USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: RNDr. Pavel V., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D. sídlem KŠD Legal advokátní kancelář, s.r.o., Malostranské náměstí 5/28, 118 00 Praha 1 proti žalované: Anna H., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Radou, Ph.D. sídlem DRV Legal, s.r.o., advokátní kancelář Hlinky 505/118, 603 00 Brno o zaplacení částky 500.000 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2021, č. j. 13 C 253/2021-16 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením okresní soud prohlásil mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci a řízení zastavil (odstavec I. výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). Okresní soud své rozhodnutí založil na neodstranitelném nedostatku podmínky řízení v podobě mezinárodní nepříslušnosti okresního soudu k projednání věci a ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. 2. Žalobce ve včas podaném odvolání nesouhlasil se závěrem o mezinárodní nepříslušnosti soudů České republiky věc rozhodnout, s odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“), dovodil-li okresní soud, že ze smlouvy uzavřené mezi účastníky není zřejmé, kam byl předmět koupě dodán, či měl být dodán. Žalobce shledává tento závěr nesprávným, neboť ze skutkových okolností v žalobě jasně vyplývá místní příslušnost soudů v České republice, neboť místem dodání bylo místo Olomouc, kde má žalobce stáje, proto je ve věci příslušným Okresní soud v Olomouci. Samotné převzetí koně na území Švýcarska na uvedeném nic nemění, neboť se nejedná o sídlo ani o adresu žalované a neuplatní se tak § 1955 obč. zák., který tuto situaci řeší. Dle žalobce příslušnost soudů České republiky není nijak překvapivá a je i racionální s ohledem na to, že kupní smlouva se řídí právem České republiky. Podle žalobce je nutné vzít v úvahu článek 16 preambule, podle kterého kromě místa bydliště žalovaného by měla existovat i jiná kritéria pro určení příslušnosti založená na úzké vazbě mezi soudem a podanou žalobou nebo usnadňující řádný výkon spravedlnosti. Existence této úzké vazby by měla posílit právní jistotu a předejít možnosti, aby žalovaný byl žalován v řízení před soudem členského státu, jehož příslušnost nemohl rozumně předpokládat. Smlouva i smluvní vztah má jednoznačně bližší vztah k České republice, kdy předmět kupní smlouvy byl dodán kupujícímu z České republiky, a koupě se řídila českým právem. Žalobce proto navrhoval, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc projednávána před soudy České republiky. 3. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhovala potvrzení usnesení okresního soudu. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v kupní smlouvě uzavřené mezi účastníky nebylo výslovně upraveno místo plnění, bylo však v čl. 6 ujednáno, že neupravené otázky se budou řídit platnými právními předpisy ČR. Pro otázku určení místa plnění proto přicházelo v úvahu použití ustanovení § 1955 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy předmět smlouvy měl být původně plněn v místě bydliště žalované. Nicméně není-li místo plnění uvedeno výslovně ve smlouvě, je jeho role pro určení mezinárodní příslušnosti upozaděna. Skutečným místem plnění předmětu kupní smlouvy bylo z vůle smluvních stran Švýcarsko. Jestliže si žalobce po předání předmětu kupní smlouvy tento samostatně odvezl na jiné místo, nelze dovozovat posun místa plnění, neboť v danou chvíli již bylo splněno. V právních vztazích z uzavřené kupní smlouvy byl dán mezinárodní prvek v subjektu, jsou zde proto naplněna kritéria pro aplikaci Nařízení Brusel I bis. Právní vztahy, které jsou předmětem řízení, nespadají mezi případy pro výlučnou, speciální ani alternativní příslušnost vymezenou v Nařízení Brusel I bis, mezi účastníky nedošlo k prorogaci ve smyslu čl. 25, proto se mezinárodní příslušnost posoudí podle čl. 4, a to státu bydliště žalované. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). 6. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 7. V posuzované věci byl dán mezinárodní prvek, neboť žalovaná má bydliště ve Spolkové republice Německo, žalobce na území České republiky, kde se rovněž domáhá svého nároku vyplývajícího z uzavřené kupní smlouvy mezi účastníky. 8. Okresní soud správně posuzoval otázku příslušnosti podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. listopadu 2012 (Brusel I bis). 9. Podle čl. 4 odst. 1 Brusel I bis, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou příslušnost žalovány u soudu tohoto členského státu. 10. Podle čl. 7 odst. 1 Brusel I bis osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). 11. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu o nemožnosti dovodit mezinárodní příslušnost českých soudů na základě čl. 7 Nařízení Brusel I bis a v podrobnostech na odůvodnění napadeného usnesení odkazuje. V kupní smlouvě mezi účastníky žádné místo plnění sjednáno nebylo. Žalobce v žalobě tvrdil, že předmět koupě převzal na území Švýcarska. Při absenci bližší specifikace místa plnění v kupní smlouvě se skutečným místem plnění stalo Švýcarsko. Nelze proto dovozovat místo plnění z místa, kde mělo dojít k ustájení předmětu koupě. V posuzované věci se nejedná ani o případ výlučné příslušnosti vymezené v čl. 24 Nařízení Brusel I bis, příp. speciální příslušnosti v čl. 10 až 23, mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o příslušnosti soudů některého členského státu věc rozhodnout ve smyslu čl. 25. Na základě žádných jiných kritérií proto mezinárodní příslušnost soudů České republiky nebylo možno dovodit. 12. Okresní soud rozhodl zcela správně, vyslovil-li podle čl. 27 Brusel I bis mezinárodní nepříslušnost a současně řízení zastavil podle § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud z uvedeného důvodu napadené usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno, neboť v odvolacím řízení žádný z účastníků požadavek na náhradu nákladů řízení nevznesl. Poučení: Proti odstavci I. výroku tohoto usnesení je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti odstavci II. výroku tohoto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 22. září 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu