USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Bohemia Faktoring, a.s., IČO 27242617 sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1 - Malá Strana zastoupená advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha proti žalovanému: Milan P., narozený dne xxx státní občan Slovenské repulibky bytem xxx o zaplacení částky 17.960 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Olomouci č. j. 18 C 36/2021-73 ze dne 20. 4. 2021 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Usnesení napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítala nesprávné právní posouzení věci. Dle jejího názoru nelze na danou věc použít čl. 17 odst. 1 písm. b), potažmo čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), ve věci nejsou splněny podmínky úvěrového obchodu, neboť zákazník neměl smluvně sjednány a nehradil žádné úroky. Na území Česka byly žalovanému dle smlouvy poskytnuty základní a doplňkové služby elektronických komunikací a další nabízené služby, to vše právním předchůdcem žalobkyně T-Mobile, se sídlem v České republice. Jako další doplňková služba bylo možno poskytnout žalovanému zařízení s podmíněnou slevou či ve splátkách, ale vše v rámci vyúčtování a vztahu s mobilním operátorem jako služba ke smlouvě o elektronických komunikacích. Kromě místa bydliště žalovaného existují i jiná kritéria pro určení příslušnosti, založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou, nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti za předpokladu, že právní nároky jsou spojeny tak úzce, že je účelné je projednat a rozhodnout o nich společně. Tato zásada je jistě aplikovatelná i na případ, kdy spory o dlužná plnění elektronických služeb jsou řešena u Českého telekomunikačního úřadu a bylo by zejména pro žalovaného jako spotřebitele nepřípustným zásahem do právní jistoty, kdyby pro určitou část doplňkové služby založené totožnou účastnickou smlouvou s mobilním operátorem měl být místně příslušný soud jiném státě. Dle názoru žalobkyně je Okresní soud v Olomouci mezinárodně příslušným k projednání a rozhodnutí věci a v tomto smyslu se domáhala změny napadeného rozhodnutí. 3. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že návrhem ze dne 10. 12. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení celkem částky 17.960 Kč. Ve svých skutkových tvrzeních uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost T-Mobile Czech Republic, a.s. uzavřela s žalovaným v rámci účastnické smlouvy označeného čísla k označeným telefonním číslům kupní smlouvu. Předmětem koupě bylo koncové zařízení blíže specifikované ve smlouvě (dále jen „zařízení“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně sjednanou kupní cenu za zařízení, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši stanovené ve smlouvě se splatností uvedenou na vyúčtování služeb. Ke kupní ceně zařízení byla žalovanému poskytnuta ze strany T-Mobile sleva. Tato sleva byla poskytnuta jako podmíněná s tím, že ve sjednaných případech (zejména nedodržení sjednané doby trvání smlouvy, nevyužívání služeb T-Mobile v dohodnutém rozsahu) je žalovaný povinen poskytnutou slevu T-Mobile vrátit. V důsledku naplnění podmínek pro vrácení slevy byla žalovanému tato podmíněná sleva následně v souladu s kupními podmínkami doúčtována. Žalobní nárok byl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupen žalobkyni. Na tento nárok nebylo nic uhrazeno. 6. Z provedené lustrace v registru obyvatel Slovenské republiky dožádaným Okresním soudem v Bánské Bystrici bylo zjištěno, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky a jeho trvalý pobyt je evidován xxx. 7. Dle čl. 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky. 8. Dle čl. 18 odst. 2 Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. 9. Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že smlouva o koupi zařízení byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem. Již ze samotných skutkových tvrzení je zřejmé, že se jednalo o koupi movité věci na splátky. Z toho vyplývá, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu citovaného článku 17 odst. 1 písm. a) Nařízení Brusel I bis a dle článku 18 odst. 2 mohla být tato žaloba podána pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Takovým soudem je soud ve Slovenské republice. Za situace, kdy byla žaloba podána u českého soudu, postupoval Okresní soud v Olomouci správně ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř., kdy dospěl k závěru, že jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Řízení proto zastavil. 10. Odvolací soud napadené rozhodnutí považuje za správné. Odvolací námitky neobstojí. Je nerozhodné, že o nároku plynoucím z žalovaného dluhu za plnění elektronických služeb bude rozhodovat Český telekomunikační úřad. Mezi nárokem za poskytování elektronických služeb a nárokem za prodanou movitou věc na splátky není žádná souvislost, která by odůvodňovala vyloučení čl. 18 odst. 2 Nařízení Brusel I bis. Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že ve všeobecných podmínkách společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s. bylo pod bodem 18 ujednáno, že práva a povinnosti smluvních stran se řídí českým právním řádem. Toto ujednání znamená volbu práva ve smyslu čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Týká se však práva hmotného, nikoliv mezinárodní příslušnosti soudu. Rovněž ujednání, že si smluvní strany dohodly místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10, nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Toto ujednání se týká místní příslušnosti, avšak mezinárodně příslušného soudu. Jestliže mezinárodně příslušným soudem není soud v Česku, nemůže být dána ani místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10. 11. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti odstavci II. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 27. července 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu