USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: Mgr. Petra S., advokátka sídlem xxx zastoupená advokátkou Mgr. Romanou Mrózkovou sídlem Národní třída 856/1, 736 01 Havířov proti žalované: Yvona K., narozená dne xxx bytem xxx zastoupená advokátkou JUDr. Lenkou Mecovou sídlem Politických obětí 118, 738 02 Frýdek-Místek o zaplacení částky 8.624,80 Kč, částky 1.022,51 eur s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 830 eur k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 13 C 135/2017-445 ze dne 13. 2. 2020 takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavci I. výroku vyjma rozhodnutí o částce 8.624,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2017 do zaplacení, v odstavcích II. a V. výroku ruší a věc se ve stejném rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. II. Odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku ohledně částky 8.624,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2017 do zaplacení, se odmítá. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8.624,80 Kč s příslušenstvím a částky celkem 1.022,51 eur (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 830 eur (odstavec II. výroku), ohledně vzájemného návrhu ve výši 1.678,63 eur pro zpětvzetí návrhu řízení zastavil (odstavec III. výroku), uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši 1.033 Kč (odstavec IV. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32.133 Kč (odstavec V. výroku). 2. Rozsudek napadla žalobkyně včas podaným odvoláním směřujícím proti výrokům v odstavcích I., II. a V. Poukazovala na to, že je fyzickou osobou podnikající jako advokátka (Rechtsanwältin) se sídlem v Německu, kde je zapsána u Hanzovní advokátní komory v Hamburku. Rovněž je advokátkou zapsanou u České advokátní komory v Česku. I když se jedná o tutéž fyzickou osobu, jde v obou případech o velmi specifický výkon povolání - poskytování právních služeb na území rozličných států Evropské unie, zároveň jde o dva odlišné daňové subjekty. Jako advokátka usazená v Německu podléhá žalobkyně pravidlům pro výkon tohoto povolání v Německu, a to včetně stavovských předpisů. Nesouhlasila s názorem okresního soudu, který použil české hmotné právo při posouzení oprávněnosti jak nároků žalobkyně, tak žalované. Poukazovala na příslušné články Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Má za to, že v případě nároků za zastupování žalované v Německu mělo být použito německé právo. Okresní soud pochybil, pokud tyto nároky posoudil dle práva českého. Pouze v rozsahu přípravných úkonů ve věci vymáhání dlužného výživného byly poskytnuty právní služby žalobkyní jako českou advokátkou zapsanou u České advokátní komory na území Česka. Na území Česka poskytovala žalobkyně právní pomoc žalované v období od 23. 2. 2016 do 7. 6. 2016, kdy podala u Okresního soudu ve Frýdku-Místku žádost o vyhotovení výtahu z rozsudku dle čl. 20 Nařízení EU č. 4/2009 a dne 7. 6. 2016 po opětovné žádosti tento výtah obdržela. Za tuto právní službu vyúčtovala žalované částku 8.624,80 Kč. Vytýkala okresnímu soudu, že při posuzování nároků žalobkyně za zastupování žalované v Německu a uplatněných vzájemných nároků žalované své rozhodnutí založil na nesprávném použití rozhodného práva. Navrhovala změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude vyhověno a vzájemný nárok bude zamítnut, popř. navrhovala zrušení rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání měla za to, že na vzájemný vztah mezi účastnicemi mělo být použito právo české, když žalobkyně jako jediný subjekt vykonává advokacii rovněž v zemi, kde má žalovaná své obvyklé bydliště. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu odstavců I., II. a V. výroku a dospěl k závěru, že odvolání je z větší části důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně po žalované uplatňuje nárok na zaplacení částek: Za zastupování žalované ve věci sp. zn. 0 Nc 700/2011 pro účely výkonu rozhodnutí u otce žijícího na území Německa, kdy žalobkyně požádala Okresní soud ve Frýdku-Místku o výtah rozsudku dle čl. 20 Nařízení EU č. 4/2009, za což vyfakturovala žalované mimosmluvní odměnu 2 x 0,5 úkonu = 8.624,80 Kč. Dále uplatňuje nárok za zastupování žalované v Německu ve sporu s otcem nezl. B. M. K. výzva otci k úhradě dlužného výživného, za což vyfakturovala žalované částku 571,44 eur, kterou žalovaná dosud neuhradila. Zastupování žalované v Německu - výzva otci k vydání nezletilého dne 11. 9. 2016, za což fakturovala žalobkyně žalované částku 251,10 eur, částka dosud nebyla zaplacena. Zastupování v soudním řízení AG K. č. j. 001F220/16, kdy se jednalo o řízení zahájené otcem nezletilého za účelem rozhodnutí o místu pobytu nezletilého, za což žalobkyně fakturovala žalované částku 199,92 eur, částka dosud nebyla uhrazena. V průběhu řízení žalovaná namítala, že ji sice měla žalobkyně zastupovat na území Německa v řízeních ohledně nezl. syna M., avšak byla dohodnuta smluvní odměna v celkové výši 500 eur maximálně, přičemž žalovaná tuto částku již přeplatila. Vzájemným návrhem žalovaná uplatnila vůči žalobkyni částku v konečné výši 830 eur jako náhradu škody s tím, že žalobkyně ji nepoučila o tom, že může u německých soudů předložit prohlášení o svých poměrech, čímž jí žalobkyně značně finančně poškodila. Na prohlášení o osobních a majetkových poměrech by totiž bylo vázáno osvobození od plateb německým soudům, k čemuž ovšem nedošlo. Zpětně totiž prohlášení nebylo možno podat. Částku 830 eur již žalovaná německým soudům zaplatila a požaduje je jako náhradu škody po žalované. 6. Ohledně částky 8.624,80 Kč uvádí odvolací soud následující: Tato částka představuje odměnu za 2 poloviční úkony, a to ve smyslu § 11 odst. 2 písm. e) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. U jednání před odvolacím soudem doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení, že 2 úkony ve věci výkonu rozhodnutí na území Česka (žádost Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku) provedla žalobkyně na základě ústního pokynu žalované, byť ohledně těchto úkonů jí žalovaná nepodepsala plnou moc. Částka 8.624,80 Kč je samostatným nárokem, který tímto žalobkyně uplatňuje. 7. Odvolací soud dospěl k závěru, že částku 8.624,80 Kč je nutno posoudit jako samostatný nárok uplatněný žalobkyní po žalované za 2 půlúkony právní služby, které žalobkyně provedla. Odvolací soud se již nezabýval otázkou, zda tyto 2 úkony byly provedeny na základě ústní dohody s žalovanou, popř. bez dohody s ní. Je zřejmé, že se jedná o odměnu advokátky - žalobkyně za úkony, které činila na území Česka ve prospěch žalované, přičemž tyto úkony jsou honorovány dle advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. Dle § 202 odst. 2 o. s. ř. odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání. 8. Odvolací soud má za to, že rozhodnutí okresního soudu ohledně částky 8.624,80 Kč nelze přezkoumat. Jedná se o samostatný nárok uplatněný žalobkyní po žalované, a to odměnu za zastupování žalované na území Česka dle českých právních předpisů, kdy žalobkyně učinila 2 poloviční úkony jako advokátka registrovaná u České advokátní komory. Vzhledem k tomu, že nárok nepřevyšuje 10.000 Kč, je nutno jej posoudit jako bagatelní nárok, který přezkumu odvolacího soudu nepodléhá. S ohledem na tyto závěry bylo odvolání žalobkyně ohledně částky 8.624,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení odmítnuto v souladu s § 218 písm. c) o. s. ř. 9. Ohledně rozhodnutí okresního soudu ve vztahu k nárokům na zaplacení částky 1.022,51 eur a protinávrhu žalované na zaplacení částky 830 eur dospěl odvolací soudu k závěru, že nejsou splněny podmínky ani pro změnu napadeného rozhodnutí, ani pro jeho potvrzení. 10. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako advokátkou podnikající na území Německa a žalovanou jako fyzickou osobou s bydlištěm v Česku byla uzavřena dohoda, na základě které měla žalobkyně zastupovat žalovanou v řízeních na území Německa týkajících se nezl. syna žalované B. M. K., nar. xxx. Tato dohoda o zastupování byla navenek potvrzena plnou mocí datovanou dne 11. 9. 2015, ze které bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že zmocňuje Mgr. Petru S. „Rechtsanwältin“, evidenční číslo xxx (D), Dxxx, xxx, k zastupování ve všech věcech na území SRN týkajících se syna žalované B. M. K. Advokátka je oprávněna ve věci vykonávat veškeré úkony s tím související, je oprávněna si ustanovit za sebe zástupce, náleží jí odměna, včetně náhrady hotových výdajů. Plná moc byla datována 11. 9. 2015 a podepsána zmocnitelkou Yvonou K., zmocnění bylo přijato Mgr. Petrou S. 11. Bylo prokázáno, že žalobkyně zastupovala na základě uvedené plné moci žalovanou v řízeních v Německu týkajících se nezl. syna žalované B. M. 12. Okresní soud ohledně rozhodného práva pro posouzení sporu přijal závěr (vyslovený v bodě 33. odůvodnění), že za situace, kdy žalobkyně vykonává advokátní činnost i v Česku, je zapsána v seznamu advokátů České advokátní komory, má sídlo své kanceláře i na území Česka, žalovaná je občankou ČR a má pobyt na území Česka, není důvod posuzovat vzájemný vztah žalobkyně a žalované a jejich vzájemná práva a povinnosti podle německého práva, když žalobkyně ani neprokázala, že se účastníci dohodli na odměně za poskytnutou právní pomoc dle německé úpravy, naopak je nutno aplikovat české právo, tj. český advokátní tarif - vyhlášku č. 177/1996 Sb., zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii a další související předpisy. 13. Odvolací soud se nejprve zabýval mezinárodní příslušností českých soudů. V dané věci odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Na jedné straně vystupuje osoba, která jedná v rámci výkonu své profesionální činnosti (žalobkyně), na druhé straně vystupuje fyzická osoba, která v rámci své profesionální či podnikatelské činnosti nejedná (žalovaná). Dle čl. 18 Nařízení Brusel I bis podala žalobkyně žalobu proti žalované jako spotřebitelce u českého soudu, tj. soudu státu, v němž má spotřebitelka bydliště. Mezinárodní příslušnost českých soudů je ve smyslu čl. 18 Nařízení Brusel I bis dána. 14. Dále se odvolací soud zabýval otázkou, dle jakého práva bude posouzen nárok žalobkyně na zaplacení částky 1.022,51 eur. Nárok vyplývá ze smlouvy, na základě které žalobkyně zastupovala žalovanou v tzv. opatrovnických řízeních před soudy v Německu. To byl důvod, proč žalovaná udělila žalobkyni jako německé advokátce plnou moc. Nezl. syn žalované a německého otce se nacházel na území Německa a žalovaná pomocí německé advokátky chtěla dosáhnout návratu syna zpět do Česka. V řízeních před českými soudy žalovanou v té době zastupoval advokát Mgr. Jaroslav Lux. 15. Dle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. V řízení nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by si účastníce smluvního vztahu zvolily právo, kterým se budou řídit. 16. Dle čl. 6 odst. 1, aniž jsou dotčeny čl. 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen „obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoliv způsobem taková činnosti na tuto zemi nebo na několik zemí, včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. 17. Dle odst. 2 bez ohledu na odstavec 1 si mohou strany zvolit v souladu s čl. 3 právo rozhodné pro smlouvu, která splňuje podmínky odstavce 1. 18. Dle odst. 4 odstavce 1 a 2 se nepoužijí pro tyto smlouvy: a) smlouvy o poskytování služeb, mají-li být služby spotřebiteli poskytnuty výlučně v zemi odlišné od země jeho obvyklého bydliště. 19. Jak již bylo řečeno shora, advokátka - žalobkyně měla své odborné služby poskytnout žalované jako spotřebitelce výlučně na území Německa, tj. v zemi odlišné od země obvyklého bydliště žalované (Česko). Pouze a jen za tím účelem, že služby měly být poskytnuty v Německu, byla žalovanou a jejím zde zastupujícím advokátem Mgr. Luxem vybrána žalobkyně a byla s ní uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně měla žalovanou výlučně v Německu zastupovat. Je zřejmé, že čl. 6 odst. 1 se nepoužije a vztah se nebude řídit právem českým, byť má žalovaná v Česku své obvyklé bydliště. Volba práva rovněž nebyla provedena. 20. Dle čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Řím I v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle čl. 3 (poznámka soudu: volba práva), a aniž jsou dotčeny čl. 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. 21. Dle odst. 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je smlouva zjevně úžeji spojena s jinou zemí, než je země uvedená v odstavcích 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. 22. Čl. 6 odst. 4 písm. a) vylučuje použití českého práva za situace popsané shora (služby advokátky poskytnuté výlučně na území Německa před německými soudy). Z čl. 4 odst. 1 písm. b) vyplývá, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby své obvyklé bydliště, což je v daném případě Německo. Dle čl. 19 odst. 1 za obvyklé bydliště fyzické osoby, která jedná při výkonu své podnikatelské činnosti, se považuje její hlavní místo podnikání. Dle názoru odvolacího soudu je hlavním místem podnikání žalobkyně jako německé advokátky (Rechtsanwältin) Německo, kdy žalobkyně je zapsána u Hanzovní advokátní komory v Hamburku. Tuto skutečnost potvrdila i Česká advokátní komora, která odpověděla na stížnost žalované na činnost žalobkyně tak, že žalobkyně převzala zastoupení žalované pro řízení v Německu jako členka advokátní komory Spolkové republiky Německo pro zastoupení na území tohoto státu. Německá advokátní komora je proto také příslušná k projednání případných stížností na činnost advokátky. 23. Místo podnikání žalobkyně bylo v daném případě v Německu, v Hamburku, a proto se smlouva o poskytování služeb musí řídit německým právem. 24. Ani v případě, že by nebylo možno aplikovat čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Řím I, bylo by nutno ve smyslu čl. 4 odst. 3 Řím I použít německé právo. Smlouva o poskytování služeb uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je totiž úžeji spojena s Německem, než Českem. Žalobkyně měla své advokátní služby poskytnout žalované výlučně na území Německa při zastupování před německými soudy. 25. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům dospěl odvolací soud k názoru, že hmotným právem, podle kterého má být posouzen nárok uplatněný žalobkyní (mimo částku 8.624,80 Kč) je právo německé. To platí také pro vzájemný návrh žalované. Ta uplatnila vzájemnou pohledávku s tvrzením, že žalobkyně jako německá advokátka porušila německé právní předpisy, když poskytla žalované nesprávné poučení, resp. jí toto poučení neposkytla vůbec. Proto uplatňuje nárok na náhradu škody, který úzce souvisí s nesprávným poskytnutím služeb ze strany žalobkyně jako německé advokátky na základě smlouvy o zastupování. Ani zde nemohl odvolací soud přisvědčit názoru okresního soudu, že tento nárok je možno posoudit podle českého práva. Nárok totiž úzce souvisí se smluvním vztahem, který je nutno posuzovat podle práva německého. 26. Ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť okresní soud aplikoval právo české na místo práva německého. Dle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud napadené rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil, neboť je zde vada, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Okresní soud nyní posoudí nárok uplatněný žalobkyní a vzájemnou žalobu uplatněnou ze strany žalované dle německého práva. Ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. je soud prvního stupně tímto právním názorem odvolacího soudu vázán. O náhradě nákladů řízení vzniklých před odvolacím soudem rozhodne okresní soud ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. v novém rozhodnutí o věci. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Ostrava 12. května 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu