ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: REOL Financial s.r.o., IČO 25952552 se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc zastoupená advokátem Mgr. Jiřím Kňávou se sídlem Sokolská 536/22, 779 00 Olomouc proti žalovaným: 1. SELENA - TECH Trade Consulting s. r. o., IČO 08078238 se sídlem Zámostní 1155/27, 710 00 Ostrava-Slezská Ostrava 2. Elena D., narozená dne xxx, státní občanka Ruské federace bytem xxx 3. Sergey D., narozený dne xxx, státní občan Ruské federace bytem xxx o zaplacení částky 54.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2021, č. j. 61 C 21/2021-43 takto: I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3.560 Kč k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 54.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 5. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku) a současně zavázal žalované zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 17.960 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadli včasným odvoláním všichni žalovaní a domáhali se fakticky změny napadeného rozsudku, neboť požadovali, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaní namítali, že žalobkyni podepsali dne 28. 8. 2019 plnou moc, na základě které měla žalobkyně zjistit a následně uhradit pohledávky včetně probíhajících exekucí zmocnitelů. Tuto povinnost žalobkyně nesplnila řádně, neboť soudní exekutor dne 25. 9. 2020 žalované vyzval k úhradě dlužné částky 3.500 Kč, dluh přitom vznikl před podepsáním plné moci. Následovala další výzva soudního exekutora ze dne 19. 11. 2020 na úhradu další dlužné částky 22.239 Kč, tento dluh opět vznikl před podepsáním plné moci. Pokud by žalobkyně odvedla poctivě svou práci, žalovaní by se nedostali do stávající situace. Navíc po celou dobu jim žalobkyně odmítala obnovit nájemní smlouvu a není tak jasné, jak vznikla žalovaná částka, když nic nepodepsali. Na žalobkyni podali trestní oznámení, neboť jim dluží vysoké částky. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky proto považují za nedůvodný. 3. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, stanovisko žalobkyně zůstalo neměnné, trvala na vzniku žalobou uplatněného nároku. Žalovaní nemovitosti nadále užívají, požadavek na úhradu částky odpovídající nájemnému je odvozen od nájemní smlouvy, která byla s žalovanou 1. uzavřena. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která zachytil pod bodem 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Skutková zjištění nebyla odvoláním napadena a odvolací soud z nich pro odvolací řízení vychází. Platí to zejména o závěru, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. č. xxx zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. xxx v k. ú. xxx a dále pozemku parc. č. xxx zahrady, rovněž v k. ú. xxx, které žalovaní užívali nejprve na základě smlouvy o nájmu domu ze dne 26. 2. 2020 uzavřené s žalovanou 1., a to do 31. 7. 2020, následně všichni žalovaní předmětné nemovitosti nadále fakticky užívali i v žalovaném období měsíců 8, 9, 10 roku 2020 a nemovitosti užívají dosud. Nájemní smlouvou bylo sjednáno nájemné ve výši 18.000 Kč měsíčně. Po ukončení nájemní smlouvy k žádné dohodě ohledně výše nájemného mezi účastníky nedošlo. 8. Ze zjištěného skutkového stavu okresní soud dovodil správné právní závěry, včetně aplikace ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. upravující bezdůvodné obohacení. Žalovaní v žalovaném období předmětné nemovitosti užívali fakticky ve stejném rozsahu, jak tomu bylo v době trvání nájemní smlouvy. Po ukončení nájemního poměru jim k užívání nesvědčil žádný právní titul, nemovitosti proto užívali bez právního důvodu. Ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. získali majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který jsou povinni podle § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni vydat. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám nájemného, které by žalobkyně za nájem předmětných nemovitostí mohla v daném čase a místě získat. Takovýmto částkám odpovídá nájemné, jak bylo původně sjednáno v nájemní smlouvě mezi žalobkyní a žalovanou 1., které bylo stanoveno za užívání rodinného domku č. p. xxx, včetně zastavěné plochy a nádvoří o výměře 222 m2 a zahrady o výměře 739 m2. Výši nájemného žalovaní v řízení před okresním soudem do provedené koncentrace řízení nijak nezpochybňovali. Jestliže až v odvolacím řízení tvrdili, že výše nájemného neodpovídala obvyklým cenám, s ohledem na systém neúplné apelace se jedná o nepřípustné novoty, ke kterým již v odvolacím řízení nelze přihlížet. S další procesní obranou žalovaných se okresní soud řádně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 9. až 11. a to včetně neprovedení navrženého důkazu výslechem svědka. Odvolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů okresního soudu odchýlit. 9. Pro úplnost lze doplnit, že byla-li nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou 1. uzavřena s odkazem na ust. § 2235 a násl. o. z., právnická osoba z povahy věci nemůže platně uzavřít smlouvu o nájmu bytu podle § 2235 o. z., neboť neuspokojuje své bytové potřeby, které mohou mít jen fyzické osoby. Odkaz v nájemní smlouvě na ust. § 2235 o. z. nebrání možnosti posoudit nájem podle jiných ustanovení v závislosti na ujednaném účelu nájmu. Smlouva o nájmu bytu a domu uzavřená právnickou osobou za těchto okolností nebude neplatná, pouze se nebude řídit úpravou nájmu bytu a domu podle § 2235, nýbrž v závislosti na ujednaném účelu nájmu, např. nájmem prostor sloužících k podnikání v § 2302 a násl., pachtem podle § 2332 a násl., jinak obecným nájmem (§ 2201 a násl.). V posuzované věci v nájemní smlouvě byl účel nájmu sjednán jednak pro provozování kancelářské činnosti, jednak pro bydlení žalovaných 2. a 3., nebyl tedy sjednán výlučně jako nájem bytu, ani jako nájem prostor sloužících k podnikání. Za daných okolností tak nájemní smlouvu lze vyhodnotit jako obecný nájem uzavřený ve smyslu § 2201 a násl. o. z. Obecný nájem nemá speciální ust. § 2295 vztahující se pouze k nájmu bytu, podle něhož má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Toto ustanovení zakládá nárok přímo ze zákona, nejedná se proto o bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení na posuzovanou věc nelze aplikovat, požadavek žalobkyně na úhradu částek odpovídajících nájemnému za žalované období je nárokem vyplývajícím z bezdůvodného obohacení, jak zdůvodněno výše. 10. Okresní soud se dále zabýval pravomocí českých soudů ve věci rozhodnout s ohledem na zjištění, že žalovaní 2., 3. jsou státními příslušníky Ruské federace. Odvolací soud souhlasí se závěrem o pravomoci českých soudů věc rozhodnout, ale z jiných důvodů. Stále platná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 16. 5. 1983, (publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 95/1983) posuzovanou věc neupravuje. Vzhledem k tomu, že žalovaní mají bydliště v České republice, mezinárodní příslušnost českých soudů je dána čl. 4. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, neboť Nařízení má přednost před vnitrostátní úpravou, kterou je zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Jde-li o hmotné právo, řídí se českým právním řádem s odkazem na čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 11. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož procesně úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení byla přiznána odměna advokáta za účast u odvolacího jednání dne 24. 11. 2021 podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátního tarifu) ve výši 3.260 Kč, za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. dohromady 3.560 Kč. Náhrada nákladů byla žalobkyni přiznána podle obsahu spisu, neboť je nijak blíže nevyčíslila v třídenní lhůtě, jak se k ní zavázala u nařízeného odvolacího jednání. Poučení: Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovému výroku v odstavci II. není dovolání přípustné. Nesplní-li povinní dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 24. listopadu 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu