USNESENÍ Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Pospíšilové a soudců Mgr. Martina Hrabovského a JUDr. Šárky Dvořákové ve věci nezletilé: A. M., narozená xxx bytem xxx zastoupená opatrovníkem statutárním městem Opava sídlem Horní náměstí 382/69, 746 01 Opava dcery rodičů: Marie K., narozená xxx bytem xxx zastoupená advokátkou Mgr. Kateřinou Hudečkovou sídlem Hauerova 3, 746 01 Opava Pavel M., narozený xxx bytem xxx zastoupený advokátkou JUDr. Alenou Fojtíkovou sídlem J. V. Sládka 37, 738 01 Frýdek-Místek o změnu úpravy styku, k odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 10. 2020, č. j. 14 P 202/2014 – 357, takto: I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Okresní soud v Opavě prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost, řízení o změnu úpravy styku zastavil a negativním výrokem rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal otec včasné odvolání, v němž namítal, že okresní soud pochybil, když vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost, jelikož si nesprávně vyhodnotil skutečnost, že matka odešla bez jeho souhlasu z České republiky a její jednání je třeba považovat za jednání v rozporu s Haagskou úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980, jejímž signatářem je i Česká republika. Matka nejenže nepožádala otce o udělení souhlasu k přestěhování s nezletilou, ale ani nepodala návrh na nahrazení souhlasu otce soudem. Cílem matky je znemožnit mu kontakt s nezletilou, jelikož se otec domnívá, že matka s nezletilou jezdí do České republiky za svou matkou minimálně dvakrát do roku, a to právě v období, kdy se on domáhá styku s dcerou. Nezletilá byla vytržena z prostředí, ve kterém byla zvyklá, naopak vystěhováním do zahraničí jí byl způsobem stres, když neovládá německý jazyk. Okresní soud by měl zvážit veškeré okolnosti případu tak, aby poměry nezletilé byly upraveny soudem, u kterého se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době, tedy aby soudní ochrana práv otce byla poskytnuta rychle, účinně a bez zbytečného odkladu. V případě, že by se otec domáhal svého práva u soudu ve Spolkové republice Německo, nedokáže si představit, v jakém časovém horizontu by ve věci bylo rozhodnuto. Matka se dne 26. 10. 2020 dostavila k jednání u okresního soudu, a otec proto předpokládá, že když pravidelně dojíždí za příbuznými, nic jí nebrání v tom, aby se k jednání soudu dostavila znovu, a to v případě potřeby výslechu i s nezletilou dcerou. 3. Matka ve svém vyjádření k odvolání otce uvedla, že rozhodnutí okresního soudu považuje za věcně správné a v plném rozsahu se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v dané věci není mezinárodně příslušný a otec by se měl se svým návrhem obrátit na příslušný soud ve Spolkové republice Německo. Obvyklé bydliště nezletilé, které je v daném případě rozhodným kritériem pro určení mezinárodní příslušnosti soudu, se nachází s ohledem na všechny skutečnosti uvedené v odůvodnění napadeného usnesení ve Spolkové republice Německo. Otec sice poukazuje ve svém odvolání na Haagskou úmluvu z roku 1980, nicméně se navrácení nezletilé zpět do České republiky ve smyslu této úmluvy nikdy nedomáhal. Nezletilá fakticky od července 2019 bydlí ve Spolkové republice Německo, kde se zcela adaptovala, osvojila si německý jazyk, navštěvuje tam základní školu a našla si tam kamarády. Matka dále poukázala na to, že s nezletilou ze Spolkové republiky Německo již více než šest měsíců nevycestovala s ohledem na školní docházku nezletilé a na pandemii Covid-19. Požadovala, aby bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno. 4. Jiné vyjádření k odvolání otce podáno nebylo. 5. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle ust. § 212 písm. a) a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a § 28 odst. 2 z. ř. s., a po provedení odvolacího řízení dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 6. Podle článku 8 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 347/2000 (dále jen „Nařízení“) soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu. 7. Podle článku 10 Nařízení v případech neoprávněného odebrání nebo zadržení dítěte jsou soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, příslušné do doby, kdy dítě získá obvyklé bydliště v jiném v členském státě a: a) každá osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dá souhlas k odebrání nebo zadržení nebo b) dítě mělo bydliště v jiném členském státě po dobu nejméně jednoho roku poté, co se osoba, orgán nebo jiný subjekt mající právo péče o dítě dozvěděla nebo se měla dozvědět místo, kde se dítě nachází, dítě si ve svém novém prostředí zvyklo a byla splněna nejméně jedna z těchto podmínek: i) do jednoho roku poté, kdy se nositel práva péče o dítě dozvěděl nebo se měl dozvědět místo pobytu dítěte, nebyla podána žádost o navrácení dítěte u příslušných orgánů členského státu, kam bylo dítě odebráno nebo kde je zadržováno; ii) žádost o navrácení dítěte podaná nositelem práva a péče o dítě byla vzala zpět a ve lhůtě stanovené v bodě i) nebyla podána nová žádost; iii) věc projednávaná u soudu v členském státě, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před svým neoprávněným odebráním nebo zadržením, byla uzavřena podle článku 11 odst. 7; iv) soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklé bydliště bezprostředně před neoprávněným odebráním nebo zadržením, vydaly rozhodnutí o právu péče o dítě, které neobsahuje navrácení dítěte. 8. Krajský soud posoudil všechny pro rozhodnutí důležité skutečnosti jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlédl ke všemu ostatnímu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, a poté dospěl k závěru, že okresní soud ze zjištěných skutečností vyvodil odpovídající právní závěry, na které lze plně odkázat, přičemž ani v odvolacím řízení nevyšla najevo žádná okolnost, která by mohla vést k odlišnému právnímu posouzení věci. 9. Okresní soud postupoval zcela správně, pokud s poukazem na článek 8 odst. 1 Nařízení vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost a řízení zastavil. Kritériem určujícím mezinárodní příslušnost soudu v dané věci je skutečně obvyklé bydliště nezl. dítěte, které má nezletilá bez jakýchkoli pochybností už více než jeden a půl roku ve Spolkové republice Německo. 10. Matka sice pochybila, pokud s otcem změnu bydliště nezletilé nekonzultovala nebo mu ji alespoň neoznámila, aby ji otec mohl příslušným návrhem (na řešení neshody rodičů v podstatné záležitosti týkající se dítěte) napadnout u soudu; ani toto pochybení matky však z hlediska výše citovaného nařízení nezakládá právo a povinnost soudu postupovat podle článku 10 Nařízení, jak to požaduje otec. 11. Matka totiž svým jednáním nenaplnila znaky skutkové podstaty mezinárodního únosu, jak jej má na mysli Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí ze dne 25. 10. 1980, neboť jí svědčí právo péče o dítě, jak je definováno v článku 5 uvedené úmluvy. Z její strany se tedy nejednalo ani o neoprávněné odebrání nezletilé, ani o její zadržení ve smyslu článku 10 Nařízení. 12. Ze shora uvedených důvodů tedy krajský soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně taktéž správného výroku o nákladech řízení před okresním soudem. 13. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. rovněž negativně, jelikož okolnosti případu přiznání jejich náhrady žádnému z účastníků neodůvodňovaly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Ostrava 29. ledna 2021 JUDr. Renata Pospíšilová v. r. předsedkyně senátu