USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: UPSET NINJA LTD., zahraniční osoba registrovaná pod č. 10606911 sídlem 23 Bilston Street, 31 Dudley, Spojené království Velké Británie a Severního Irska zastoupená advokátkou JUDr. Editou Arnold sídlem Lazarská 1171, 251 68 Kamenice proti žalovanému: Zdeněk K., narozený dne xxx bytem xxx o zaplacení částky 107.298,40 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Šumperku č. j. 18 C 231/2020-16 ze dne 4. 12. 2020 takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (odstavec I. výroku), vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost (odstavec II. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). 2. Usnesení napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Namítala nesprávný výklad článku 24 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (dále jen „Brusel I bis“) ve spojení s článkem 126 a 127 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie. Žalobkyně je názoru, že zde není výlučná příslušnost členského státu, jelikož nájem trval déle než 6 měsíců. Domáhala se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 4. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 29. 11. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 107.298,40 Kč s příslušenstvím. Ve skutkových tvrzeních žalobkyně uvedla, že je obchodní společností sídlící na uvedené adrese ve Velké Británii a požaduje zaplatit označenou částku vzniklou jako pohledávka vůči žalovanému z neuhrazeného nájemného ze strany žalovaného na základě uzavřené nájemní smlouvy, a to za období od března 2019 do března 2020. K žalobě doložila mimo jiné český překlad původně anglicky psané smlouvy o podnájmu. Z něj vyplývá, že byla dána do podnájmu žalovanému jedna místnost v rámci nemovitosti nacházející se na označené adrese ve Velké Británii. Podnájem začal 31. 5. 2019 a skončil 30. 5. 2020. Žalobkyně je zde označena jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce. Ve smlouvě se předmět pronájmu označuje jako nemovitost. V bodě 13.1. smlouvy je ujednáno, že se strany podrobí výlučné jurisdikci anglických soudů. Smlouva je datována 29. 5. 2019. 1. 2. Z lustrace v informačním systému základních registrů bylo okresním soudem zjištěno, že žalovaný je občanem České republiky a jeho platný trvalý pobyt je uveden v xxx v okrese xxx. 3. Dne 1. 2. 2020 vystoupilo Spojené království z Evropské unie a stalo se „třetí zemí“. Smlouva o vystoupení (Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii) stanoví přechodné období, které končí dne 31. 12. 2020. Do uvedené dne se na Spojené království a ve Spojeném království použije v plné míře právo EU. Právní předpisy EU v oblasti mezinárodního práva soukromého stanoví jednotná pravidla mezinárodní soudní příslušnosti v občanských a obchodních věcech, s výhradou různých výjimek platí tato jednotná pravidla tehdy, pokud má žalovaný bydliště nebo místo obvyklého pobytu v členském státě EU. Podle čl. 67 odst. 1 dohody o vystoupení se ve Spojeném království a členských státech v případech zahrnujících Spojené království, pokud jde o řízení zahájená před koncem přechodného období, nadále použijí právní předpisy EU týkající se mezinárodní soudní příslušnosti. 4. Žaloba ve věci byla podána dne 29. 11. 2020, tj. ještě v přechodném období, které skončilo 31. 12. 2020. Ze skutkových tvrzení a doloženého listinného důkazu (smlouva o podnájmu) je zřejmé, že částku 107.298,40 Kč uplatňuje žalobkyně v důsledku skutečnosti, že žalovaný měl v nájmu místnost nacházející se v nemovitosti ležící na území Velké Británie. Ačkoli je smlouva v českém překladu označena jako smlouva o podnájmu, je odvolací soud toho závěru, že lze tuto smlouvu podřadit pod pojem nájem nemovitosti. 5. Dle čl. 24 Nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost tyto soudy členského státu: 1) pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází; pro řízení, jejichž předmětem je nájem nemovitostí za účelem jejich dočasného soukromého užívání na dobu nejvýše šesti po sobě následujících měsíců jsou však příslušné i soudy toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, pokud je nájemcem fyzická osoba a pronajímatel i nájemce mají bydliště v témže členském státě. 6. Žalobkyně v podaném odvolání odkazuje právě na část odstavce 1) za středníkem. Uvedené ustanovení Nařízení je však nutno vyložit tak, že (v tomto případě) by byl příslušným soud České republiky pro řízení v případě, že by nájemní poměr trval nejdéle 6 po sobě jdoucích měsíců, zároveň by nájemce jako fyzická osoba, tak i pronajímatel (byť jako právnická osoba) musely mít bydliště v témže členském státě, tj. na území České republiky. Bydlištěm je zde míněno i sídlo právnické osoby (čl. 63 Nařízení Brusel I bis). 7. Jak je zřejmé ze skutkových tvrzení i smlouvy o pronájmu, žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, navíc nájemní poměr trval déle než 6 měsíců, takže podmínky pro aplikaci čl. 24 odst. 1, část věty za středníkem nejsou splněny. 8. Ve smyslu čl. 24 odst. 1 první, část věty před středníkem je dána výlučná příslušnost soudů členského státu, na jehož území se nachází nemovitosti, tj. v tomto případě soudů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Sluší se ještě poznamenat, že výlučná příslušnost v čl. 24 nemůže být vyloučena žádným jiným pravidlem příslušnosti a bydliště žalovaného je v tomto případě irelevantní. Pod nájem nemovitosti spadá kromě vzniku, práva a povinnosti, zániku a porušení nájemní smlouvy také otázka placení nájemného. 9. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené usnesení jako věcně správné potvrzeno, neboť okresní soud náležitě aplikoval ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. Je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto bylo ve smyslu citovaného ustanovení řízení zastaveno.