ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: Iliadis T., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátkou JUDr. Michaelou Volnou sídlem Práčská 3315/8e, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Viktor R., narozený dne xxx bytem xxx zastoupený advokátem Mgr. Martinem Brudným sídlem Poděbradova 1243/7, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava o zaplacení částky 670.175,20 Kč s příslušenstvím k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 27 C 227/2019-168 ze dne 4. 8. 2020 takto: I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje. II. V odstavci III. výroku se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky náhradu nákladů řízení ve výši 111.582 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 43.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 600.000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 3. 6. 2019 (odstavec I. výroku), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 70.175,20 Kč s příslušenstvím (odstavec II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 145.363,10 Kč (odstavec III. výroku). 2. Proti výroku v odstavci I. podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že provedeným dokazováním nebylo nijak kromě tvrzení žalobce prokázáno předání finanční hotovosti žalovanému a taktéž nebylo prokázáno, že by žalovaný požadoval po žalobci úhradu závazku MUDr. P. Naopak bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že by tento ručil za závazek MUDr. P. vůči žalovanému. Z tvrzení MUDr. P. vyplynulo, že tento nikdy žalobce nežádal o úhradu svého závazku vůči žalovanému. Žalobce se domáhal vydání předběžného opatření, kdy však uvedl nepravdivé informace k osobě žalovaného a jeho návrhu nebylo vyhověno. Pokud jde o výslech svědka P., u prvního jednání byl vyslechnut precizně, kdy byl opakovaně dotázán na případné předání či výši částky a k tomu se jednoznačně vyjádřil, že neviděl předání finanční částky ani nevěděl, kolik peněz se údajně mělo nacházet u žalobce doma. Tvrdil, že zapůjčil žalobci částku 100.000 Kč. Za daného stavu se tedy jeho výslech provedený v rámci 2. jednání, kdy byly avizováno, že tento je prováděn tolik k zjištění, zda byl zastrašován či ovlivňován žalovaným v návaznosti na procesní situaci, kdy žalovaný ovlivňování popírá. Svědek ve své výpovědi nemluvil o svědku P., který měl být přítomen v domě žalobce před jeho příchodem, což se vzhledem k vyjádřením osob neví jako nepravděpodobné, že by o této skutečnosti nevěděl. Pokud jde o svědka P., jedná se o osobu nedůvěryhodnou osobu několikrát soudně trestanou, který v rámci své výpovědi potvrdil, že se živí vymáháním pohledávek. Je zcela nelogické, že si žalobce vzpomněl na tak důležitého svědka až v rámci výzvy soudu k doplnění tvrzení. Tohoto svědka žalobce neuvedl ani v rámci prováděného trestního řízení. Samotné tvrzení svědka, že byl požádán, aby byl přítomen předání peněz z důvodu ochrany žalobce a následně odeslán pryč, kdy s vozidlem stál na místě, ze kterého neměl vůbec výhled na žalobcův dům, spolu s tvrzením, že byl následně žalobcem informován, že jej není potřeba, se jeví jako nepravdivé. Jeho tvrzení o tom, že by mu sám žalovaný potvrdil převzetí peněz, není pravdivé, to žalovaný odmítá. Svědek C. nic právně významného neuvedl a výpověď MUDr. Radana P. nebyl realizována, neboť tento byl vyslechnut v rámci trestního řízení a jeho výpověď se nachází ve spisovém materiálu a z té vyplývá, že podal na žalobce trestní oznámení z důvodu neoprávněného uplatnění směnky vůči své osobě. Žalovaný zasílal ke spisovému materiálu kopie směnečného platebního rozkazu a popisované směnky, kdy rubopis na žalobce z Milana B. dohodl právě žalobce a bylo mu tedy známo, jakým způsobem je nutno postupovat v případě rubopisu směnky. Žalovaný navrhl k prokázání svého tvrzení výslech Milana B., což však bylo ze strany soudu zamítnuto, kdy žalovaný má za stávající důkazní situace za to, že výslech jmenovaného je podstatný pro rozhodnutí ve věci. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude také ohledně částky 600.000 Kč s příslušenstvím zamítnuta. 3. Proti výroku v odstavci II. podal včasné odvolání žalobce. Uplatněný nárok 70.175,20 Kč odpovídá náhradě za způsobenou škodu žalovaným, který nejenže vědomě vylákal od žalobce plnění z titulu, který již zanikl, ale také žalobci tvrdil, že úhradu finanční částky za MUDr. P. s ohledem na předání směnky je možné uplatnit po MUDr. P., čemuž odpovídá i předání směnky žalobci. Skutečnost, že k úhradě předmětné směnky došlo ze strany MUDr. P. žalovanému dříve vyplynula právě až v řízení před směnečným soudem. Žalobce je přesvědčený, že žalovaný je povinen k náhradě takto způsobené škody, když žalobce se nedomohl s ohledem na vady směnky úhrady směnečné sumy po směnečném dlužníkovi. Náhrada škody odpovídá nákladům řízení, které byl žalobce povinen zaplatit směnečnému dlužníkovi právě při vymáhaném plnění, přičemž příčinná souvislost této projednávané věci a věci řešené před směnečným soudem je zřejmá. Vytýkal soudu nesprávné skutkové zjištění, kdy soud nepřihlédl žalobcovým tvrzením, čímž pak nesprávně posoudil žalobcův nárok jako plynoucí z bezdůvodného obohacení. Bylo však prokázáno, že žalovaný porušil dobré mravy, když od žalobce převzal finanční částku jako plnění na již zaniklý dluh. Navíc žalovaný jako osoba znalá směnečného práva tvrdil žalobci při předání směnky možnost domáhat se jejího plnění, ačkoliv neprovedl rubopis. Žalobce nebyl znalý směnečného práva, v dobré víře a důvěře žalovanému ohledně tvrzení možnosti směnku tzv. zažalovat podal po výzvě k plnění návrh u směnečného soudu proti směnečnému dlužníkovi MUDr. P. Žalobce v důvěře ve spravedlnosti uplatnil přeměněnou směnku, přičemž mu nelze k tíži přičítat neznalost zákonů. Bývalý právní zástupce žalobce se neměl právo vyjadřovat o žalobcově vědomosti či nevědomosti úspěšnosti návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, neboť nebyl zproštěn mlčenlivosti. Právě proto nemůže nalézací soud o tato tvrzení bývalého právního zástupce opřít svá rozhodnutí. Bez zažalování směnky u soudu by ani nebylo postaveno najisto bezdůvodné obohacení žalovaného v tomto sporu, tedy jeho protiprávní jednání. Žalovaný tak způsobil žalobci škodu v souvislosti se svým nemorálním jednáním, příčinná souvislost je zjevná také z obrany žalovaného, který několikrát měnil svá tvrzení jak před soudem, tak policií. Žalobce se domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, že mu bude přiznána také částka 70.175,20 Kč s příslušenstvím. 4. Ve vztahu k odvolacím návrhům druhé procesní strany se každý z účastníků vyjádřil tak, že v daném rozsahu považuje rozsudek za správný a navrhoval jeho potvrzení. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žádné z procesních stran není důvodné. 6. Ve věci se jednalo o řízení s cizím prvkem, kdy žalobce je státním příslušníkem členského státu Evropské unie (Řecko). Soudy obou stupňů postupovaly při řešení otázky mezinárodní příslušnosti dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I Bis. Dle tohoto ustanovení jsou mezinárodně příslušné soudy České republiky, na jejímž území má žalovaný své bydliště. Kolizi hmotného práva řeší ust. čl. 10 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 7. Podstata sporu spočívá v tom, že žalobce tvrdil, že předal ze svého částku 600.000 Kč žalovanému na úhradu zápůjčky za MUDr. Radana P. ve výši 600.000 Kč, a to v březnu 2016. Tuto zápůjčku poskytl žalovaný se splatností do 30. 6. 2016 MUDr. Radanu P. Zápůjčka byla jištěna směnkou. Žalobce tvrdil, že za závazek MUDr. Radana P. ručil žalovanému svými nemovitostmi, když za MUDr. P. plnil žalovanému, vydal mu žalovaný směnku na částku 600.000 Kč vystavenou MUDr. Radanem P. Jednalo se o směnku vlastní. Žalobce podal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, proti kterému MUDr. Radan P. podal odpor. Až u jednání před směnečným soudem se žalobce dozvěděl od MUDr. Radana P., že dluh ve výši 600.000 Kč vrátil žalovanému již v průběhu ledna a února 2016. Navíc bylo zjištěno, že směnka neobsahuje tzv. rubopis, takže směnečná žaloba byla zamítnuta. 8. Žalovaný po celou dobu řízení popíral, že by od žalobce převzal částku 600.000 Kč jako úhradu dluhu za MUDr. Radana P., tvrdil, že směnku na 600.000 Kč předal žalobci pouze proto, aby ji dále odevzdal MUDr. Radanu P. a že žalobce musel jako osoba znalá směnečného práva vědět, že směnku neobsahující rubopis nemůže dále uplatnit. 9. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání, po provedeném dokazování dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou uvedena v bodě 5. odůvodnění napadeného rozsudku. Poskytnutí zápůjčky ve výši 600.000 Kč žalovaným MUDr. Radanu P. bylo prokázáno, stejně jako zajištění zápůjčky vlastní směnkou MUDr. Radana P. ze dne 24. 6. 2015, kdy jako remitent je ve směnce uveden žalovaný. Splatnost zápůjčky byla ujednána do 30. 6. 2016. Rovněž bylo prokázáno, že MUDr. Radan P. vrátil zapůjčenou částku žalovanému v lednu až únoru 2016. 10. Stěžejní pro věc bylo prokázání žalobcova tvrzení, že v březnu 2016 předal na úhradu zápůjčky za MUDr. Radana P. žalovanému částku 600.000 Kč v hotovosti, za což mu předal žalovaný vlastní směnku MUDr. Radana P. Tuto směnku měl žalobce uplatnit a také tak učinil v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu. Žalovaný popíral, že by od žalobce částku 600.000 Kč na úhradu dluhu MUDr. Radana P. převzal a bylo na žalobci, aby své tvrzení prokázal. 11. Okresním soudem byly k tomuto tvrzení vyslechnuti 2 svědci, a to René P. a Vladimír P. Okresní soud vyšel ze zjištění učiněného z výpovědi svědka Reného P., že v roce 2016 měl dělat ochranku panu P., proto přijel dopoledne k žalobci, kde byla připravena částka 500.000 Kč v hotovosti, svědek na požádání žalobce tyto peníze přepočítal. Žalobce řekl svědkovi, že platí dluh za MUDr. P. žalovanému. O několik let později žalovaný svědkovi sám řekl, že od žalobce získal 600.000 Kč. 12. Okresní soud vzal z výpovědi svědka Vladimíra P. za prokázáno, že někdy v březnu 2016 byl svědek ohledně svých finančních záležitostí u žalobce, byl tam přítomen žalovaný, na stole ležel „štos“ bankovek, žalobce a žalovaný se bavili o tom, že je tam částka 500.000 Kč a směnka je na 600.000 Kč, svědek ze svých peněz půjčoval žalobci k tomu 100.000 Kč z tržeb, převzetí částky žalovaným svědek neviděl, neboť dříve odešel. Žalobce mu řekl, že se jedná o dluh doktora P. 13. Skutkový závěr učiněný okresním soudem na základě provedených důkazů považuje odvolací soud za správný. Okresní soud vyšel především ze zjištění učiněných z výpovědí svědků Reného P. a Vladimíra P. Je pravdou, že tito svědci nebyli přítomni samotnému předání částky 600.000 Kč žalobcem žalovanému, avšak byli v bytě žalobce bezprostředně předtím, než k této události došlo. Před oběma svědky žalobce hovořil o tom, že platí dluh za MUDr. P. Svědek P. ještě ze svých peněz půjčoval žalobci částku 100.000 Kč, aby částka 600.000 Kč byla úplná. Tuto celkem vysokou částku 100.000 Kč byl svědek schopen půjčit, neboť měl u sebe peníze z tržby, následně tuto částku žalobce svědkovi vrátil. Odvolací soud stejně jako okresní soud má za prokázáno, že žalobce žalovanému částku 600.000 Kč na úhradu dluhu za MUDr. Radana P. skutečně předal. Kromě výpovědí obou svědků P. a P. tomu nasvědčuje také skutečnost, že žalobce obdržel od žalovaného vlastní směnu MUDr. Radana P. na částku 600.000 Kč. Jeví se nelogickým tvrzení žalovaného, že tuto směnku dal žalobci proto, aby ji odevzdal MUDr. P. Směnku totiž mohl žalovaný ponechat u sebe a MUDr. P. ji odevzdat kdykoliv osobně. Právě přijetí směnky a následný návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na základě uvedené směnky utvrzuje odvolací soud v názoru, že částka 600.000 Kč žalobcem žalovanému byla skutečně předána. Žalobce si evidentně myslel (byť chybně), že směnku uplatní ve směnečném řízení vůči MUDr. P. Obecně je směnka považována za dostatečný nástroj k zajištění dluhu. Směnka ovšem neměla zákonem požadovanou náležitost, a sice tzv. rubopis, takže žalobce u směnečného soudu se svým nárokem neuspěl. Odvolací soud je toho názoru, že právě mylné přesvědčení žalobce o tom, že dostává od žalovaného řádnou směnku, bylo důvodem, že předal žalovanému částku 600.000 Kč na úhradu dluhu za MUDr. P., aniž by si nechal převzetí této částky žalovaným jakkoliv potvrdit. Směnka měla být dostatečnou zárukou za to, že žalobce obdrží uvedenou částku od MUDr. P. zpět. Nelze totiž pominout, že dle směnečného zákona je samotná směnka nositelem práva. Žalobce však evidentně přehlédl absenci rubopisu směnky. O přesvědčení žalobce, že směnka má všechny náležitosti, svědčí i jeho návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, neboť pokud by si žalobce byl vědom nedostatečnosti směnky, není logické, aby podával návrh na vydání směnečného platebního rozkazu a zbytečně tak riskoval, že bude platit v téměř jistě prohraném směnečném sporu náklady řízení protistraně. 14. K odvolací námitce žalovaného, že svědek P. byl při svém druhém výslechu ovlivněn žalobcem, je nutno uvést, že poprvé byl svědek P. vyslechnut u jednání dne 2. 3. 2020 a již u tohoto výslechu uvedl, že v bytě u žalobce on, žalobce i žalovaný, hovořil o své půjčce 100.000 Kč žalobci, že se jednalo o dluh MUDr. P. a že tam byla částka 500.000 Kč až 600.000 Kč. Samotné předání peněz žalobcem žalovanému svědek neviděl, sám uvedl, že odjel ještě v době, kdy peníze zůstaly ležet na stole. Nebylo prokázáno žádné ovlivňování svědka ze strany žalobce a věrohodnost svědkovy výpovědi u uvedeného jednání nebyla žádným relevantním způsobem zpochybněna. 15. U svého druhého výslechu dne 4. 8. 2020, ke kterému okresní soud přistoupil na opětovný návrh žalobce, svědek P. v podstatě zopakoval to, co u svého prvního výslechu a znovu potvrdil, že samotné převzetí finanční částky žalovaným neviděl, neboť dříve odešel a také půjčení částky 100.000 Kč žalobci. Svědek vypovídal při svém prvním i druhém výslechu konzistentně, nikterak se ve svých výpovědích nerozcházel, při druhém výslechu oproti druhému výslechu nepřidával žádné podrobnosti, které by vzbudily dojem, že si vymýšlí a hovoří nepravdu. 16. Ohledně odvolatelem namítané nedůvěryhodnosti svědka René P. ten vypovídal, že měl dělat ochranku Vladimíru P., nikoli, jak ve své odvolací námitce uvádí žalovaný, žalobci. 17. Odvolací soud má za to, že okresní soud vyhodnotil všechny, byť nepřímé důkazy, logicky ve vzájemné souvislosti a vyvodil z nich odpovídající skutkový závěr, že částka 600.000 Kč byla v období března 2016 žalobcem žalovanému zaplacena. Žalobce plnil na dluh MUDr. P. žalovanému, přičemž převzal směnku vlastní MUDr. P., která měla být posléze uplatněna ve směnečném řízení. Tato směnka měla žalobci zaručit, že mu dluh bude MUDr. Radanem P. zaplacen. Vzhledem k absenci rubopisu nebyl žalobce ve směnečném řízení vůči MUDr. P. úspěšný, tam se také poprvé z vyjádření MUDr. P. dozvěděl, že ten svůj dluh ze zápůjčky ve vztahu k žalovanému zaplatil ještě před tím, než na tento dluh plnil žalobce. 18. Žalobce tak plnil žalovanému bez právního důvodu, protože v okamžiku, kdy na plnění předal žalovanému částku 600.000 Kč (v březnu 2016), byl již dluh ze strany MUDr. P. uhrazen. Dle § 2991 o. z. se žalovaný uvedeným jednáním, kdy přijal plnění na dluh MUDr. P. v okamžiku, kdy tento dluh již neexistoval, a oproti plnění předal žalobci směnku bez rubopisu, obohatil na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu a je povinen mu částku představující obohacení vydat. Získal totiž majetkový prospěch ve výši 600.000 Kč bez právního důvodu. 19. Žalobce v odvolacím řízení doložil nový listinný důkaz - usnesení státní zástupkyně OSSZ v Karviné ve věci sp. zn. 2 Zn 4422/2020 ze dne 4. 1. 2021 (§ 212a odst. 3 o. s. ř.). Tímto listinným důkazem chtěl žalobce prokázat, že celá věc se udála tak, jak tvrdil, neboť k tomuto zjištění dospěla i státní zástupkyně. K tomu je nutno uvést, že soudy jsou vázány ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, soud však není vázán názorem státního zastupitelství v usnesení vydaném v průběhu trestního řízení. Z tohoto listinného důkazu proto nevzal odvolací soud za prokázané žádné skutečnosti. 20. Okresní soud rozhodl správně, jestliže v odstavci I. výroku uložil žalovanému zaplatit částku představující bezdůvodné obohacení ve výši 600.000 Kč včetně úroku z prodlení. Okresní soud rovněž náležitě vyhodnotil, že předmětný nárok není promlčen, neboť až z vyjádření MUDr. P. ve směnečném řízení, které se dostalo do dispozice žalobce dne 15. 1. 2019, se tento dozvěděl, že MUDr. P. dluh zaplatil ještě předtím, než plnil žalobce. Ve smyslu § 619 o. z. mohl teprve ode dne následujícího žalobce uplatnit svůj nárok u soudu, subjektivní promlčecí lhůta činí ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. 3 roky a žaloba byla podána za této tříleté promlčecí lhůty. 21. Okresní soud rovněž správně zamítl žalobní nárok v rozsahu částky 70.175,20 Kč, což jsou náklady řízení vzniklé v souvislosti se směnečným řízením. I když žalobce sám nevěděl, že uplatňovaná směnka neobsahuje rubopis, byl ve směnečném řízení zastoupen advokátem, který to vědět měl. Navíc je nutno aplikovat zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, takže pokud žalobce uplatňoval směnku bez rubopisu, jde to k jeho tíži a nelze z tohoto důvodu žalovaného zavázat k náhradě škody v uvedené částce. 22. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v odstavcích I. a II. výroku jako věcně správné potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). 23. Odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení. V souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. má žalobce právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, kdy jeho úspěch činí 89,5 %, neúspěch 10,5 %, má proto nárok na 79 % účelně vynaložených nákladů. Okresní soud přiznal advokátu žalobce odměnu za 1 úkon právní služby 10.980 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), a to za 13 úkonů právní pomoci. Odvolací soud má za to, že není důvod přiznávat odměnu advokátu za tyto úkony právní služby: vyjádření ze dne 11. 10. 2019 (č. l. 48), jednalo se o sdělení důkazních návrhů, nikoliv vyjádření ve věci samé; za návrh na doplnění dokazování ze dne 11. 2. 2020 (č. l. 68), opět šlo pouze o důkazní návrhy. V průběhu řízení došlo u žalobce ke změně právního zástupce, kdy dne 18. 5. 2020 udělil žalobce plnou moc JUDr. Michaele Volné. Ta podala vyjádření ve věci dne 15. 7. 2020, požadovala odměnu za poradu s klientem před sepisem tohoto podání. Vzhledem k obsahu uvedeného podání (č. l. 146) je soud toho názoru, že odměna za poradu s klientem podání předcházející ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky není odůvodněná. Je věcí žalobce, že v průběhu řízení změnil svého právního zástupce a odvolací soud nepopírá, že se právní zástupkyně musela s klientem poradit. Náklady s tím související však nemohou jít k tíži procesně neúspěšného žalovaného. Rovněž není účelným nákladem porada s klientem před jednáním soudu dne 3. 8. 2020, zde opět platí, že musela být dostatečná porada do 1 hod., pokud se žalobce se svou advokátkou radil déle, je to jeho právo, avšak náklady nemůže nést žalovaný. Odvolací soud tak místo odměny za 13 úkonů právní služby přiznal odměnu za 9 úkonů (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast u jednání dne 2. 3. 2020 přesahující 2 hod., podání ze dne 11. 3. 2020, podání ze dne 14. 7. 2020, účast u jednání dne 4. 8. 2020 přesahující 2 hod.), 9 x 10.980 Kč = 98.820 Kč. Paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky činí 9 x 300 Kč = 2.700 Kč. Náhrada za ztrátu času dle § 14 vyhlášky za 18 půlhodin po 100 Kč (cesta advokátky z Prahy do Karviné a zpět) = 1.800 Kč. Náhrada jízdného za cestu advokátky z Prahy do Karviné a zpět k jednání dne 4. 8. 2020 činí celkem 4.414 Kč (778,2 km x 4,6 l/100 km x 32 Kč/1 l benzínu 95 Oktanu x 0,01 = 1.145,50 Kč; 4,20 Kč/km x 778,2 km = 3.268,4 Kč; celkem 4.414 Kč). Celkem činí náklady související se zastupování advokátem 107.734 Kč, advokátka nepožadovala DPH. Žalobcem zaplacený soudní poplatek činí 33.509 Kč, celkem 141.243 Kč. Z této částky má v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobce nárok na 79 % = 111.582 Kč. Tyto náklady řízení odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci. 24. V odvolacím řízení má žalobce rovněž nárok na 79 % náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přiznal zastupující advokátce odměnu za tyto úkony právní služby: porada s klientem před podáním odvolání dne 10. 9. 2020, sepis odvolání, podání vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání před odvolacím soudem dne 16. 2. 2021, 4 x 10.980 Kč = 43.920 Kč. Advokátce nebyla přiznána odměna za tyto úkony: porada s klientem k vyjádření k odvolání protistrany ze dne 8. 2. 2020, kdy odvolací soud je toho názoru, že vzhledem ke vzneseným odvolacím námitkám žalovaného porada v rozsahu 1 hod. musela být dostačující; za návrh na doplnění dokazování ze dne 9. 2. 2021, kdy se jedná pouze o odkaz na listinu a citaci z listiny - usnesení státní zástupkyně, tedy nikoli podání ve věci samé; porada s klientem před jednáním odvolacího soudu dne 15. 2. 2021, kdy opět odvolací soud má za to, že porada v rozsahu 1 hod. musela být dostatečná. Jak již bylo řečeno shora, je věcí účastníka a jeho advokáta, kolik porad či úkonů advokát učiní, avšak přiznal lze pouze úkony účelné. Paušální náhrada výdajů za 4 úkony právní služby 4 x 300 Kč = 1.200 Kč. Náhrada za promeškaný čas za cestu k soudnímu jednání a zpět z Prahy do Ostravy za 16 půlhodin po 100 Kč = 1.600 Kč. Náhrada cestovních výdajů činí celkem 4.202 Kč (740 km x 27,80 Kč/1 l benzínu Natural 95 x 4,6 l/100 km x 0,01 = 946 Kč; 4,40 Kč/km x 740 km = 3.256 Kč; celkem 4.202 Kč). Celkem činí náklady právního zastoupení 50.922 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.509 Kč, činí náklady odvolacího řízení 54.431 Kč, z čehož 79 % představuje částku 43.000 Kč. Také tyto náklady odvolacího řízení je převážně procesně neúspěšný žalovaný povinen žalobci nahradit. V obou případech byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti výrokům ve věci samé je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 o. s. ř. jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti nákladovému výroku není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 26. února 2021 JUDr. Jana Palkovská v. r. předsedkyně senátu