USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: innogy Energie, s. r. o., IČO 49903209 sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Kamilem Stypou sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha proti žalované: Nora P., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená opatrovníkem advokátkou JUDr. Juditou Šmídovou sídlem Švédská 412/6, 779 00 Olomouc o zaplacení částky 8.034,28 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 221/2019-73 ze dne 13. 12. 2019 takto: Usnesení okresního soudu se ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (odstavec III. výroku). 2. Proti usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů z ustanovení čl. 18 bod 2 Nařízení Brusel I Bis, aniž by zřejmě blíže interpretoval toto nařízení v jeho logickém propojení a systematickém uspořádání. Článek 18 Nařízení je v rámci systematického uspořádání Nařízení zařazen v oddílu 4 - příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv. Tento oddíl zakládá speciální příslušnost, která se uplatní přednostně před obecnou a alternativní, zvláštní příslušností, která je upravena v oddílu 1 a 2. Vzhledem ke svému omezujícímu charakteru má speciální příslušnost stanovená oddílem 4 striktně specifikovaný úzký okruh případů, ve kterých musí být dle Nařízení určena příslušnost soudů dle oddílu 4. Tyto případy definuje čl. 17 Nařízení, který následně žalobkyně cituje. Další články oddílu 4 včetně čl. 18, na který soud prvního stupně odkazuje, se vztahují pouze na spory ze spotřebitelských smluv, jež jsou uvedeny v čl. 17, nikoli na spory z jakékoliv smlouvy uzavřené se spotřebitelem. Žalobkyně doplňuje, že v případě smluv o sdružených službách dodávky energií nejde o koupi movitých věcí na splátky, nejedná se o půjčku nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí a na daný případ se nevztahuje ani písm. c) ustanovení čl. 17, když žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se spotřebitelem smlouvu ve státě svého sídla za účelem plnění, ke kterému došlo na území sídla státu žalobkyně a nelze říci, že by se žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti na stát bydliště žalované zaměřovala, když žalobkyně ve státě bydliště žalované neprovozuje žádnou činnost, neposkytuje na jeho území plnění, neprovozuje tam své pobočky ani jinak se na stát bydliště žalované nezaměřuje. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně nesprávně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů s odkazem na čl. 18 bodu 2 Nařízení, které se na vedený spor nevztahuje. Žalobkyně má za to, že pravomoc českých soudů je dána dle ustanovení čl. 7 bod 1 písm. b) Nařízení, kdy osoba, která má bydliště na území některého členského sátu může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být plněn. V případě prodeje zboží je to místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno. Elektřina měla být spolu s plynem dodána do odběrného místa na adrese xxx v xxx a žalobkyně má za to, že je dána pravomoc českých soudů. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 10. 2019 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení celkem částky 8.034 Kč. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně uvedla, že dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny elektřinu do odběrného místa na adrese xxx v xxx, a to pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Za odebranou elektřinu žalobkyni nezaplatila, proto jí byla vyúčtována také smluvní pokuta za prodlení s úhradou faktur. Rovněž do stejného odběrného místa dodávala žalobkyně žalované plyn, a to na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2015. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se podává, že se jedná o kategorii domácnost, žalovaná Nora P. uvedla soudu adresu xxx (Slovenská republika), adresu pro doručování uvedla rovněž xxx. Odběrné místo bylo uvedeno v xxx, xxx. Veškerou korespondenci žalobkyně zasílala žalované do xxx. Rovněž ve smlouvě o sdružených dodávkách plynu byla adresa žalované uvedena xxx (Slovenská republika). Bylo zjištěno, že žalovaná neprochází cizineckým informačním systémem jako cizinka s povoleným pobytem na území dle zákona č. 326/1999 Sb. a nejsou vedeny žádné záznamy o jejím aktuálním pobytu na území Česka. Okresní soud v Bánské Bystrici sdělil, že žalovaná má hlášený trvalý pobyt v xxx, xxx a je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soudní vykonavatelka Okresního soudu v Olomouci prošetřovala pobyt žalované na adrese xxx v xxx a zjistila, že zde žalovaná nebydlí a dle sdělení současné majitelky nikdy nebydlela, v rodinném domě bydlí paní V. se svým synem. Ta sdělila soudní vykonavatelce, že žalovaná před 4 lety zdědila jednu ideální polovinu nemovitosti, několik let žije v Německu, je tam provdána. Z údajů v katastru nemovitostí zjistil odvolací soud, že jako vlastník budovy č. p. xxx v xxx na ul. xxx je zapsána MUDr. Jena V. 6. Okresní soud vyšel ze závěru, že žalovaná ve smlouvách uvedla jako své bydliště xxx, xxx ve Slovenské republice, jinou adresu neuvedla, a to ani pro platby za dodávky energií. Na uvedenou adresu byla žalované doručována veškerá vyúčtování. Zde má také žalovaná hlášený trvalý pobyt od roku 1998. Nebylo zjištěno, že by žalovaná bydlela na adrese xxx v xxx. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je spotřebitelkou, státní občankou Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku. Aplikoval ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. b) s tím, že žalovaná uzavřela spotřebitelskou smlouvu o půjčce, v době uzavření smlouvy měla bydliště na Slovensku, ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I Bis) může být žaloba podána proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Bydliště žalované - spotřebitelky v Česku v okrese xxx nebylo doloženo. Není tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. 7. Odvolání žalobkyně směřuje k výkladu čl. 17 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I Bis“) - jak tento výklad použil při řešení mezinárodní příslušnosti okresní soud, dále na výklad pod písm. c) téhož ustanovení, jak se tohoto výkladu dovolává žalobkyně. Žalobkyně poukazuje na to, že se v daném případě nejednalo o půjčku či jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí, přičemž na daný případ nelze vztáhnout ani písm. c) uvedeného ustanovení. 8. Dle čl. 17 bod 1 Brusel I Bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a. jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b. jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c. ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že se v daném případě jednalo o smlouvu o půjčce dle čl. 17 odst. 1 písm. b) Brusel I Bis. Žalobkyně neposkytla žalované žádnou půjčku, ani jiný úvěrový obchod, jednalo se o dodávku plynu a elektřiny po dohodnutou dobu. Nelze proto dané ujednání podřadit ani pod čl. 17 bod 1 písm. a), neboť se nejedná o koupi movitých věcí na splátky, ani pod písm. b), neboť se nejedná o půjčku ani úvěrový obchod. 10. Pro použití čl. 17 bod 1 písm. c) Brusel I Bis musí být dle samotného znění dotčeného ustanovení splněny 2 podmínky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2823/2015 ze dne 29. 3. 2016, které je aplikovatelné také na Nařízení Brusel I Bis). Zaprvé je nezbytné, aby profesionál vykonával svoji profesionální nebo podnikatelskou činnost ve členském státě spotřebitele, nebo aby jakýmkoliv způsobem zaměřil svoji činnost na uvedený členský stát, a zadruhé, aby dotčená smlouva spadala do rozsahu těchto činností. 11. Žalovaná v obou uzavřených smlouvách uvedla jako svou adresu a adresu pro doručování Slovensko, xxx, odběrné místo pak v xxx, xxx. Odběrné místo však není možno automaticky ztotožnit s místem bydliště spotřebitele. Dále nelze pominout sdělení vlastnice předmětných nemovitostí v xxx, která uvedla, že žalovaná v nemovitosti nikdy nebydlela a nebydlí tam (sdělení soudní vykonavatelce). Několik let má žalovaná žít v Německu, adresu se ovšem nepodařilo ztotožnit. Pokud byla žalovaná obesílána soudem na adresu xxx na Slovensku, bylo zjištěno ze sdělení pošty, že je zde neznámá. 12. Odvolací soud má za to, že nebylo zjištěno, že by žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v Česku a že by tak mohla být naplněna podmínka uvedená v čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, tj. ostatní případ, kdy byla smlouva uzavřena s osobou (žalobkyní), která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel (žalovaná) bydliště. Nebylo prokázáno, že se žalovaná na adrese v xxx v době uzavření smlouvy s žalobkyní zdržovala, to jest, bydlela tam s úmyslem zdržovat se trvale. 13. Závěr okresního soudu, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, odpovídá tomu, co sama žalovaná uvedla v obou smlouvách o dodávce plynu a elektřiny (xxx, Slovensko). Lze tak dospět k závěru, že na území Česka žalovaná ke dni uzavření smlouvy a ani ke dni podání žaloby své bydliště neměla, neboť nebylo zjištěno, že by se na adrese v xxx, xxx zdržovala s úmyslem zdržovat se tam trvale. 14. Je tak nutno aplikovat čl. 62 odst. 2 Nařízení Brusel I Bis, dle kterého nemá-li strana (zde žalovaná) řízení bydliště ve státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. Z citovaného ustanovení vyplývá, že okresní soud musí při posouzení otázky, zda měla žalobkyně ke dni uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, vycházet ze slovenského práva. Takové posouzení však z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne. 15. Teprve v případě zjištění, že měla žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, bude se okresní soud muset zabývat otázkou, zda se žalobkyně zaměřovala svou činností na tento členský stát - Slovensko, nebo na několik členských států, včetně tohoto členského státu - Slovenska. 16. Okresnímu soudu lze vytknout, že vyšel z neúplného zjištění, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy své bydliště na Slovensku, aniž by tuto otázku posuzoval z hlediska slovenského práva. Dále pak okresní soud nesprávně aplikoval čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I Bis, neboť vyhodnotil, že se jednalo o půjčku, přičemž dle názoru odvolacího soudu je nutno aplikovat písm. c) tak, jak je uvedeno shora. 17. Pokud okresní soud dojde k závěru, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, popř. v jiném členském státě Evropské unie, a pokud nebude zároveň naplněna podmínka vyplývající z čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, zváží okresní soud aplikaci čl. 7 bod 1 Nařízení Brusel I bis, jak se toho domáhá odvolatelka. 18. S ohledem na všechny shora uvedené závěry odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. února 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: innogy Energie, s. r. o., IČO 49903209 sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Kamilem Stypou sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha proti žalované: Nora P., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená opatrovníkem advokátkou JUDr. Juditou Šmídovou sídlem Švédská 412/6, 779 00 Olomouc o zaplacení částky 8.034,28 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 221/2019-73 ze dne 13. 12. 2019 takto: Usnesení okresního soudu se ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (odstavec III. výroku). 2. Proti usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů z ustanovení čl. 18 bod 2 Nařízení Brusel I Bis, aniž by zřejmě blíže interpretoval toto nařízení v jeho logickém propojení a systematickém uspořádání. Článek 18 Nařízení je v rámci systematického uspořádání Nařízení zařazen v oddílu 4 - příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv. Tento oddíl zakládá speciální příslušnost, která se uplatní přednostně před obecnou a alternativní, zvláštní příslušností, která je upravena v oddílu 1 a 2. Vzhledem ke svému omezujícímu charakteru má speciální příslušnost stanovená oddílem 4 striktně specifikovaný úzký okruh případů, ve kterých musí být dle Nařízení určena příslušnost soudů dle oddílu 4. Tyto případy definuje čl. 17 Nařízení, který následně žalobkyně cituje. Další články oddílu 4 včetně čl. 18, na který soud prvního stupně odkazuje, se vztahují pouze na spory ze spotřebitelských smluv, jež jsou uvedeny v čl. 17, nikoli na spory z jakékoliv smlouvy uzavřené se spotřebitelem. Žalobkyně doplňuje, že v případě smluv o sdružených službách dodávky energií nejde o koupi movitých věcí na splátky, nejedná se o půjčku nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí a na daný případ se nevztahuje ani písm. c) ustanovení čl. 17, když žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se spotřebitelem smlouvu ve státě svého sídla za účelem plnění, ke kterému došlo na území sídla státu žalobkyně a nelze říci, že by se žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti na stát bydliště žalované zaměřovala, když žalobkyně ve státě bydliště žalované neprovozuje žádnou činnost, neposkytuje na jeho území plnění, neprovozuje tam své pobočky ani jinak se na stát bydliště žalované nezaměřuje. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně nesprávně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů s odkazem na čl. 18 bodu 2 Nařízení, které se na vedený spor nevztahuje. Žalobkyně má za to, že pravomoc českých soudů je dána dle ustanovení čl. 7 bod 1 písm. b) Nařízení, kdy osoba, která má bydliště na území některého členského sátu může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být plněn. V případě prodeje zboží je to místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno. Elektřina měla být spolu s plynem dodána do odběrného místa na adrese xxx v xxx a žalobkyně má za to, že je dána pravomoc českých soudů. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 10. 2019 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení celkem částky 8.034 Kč. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně uvedla, že dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny elektřinu do odběrného místa na adrese xxx v xxx, a to pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Za odebranou elektřinu žalobkyni nezaplatila, proto jí byla vyúčtována také smluvní pokuta za prodlení s úhradou faktur. Rovněž do stejného odběrného místa dodávala žalobkyně žalované plyn, a to na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2015. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se podává, že se jedná o kategorii domácnost, žalovaná Nora P. uvedla soudu adresu xxx (Slovenská republika), adresu pro doručování uvedla rovněž xxx. Odběrné místo bylo uvedeno v xxx, xxx. Veškerou korespondenci žalobkyně zasílala žalované do xxx. Rovněž ve smlouvě o sdružených dodávkách plynu byla adresa žalované uvedena xxx (Slovenská republika). Bylo zjištěno, že žalovaná neprochází cizineckým informačním systémem jako cizinka s povoleným pobytem na území dle zákona č. 326/1999 Sb. a nejsou vedeny žádné záznamy o jejím aktuálním pobytu na území Česka. Okresní soud v Bánské Bystrici sdělil, že žalovaná má hlášený trvalý pobyt v xxx, xxx a je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soudní vykonavatelka Okresního soudu v Olomouci prošetřovala pobyt žalované na adrese xxx v xxx a zjistila, že zde žalovaná nebydlí a dle sdělení současné majitelky nikdy nebydlela, v rodinném domě bydlí paní V. se svým synem. Ta sdělila soudní vykonavatelce, že žalovaná před 4 lety zdědila jednu ideální polovinu nemovitosti, několik let žije v Německu, je tam provdána. Z údajů v katastru nemovitostí zjistil odvolací soud, že jako vlastník budovy č. p. xxx v xxx na ul. xxx je zapsána MUDr. Jena V. 6. Okresní soud vyšel ze závěru, že žalovaná ve smlouvách uvedla jako své bydliště xxx, xxx ve Slovenské republice, jinou adresu neuvedla, a to ani pro platby za dodávky energií. Na uvedenou adresu byla žalované doručována veškerá vyúčtování. Zde má také žalovaná hlášený trvalý pobyt od roku 1998. Nebylo zjištěno, že by žalovaná bydlela na adrese xxx v xxx. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je spotřebitelkou, státní občankou Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku. Aplikoval ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. b) s tím, že žalovaná uzavřela spotřebitelskou smlouvu o půjčce, v době uzavření smlouvy měla bydliště na Slovensku, ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I Bis) může být žaloba podána proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Bydliště žalované - spotřebitelky v Česku v okrese xxx nebylo doloženo. Není tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. 7. Odvolání žalobkyně směřuje k výkladu čl. 17 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I Bis“) - jak tento výklad použil při řešení mezinárodní příslušnosti okresní soud, dále na výklad pod písm. c) téhož ustanovení, jak se tohoto výkladu dovolává žalobkyně. Žalobkyně poukazuje na to, že se v daném případě nejednalo o půjčku či jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí, přičemž na daný případ nelze vztáhnout ani písm. c) uvedeného ustanovení. 8. Dle čl. 17 bod 1 Brusel I Bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a. jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b. jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c. ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že se v daném případě jednalo o smlouvu o půjčce dle čl. 17 odst. 1 písm. b) Brusel I Bis. Žalobkyně neposkytla žalované žádnou půjčku, ani jiný úvěrový obchod, jednalo se o dodávku plynu a elektřiny po dohodnutou dobu. Nelze proto dané ujednání podřadit ani pod čl. 17 bod 1 písm. a), neboť se nejedná o koupi movitých věcí na splátky, ani pod písm. b), neboť se nejedná o půjčku ani úvěrový obchod. 10. Pro použití čl. 17 bod 1 písm. c) Brusel I Bis musí být dle samotného znění dotčeného ustanovení splněny 2 podmínky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2823/2015 ze dne 29. 3. 2016, které je aplikovatelné také na Nařízení Brusel I Bis). Zaprvé je nezbytné, aby profesionál vykonával svoji profesionální nebo podnikatelskou činnost ve členském státě spotřebitele, nebo aby jakýmkoliv způsobem zaměřil svoji činnost na uvedený členský stát, a zadruhé, aby dotčená smlouva spadala do rozsahu těchto činností. 11. Žalovaná v obou uzavřených smlouvách uvedla jako svou adresu a adresu pro doručování Slovensko, xxx, odběrné místo pak v xxx, xxx. Odběrné místo však není možno automaticky ztotožnit s místem bydliště spotřebitele. Dále nelze pominout sdělení vlastnice předmětných nemovitostí v xxx, která uvedla, že žalovaná v nemovitosti nikdy nebydlela a nebydlí tam (sdělení soudní vykonavatelce). Několik let má žalovaná žít v Německu, adresu se ovšem nepodařilo ztotožnit. Pokud byla žalovaná obesílána soudem na adresu xxx na Slovensku, bylo zjištěno ze sdělení pošty, že je zde neznámá. 12. Odvolací soud má za to, že nebylo zjištěno, že by žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v Česku a že by tak mohla být naplněna podmínka uvedená v čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, tj. ostatní případ, kdy byla smlouva uzavřena s osobou (žalobkyní), která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel (žalovaná) bydliště. Nebylo prokázáno, že se žalovaná na adrese v xxx v době uzavření smlouvy s žalobkyní zdržovala, to jest, bydlela tam s úmyslem zdržovat se trvale. 13. Závěr okresního soudu, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, odpovídá tomu, co sama žalovaná uvedla v obou smlouvách o dodávce plynu a elektřiny (xxx, Slovensko). Lze tak dospět k závěru, že na území Česka žalovaná ke dni uzavření smlouvy a ani ke dni podání žaloby své bydliště neměla, neboť nebylo zjištěno, že by se na adrese v xxx, xxx zdržovala s úmyslem zdržovat se tam trvale. 14. Je tak nutno aplikovat čl. 62 odst. 2 Nařízení Brusel I Bis, dle kterého nemá-li strana (zde žalovaná) řízení bydliště ve státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. Z citovaného ustanovení vyplývá, že okresní soud musí při posouzení otázky, zda měla žalobkyně ke dni uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, vycházet ze slovenského práva. Takové posouzení však z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne. 15. Teprve v případě zjištění, že měla žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, bude se okresní soud muset zabývat otázkou, zda se žalobkyně zaměřovala svou činností na tento členský stát - Slovensko, nebo na několik členských států, včetně tohoto členského státu - Slovenska. 16. Okresnímu soudu lze vytknout, že vyšel z neúplného zjištění, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy své bydliště na Slovensku, aniž by tuto otázku posuzoval z hlediska slovenského práva. Dále pak okresní soud nesprávně aplikoval čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I Bis, neboť vyhodnotil, že se jednalo o půjčku, přičemž dle názoru odvolacího soudu je nutno aplikovat písm. c) tak, jak je uvedeno shora. 17. Pokud okresní soud dojde k závěru, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, popř. v jiném členském státě Evropské unie, a pokud nebude zároveň naplněna podmínka vyplývající z čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, zváží okresní soud aplikaci čl. 7 bod 1 Nařízení Brusel I bis, jak se toho domáhá odvolatelka. 18. S ohledem na všechny shora uvedené závěry odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. února 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: innogy Energie, s. r. o., IČO 49903209 sídlem Limuzská 3135/12, 108 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Kamilem Stypou sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha proti žalované: Nora P., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená opatrovníkem advokátkou JUDr. Juditou Šmídovou sídlem Švédská 412/6, 779 00 Olomouc o zaplacení částky 8.034,28 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 12 C 221/2019-73 ze dne 13. 12. 2019 takto: Usnesení okresního soudu se ruší a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku), rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni (odstavec III. výroku). 2. Proti usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Soud prvního stupně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů z ustanovení čl. 18 bod 2 Nařízení Brusel I Bis, aniž by zřejmě blíže interpretoval toto nařízení v jeho logickém propojení a systematickém uspořádání. Článek 18 Nařízení je v rámci systematického uspořádání Nařízení zařazen v oddílu 4 - příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv. Tento oddíl zakládá speciální příslušnost, která se uplatní přednostně před obecnou a alternativní, zvláštní příslušností, která je upravena v oddílu 1 a 2. Vzhledem ke svému omezujícímu charakteru má speciální příslušnost stanovená oddílem 4 striktně specifikovaný úzký okruh případů, ve kterých musí být dle Nařízení určena příslušnost soudů dle oddílu 4. Tyto případy definuje čl. 17 Nařízení, který následně žalobkyně cituje. Další články oddílu 4 včetně čl. 18, na který soud prvního stupně odkazuje, se vztahují pouze na spory ze spotřebitelských smluv, jež jsou uvedeny v čl. 17, nikoli na spory z jakékoliv smlouvy uzavřené se spotřebitelem. Žalobkyně doplňuje, že v případě smluv o sdružených službách dodávky energií nejde o koupi movitých věcí na splátky, nejedná se o půjčku nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí a na daný případ se nevztahuje ani písm. c) ustanovení čl. 17, když žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela se spotřebitelem smlouvu ve státě svého sídla za účelem plnění, ke kterému došlo na území sídla státu žalobkyně a nelze říci, že by se žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti na stát bydliště žalované zaměřovala, když žalobkyně ve státě bydliště žalované neprovozuje žádnou činnost, neposkytuje na jeho území plnění, neprovozuje tam své pobočky ani jinak se na stát bydliště žalované nezaměřuje. Dle názoru žalobkyně soud prvního stupně nesprávně dovodil nedostatek pravomoci českých soudů s odkazem na čl. 18 bodu 2 Nařízení, které se na vedený spor nevztahuje. Žalobkyně má za to, že pravomoc českých soudů je dána dle ustanovení čl. 7 bod 1 písm. b) Nařízení, kdy osoba, která má bydliště na území některého členského sátu může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být plněn. V případě prodeje zboží je to místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno. Elektřina měla být spolu s plynem dodána do odběrného místa na adrese xxx v xxx a žalobkyně má za to, že je dána pravomoc českých soudů. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 10. 2019 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení celkem částky 8.034 Kč. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně uvedla, že dodávala žalované na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny elektřinu do odběrného místa na adrese xxx v xxx, a to pro potřeby domácnosti a žalovaná na tomto odběrném místě elektřinu odebírala. Za odebranou elektřinu žalobkyni nezaplatila, proto jí byla vyúčtována také smluvní pokuta za prodlení s úhradou faktur. Rovněž do stejného odběrného místa dodávala žalobkyně žalované plyn, a to na základě smlouvy ze dne 21. 12. 2015. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny se podává, že se jedná o kategorii domácnost, žalovaná Nora P. uvedla soudu adresu xxx (Slovenská republika), adresu pro doručování uvedla rovněž xxx. Odběrné místo bylo uvedeno v xxx, xxx. Veškerou korespondenci žalobkyně zasílala žalované do xxx. Rovněž ve smlouvě o sdružených dodávkách plynu byla adresa žalované uvedena xxx (Slovenská republika). Bylo zjištěno, že žalovaná neprochází cizineckým informačním systémem jako cizinka s povoleným pobytem na území dle zákona č. 326/1999 Sb. a nejsou vedeny žádné záznamy o jejím aktuálním pobytu na území Česka. Okresní soud v Bánské Bystrici sdělil, že žalovaná má hlášený trvalý pobyt v xxx, xxx a je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soudní vykonavatelka Okresního soudu v Olomouci prošetřovala pobyt žalované na adrese xxx v xxx a zjistila, že zde žalovaná nebydlí a dle sdělení současné majitelky nikdy nebydlela, v rodinném domě bydlí paní V. se svým synem. Ta sdělila soudní vykonavatelce, že žalovaná před 4 lety zdědila jednu ideální polovinu nemovitosti, několik let žije v Německu, je tam provdána. Z údajů v katastru nemovitostí zjistil odvolací soud, že jako vlastník budovy č. p. xxx v xxx na ul. xxx je zapsána MUDr. Jena V. 6. Okresní soud vyšel ze závěru, že žalovaná ve smlouvách uvedla jako své bydliště xxx, xxx ve Slovenské republice, jinou adresu neuvedla, a to ani pro platby za dodávky energií. Na uvedenou adresu byla žalované doručována veškerá vyúčtování. Zde má také žalovaná hlášený trvalý pobyt od roku 1998. Nebylo zjištěno, že by žalovaná bydlela na adrese xxx v xxx. Soud dospěl k závěru, že žalovaná je spotřebitelkou, státní občankou Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku. Aplikoval ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. b) s tím, že žalovaná uzavřela spotřebitelskou smlouvu o půjčce, v době uzavření smlouvy měla bydliště na Slovensku, ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I Bis) může být žaloba podána proti spotřebiteli pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Bydliště žalované - spotřebitelky v Česku v okrese xxx nebylo doloženo. Není tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. 7. Odvolání žalobkyně směřuje k výkladu čl. 17 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I Bis“) - jak tento výklad použil při řešení mezinárodní příslušnosti okresní soud, dále na výklad pod písm. c) téhož ustanovení, jak se tohoto výkladu dovolává žalobkyně. Žalobkyně poukazuje na to, že se v daném případě nejednalo o půjčku či jiný úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí, přičemž na daný případ nelze vztáhnout ani písm. c) uvedeného ustanovení. 8. Dle čl. 17 bod 1 Brusel I Bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a. jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b. jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c. ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. 9. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že se v daném případě jednalo o smlouvu o půjčce dle čl. 17 odst. 1 písm. b) Brusel I Bis. Žalobkyně neposkytla žalované žádnou půjčku, ani jiný úvěrový obchod, jednalo se o dodávku plynu a elektřiny po dohodnutou dobu. Nelze proto dané ujednání podřadit ani pod čl. 17 bod 1 písm. a), neboť se nejedná o koupi movitých věcí na splátky, ani pod písm. b), neboť se nejedná o půjčku ani úvěrový obchod. 10. Pro použití čl. 17 bod 1 písm. c) Brusel I Bis musí být dle samotného znění dotčeného ustanovení splněny 2 podmínky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2823/2015 ze dne 29. 3. 2016, které je aplikovatelné také na Nařízení Brusel I Bis). Zaprvé je nezbytné, aby profesionál vykonával svoji profesionální nebo podnikatelskou činnost ve členském státě spotřebitele, nebo aby jakýmkoliv způsobem zaměřil svoji činnost na uvedený členský stát, a zadruhé, aby dotčená smlouva spadala do rozsahu těchto činností. 11. Žalovaná v obou uzavřených smlouvách uvedla jako svou adresu a adresu pro doručování Slovensko, xxx, odběrné místo pak v xxx, xxx. Odběrné místo však není možno automaticky ztotožnit s místem bydliště spotřebitele. Dále nelze pominout sdělení vlastnice předmětných nemovitostí v xxx, která uvedla, že žalovaná v nemovitosti nikdy nebydlela a nebydlí tam (sdělení soudní vykonavatelce). Několik let má žalovaná žít v Německu, adresu se ovšem nepodařilo ztotožnit. Pokud byla žalovaná obesílána soudem na adresu xxx na Slovensku, bylo zjištěno ze sdělení pošty, že je zde neznámá. 12. Odvolací soud má za to, že nebylo zjištěno, že by žalovaná měla v době uzavření smlouvy své bydliště v Česku a že by tak mohla být naplněna podmínka uvedená v čl. 17 bod 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, tj. ostatní případ, kdy byla smlouva uzavřena s osobou (žalobkyní), která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel (žalovaná) bydliště. Nebylo prokázáno, že se žalovaná na adrese v xxx v době uzavření smlouvy s žalobkyní zdržovala, to jest, bydlela tam s úmyslem zdržovat se trvale. 13. Závěr okresního soudu, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, odpovídá tomu, co sama žalovaná uvedla v obou smlouvách o dodávce plynu a elektřiny (xxx, Slovensko). Lze tak dospět k závěru, že na území Česka žalovaná ke dni uzavření smlouvy a ani ke dni podání žaloby své bydliště neměla, neboť nebylo zjištěno, že by se na adrese v xxx, xxx zdržovala s úmyslem zdržovat se tam trvale. 14. Je tak nutno aplikovat čl. 62 odst. 2 Nařízení Brusel I Bis, dle kterého nemá-li strana (zde žalovaná) řízení bydliště ve státě, u jehož soudů byl návrh podán, použije soud pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v jiném členském státě, právo tohoto členského státu. Z citovaného ustanovení vyplývá, že okresní soud musí při posouzení otázky, zda měla žalobkyně ke dni uzavření smlouvy bydliště na Slovensku, vycházet ze slovenského práva. Takové posouzení však z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne. 15. Teprve v případě zjištění, že měla žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, bude se okresní soud muset zabývat otázkou, zda se žalobkyně zaměřovala svou činností na tento členský stát - Slovensko, nebo na několik členských států, včetně tohoto členského státu - Slovenska. 16. Okresnímu soudu lze vytknout, že vyšel z neúplného zjištění, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy své bydliště na Slovensku, aniž by tuto otázku posuzoval z hlediska slovenského práva. Dále pak okresní soud nesprávně aplikoval čl. 17 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I Bis, neboť vyhodnotil, že se jednalo o půjčku, přičemž dle názoru odvolacího soudu je nutno aplikovat písm. c) tak, jak je uvedeno shora. 17. Pokud okresní soud dojde k závěru, že žalovaná měla ke dni uzavření smlouvy s žalobkyní bydliště na Slovensku, popř. v jiném členském státě Evropské unie, a pokud nebude zároveň naplněna podmínka vyplývající z čl. 17 odst. 1 písm. c) Nařízení Brusel I Bis, zváží okresní soud aplikaci čl. 7 bod 1 Nařízení Brusel I bis, jak se toho domáhá odvolatelka. 18. S ohledem na všechny shora uvedené závěry odvolací soud v souladu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 26. února 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu