Žalobkyně se ztotožňuje se závěrem okresního soudu spočívajícím v tom, že na smluvní vztah mezi účastníky dopadají obchodní podmínky žalobkyně, avšak nesouhlasí toliko se závěrem soudu spočívajícím v tom, že žalobkyně neprokázala obsah, popř. samotné zveřejnění obchodních podmínek. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že nadále trvá na svém procesním návrhu, tedy aby soud uvedené řízení pro nedostatek podmínky řízení (mezinárodní příslušnosti) zastavil a navrhoval potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Žalovaný ve vyjádření dále uvedl, že nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že dostatečně prokázala přiložení uvedeného znění VOP k textu objednávky. Nejenže totiž popis dokumentu přiloženého k e-mailu nijak neindikuje (natož prokazuje) konkrétní znění VOP, resp. že se vůbec o VOP jedná, nedošlo ani ze strany žalovaného k jakémukoliv projevu vůle, který by vypovídal o tom, že VOP byly v uvedeném znění takto akceptovány, navíc na situace, kdy žalovaný výslovně uvedl, že si sjednání takové podmínky nebyl vědom. Žalobkyně v tomto směru žádný konkrétní důkaz na výzvu soudu nedoložila, ač by si v případě skutečného sjednání VOP bylo možné řadu možných důkazních prostředků dobře představit - prokázání toho, že smluvní podmínky musely být stranám známy nebo byly přiloženy k návrhu, je přitom jednoznačně povinností žalobkyně. Žalovaný opakovaně poukazoval na to, že dokonce i aktuální publikované VOP žalobkyně mají jiný text než ten, který je předkládán. I z tohoto důvodu považuje argumentaci žalobkyně za účelovou. K akceptaci prorogační doložky nedošlo, neboť ani předložené (údajně k objednávce přiložené) znění VOP neobsahovalo ani podpis žalovaného, ani žalovaný nikdy v e-mailu jakékoliv znění nepotvrdil. Žalobkyně de facto setrvává v pozici, kdy může, dle její logiky, s odvoláním na připojení jakéhokoliv textu, dovodit prakticky jakoukoliv smluvní podmínku (ujednanou) mezi stranami. Žalovaný trvá na tom, že prorogační doložku o příslušnosti OS v Opavě s žalobkyní nesjednal. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není. 5. Z obsahu předloženého spisu bylo odvolacím soudem zjištěno, že se žalobkyně návrhem na vydání evropského platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení zbývající části kupní ceny za zboží, kterou žalovaný přes výzvy žalobkyně neuhradil. 6. Z obsahu spisu bylo dále odvolacím soudem zjištěno, že k výzvě okresního soudu žalobkyně doplnila tvrzení tak, že mezinárodní příslušnost českých soudů a místní příslušnost Okresního soudu v Opavě je založena písemnou dohodou účastníků, kdy obsah této prorogační doložky byl zakotven v obchodních podmínkách žalobkyně, s nimiž žalovaný měl možnost se seznámit prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, následně byla elektronickou formou prostřednictvím e-mailové komunikace uzavřena mezi účastníky předmětná kupní smlouva, její součástí byly rovněž obchodní podmínky s prorogační doložkou. K opakované výzvě okresního soudu pak žalobkyně uvedla, že webové stránky žalobkyně jsou spravovány společností Webprogress s. r. o., se sídlem v Brně, a že tato společnost je schopna potvrdit, že obchodní podmínky byly v době uzavření zveřejněny na webu, a tedy potvrdit autentičnost daných obchodních podmínek. K tomu doložila e-mail této společnosti z 5. 12. 2019, k němuž byly přiloženy obchodní podmínky právě ve znění, ve kterém byly na webu žalobkyně zveřejněny. 7. Podle ust. § 103 o. s. ř. kdykoliv za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 8. Podle ust. § 104 odst. 1 věty prvé o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 9. Podle kapitoly 1 článku 4 odst. 1 Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení) nestanoví-li toto Nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudu tohoto členského státu. 10. Podle kapitoly 1 článku 5 odst. 1 Nařízení, osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudu jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 - 7 této kapitoly. 11. Podle kapitoly 2 článku 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná, - pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; - podle písm. b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. 12. Odvolací soud předně souhlasí s názorem okresního soudu, že námitka žalobkyně, že žalovaný uznal příslušnost okresního soudu tím, že ve svém odporu proti platebnímu rozkazu nepříslušnost soudu nenamítal, za neopodstatněnou, poněvadž podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, např. rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 2784/2016, odpor proti platebnímu rozkazu nelze považovat za účast žalovaného na řízení ve smyslu článku 26 odst. 1 Nařízení Brusel I. Bis, a to ani tehdy, uplatní-li v něm žalovaný věcnou obranu. 13. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěry okresního soudu, že v dané věci je dána mezinárodní pravomoc německých soudů, poněvadž žalobkyně přes opakované výzvy okresního soudu neprokázala, že prorogační doložka byla mezi účastníky platně sjednána. V potvrzení zakázky žalobkyně je pouze uvedeno, že tyto budou realizovány na základě všeobecných obchodních podmínek spol. Isotra, a. s., nebo podle uzavřených smluv, a totéž je uvedeno v akceptaci nabídky, kde je uvedeno, že platí všeobecné obchodní podmínky, není-li v zakázce uvedeno jinak. Není zde však dán odkaz na webové stránky, na nichž by byly všeobecné obchodní podmínky uvedeny, a přes výzvy okresního soudu žalobkyně neprokázala, že by obchodní podmínky žalobkyně v době uzavření smlouvy zveřejněny na webu žalobkyně skutečně byly, a to v takovém znění, které bylo žalobkyní založeno do spisu. Žalobkyně tedy ani neprokázala, že by žalovaný měl možnost se s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně seznámit, když toto z žádných jí předložených důkazů nevyplynulo. 14. Ze shora uvedených důvodů postupoval soud I. stupně správně, když na danou věc aplikoval nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 a dospěl ke správnému závěru, že není splněna jedna ze základních podmínek řízení, a proto bylo na místě řízení zastavit. 15. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení okresního soudu jakožto věcně správné potvrdil. 16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn neúspěchem žalobkyně v odvolacím řízení a tím, že žalovaný náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadoval. Poučení: Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky. Ostrava 26. února 2020 JUDr. Šárka Neuwirthová v. r. předsedkyně senátu